Eš
| Eš | |
|---|---|
Kaple sv. Magdaleny v centru obce Eš |
|
| status: | obec |
| NUTS 5 (obec): | CZ0633 561754 |
| kraj (NUTS 3): | Vysočina (CZ063) |
| okres (NUTS 4): | Pelhřimov (CZ0633) |
| obec s rozšířenou působností: | Pacov |
| pověřená obec: | |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | 4,07 km² |
| počet obyvatel: | 55 (2011) |
| zeměpisné souřadnice: | 49° 26′ 29″ s. š., 15° 0′ 3″ v. d. |
| nadmořská výška: | 545 m |
| PSČ: | 394 13 až 395 01 |
| zákl. sídelní jednotky: | 1 |
| části obce: | 1 |
| katastrální území: | 1 |
| adresa obecního úřadu: | Eš 41 395 01 Pacov |
| starosta / starostka: | Hana Bendová |
| Oficiální web: http://www.obeces.cz/ E-mail: ou.es@centrum.cz |
|
 Zdroje k infoboxu a částem obce |
|
Eš (německy Esche) je malá zemědělská obec, která leží 5 km jižně od Pacova v okrese Pelhřimov, kraj Vysočina. Název obce vychází z původního německého pojmenování, které v překladu znamená jasan.
Obsah |
Historie[editovat]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1415. V roce 1866 byla dostavěna kaple sv. Magdaleny, po vzniku Československé republiky bylo v obci zvoleno první obecní zastupitelstvo, roku 1936 založena jednotka sboru dobrovolných hasičů. V 70. letech 20. století bylo zrušeno místní JZD a Eš byla přiřazena k obci Kámen. K opětnému osamostatnění Eše došlo po roce 1990.
V 19. století zde v 39 budovách bydlelo 250 obyvatel, v roce 1945 už jen 150 lidí. Výrazný pokles nastal v 50. letech 20. století a zejména po zrušení místního JZD po roce 1970. Dnes zde žije zhruba 50 stálých obyvatel.
Pamětihodnosti[editovat]
- Venkovská usedlost č.p. 20
- Kaplička sv. Magdaleny v centru obce u autobusové zastávky z roku 1866
- Boží muka u silnice II/128 s textem Pochválen buď pán Ježíš Kristus až na věky amen. Ku cti a chvále boží a památce nezvěstného Václava Mareše z Eše.
Turistické památky v okolí[editovat]
- Kámen - hrad
- Pacov - městská památková zóna, zámek, rodiště Antonína Sovy
- Křeč - kostel sv. Jakuba Většího
- Chýnovská jeskyně
Literatura[editovat]
- Marek Janáč, Pavel Tumlíř, Milan Harvalík, Divnopis - Proč se to tak jmenuje?. s. 60-61. Praha: Radioservis 2006
