Škumpa orobincová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Škumpa orobincová

Škumpa orobincová
Škumpa orobincová
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď: ledvinovníkovité (Anacardiaceae)
Rod: škumpa (Rhus)
Binomické jméno
Rhus typhina
L.

Škumpa orobincová (Rhus typhina) je okrasný strom nebo keř z čeledi ledvinovníkovitých.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • škumpa ocetná
  • Rhus hirta

Popis[editovat | editovat zdroj]

Keř nebo strom 2-10m vysoký, s hlubokým kořenovým systémem a četnými kořenovými výmladky. Borka na kmenech šedá až hnědá, podélně rozpraskaná. Letorosty silné, huňatě hnědě chlupaté. Starší větve olysávající, tmavohnědé, s jemnými lenticelami. Pupeny drobné, kuželovité, hustě rezavě chlupaté, vrcholový větší než úžlabní; listové jizvy podkovovité.

Listy lichozpeřené, až 50cm dlouhé, mnohojařmé, s 9-31 lístky; vřeteno listů hustě odstátě chlupaté; lístky přisedlé, 4-12cm dlouhé, 1-2cm široké, kopinaté, na okraji pilovité, na vrcholu dlouze zašpičatělé, na bázi zaokrouhlené, na líci tmavě zelené, lysé, na rubu sivozelené, slabě pýřité. Drobné květy se městnají v koncových palicovitých latách, samčí mají žlutavě zelenou barvu a samičí červenou. Plody jsou mírně smáčklé, červeně plstnaté peckovice nahloučené v hustých přímých a velmi nápadných plodenstvích, která na větvích zůstávají dlouho do zimy.


Ekologie a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Nenáročný druh, který roste dobře na suchých i zamokřených, písčitých nebo kamenitých půdách. V místech přirozeného rozšíření se vyskytuje podél vodních toků; má velké nároky na světlo. Dobře snáší zasolení a je velmi odolná proti mrazu. Samovolně se snadno šíří, protože velmi rychle tvoří kořenové výmladky. Často je nutno její expanzivní vlastnosti omezovat. U nás první exempláře v Praze v Královské oboře v roce 1835, do Evropy introdukce již v 17. století.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Škumpa je nejkrásnější na podzim, kdy jsou její zpeřené listy jasně žluté, oranžové až červené. Ve stejnou dobu dozrávají šišticová plodenství, která se začínají od konce července barvit růžovočerveně. Během zimy obvykle zůstávají na jinak holých větvích a mění barvu na tmavě purpurovou. Z tohoto důvodu je škumpa vysazována jako okrasná rostlina v zahradách i příměstských zeleních.

Obsahuje šťávu pryskyřičným olejem, tříslovinami a podle některých údajů i glykosidy. U citlivějších osob vyvolává dotykové alergie projevující se mimo jiné zčervenáním a záněty pokožky. Je jedovatá, požití je však málo pravděpodobné. Dřevo škumpy orobincové bývá často používáno v řezbářství. Některé kmeny indiánů ze Severní Ameriky kouřily tabák s listy škumpy. Z plodů indiáni připravovali nápoj nazývaný "indiánská limonáda". Kořeny byly používány jako žluté barvivo.


Galerie[editovat | editovat zdroj]

Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]

Jen málo se u nás pěstuje příbuzná, velmi jedovatá a nebezpečná škumpa zákeřná (R. toxicodendron L.), keř s vystoupavými, poléhavými až plazivými větvemi. Také ona pochází se Severní Ameriky, u nás se vysazovala v parcích a v zámeckých i botanických zahradách. Snadno zplaňuje. Po požití může dojít k poruchám ústřední nervové soustavy, při dotyku k zánětům kůže. Prudce toxická je i podobná škumpa jedovatá (R. radicans L.)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Slovníkové heslo škumpa orobincová ve Wikislovníku
  • Taxon Rhus typhina ve Wikidruzích
  • NOVÁK, Jan. Jedovaté rostliny kolem nás. Praha: Grada Publishing a.s., 2007.
  • KOLIBÁČOVÁ Soňa. Dendrologie cvičení 1. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2002.
  • SLAVÍK, Bohumil. Květena České Republiky 5. Praha: Academia, 1997.
  • VERMELUEN, Nico. Encyklopedie stromů a keřů. Praha: Rebo Productions, 1998.