Max Weber

Max Weber
Max Weber
Rodné jméno	Maximilian Carl Emil Weber
Narození	21. dubna 1864 ; Erfurt
Úmrtí	14. června 1920 (ve věku 56 let) ; Mnichov
Příčina úmrtí	zápal plic a španělská chřipka
Místo pohřbení	Bergfriedhof
Povolání	právník, ekonom, sociolog, filozof, antropolog, advokát, vysokoškolský učitel, muzikolog, politik a historik
Alma mater	Univerzita Heidelberg; Univerzita v Göttingenu; Humboldtova univerzita; Kaiserin-Augusta-Gymnasium; Mnichovská univerzita; Freiburská univerzita; Vídeňská univerzita; Štrasburská univerzita
Témata	sociologie náboženství, historie, ekonomie, sociologie, dějiny, ekonomika a sociologie organizace
Významná díla	Wirtschaft und Gesellschaft: Grundriß der verstehenden Soziologie; Protestantská etika a duch kapitalismu; Science as a Vocation; Politics as a Vocation; Wirtschaftsgeschichte; … více na Wikidatech
Politická příslušnost	Nacionálně sociální spolek; Německá demokratická strana; Fortschrittliche Volkspartei
Manžel(ka)	Marianne Weber
Partner(ka)	Mina Tobler; Else von Richthofen
Rodiče	Max Weber a Helene Weber
Příbuzní	Alfred Weber a Karl Weber (sourozenci)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Weber (21. dubna 1864 – 14. června 1920) byl německý sociolog a ekonom. Bývá řazen mezi tzv. otce zakladatele sociologie.

Jeho sociologické úvahy se věnují např. náboženství, moci či byrokracii.

Život

Max Weber se narodil v německém Erfurtu jako nejstarší ze sedmi dětí vysoce postaveného politika a úředníka Maxe Webera, který si dostatečně užíval života, a jeho ženy Helene Fallenstein, zbožné a asketické kalvinistky. Jeho mladší bratr Alfred byl rovněž sociologem a ekonomem.

V roce 1882 začal osmnáctiletý Weber studovat práva na Heidelberské univerzitě. Kromě práv navštěvoval přednášky ekonomie, středověkých dějin, teologie a sociologie. Stal se profesorem ekonomie a v roce 1904 přerušil univerzitní činnost.

V letech 1904–1905 publikoval dílo Protestantská etika a duch kapitalismu. V roce 1910 spoluzaložil Německou sociologickou společnost. V roce 1920 začal pracovat na díle Ekonomika a společnost, které bylo vydáno nedokončené až po autorově smrti.

Sociologie Maxe Webera

Weber je často považován za zakladatele moderní sociologie, neboť

předložil ucelenou filosofii sociální vědy vymezující systematický rámec sociologického přístupu a stanovující základní problémy sociologie;
na základě empirického zkoumání moderní společnosti identifikoval řadu klíčových témat, která se stala ústředními tématy dalších sociologických diskusí;
v nejrůznějších tematických oblastech zachytil základní charakteristiky moderní industriální společnosti (např. úvahy o byrokracii, odkouzlení).

Pojetí sociologie Maxe Webera

Dle Webera je cílem sociologie porozumět významu jednání na základě budování formálních modelů (ideálních typů) jednání a jejich srovnávání.

Nehodnotící sociologie

V centru Weberova pojetí stojí požadavek sociologie jako nehodnotící vědy. Sociologie se nemá podílet na formulaci společenských cílů. Vědecké poznání se musí bránit deformaci iracionálními prvky, které do vědy zanášejí subjektivní přání a hodnoty badatelů, ovlivněné náboženskými, politickými či etickými hodnotovými soustavami. Weber si však uvědomuje, že absolutně nehodnotící sociologie není možná, neboť už výběr tématu a definice výzkumného problému jsou ovlivněny hodnotami, které sociolog vyznává.

Weberova chápající sociologie

Weber je zakladatelem významného sociologického směru – tzv. chápající sociologie. Ta usiluje o poznání subjektivního smyslu sociálního jednání, které je posuzováno v konkrétních významových souvislostech, jež aktéry vedly k danému jednání, nebo jež byly tímto jednáním, třeba i neuvědoměle, vytvořeny. Weberova chápající sociologie dala vzniknout celému interpretativnímu paradigmatu.

Cíl sociologického zkoumání dle M. Webera

Dle Webera je úkolem sociologie popis a výklad sociálních jevů. Výkladem Weber myslí porozumění motivům jednání, ne kauzální vysvětlení jako u přírodních jevů. Weber odmítá, že by sociologie mohla:

odhalit univerzální zákony lidského chování srovnatelné se zákony přírodních věd (srovnej E. Durkheim)

potvrdit evoluční pokrok ve vývoji lidských společností (srovnej Karl Marx, Herbert Spencer)

poskytnout nějaké hodnocení či morální posouzení stávajícího či budoucího stavu věcí (srovnej A. Comte)

vymezit nějaké kolektivní pojmy, jako např. „stát“ nebo „rodina“, bez toho, aby je založila na individuálním jednání (tzv. metodologický individualismus).

Metodický koncept ideálního typu

Koncepce ideálního typu je umělým intelektuálním konstruktem, který nemá existující oporu v realitě, je jaksi „utopický“. Jeho hlavním účelem je nápomoc při poměřování reality (nakolik se reálný stav odchyluje od ideálního typu). Ideálním typem je například pojem „kapitalistická ekonomika“.

Konstrukce pojmů (ideálních typů) umožňuje poznání: umožňuje přechod od různotvárnosti a rozmanitosti empirických faktů a fenoménů, od kontingence pouhé empirické současnosti a následnosti jevů k teorii o těchto faktech a fenoménech. Ideální typ je analytický konstrukt. Ideální typy jsou badatelskými hypotézami, umožňujícími orientaci v empirické látce a navzájem srovnávat fakta, procesy a společenské konstelace. Jedná se vlastně o jednostranné zdůraznění založené na vědcově zájmu. Ideální typ musí splňovat požadavek konstituce předmětu poznání a komunikaci mezi vědci.

Ideální typ má tvorbu hypotéz usměrňovat; není prostým zobrazením reality, ale poskytuje k zobrazení prostředky. Vytváření ideál typů má význam pro porovnávání s realitou. Weberova teorie obsahuje racionální jádro, neboť mezi pojmem a skutečností nikdy není úplná totožnost (pojem nevyčerpá realitu) – více viz reprezentace v jazyce. Základní problém koncepce ideál typů je v tom, že Weber všechny své závěry relativizuje. Sociální realita je velmi rozmanitá a nevyznačuje se objektivními zákonitostmi a opakovatelnostmi; sociologické poznání tudíž nemůže být odrážením skutečnosti s hlubokým proniknutím k podstatě jevů. Nejsou-li pojmy podmíněny sociální realitou jako odrazy sociálního života, neexistuje žádné spolehlivé měřítko jejich utváření; jediným měřítkem je úspěšnost. Poznávací pluralita v sociologii je tedy nevyhnutelná. Takto chápaná sociologie se nemůže stát nástrojem přeměny světa

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Sociologické teorie Maxe Webera

Teorie moci

Dle Webera mít moc znamená mít možnost přimět někoho, aby něco udělal proti vlastní vůli.

Weber zavádí pojem panství, kterým rozumí moc založenou na pocitu závaznosti vůči autoritě.

Rozlišuje tři druhy panství dle typu autority:

tradiční, odvozující autoritu z tradice a neporušitelnosti poměrů
Charismatické, založené na osobní autoritě pána a víře v jeho neobyčejné schopnosti
legálně racionální, odvozující autoritu od přijatých neosobních pravidel

Teorie byrokracie

Weber se zabývá byrokracií jako racionálním způsobem řízení velkých organizací. Konstruuje ji jako ideální typ, který odlišuje od jiných (předchozích) typů správy.

Charakteristickými rysy byrokracie jako ideálního typu jsou:

rozhodování dle obecných a neosobních pravidel
stanovení pevných kompetencí jednotlivých úředníků
hierarchická struktura rozhodování
odborně školený personál, který je vzhledem k organizaci v zaměstnaneckém poměru

Racionalizace, kapitalismus a protestantská etika

Ačkoliv Weber odmítl v sociologii možnost formulování zákonů vývoje, implicitně považoval racionalizaci za základní trend vývoje západní kapitalistické společnosti. Racionalizace je proces, který podřizuje všechny oblasti vztahů mezi lidmi bilancování a administraci.

Zdrojem racionalizace v západních společnostech je dle Webera kulturní změna, kterou přinesla protestantská etika. Protestantismus nebyl přímou příčinou kapitalismu, ale poskytl kulturu, která kladla důraz na individualismus, usilovnou práci, racionální jednání, spoléhání se na sebe a především odložené spotřeby.

Weberovo vysvětlení se týká pouze vzniku kapitalismu jako ideálního typu. I přesto je však tento Weberův koncept kritizován jako velmi zjednodušující.^[zdroj⁠?]

Pojetí stratifikace

Stratifikační hierarchie je určena dle statusu-místa člověka ve společenském žebříčku.

společnost je rozvrstvena (stratifikována) na horní, střední a dolní vrstvu podle mnoha kritérií
objektivní kritéria – příjem, majetek, složitost práce, dosažené vzdělání, bydlení…
subjektivní kritéria – sebezařazení, prestiž

I ve stratifikaci se vyskytuje Marxova třída (jako pojem vrstva), ale akceptuje víc majetkové kritérium. Ve stratifikované společnosti mezi sebou jednotlivá kritéria mají souvislost: větší vzdělání → složitost práce → víc peněz → větší podíl na moci

Teorie jednání

Jednání je motivované chování aktérů. Cílem sociologie má být dle Webera pochopit motivace aktérů k jednání.

Weber vytvořil typologii jednání. Rozlišuje tyto ideální typy jednání:

jednání tradiční (motivováno tradicí)
jednání afektivní (motivováno vášní)
hodnotově racionální jednání (na základě etických, estetických či náboženských motivů)
účelově racionální jednání (instrumentálně orientované na cíl)

Vztah k jiným sociologickým směrům

Weberův vztah k Marxovi a marxismu

Weber bývá považován za jednoho z hlavních kritiků Marxe a marxismu, a to z následujících důvodů:

Klade důraz na roli kultury, zejména náboženství ve formování jednání lidí, což je odmítnutím ekonomického determinismu marxismu.
Ve Weberových analýzách sociálních vztahů mají velký význam individuální subjektivní orientace, což je protikladem k marxistické analýze objektivních strukturálních příčin a důsledků.
Weberova stratifikační teorie, především pak jeho pojetí statusových skupin (stavů) je v rozporu s Marxovou teorií tříd, založených výhradně na výrobních vztazích.
Weber explicitně kritizoval marxistický názor, že imanentním rysem kapitalismu je jeho vlastní zhroucení. Tvrdil, že plánované hospodářství v socialistické společnosti by racionalizaci spíše podpořilo, než ukončilo.

Weberův vliv na sociologické myšlení

Max Weber za svého života nezaložil žádnou školu a jeho vliv se omezil převážně na dílo Protestantská etika a duch kapitalismu, které vyvolalo řadu kritik a ohlasů. Nejdříve se zájem o jeho dílo projevil v USA, kdy Talcott Parsons přeložil do angličtiny toto dílo a navázal na něj ve své vlastní práci The structure of social action.

Později, až po druhé světové válce byl znovu objeven v rodné německé sociologii, hlavně díky přejímání vlivu sociologie USA, kde v tu dobu Parsons překládal jeho další dílo The theory of Social and Economic Organisations.

Největšímu uznání se Weberovi dostalo až v druhé polovině 20. století, kdy bylo na jeho význam upozorňováno z řad uznávaných sociologů, jako je Talcott Parsons, Pietro Rossi či Raymond Aron. Díky tomu se Weberův vliv rozšířil do oblasti celé sociologie – konkrétně jeho koncept sociální stratifikace a analýzy byrokracie.

Pokud jeho vliv v oblasti sociologie shrneme oběcněji, ovlivnil všechna základní témata sociologie 20. století, jako je strukturální funkcionalismus, interpretativní sociologie, navazující na jeho koncepci smysluplného jednání a další.

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Dílo Maxe Webera

1895 Freiburská nástupní přednáška Der Nationalstaat und die Volkswirtschaftspolitik. (česky) Národní stát a národohospodářská politika, in: Weber Max, Metodologie, sociologie a politika, vybral a uspořádal Miloš Havelka, Praha, OIKOYMENH 2009², ISBN 978-80-7298-389-6, s. 294–315.
Die 'Objektivität' sozialwissenschaftlicher und sozialpolitischer Erkenntnis, in: Archiv für Sozialwissenschaft und Sozialpolitik 19 (1904), 22–87, (česky) "Objektivita" sociálněvedního a sociálněpolitického poznání, in: Weber Max, Metodologie, sociologie a politika, vybral a uspořádal Miloš Havelka, Praha, OIKOYMENH 2009², ISBN 978-80-7298-389-6, s. 7–63.
Die protestantishe Ethik und der Geist des Kapitalismus, 1904–1905. (česky) Protestantská etika a duch kapitalismu, in: Weber Max, Metodologie, sociologie a politika, vybral a uspořádal Miloš Havelka, Praha, OIKOYMENH 2009², ISBN 978-80-7298-389-6, s. 182–242.
Wissenschaft als Beruf, 1919. (česky) Věda jako povolání, in: Weber Max, Metodologie, sociologie a politika, vybral a uspořádal Miloš Havelka, Praha, OIKOYMENH 2009², ISBN 978-80-7298-389-6, s. 108–132.
Politik als Beruf, München und Leipzig 1919, (česky) Politika jako povolání, in: Weber Max, Metodologie, sociologie a politika, vybral a uspořádal Miloš Havelka, Praha, OIKOYMENH 2009², ISBN 978-80-7298-389-6, s. 243–293.
Wirtschaft und Gesellschaft, 1922
- úvodní metodologiský vstup vyšel samostatně jako Soziologische Grundbegriffe, (česky) Základní sociologické pojmy, in: Weber Max, Metodologie, sociologie a politika, vybral a uspořádal Miloš Havelka, Praha, OIKOYMENH 2009², ISBN 978-80-7298-389-6, s. 133–168.
- 5. kapitola (česky) Weber Max, Sociologie náboženství, Praha, Vyšehrad 1998
Gesammelte Aufsätze zur Religionsoziologie, 1920–21, 1922–23
- úvodní Vorbemerkung je asi poslední Weberovou prací (česky) Předznamenání k Sebraným statím k sociologii náboženství, in: Weber Max, Metodologie, sociologie a politika, vybral a uspořádal Miloš Havelka, Praha, OIKOYMENH 2009², ISBN 978-80-7298-389-6, s. 169–181.
Gesammelte politische Schriften, 1921
Gesammelte Aufsätze zur Soziologie und Sozialpolitik, 1924
- Přednáška (česky) Socialismus, in: Weber Max, Metodologie, sociologie a politika, vybral a uspořádal Miloš Havelka, Praha, OIKOYMENH 2009², ISBN 978-80-7298-389-6, s. 316–342.
Schriften zur theoretischen Soziologie, zur Soziologie der Politik und Verfassung, 1947
Soziologie, Weltgeschichtliche Analysen, 1956

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Weber na Wikimedia Commons
Osoba Max Weber ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Max Weber
„O některých kategoriích chápajíci sociologie“ – výňatek z knihy K metodologii sociálních věd (slovensky)