Kašpar Šternberk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kašpar Maria ze Šternberka
Narození6. ledna 1761
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí20. prosince 1838 (ve věku 77 let)
Březina
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníŠternberská hrobka ve Stupně
Alma materUniverzita Karlova
Povoláníbotanik, paleontolog, pteridolog, bryolog, duchovní, entomolog, paleobotanik a přírodovědec
OceněníCísařský rakouský řád Leopoldův
Nábož. vyznáníkatolická církev
RodičeJan Nepomuk I. ze Šternberka (1713–1798) a
Anna Josefa Krakowská z Kolowrat (1725–1790)
Příbuzníbratr: Jan Nepomuk II. ze Šternberka (1752–1789)
bratr: Jáchym ze Šternberka (1755–1808)
strýc: František Adam ze Šternberka (1711–1789)
děd: Filip Nerius Krakowský z Kolowrat (1686–1773)
strýc: Leopold Vilém Krakowský z Kolowrat (1727–1809)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kašpar Maria hrabě ze Šternberka, německy: Kaspar Maria Graf von Sternberg (6. ledna 1761 Praha20. prosince 1838 Březina[1]),[2] byl jeden z nejvýznamnějších přírodovědců první poloviny 19. století. Specializoval se zejména na botaniku, geologii a paleontologii. Je považován za jednoho ze zakladatelů paleobotaniky. Shromáždil rozsáhlé a neocenitelné sbírky nerostů, zkamenělin a herbářových položek, které se staly základem sbírek Národního muzea v Praze, které založil.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Kašpar Šternberk se narodil ve starobylém, ale nepříliš bohatém českém šlechtickém rodě Šternberků jako 5. a poslední dítě[2] a 3. syn[3] v rodině Jana Nepomuka ze Šternberka (1713–1798) a Anny Josefy rozené hraběnky Krakovské z Kolovrat (1725–1790). V mládí toužil být vojákem, brzy se však pod tlakem rodičů a bratrů rozhodl pro církevní kariéru. V 11 letech mu papež Klement XIV. rezervoval místo kanovníka v kapitule ve Freisingu a později i v Řezně. Od mládí projevoval velké nadání pro studia. Mluvil česky, německy, francouzsky a latinsky, později se ještě naučil trochu anglicky.

Studoval na pražské univerzitě filosofii (17771779) a v Římě teologii (17791782), kde také přijal nižší církevní svěcení. Učiteli byl hodnocen jako žák velmi schopný, ale též vzpurný a bez respektu k autoritám (přesnější by patrně bylo říci, že si autority neurčoval podle titulů). Na přelomu let 1782/1783 odjel do Řezna, kde měl strávit významnou část svého dalšího života. Z počátku dojížděl do Čech, kde se stýkal s kruhem vzdělanců okolo přírodovědce a lékaře Johanna Mayera. V Řezně vstoupil do lóže svobodných zednářů[4].

Církevní a politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Dne 28. června 1785 se stal kanovníkem řezenské kapituly a krátce poté přijal tonzuru a podjáhenské svěcení. Rok nato se stal dvorním komorníkem a radou řezenského biskupa a spravoval biskupské lesy. V roce 1788 se stal kanovníkem i ve Freisingu a správcem všeho biskupského majetku. V roce 1789 mu zemřel nejstarší bratr Jan, v roce 1790 matka. V roce 1790 se také začal trochu zajímat o přírodní vědy, k čemuž ho inspirovalo založení řezenské Botanické společnosti Jacobem Christianem Schäfferem, jejímiž členy byli mj. Alexandr von Humboldt nebo Justus von Liebig. Hlubší zájem o tuto společnost začal projevovat až později, od roku 1795 se pravidelně účastnil jejích schůzí a přispíval do jí vydávaných Botanisches Taschenbuch, v roce 1800 se stal řádným členem. Začal soukromě studovat botaniku, v níž mu byl prvním učitelem Charles Jeunet Duval. Církevní a politická kariéra však byla v tomto období stále na prvním místě a v mnoha ohledech mu pomáhala, neboť mu jeho politické známosti a cesty do zahraničí umožnily seznámit se s mnoha velkými přírodovědci, zejména ve Francii.

Vědecké období[editovat | editovat zdroj]

Zámek v Březině, okres Rokycany
Fosilie přesličky ze Šternberkovy knihy

Slibnou církevní kariéru ukončil po neúspěchu diplomatické mise v Paříži, v letech 18041805 složil církevní funkce a přijal místo ředitele vědeckých ústavů v Řezně, kde založil botanickou zahradu, zničenou však již za válečného tažení roku 1809. Tento rok byl přelomem v jeho životě i proto, že mu zemřeli oba bratři a stal se jediným dědicem rodového panství v Čechách. Již tehdy začal kromě své vědy pomýšlet na návrat domů[5]. Během pobytu ve Francii se seznámil s Alexandrem von Humboldtem a elitou francouzských paleontologů a botaniků. Z vědeckých výprav, zvláště do bavorských Alp, vytěžil materiál pro latinskou práci Přehled lomikamenů v obrazech. Krátce na to zdědil po starším svobodném bratru Jáchymovi, rovněž zaníceném přírodovědci, západočeské panství Radnice a Darová, s rozestavěným zámečkem Březina. Při dostavbě sídla v Březině zřídil opět botanickou zahradu. Když byly na Šternberkově panství na Břasku, mezi Vranovem a Vranovicemi otevřeny kamenouhelné doly, hrabě vyhledával a dokumentoval zkameněliny pravěkých rostlin, které později publikoval. Dočasně se však těžiště jeho činnosti přesunulo k zemědělské správě statků a k metalurgii. Jeho blízkým přítelem v letech 1820-1832 se stal německý básník a spisovatel Johann Wolfgang Goethe, se kterým ho pojil zájem o geologii, paleontologii a botaniku. Až do básníkovy smrti se navštěvovali a vyměňovali si korespondenci.[6]

Muzejní a publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Projekt Vlastenského muzea v Praze byl pro Kašpara Šternberka spojen s tříletou organizační prací. Kroužek šlechticů - zakladatelů tvořili čtyři bratranci: Kašpar a František Šternberkové, František hrabě z Klebelsberka a František Antonín Kolowrat Libštejnský, ještě s Janem z Neuberka se scházeli na Malostranském náměstí v paláci Kašparova bratrance Františka hraběte ze Šternbeka-Manderscheidu. Roku 1818 byl Kašpar ze Šternberka zvolen prezidentem Společnosti pro založení Českého vlasteneckého musea, jemuž odkázal svou knihovnu, paleontologickou sbírku, rodinné portréty a jiné starožitnosti ze svého domu.[7] Brzy po založení muzea Kašpar vydal německy a vzápětí i česky Pojednání o rostlinopisu v Čechách a v letech 18201838 vycházelo společné dílo Kašpara ze Šternberka, Karla Bořivoje Presla a Augustina CordyPokus o zeměpisně botanické popsání pravěkého rostlinstva. O jeho překlad z němčiny do francouzštiny se postaral Kašparův učitel François Gabriel de Bray. Ujal se rovněž uspořádání herbáře českoněmeckého cestovatele, podnikatele a přírodovědce Tadeáše Haenkeho, který dotyčný přivezl z Latinské Ameriky. Roku 1822 se hrabě Šternberk v Mariánských Lázních poprvé osobně sešel s Johannem Wolfgangem Goethem, jehož vědeckou činnost celá léta sledoval a obdivoval.

Poslední projekty[editovat | editovat zdroj]

Kašpar Šternberk v roce 1824
  • Lánská koněspřežka: v roce 1825 byl hrabě Šternberk jedním z klíčových podílníků Pražské železniční společnosti, která v roce 1827 obdržela koncesi pro stavbu Lánské koněspřežky. Vyměřováním tratě byl pověřen Joachim Barrande, který při tom učinil mnoho přírodovědných objevů.
  • Studium a publikace Hornictví v Čechách (1836–1838)
  • Uspořádání přírodovědeckého kongresu v Praze roku 1837: byl to 15. kongres německých lékařů a přírodovědců, na nějž do Prahy přijelo 495 delegátů z 11 zemí. V úvodním projevu Šternberk vyzdvihl úspěchy české přírodovědy a význam nejstaršího univerzitního města střední Evropy[8].

V roce 1836 se v Praze zúčastnil korunovace Ferdinanda V. Dobrotivého na českého krále jako zástupce c. k. nejvyššího komořího.[9]

Smrt a hrobka[editovat | editovat zdroj]

Hrabě Šternberk trpěl oční chorobou. Zemřel téměř slepý, po několika mrtvicích na svém březinském zámku. Jeho smrtí vymřela leopoldinská větev rodu. S veškerými poctami, po zádušní mši a po pohřbu v Praze bylo jeho tělo převezeno do rodinné hrobky ve Stupně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Paměti (1868 je vydal František Palacký, 1909 je pak jako kritické vydání doplněné o různé verze a vyškrtnuté pasáže ze Šternberkovy pozůstalosti vydal Vladimír Helekal).
  • Několikrát byla vydána jeho rozsáhlá korespondence s Goethem (1820–1832)
  • Kašpar Šternberk má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Stern.[10]

Památky[editovat | editovat zdroj]

Kašpar Šternberk, portrét od Alexandera Clarota, 1818
  • Bronzová socha v Panteonu Národního muzea (1900), dílo Josefa Kvasničky.[11]
  • Portrét Kašpara Šternberka, olejomalba na plátně, A. Clarot 1818; visí v někdejší ředitelně historické budovy Národního muzea
  • Jméno Kašpara Šternberka je umístěno na tabulce pod okny historické budovy Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Stupno
  2. a b POUZAR, Vladimír, MAŠEK Petr, MENSDORFF-POUILLY Hugo, POKORNÝ Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 368. 
  3. Kašpar M. hrabě Sternberg, přírodovědec a zakladatel Národního muzea, 1998, s.6
  4. Kleisner, 2014, s.18
  5. Kašpar M.hrabě Sternberg, přírodovědec a zakladatel Národního muzea, 1998, s. 51-52
  6. MAJER, Jiří. Přátelství Kašpara Šternberka a Johanna Wolfganga Goetha. Minulostí Západočeského kraje. 1991, roč. 27, s. 87–102. ISSN 0544-3830. 
  7. KLEISNER, Tomáš. Medaile francouzského Popisu Egypta pro Kašpara Sternberga. Cour d´honneur. 2008, čís. IV, s. 50. Dostupné online. 
  8. 'Kašpar M. hrabě Sternberg, přírodovědec a zakladatel Národního muzea, 1998, s.58-59
  9. SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 70 a 89. 
  10. BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek. 
  11. http://www.esbirky.cz/predmet/312198

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Majer: Kašpar Šternberk, Academia, Praha 1997, ISBN 80-200-0605-2
  • Claudia Schweizer: Johann Wolfgang von Goethe und Kaspar Maria von Sternberg, Münster 2004, ISBN 3-8258-7579-2
  • Kašpar M. hrabě Sternberg, přírodovědec a zakladatel Národního muzea (1818-1998). Publikace k výstavě, kolektiv autorů, editor Jiří Kvaček. Národní muzeum Praha 1998, ISBN 80-7036-047-X
  • KLEISNER, Tomáš. Zednářské medaile ve sbírce Národního muzea. Svobodný zednář. 2014/2015. Dostupné online. 
  • katalog výstavy, Národní muzeum Praha 2008

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]