Kyselina mléčná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kyselina mléčná
Strukturní vzorecProstorový model
Obecné
Systematický název kyselina 2-hydroxypropanová
Triviální název kyselina mléčná
Sumární vzorec C3H6O3
Vzhled bílý prášek
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 90,08 g/mol
Teplota tání 53 °C (racemát)
Teplota varu 122 °C (20 hPa)
Hustota 1,209 g/cm3
Disociační konstanta pKa 3,86
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kyselina mléčná je kysele chutnající, lehce rozpustná, bezbarvé krystaly tvořící kyselina s chemickým vzorcem CH3–CHOH–COOH. Po kyselině glykolové jde o druhou nejjednodušší hydroxykyselinu. Tato kyselina vzniká mléčným kvašením cukrů, např. v mléce, sýrech, kyselém zelí. Používá se proto v pekařství, pivovarnictví (E270), koželužství, k přípravě limonád a při barvení a zušlechťování textilií (pohmat, lesk). Většinou je opticky neaktivní. Používá se také kvůli svým antiseptickým vlastnostem v mastech, ústních vodách a jako prostředek k ošetřování vlasů. Její L-enantiomer je koncovým produktem mléčného kvašení cukrů, a proto je přítomen v kyselém mléku a zelí. Sůl kyseliny mléčné (a i její anion a estery) se nazývá laktát CH3-CHOH-COO-.

Polymer kyseliny mléčné (PLGA) má využití jako médium pro růst kmenových buněk.[1]

Laktát při tělesné námaze[editovat | editovat zdroj]

Při silové zátěži, kdy jsou energetické nároky vysoké (anaerobní svalová práce), se laktát tvoří rychleji, než ho lze z tkáně odstraňovat. Jeho koncentrace proto stoupá. Tento proces je užitečný, protože regenerace NAD+ zajišťuje, že lze udržet dodávku energie a svalová práce může pokračovat. Nadměrné množství laktátu lze odstranit různými způsoby, například:

V rozporu s velmi rozšířenou domněnkou nezpůsobuje tento nárůst přímo acidózu ani není odpovědný za pozdější svalovou bolest.[3] To proto, že laktát není sám schopen odštěpovat proton[3] a navíc kyselá forma laktátu (tedy kyselina mléčná) ve skutečnosti ani ve svalech nevzniká.[4] Analýza glykolytické dráhy člověka ukazuje, že v meziproduktech glykolýzy není k dispozici dost vodíkových iontů, aby vznikala mléčná či jakákoli jiná kyselina.

Odpovědnost laktátu za vznik acidózy byla a je předmětem mnoha konferencí na poli sportovní fyziologie. Robergs et al. přesně sledovali pohyb protonů během glykolýzy. Při tom však došli k hypotéze, že [H+] je nezávislá proměnná, která určuje vlastní koncentraci. Čerstvá revize od Lindingera et al.[4] vyvrací stechiometrický přístup používaný Robergsovou skupinou.[3] Použitím tohoto stechiometrického procesu byly ignorovány kauzativní faktory (nezávislé proměnné) koncentrace vodíkových iontů ([H+]). Těmito faktory jsou diference silných iontů [SID], PCO2 a pufry slabých kyselin. Laktát je silný aniont a způsobuje redukci [SID], což má za následek zvýšení [H+], aby se udržela elektroneutralita. Také PCO2 způsobuje zvýšení [H+]. Během tělesné zátěže koncentrace laktátu a PCO2 stoupají, tím narůstá i [H+] a klesá pH.[5]. (Viz Le Chatelierův princip.)

Při intenzivní zátěži nemůže dýchací řetězec udržet dostatečný počet atomů vodíku, které by se mohly účastnit tvorby NADH. K udržení anaerobní produkce energie glykolýzou je potřeba mít NAD+, aby se dal oxidovat 3-fosfoglyceraldehyd. Při anaerobní glykolýze se NAD+ „osvobozuje“, zkombinují-li se nezoxidované atomy vodíku s molekulou pyruvátu a poté vytvoří laktát. Pokud k tomu nedojde, glykolýza se zastaví. Laktát se ovšem tvoří dál i při přestávce v zátěži nebo při jejím zmírnění. To je proto, že červené krvinky nemají mitochondrie a také kvůli omezením vyplývajícím z aktivity enzymů ve svalových vláknech s vysokou glykolytickou kapacitou.[6]

Referenční meze pro krevní testy, porovnávající obsah laktátu v krvi (fialově v pravé střední části) s jinými konstituenty

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lactic acid na anglické Wikipedii.

  1. Lidským kmenovým buňkám pomáhá napravit porušenou míchu vhodné "lešení", osel.cz
  2. McArdle, W. D., Katch, F. I., & Katch, V. L.(2010). Exercise physiology: Energy, nutrition, and human performance.Wolters Kluwer/Lippincott Williams & Wilkins Health. ISBN 0683057316 9780683057317. 
  3. a b c "Biochemistry of exercise-induced metabolic acidosis"(2004). Am J Physiol Regul Integr Comp Physiol287(3): R502–R516. doi:10.1152/ajpregu.00114.2004. PMID 15308499. 
  4. a b "Applying physicochemical principles to skeletal muscle acid-base status"(2004). Am J Physiol Regul Integr Comp Physiol289(3): R890–94. doi:10.1152/ajpregu.00225.2005. 
  5. Robergs, RA; Ghiasvand, F; Parker, D(2004)."Biochemistry of exercise-induced metabolic acidosis". Am J Physiol Regul Integr Comp Physiol287(3): R502-R516. doi:10.1152/ajpregu.00114.2004. PMID 15308499. 
  6. McArdle, Katch & Katch(2010). Exercise Physiology: Energy, Nutrition, and Human Performance.Wolters Kluwer/Lippincott Williams & Wilkins Health. ISBN 0683057316 9780683057317. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]