Ledvinovníkovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Ledvinovníkovité

Žahavá škumpa kořenující (Rhus radicans) (=Toxicodendron radicans)
Žahavá škumpa kořenující (Rhus radicans) (=Toxicodendron radicans)
Vědecká klasifikace
Doména: eukaryota (Eucaryota)
Říše: rostliny (Plantae)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď: ledvinovníkovité, ledviníkovité (Anacardiaceae)
Lindl., 1830
Podčeledi
Ledvinovník západní plody ořechy kešu (Anacardium occidentale)
Řečík pistáciový (=pistácie pravá) s nezralými plody – oříšky (Pistacia vera)
Mangovník indický s plody (Mangifera indica)
Pepřovec brazilský s plody (Schinus terebinthifolius)
Strom (Sclerocarya birrea) s plody marula

Ledvinovníkovité (Anacardiaceae), někdy také ledviníkovité, je čeleď rostlin z řádu mýdelníkotvarých.


Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rostou převážně v tropech a subtropech, řidčeji v mírném pásu, severní i jižní polokoule. Nerostou v Severní Evropě a na severu Ameriky, v mírné i suché Austrálii, na Novém Zélandu, v pouštích a v nadmořské výšce nad 3 500 m.[2]

V Evropě rostou čtyři původní druhy: ruj, řečík, škumpa a pepřovec,[3]České republice jen dva: ruj a škumpa.[4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jsou to především stromy nebo keře, zřídka liány, jednodomé i dvoudomé. V kůře a lýku mají obvykle kanálky s pryskyřicí a lysigenní nebo schizolysigenní nádržky se silicí, její hlavní součásti jsou monoterpeny a množství tříslovin. Dřevo i listy mnoha druhů obsahují pro člověka nebezpečné látky, které po styku s lidskou pokožkou způsobují vážnou dermatitidu. Mnohdy stačí i delší pobyt v blízkost výparů z poraněného stromu nebo kouře při spalování jejich dřeva. Nejvíce to platí pro rody škumpa (dříve rod Toxicodendron) a Semecarpus.

Listy jsou většinou vstřícné, bez palistů, jednoduché nebo zpeřené. Oboupohlavné, méně jednopohlavné, pravidelné nenápadné květy 4 až 7četné jsou nahloučeny do latnatých květenství. Kališních lístků, obvykle na bázi srostlých, mívají 5, stejný počet jako volných korunních plátků. Tyčinek je stejně nebo dvojnásobně, ve dvou kruzích, u samičích květů jsou občas patyčinky, prašníky jsou nežláznaté. Blizen je 1 až 12, čnělek 1 až 3, vejcovité semeníky, svrchní nebo spodní, jsou až pětipouzdré, vajíčka jsou uložena jednotlivě.

Plody jsou pukavé i nepukavé, bývají to peckovice, někdy se zvětšeným dužnatým květním obalem, tobolky, oříšky nebo nažky. Obsahují 1 až 12 semen.[5][6][7][8]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy poskytují jedlé plody rozšířené celosvětově, např. ledvinovník (kešu ořechy), mangovník (mango), řečík (pistáciové oříšky), pepřovec (růžový pepř). Plody jiných druhů nesnesou dlouhodobý transport a konzumují se jen v místě výskytů, např. AntrocaryonBrazílii, Sclerocarya (marula) v Africe, Spondias (mombin) celosvětově v tropech, některé poskytují kvalitní dřevo.[9]

U některých druhů, např. škumpa a Gluta se využívá jejích pryskyřic na výrobu nejkvalitnějších malířských olejů a laků. Některé druhy, např. ruj, řečík, škumpa, pepřovec a Schinopsis jsou důležitými zdroji tříslovin.

Jiné se často pěstují v  parcích a zahradách pro svůj ozdobný vzhled podzimních listů, např. ruj.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Čeleď ledvinovníkovité, která obsahuje pohyblivě okolo 70 rodů s asi 600 druhy, je rozdělena do dvou podčeledí:

* Podčeleď Anacardioideae Link, 1831
Actinocheita F. A. Barkley, 1937 Malosma Nutt. ex Abrams, 1917
Amphipterygium Schiede ex Standl., 1923 mangovník (Mangifera) L., 1753
ledvinovník (Anacardium) L., 1753 Mauria Kunth, 1824
Androtium Stapf 1903 Melanochyla Hook. f., 1876
Apterokarpos Rizzini, 1975 Metopium P. Browne, 1756
Astronium Jacq., 1760 Micronychia Oliv., 1881
Baronia Baker, 1882 Mosquitoxylum Krug et Urb., 1895
Blepharocarya F. Muell., 1878 Nothopegia Blume, 1850
Bonetiella Rzed., 1957 Ochoterenaea F. A. Barkley, 1942
Bouea Meisn., 1837 Orthopterygium Hemsl., 1907
Buchanania Spreng., 1801 Ozoroa Delile, 1843
Campnosperma Thwaites, 1854 Pachycormus Coville ex Standl., 1923
Campylopetalum Forman, 1954 Parishia Hook. f., 1860
Cardenasiodendron F. A. Barkley, 1954 Pentaspadon Hook. f., 1860
Comocladia P. Browne, 1756 pepřovec (Schinus) L., 1753
Dobinea Buch.-Ham. ex D. Don, 1825 Protorhus Engl., 1881
Drimycarpus Hook. f., 1862 Pseudosmodingium Engl., 1881
Euleria Urb., 1925 Rhodosphaera Engl., 1881
Euroschinus Hook. f., 1862 ruj (Cotinus) Mill., 1754
Faguetia Marchand, 1869 řečík (Pistacia) L., 1753
Fegimanra Pierre, 1892 Semecarpus L. f., 1782
Gluta L., 1771 Schinopsis Engl., 1876
Haplorhus Engl., 1881 Smodingium E. Mey. ex Sond. in Harv. et Sond., 1860
Heeria Meisn., 1837 Sorindeia Thouars, 1806
Holigarna Buch.-Ham. ex Roxb., 1820 Swintonia Griff., 1846
Laurophyllus Thunb., 1792 škumpa (Rhus) L., 1753
Lithraea Miers ex Hook. et Arn., 1833 Thyrsodium Salzm. ex Benth., 1852
Loxopterygium Hook. f., 1862 Trichoscypha Hook. f., 1883
Loxostylis A. Spreng. ex Rchb., 1830
.
* Podčeleď Spondiadoideae Link, 1831
Antrocaryon Pierre, 1898 Pegia Colebr., 1827
Cyrtocarpa Kunth, 1824 Pleiogynium Engl., 1883
Dracontomelon Blume, 1850 Poupartia Comm. ex Juss., 1789
Haematostaphis Hook. f., 1860 Poupartiopsis Capuron ex J. D. Mitch. et D. C. Daly, 2006
Harpephyllum Bernh. ex C. Krauss, 1844 Pseudospondias Engl., 1883
Choerospondias B. L. Burtt et A. W. Hill, 1937      Sclerocarya Hochst., 1844
Koordersiodendron Engl., 1898 mombín (Spondias) L., 1753
Lannea A. Rich., 1831 Tapirira Aubl., 1775
Operculicarya H. Perrier, 1944

[10][11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Anacardiaceae ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. www.mobot.org
  2. tolweb.org
  3. rbg-web2.rbge.org.uk
  4. http://botany.cz
  5. delta-intkey.com
  6. databaze.dendrologie.cz
  7. www.kvetena.com
  8. www.biotox.cz
  9. www.cds.ed.cr
  10. www.mobot.org
  11. www.ars-grin.gov

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]