Acidobazická rovnováha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Acidobazická rovnováha (ABR) je dynamická rovnováha kyselin a zásad uvnitř organizmu, tj. stálý poměr mezi jejich tvorbou a odbouráváním, respektive vylučováním. Je nezbytná pro udržení homeostázy. V klidovém stavu dochází k větší produkci kyselých látek, které jsou ovšem neutralizovány systémem pufrů a vylučovány z těla pryč. Pufry upravují výkyvy pH (normální hodnota pH extracelulární (mimobuněčné) tekutiny je 7,36-7,44) jen do výše své pufrovací kapacity. Pokud je tato kapacita vyčerpána, pak dochází k poměrně rychlým změnám pH. V krvi se jako pufry uplatňují erytrocytární a plasmatický hydrogenkarbonatový systém (HCO3), z nehydrogenkarbonatových systémů pak hemoglobin/oxyhemoglobin, anorganické a organické fosfáty a bílkoviny plasmy.

Porucha acidobazické rovnováhy ve prospěch kyselin vede k acidóze (snížení pH), porucha ve prospěch zásaditých látek k alkalóze (zvýšení pH). Slučitelné se životem jsou hodnoty pH krve v rozmezí maximálně 7,70-6,80.

Klinické poruchy ABR[editovat | editovat zdroj]

Respirační alkalkóza a acidóza[editovat | editovat zdroj]

Je navozena poruchami ve výměně krevních plynů dýchacím systémem.

Různé příčiny, které vedou ke snížení ventilace v plicních sklípcích (alveolech), způsobí nahromadění oxidu uhličitého (CO2) v organizmu a tím dojde k poklesu extracelulárního (mimobuněčného) pH na kyselou stranu. Výsledkem je respirační acidóza. Opačný děj, kdy se zvýší alveolární ventilace, vede k respirační alkalóze.

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

K respirační acidóze vedou mimojiné:

Respirační alkalóza je méně častá. Nastává při nadměrné ventilaci, kdy se snižuje koncentrace CO2 v krvi (například při psychickém vzrušení, intoxikaci salicyláty, při nižší koncentraci O2 ve vdechovaném vzduchu, která vede k hyperventilaci - ve vysoké nadmořské výšce).

Kompenzace[editovat | editovat zdroj]

Respirační výkyvy ABR jsou kompenzovány ledvinnými mechanismy.

U respirační acidózy se rozvine v rozmezí 1-6 dnů zvýšené vylučování protonů (H+) v renálních kanálcích, ke zpětné absorpci hydrogenuhličitanu (HCO3-) a k návratu pH skoro do normálního stavu. K opačným dějům dojde při respirační alkalóze, tj. omezí se vylučování protonů a sníží zadržování hydrogenuhličitanových iontů.

Na regulaci dýchání, tak aby byla udržována ABR, se podílejí stimulačním účinkem nevázané, nepufrované protony mozkomíšního moku, které aktivují dechová centra prodloužené míchy.

Metabolická acidóza a alkalóza[editovat | editovat zdroj]

O metabolické acidóze či alkalóze hovoříme vždy, když dochází ke změnám extracelulárního pH, z příčin jiných, než je nahromadění či nedostatek oxidu uhličitého v tělesných tekutinách.

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

U metabolické acidózy jsou mimojiné příčinami:

  • Neschopnost vyloučení protonů ledvinami, které vznikají v organizmu.
  • Zvýšení metabolické aktivity.
  • Nitrožilní aplikace kyselin.
  • Vyšší ztráta alkálií z organizmu. Nejčastější příčinou jsou těžké průjmy, které provází masivní ztráta hydrogenuhličitanových iontů. Tento děj je dramatický zejména u malých dětí, kdy je jednou z příčin úmrtí.
  • Hluboké a dlouhé zvracení, pokud je provázeno zvracením obsahu v nižší části trávicího traktu než je žaludek.
  • Urémie, kdy ledviny nejsou schopné vyloučit toxické produkty a tedy i protony.
  • Cukrovka (diabetes mellitus), kdy u dekompenzovaného pacienta kyselé ketolátky mohou navodit až acidotické kóma.

Metabolická alkalóza je ve srovnání s acidózou vzácná. Občas jí lze navodit:

  • aplikací diuretik, které vedou ke zvýšené glomerulární filtraci, tekutina v ledvinných kanálcích je koncentrovanější s větším obsahem sodíku. Ten je potom více vyměňován s protony, které odchází ve vyšší míře z těla v moči a tím se rozvíjí alkalóza.
  • vyšším požitím alkalických látek jako např. jedlé sody při léčbě peptického vředu.
  • zvracení jen žaludečního obsahu znamená odchod HCl.
  • hypersekrece aldosteronu – mechanismus vzniku je analogický jako u podání diuretik. Aldosteron zvyšuje reabsorpci sodíku v kanálkové tekutině.

Kompenzace[editovat | editovat zdroj]

Metabolické alkalóza a acidóza jsou kompenzovány dýchacím systémem. Tato kompenzace se rozvine během několika minut, nebývá tak účinná jako kompenzace renální.

Nejzávažnější účinky[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pometlová, M. et al.:Obecná patofyziologie. 3. LF UK, Praha, 1996.