Neolit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Doba kamenná

Neolit nebo také mladší doba kamenná je pravěké období (zhruba 8 000 až 5 000 let před naším letopočtem), ve kterém se namísto dosavadního lovu a sběru stává hlavním zdrojem obživy zemědělství.

Samotný výraz neolit pochází z řeckého neos = nový a lithos = kámen a odráží v názvu jeden z typických prvků tohoto období (viz níže). Tato tzv. neolitická revoluce začíná na Blízkém východě někdy v 8. nebo v polovině 7. tisíciletí př. n. l. a ukončuje tak období mladého mezolitu; neolit ovšem na různých územích začíná odlišně, podle toho, jak rychle či pomalu se sem šířila znalost prvotního zemědělství, které je rozhodujícím znakem období. Ve střední Evropě se uvažuje o 6. tisíciletí př. n. l.. Někdy ve 4. tisíciletí př. n. l. pozvolna přerůstá v období eneolitu.

Typické rysy

Neolitická doba se vyznačuje následujícími aspekty:

Vznik zemědělství

V 10. nebo v 9. tisíciletí př. n. l. došlo v oblasti tzv.úrodného půlměsíce (tj. v oblasti dnešní Palestiny, Sýrie, Turecka, Íránu a Iráku) ke změnám ve způsobu získávání obživy počátkem zemědělství v návaznosti na oteplení v holocénu po poslední době ledové. V předchozích dobách byl obživou lov a sběr přírodních plodů, hlíz a zrn divokých trav. Lidé postupně začali sami účelově pěstovat obilí (hlavně pšenici a ječmen) a chovat dobytek (ovce, kozy, hovězí dobytek). Vedle obilnin také pěstovali hrách, čočku, proso, len, mák, boby, výjimečně i oves a žito.

Nejstaršími sídlišti, kde byla archeologicky zaznamenána přítomnost obilnin, jsou

Podobná centra se o něco později vytvořila i ve Střední Americe a na Dálném východě v oblasti Žluté řeky (Chuang-che)).

Nejstarší známou společenskou resp. náboženskou stavbou je Göbekli Tepe, snad už z 10. tisíciletí př. n. l.

Domestikace zvířat

Zároveň se začátkem pěstování obilnin, došlo i k domestikaci divokých zvířat. Zpočátku si lidé pravděpodobně vytvářeli tzv. živé konzervy. Tj. drželi v zajetí mláďata ulovených zvířat a vykrmovali je k pozdější spotřebě. Archeologicky nejsme schopni u kosterního nálezu postihnout, jestli se jednalo o „živou konzervu“ či již plně domestikované zvíře. Až později došlo k výraznému zmenšení velikosti chovaných zvířat. Nejstarší nálezy kostí ovce ze sídliště pocházejí ze Zarev Chemi/Shandaru (9 000 př. n. l.). Nálezy kozy se objevují později – kolem 7 500 – 6750 př. n. l. Kosti hovězího dobytka byly nalezeny v Jerichu (7 000 – 6750 př. n. l.), Agrisse (6 500 př. n. l.) a Knossu (6 100 př. n. l.).

Domestikovaný vlkpes se objevil na sídlištích mimo úrodný půlměsíc a to ve Star Carr (Anglie) a v Seckenberg Moor (Německo, cca 7 500 př. n. l.). Nelze vyloučit, že sloužil (i) jako potrava.

Teorie týkající se rozšíření

Difuzionistická teorie

Neolit se šíří difuzí – pronikáním nových skupin obyvatel z oblastí úrodného půlměsíceTurecko, Syropalestina, Kurdistán přes Balkán, do střední Evropy. S tímto fenoménem měl souviset i příchod Indoevropanů do Evropy. Autorem a hlavním představitelem byl Vere Gordon Childe. DNA studie ukazuje, že docházelo k mísení s místními lovci a sběrači.[1]

Autochtonistická teorie

Neolit vzniká přímo na místě: vytvářejí se lokální místa neolitizace. Zastávají ji především středoevropští badatelé pro místní vývoj: O. Menghin nebo R. Pittioni.

Substrátová teorie

Kombinace předchozích uvažuje o pronikání neolitického obyvatelstva na území mezolitiků.

Prekeramický neolit

Pojem vztahující se k specifickému období na blízkém Východě, Balkáně a egejské oblasti, kdy místní obyvatelstvo sice znalo zemědělství, ale nedokázalo ještě vyrábět keramiku, resp. keramické nádoby. Protože keramické nádoby a střepy z nich patří mezi nejdůležitější archeologické nálezy, vzniklo pro toto období specifické pojmenování.

Kultury, skupiny

Odkazy

Reference

  1. https://phys.org/news/2017-11-dna-neolithic-europeans-interbred-anatolian.html - DNA study shows Neolithic Europeans interbred with Anatolian migrants

Literatura

  • Ivan Pavlů, Marie Zápotocká: Současný stav a úkoly studia neolitu v Čechách, Památky archeologické 2/1979, str. 285-318
  • Radomír Pleiner: Pravěké dějiny Čech, Academia, Praha 1978
  • Vladimír Podborský a kolektiv: Pravěké dějiny Moravy, Muzejní a vlastivědná společnost, Brno 1993, ISBN 80-85048-45-0

Související články

Externí odkazy