Nikolaj Andrejevič Vnukov

Nikolaj Andrejevič Vnukov
Nikolaj Andrejevič Vnukov
Narození	8. listopadu 1925 ; Zarajsk, Moskevská gubernie, SSSR
Úmrtí	16. července 2011 (ve věku 85 let)
Povolání	spisovatel, redaktor, kartograf a geolog.
Národnost	ruská
Stát	Sovětský svaz; Rusko
Žánr	literatura pro děti a mládež
Ocenění	Řád Vlastenecké války,; medaile Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941-1945
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Nikolaj Andrejevič Vnukov (rusky Николай Андреевич Внyков) (8. listopadu 1925, Zarajsk, Moskevská gubernie – 16. července 2011) byl ruský a sovětský spisovatel především knih pro děti a mládež.^[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Od čtyř let žil u svého strýce, který sloužil jako druhý inženýr na carské jachtě Polární hvězda a byl za to po revoluci dokonce několik let vězněn. Strýc svému synovci vyprávěl hodně historek o svých cestách do Anglie, Dánska a Norska.^[1]

Vnukov se aktivně zúčastnil Velké vlastenecké války. Roku 1942 byl odveden do Rudé armády, došel s ní až do Berlína, pak byl převelen na Dálný východ a konec války jej zastihl v Mandžusku. Obdržel Řád Vlastenecké války (Орден Отечественной войны) a medaili Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941–1945 (За победу над Германией в Великой Отечественной войне 1941–1945 гг). Po válce absolvoval kurzy pro výchovu hornických mistrů v Magadanu a roku 1959 vystudoval střední radiotechnickou školu v Leningradě. Pracoval jako kartograf, geolog a hydroakustik.^[1]

Literárně činný byl od roku 1958, kdy jeho práce začaly vycházet v různých dětských časopisech jako například Костёр (Oheň) a Искорка (Jiskřička). Působil v redakci novin Кабардинская правда (Kabardská pravda) a mnoho let vedl sdružení mladých spisovatelů Дружба (Družba) při vydavatelství Детская литература (Dětská literatura). Ke konci života žil v Petrohradě. Byl členem Svazu sovětských spisovatelů. Je autorem dobrodružných, životopisných a vědeckofantastických románů a povídek pro děti a mládež s různou tematikou (cestování, druhá světová válka, indiáni a další).^[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Фотография Архимеда (1968, Archimedova fotografie), dva sci-fi příběhy: Энтомоптер a Фотография Архимеда.
Тот, кто называл себя О. Генри (1969, Ten, který si říkal O. Henry), životopisný román o americkém spisovateli O. Henrym.
На чужих крыльях (1971, Na cizích křídlech).
Динамис мобилис: Рассказы и повести (1972).
Слушайте песню перьев (1974,? Poslouchejte píseň peří), životopisný román polské revolucionářky Stanislawy Supłatowiczové, která uprchla ze sibiřského vyhnanství do Kanady, kde se provdala za indiánského náčelníka.
Розовая Гвиана (1976), povídky.
Путешествие не кончается (1977, Cesta nekončí), sci-fi.
Сверре зовет на помощь (1978, Sverre volá o pomoc), dobrodružný příběh s prvky sci-fi. Norská loď Sverre volá o pomoc, protože její námořníci záhadně jeden po druhém umírají. Hledání příčin nás zavede až k tajné nacistické chemické zbrani.
Паруса над волнами (1979, Plachty nad vodami).
Дружба (1981, Přátelství).
Огненное кольцо (1981, Ohnivé kolo).
Москва за нами (1985, Moskva za námi), příběh z druhé světové války.
Один (1985, Sám), příběh chlapce, který se náhodou ocitl na malém ostrově v Tichém oceánu a během čekání na záchranu prokázal výjimečnou odvahu a vynalézavost.
Военные корабли (1986, Válečné lodě)
Наша восемнадцатая осень (1987, Náš osmnáctý podzim).
Великие путешественники (2000, Velcí cestovatelé), encyklopedie.