Herbář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Typická herbářová položka

Herbář je soubor herbářových položek. Může být tvořen sušenými rostlinami, sušenými semeny a plody, fotografiemi rostlin, plody naloženými v lihu, atd. Herbáře jsou důležité pro výuku botaniky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Slovo „herbář“ je počeštěné latinské herbarium, od slova herba, česky „bylina“. Zprvu byl tedy herbář chápán jako kniha o léčivých rostlinách. Nejstarší taková kniha, vzniklá na území dnešního Česka, je Herbář aneb Bylinář Pietra Andrea Mattioliho, vydaný v Praze roku 1562 Jiřím Melantrichem z Aventina a do češtiny přeložený Tadeášem Hájkem z Hájku. Tento herbář obsahuje černobílé dřevoryty rostlin s popisy. Od 17. století se pak význam herbáře posouvá k dnešnímu pojetí, tedy sbírka sušených rostlin.

Již slavný biolog Carl Linné vysílal své žáky do různých končin, aby tam sbírali rostliny, lisovali je a sušili, a následně skladovali. První herbáře vytvořené Čechy jsou herbář rostlin ze Sibiře a ruských stepí od Petra Simona Pallase a herbář moravského misionáře Jiřího Camela, obsahující kolekci rostlin z Filipín. Prvním „českým“ herbářem se pak na počátku 18. století stává kolekce sušených rostlin Jana Františka Bečovského, kněze řádu křížovníků s červenou hvězdou. Z poloviny 18. století pak pochází první regionální herbář z Klatovska Jana Nepomuka Boháče.

Při založení Národního muzea roku 1818 vzniká i jeho herbář (viz Herbář Národního muzea). Hlavními sběrateli jsou Kašpar Šternberk, Jan Svatopluk a Karel Bořivoj Preslovi, Bedřich Berchtold, Filip Maxmilián Opiz a Václav Beno Seidl. K tomu je záhy přikoupen herbář Tadeáše Haenkeho obsahující kolekce z Filipín, Mexika, Kalifornie a And). Roku 1825 vychází na základně podrobného rozboru mnoha specialistů kniha s černobílými vyobrazeními Reliquiae Haenkeanae (česky „Haenkeho pozůstalost“). Významné jsou též Opizovy kolekce obsahující řadu typů.

Ve stejné době se rodí i centrální herbář dnešní Karlovy Univerzity. Jeho jádro je vytvořeno z kolekce Jana Christiana Mikana (tvořený kolekcí rostlin z Čech a okolí Rio de Janeira), kolekce Karla Bořivoje Presla - obsahující hlavně kapradiny (Polypodiophyta) a čeledi hvězdnicovité (Asteraceae), bobovité (Fabaceae) a lobelkovité (Lobeliaceae) - a sbírka rostlin ze Severní Ameriky, zakoupená Janem Palackým.

Počátkem století 19. vzniká též velmi důležitá instituce pro laickou veřejnost i botanizující odborníky: Výměnný ústav rostlin. Tato instituce založená r. 1819 F. M. Opizem slouží pro výměnu herbářových položek a je první svého druhu.

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Typy herbářů[editovat | editovat zdroj]

Vlákna konopí setého (Cannabis sativa)
Fotomontáž různých dřevěných desek
Animace rozvíjející se Růže z Jericha (Selaginella lepidophylla)

Tradičním herbářem je sbírka sušených rostlin (někdy nabízená digitálně přes internet) na bílých čtvrtkách. S rozvojem botanizování a technických možností se však rozvíjí i možnosti pro kolekce rostlin. V poslední době je to hlavě fotografie a video. Pravdou je, že kvalitní herbáře jsou většinou postaveny na suchých rostlinách a obsahují k tomu jako doplněk nějaký jiný typ kolekce. Zde jsou typy herbářů:

  • Sbírka sušených rostlin - to je nejstarší typ herbáře a zároveň v současnosti nejrozšířenější. Jedná se o sušené rostliny, které jsou zčásti slisované. Bývají položeny na bílém papíru či čtvrtce (schedě), která je opatřena etiketou. Z hlediska uložení na papíru se dělí na:
    • podlepované - vyskytují se v nejstarších kolekcích. Styčná plocha rostliny a papíru je slepena lepidlem;
    • volně pokládané - rostliny jsou volně kladeny na papír či do desek;
    • páskované - rostliny jsou k podkladu připevněny za jednotlivé větve normovanými pásky papírové lepenky či izolepy;
    • přichycované - rostliny jsou přichyceny k podložce dvěma normovanými pásky přes celou osu rostliny.
  • Sbírka sušených semen a plodů - obsahuje usušená semena a plody, které jsou buď v papírovém pytlíčku přilepeny na čtvrtce (menší), nebo jsou uzavřeny ve skleněných a plastových skleničkách.
  • Sbírka ovoce a rostlinných částí v lihu - je tvořena nejčastěji ovocem, které je namočeno v lihu nebo jiném konzervačním roztoku a je umístěno ve skleněném vzduchotěsně uzavřeném válci.
  • Sbírka přírodních vláken - obsahuje sušená surová vlákna rostlinného původu umístěná v papírových krabičkách, či skleněných válcích.
  • Sbírka dřevěných vzorků - obsahuje nejčastěji vzorky dřeva vyleštěné v podobě obdélníkové krychle.
  • Fotografický herbář - obsahuje fotografická vyobrazení rostlin a jejich částí v reálném prostředí. Z hlediska metody zobrazení se dělí na:
    • černobílý - lépe zachycuje některé detaily;
    • barevný - nabízí obraz „skutečné“ reality.
Poznámka: kvůli ztrátě kvality barev u barevných fotografií se v poslední době s rozvojem moderní techniky používá digitálních fotografií uložených na datových nosičích. Výhodou je možnost rychlého zobrazení, snadné úpravy a možnost sdílení po internetu. Nevýhodou pak nižší rozlišení, než u klasické fotografie.
  • Sbírka diapozitivů - obsahuje barevná či černobílá vyobrazení rostlin a jejich částí na diapozitivech. Užívá se hlavně při výuce botaniky. V současné době je v bohatších školách nahrazována sbírkou digitálních fotografií nabízených z počítače.
  • Sbírka videa - zachycuje sledovanou rostlinu v jejím typickém habitu. Zachycuje též danou lokalitu, případně některé její vlastnosti. Dělí se na:
    • analogovou - v podobě videokazet a jiných podobných nosičů;
    • digitální - nejčastěji uloženou v počítači.
  • Filatelistický herbář - je tvořen sbírkou známek seřazenou do kolekcí podle různých měřítek (např. herbář plodů, herbář orchidejí, herbář léčivých rostlin, atd.)

Typy herbářových sbírek[editovat | editovat zdroj]

Herbářové sbírky jsou subjednotky herbáře, které bývají seřazeny systematicky.

Herbáře[editovat | editovat zdroj]

V současnosti existuje na světě několik set veřejných herbářů a tisíce neveřejných, patřících soukromým osobám. Každý veřejný herbář má svůj mezinárodní kód složený z velkých písmen a dále osobu odpovědnou, která se nazývá kurátor. Některé herbáře též vydávají vlastní periodikum.

Historické herbáře[editovat | editovat zdroj]

Česko[editovat | editovat zdroj]

  • 17. stol. Herbář rostlin ze Sibiře a ruských stepí od Petra Simona Pallase, první herbář vytvořený Čechem.
  • Herbář moravského misionáře Josefa Jiřího Kamela obsahující kolekci rostlin z Filipín, další herbář vytvořený Čechem.
  • počátek 18. stol. Bečovského herbář - první český herbář Jana Františka Bečovského kněze Řádu křížovníků s červenou hvězdou.
  • polovina 18. stol. Boháčův herbář - první regionální herbář (Klatovsko) Jana Nepomuka Boháče.
  • 1818 Herbář Národního muzea. Hlavními sběrateli jsou Kašpar Šternberk, Jan Svatopluk a Karel Bořivoj Preslovi, Bedřich Berchtold, Filip Maxmilián Opiz a Václav Beno Seidl.
  • 20. léta 19. stol. Do Národního muzea pořízen Haenkeho herbář- sbírky z Filipín, Mexika, Kalifornie a And.
  • 1819 Výměnný ústav rostlin. Zakladatelem je F. M. Opiz, slouží pro výměnu herbářových položek a je první svého druhu.
  • 19. stol. Centrální herbář Karlovy Univerzity. Vzniká z kolekce Jana Christiana Mikana - rostliny z Čech a okolí Rio de Janeira, kolekce Karla Bořivoje Presla - kapradiny (Polypodiophyta), hvězdnicovité (Asteraceae), bobovité (Fabaceae) a lobelkovité (Lobeliaceae) a kolekce rostlin Severní Ameriky pořízené Janem Palackým.

Slovensko[editovat | editovat zdroj]

  • 1762 Nejstarší známá slovenská herbářová sbírka mnicha Cypriána z Červeného Kláštora v Pieninách.

Současné české herbáře[editovat | editovat zdroj]

V současné době se v nachází v České republice 43 státních nebo veřejných herbářů.[1] Největším herbářem je herbář Karlovy Univerzity, obsahující 2 200 000 (2006) herbářových položek z celého světa.[2]

Současné světové herbáře[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výsledky hledání dotazu přes Index Herbariorum po zadání hesla „Czech republic“ zobrazují 50 herbářů. Z toho herbář CNCTC je kolekce patogenů, CVM a OH byly zrušeny, HUMP bylo převedeno pod herbář Jihočeského muzea, OLP převedeno pod herbář Vlastivědného muzea v Olomouci, OMKH převedeno pod herbář Středočeského muzea a TRM převedeno pod herbář Východočeského muzea Pardubice. Dostupné z: http://sweetgum.nybg.org/ih/herbarium_list.php.
  2. Viz: http://sweetgum.nybg.org/ih/herbarium.php?irn=124248.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

On-line herbáře[editovat | editovat zdroj]