Miloslav Kabeláč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Miloslav Kabeláč (1. srpna 1908, Praha17. září 1979, Praha) byl český hudební skladatel a hudební pedagog, vynikající originální kompoziční technikou a závažností svého díla.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Život[editovat | editovat zdroj]

Po studiích na reálce a na ČVUT nastoupil v roce 1928 na Státní hudební konzervatoř v Praze, kde následně absolvoval v několika oborech - skladbu u Karla Boleslava Jiráka v roce 1931, dirigování u Pavla Dědečka v roce 1932, klavír na Mistrovské škole u Viléma Kurze v roce 1934; mezi jeho další profesory patřili též Alois Hába a Ervín Schulhoff. Od roku 1930 pracoval v Československém rozhlase jako „modulátor“ (hudební režisér, první v této funkci v Československu), kde působil s nucenou přestávkou (1942-1945), později jako vedoucí hudebního provozu, až do roku 1955. Vedl zde též vlastní vokální soubor (1933-1942). Po výrazném pedagogickém intermezzu na Státní konzervatoři v Praze (1958-1962) se věnoval pouze skladatelské tvorbě. Člen Umělecké besedy od roku 1938.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Patří k nejvýraznějším českým skladatelským osobnostem 20. století. Záhy si vytvořil osobitý sloh, pro který je typická strohá melodika a harmonie, důmyslná polyfonie a důsledná architektonika malých i velkých skladeb. Jeho úsporný projev spočívá zejména v uvědomělé práci s intervaly, která se projevuje aplikací původních neoktávových modů (umělých tónorodů) na hudební sazbu, ale také zkoumáním možností tzv. intervalové augmentace a diminuce, inverze a dalších postupů. Mezi první zralé kompozice tohoto slohu patří protiokupační kantáta Neustupujte! (1939), provedená poprvé po skončení druhé světové války (28. 10. 1945).

Zpočátku a ve válečných letech se orientoval na komorní opusy (Dechový sextet, Sonáta pro violoncello a klavír, Dva kusy pro housle a klavír) i tvorbu symfonickou (1. a 2. symfonie), postupem času začaly dominovat práce s velkým obsazením (3.-8. symfonie, Mysterium času, Zrcadlení), které jsou jeho nejvýznačnějšími díly - spolu se skladbami pro bicí, které se již ve své době prosadily na evropských pódiích (Osm invencí, Osm ricercarů). V 60. letech, která mu přinesla široké uznání v podobě Státní ceny i zahraničních objednávek, přijal řadu podnětů zahraniční avantgardy, které organicky začlenil do svého kompozičního tvarosloví. Vynikl též pedagogickou činností (žáci J. Krček, I. Loudová, soukromě Z. Lukáš ad.) a zájmem o mimoevropské kultury. Byl jedním z prvních propagátorů elektroakustické hudby v Československu.

Recepce[editovat | editovat zdroj]

Jeho hudba představuje svébytnou a ryzí výpověď, jejíž mimořádný účin je dán originálními a jasnými konstrukčními principy; ve shodě se svým všeobecně etickým a humanistickým zaměřením tak má potenciál oslovovat posluchače mimo historicko-geografické hranice svého vzniku. Opakované zákazy jejího provádění v době totality přesto způsobily, že se Kabeláčovo dílo - spolu s díly dalších skladatelů této generace - dosud neustálilo v běžném koncertním provozu. Ve své době vyšla řada děl tiskem, souborně je však jeho tvorba zveřejňována až od roku 2000 (nakl. Editio Bärenreiter Praha). Díky vynikajícím osobnostem reprodukčního umění (Karel Ančerl, Václav Neumann) byly pořízeny nahrávky některých skladeb, část díla ovšem zůstává i přes nové nahrávky (Daniel Wiesner, Tomáš Jamník) běžně nepřístupná. To se týká především řady Kabeláčových osmi symfonií, která rozvíjí tradici velkých českých symfonistů (Antonín Dvořák, Bohuslav Martinů).

Přehled skladeb - výběr[editovat | editovat zdroj]

Jeho opusy zahrnují symfonická a orchestrální díla, stejně jako komorní tvorbu a skladby pro sólové nástroje. Nechybí ani kantáty nebo hudba elektroakustická.

Symfonie[editovat | editovat zdroj]

  • Č. 1 in D pro smyčcový orchestr a bicí nástroje, op.11 (1941-42)
  • Č. 2 in C pro velký orchestr, op. 15 (1942-46)
  • Č. 3 in F pro varhany, žesťové nástroje a tympány, op. 33 (1948-57)
  • Č. 4 in A „Camerata“, op. 36 (1957-58)
  • Č. 5 b moll „Drammatica“ pro soprán (bez textu) a velký orchestr, op. 41 (1960)
  • Č. 6 „Concertante“ pro klarinet sólo a orchestr, op. 44 (1961)
  • Č. 7 pro velký orchestr a recitátora na biblický text, op. 52 (1967-68)
  • Č. 8 „Antifony“ pro soprán sólo, smíšený sbor, bicí nástroje a varhany na biblický text, op. 54 (1969-70)

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Předehra č. 2 pro velký orchestr, op. 17 (1947)
  • Suita z hudby k Sofoklově tragédii Elektra pro orchestr, alt sólo a ženský sbor, op. 28a (1956)
  • Mysterium času. Passacaglia pro velký orchestr, op. 31 (1953-57)
  • Tři melodramy z hudby ke hře čínského básníka Kuo Mo-jo „Mistr devíti písní“ (Zpěv o lásce zradě) pro recitátora a malý orchestr, op. 34b (1957)
  • Hamletovská improvizace pro velký orchestr, op. 46 (1962-63)
  • Zrcadlení. 9 miniatur pro velký orchestr, op. 49 (1963-64)
  • Eufemias Mysterion (Tajemství ticha) pro soprán a komorní orchestr na řecká slova, op. 50 (1964-65)
  • Proměny (Metamorfózy) II. chorálu Hospodine pomiluj ny pro klavír a orchestr, op. 58

Klavírní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Passacaglia TGM, op. 3 (1936-37)
  • Suita, op. 5 (1939)
  • Sedm skladeb pro klavír, op. 14 (1944-46)
  • Snadná preludia, op. 26 (1954)
  • Osm preludií, op. 30 (1954-56)
  • Cizokrajné motivy, op. 38 (1958-59)

Varhanní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Dvě fantazie, op. 32 (1957-58)
  • Čtyři preludia, op. 48 (1963)

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Dechový sextet, op. 8 (1940)
  • Sonáta pro violoncello a klavír, op. 9 (1941-42)
  • Sonatina pro hoboj a klavír, op. 24 (1955)
  • Balada pro housle a klavír, op. 27 (1955)
  • Suita pro saxofon a klavír, op. 39 (1958-59)
  • Osm invencí pro bicí nástroje, op. 45 (1962)
  • Osm ricercarů pro bicí nástroje, op. 51 (1966-67)
  • Lamenti e risolini. Osm bagatel pro flétnu a harfu, op. 53 (1969)
  • Osudová dramata člověka. Sonáta pro trubku, bicí nástroje, klavír a recitaci, op. 56 (1975-76)

Sborové skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Neustupujte! Kantáta pro mužský sbor, dechové a bicí nástroje na slova českých lidových písní a choráluKtož jsú boží bojovníci“, op. 7 (1939)
  • 6 mužských sborů na slova Jiřího Wolkera, op. 10 (1939-42)
  • Proměny I. chorálu „Hospodine, pomiluj ny“ pro velký smíšený sbor (zpěv a recitace), sólový baryton a mužský sbor (zpěv), sólový vyšší ženský hlas (recitace), op. 57 (1974-78)

Elektroakustická hudba[editovat | editovat zdroj]

  • E fontibus Bohemicis. Visiones sex - Šest obrazů z českých letopisů, op. 55 (1965-72)

Výběr z diskografie[editovat | editovat zdroj]

  • Symfonie č. 8, Proměny II. Jana Jonášová, Václav Rabas, Pražský filharmonický sbor, Pražský soubor bicích nástrojů, Česká filharmonie, Václav Neumann aj., Panton 1993 (nahráno 1984 a 1989)
  • Hamletovská improvizace, Mysterium času. Česká filharmonie a Karel Ančerl, Supraphon Records 1994 (nahráno 1966)
  • Neustupujte!, Symfonie č. 4, Šest ukolébavek, Zrcadlení, Eufemias mysterion. Symfonický orchestr českého rozhlasu, Pražský komorní orchestr, FOK, Václav Smetáček aj., Supraphon Records 1995 (nahráno 1959, 1960 a 1966)
  • Osm invencí, Osm ricercarů, Osudová dramata člověka. Pražský soubor bicích nástrojů, Dama-Dama aj., Panton 1994 (nahráno též 1987 a 1993)
  • Passacaglia TGM, Sedm skladeb, Osm preludií, Cizokrajné motivy. Daniel Wiesner, Panton/Supraphon records 2000
  • Complete organ works. Jan Hora, Petr Čech, Vixen 2001
  • Sonáta pro violoncello a klavír. Tomáš Jamník, Ivo Kahánek, Supraphon Music 2007

Odkazy[editovat | editovat zdroj]