Tadeáš Haenke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tadeáš Haenke
Tadeáš Haenke jak ho vypodobnil Vinzenz Raimund Grüner
Tadeáš Haenke jak ho vypodobnil Vinzenz Raimund Grüner
Narození 5. prosince 1761
Chřibská
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 31. října 1817 (ve věku 55 let)
Cochabamba, místokrálovství Río de la Plata (dnešní Bolívie)
BolívieBolívie  Bolívie
Příčina úmrtí otrava
Pobyt Jižní Amerika
Obor botanik, lékař, etnograf
Známý díky účast na Malaspinové výpravě, objev viktorie královské

Tadeáš Xaverius Peregrinus Haenke, něm. Thaddäus, šp. Tadeo, (5. prosince 1761 v Chřibské[1]31. října 1817 v Cochabambě) byl český[2] botanik, lékař, etnograf, kartograf, cestovatel a objevitel. Jako první v Čechách roku 1784 vypustil montgolfiéru.[3] Jeho životní náplní se stala botanika a věhlas si získal na své výpravě do Alp. Poté cestoval okolo světa s výpravou Alessandra Malaspiny, po které se vrátil do Jižní Ameriky, kde prožil zbytek svého života. Jako první objevil viktorii královskou (Victoria regni), zmapoval region, který také etnograficky popsal. Ve španělských službách se staral o místní indiány, udělal objevy s chilským ledkem, se kterými mohl vylepšit střelný prach, za napomáhání povstalcům byl zatčen, později zemřel za záhadných okolností.

Tadeáš Haenke má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Haenke.[4]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se dne 5. prosince 1761 v Chřibské na okraji Českého Švýcarska jako sedmé z dvanácti dětí. Jeho otcem byl právník a rychtář Elias Haenke a matkou Anna Rosalie Haenke, rozená Eschlerová. Někdy je jako měsíc narození chybně uváděn říjen, což vzniklo špatným přečtením matriky, kde je uvedeno Xbris, přičemž X zde nahrazuje číslovku 10, tedy decem (čte se to tedy decembris = prosinec). Vzdělání nejprve získával u svého strýce, který byl farářem v Robči na Českolipsku. Později se vzdělával u jezuitů v Praze a po zrušení řádu roku 1773 na gymnáziu na Starém Městě. V roce 1782 nastoupil na studia medicíny, kde si ho všiml profesor Josef Gottfried Mikan, jenž jej zaměstnal jako domácího učitele svého syna Johanna Christiana Mikana, jenž se později stal botanikem a cestovatelem po Brazílii. Josefa Gottfrieda také doprovázel při jeho inspekční cestě po Čechách, při níž získali příspěvky na obnovu botanické zahrady na Smíchově zničené povodní. Kromě toho podnikl výpravu do středních a západních Čech, především pak na Křivoklátsko, které vlastnil Karel Egon z Fürstenberka. Někdy v této době také při svých pokusech vypustil v Židlochovicích první horkovzdušný balon v českých zemích.

Na přelomu let 1785 a 1786 prodělal těžkou nemoc, pravděpodobně zápal plic, po níž se usadil v severních Čechách, kde zkoumal přírodu Českého Švýcarska. V létě 1786 si ho fyzik a později známý projektant železnic František Josef Gerstner vybral pro expedici do Krkonoš, které se spolu s ním zúčastnili také abbé Tobiáš Gruber a inženýr Jan Jirásek. Ohlas výpravy se dostal i do zahraničí; v roce 1791 o ní vyšla v Drážďanech zpráva pod názvem Aus der Beobachtung auf Reise nach dem Riesengebirge. Svá studia Haenke zakončil ve Vídni u Nicolase Jacquina a v následujících letech se podílel na výzkumech v oblasti Neziderského jezera a v Alpách, na kterou mu přispěl pražský přírodovědec Ignác Born. V roce 1789 se na základě svých prací stal členem Královské české společnosti nauk.

Na svou další výpravu se měl původně vydat na Sibiř. V roce 1788 však obdržel pozvánku na výpravu Španěla Alessandra Malaspiny. Na konci července 1789 expedice vyplula na lodích Descubierts a Atrevida z Cádizu do Ameriky a Tichomoří. Doporučující dopis na expedici získal z nejvyšších míst v Rakousku, mimo jiné i od kancléře Václava Antonína Kounice. Odjezd lodi však Haenke zmeškal, proto odplul až 19. srpna na lodi Nuestra Señora del buen Viagge. V ústí řeky La Plata však ztroskotal a pouze se spisem Systema plantarum od Carla Linného a pár dokumenty se musel dostat do Montevidea. Na Vánoce 1789 pak odtud dorazil do Buenos Aires a koncem února 1790 se vydal horskými průsmyky v Andách do Chile. Na začátku dubna se pak v Santiagu de Chile setkal s Malaspinou a dne 8. dubna se připojil ke španělské expedici, která pokračovala dále na sever. S mezipřistáním v Arice dne 21. května dorazili do Calaa. Na rozkaz španělského místokrále se následně vydal do And v Peru, k pramenům Amazonky a do vnitrozemí v Ekvádoru. V Ekvádoru pak podnikl neúspěšný pokus o výstup na sopku Chimborazo, která byla v té době považována za nejvyšší horu Ameriky i světa. Dne 2. února 1791 pak expedice s mezipřistáním v Acapulcu v Mexiku pokračovala dále na sever. Postupně bylo prozkoumáváno pobřeží Kanady a v červnu dorazili členové výpravy na Aljašku. Při zpáteční cestě došlo k prozkoumání ostrovů a průlivů na západním pobřeží Severní Ameriky a v listopadu se obě lodě setkaly v přístavu v Acapulcu. Po krátké výpravě do hlavního města Mexika, Ciudad de México, pokračoval Haenke s expedicí na cestu Pacifikem.

Dne 21. prosince 1791 vypluli z Acapulca a s mezipřistáními na ostrovech Tinian a Guam se v březnu dostali na Filipíny, které tehdy patřily Španělsku. Loď Atrevida následně pokračovala do Kantonu (Kuang-čou) v Číně a Descubierta zůstala v přístavu Manile. Prozkoumáním vnitrozemí byl kromě Haenkeho pověřen také Antonio Pineda. Haenke prozkoumával jihovýchodní část ostrova Luzon a do Manily se vrátil až po třech měsících v červenci 1792. Zde se také dozvěděl o Pinedově smrti.

V prosinci 1792 pokračovala výprava na ostrov Mindanao a po zastávkách na severním pobřeží Nové Guineje, u Nové Kaledonie a Nového Zélandu (Dusky Sound) se přes Tasmanovo moře dostala do Botany Bay, nedaleko dnešního města Sydney. Dne 12. března 1793 vstoupil jako první obyvatel Čech na půdu Austrálie. Zde zkoumal místní rostliny a dokonce o nich napsal dopis britskému botanikovi Josephu Banksovi. Odtud výprava pokračovala napříč Pacifikem se zastávkami na ostrovech Tonga a Tahiti až do přístavu Callao v Peru.

Tady se v létě 1793 Haenke na příkaz velitele od výpravy oddělil a pokračoval do Concepciónu v Chile a odtud do And. Následně pokračoval do provincie Tucumán v Argentině a odtud do Potosí a La Pazu a poté přes pohoří Tiupani do oblasti Mojos, dnes na severu Bolívie. Tady zkoumal místní říční síť. Pak pokračoval do Cuzca v Peru a po horním toku Amazonky (Ucayali), přes Andy do Limy. V roce 1796 se usadil v Cochabambě v dnešní Bolívii. Zde sepisoval poznatky a výzkumy ze svých cest.

V letech 18011802 se připojil k výpravě proti Indiánům Chiquitos, při níž znovu zkoumal údolí Mojos. Zde znovu zkoumal říční síť a především pak tok několika řek pramenících v masivu San Fernando. Při této výpravě se mu podařilo poprvé spatřit viktorii královskou. Jméno jí však dal až v roce 1840 anglický botanik Lindley na základě popisu, který vytvořili na Guayaně bratři Schomburgkové. Po ukončení výpravy se vrátil do Cochabamby.

Po roce 1802 se věnoval výzkumu výroby léčiv a střelného prachu a také vhodnosti chilského ledku k jeho výrobě. Nadále udržoval vztahy s předními evropskými vědci, např. s Alexanderem von Humboldtem. V letech 18061809 působil jako komisař u kmene Chiriguanos. Byl ovšem obviněn z neoprávněného získání financí od španělského krále a měl se vydat obhajovat se do Buenos Aires. Cestu ovšem neustále odkládal, jednak kvůli zdravotnímu stavu a jednak kvůli neustále se měnící situaci v Argentině.

Po návratu od Indiánů se usadil v Buxacaxei. Zde na statku pěstoval různé druhy rostlin a zvířat, mezi nimi i bource morušového. Kromě toho zde založil výrobnu hedvábí a barvírnu. Zde zemřel dne 31. října 1817, kdy mu podle oficiální zprávy dala služka místo léku jed. Podle neoficiálních zpráv se zapojil do bojů za nezávislost a zemřel ve vězení. Pochován je v klášteře františkánů v Cochabambě.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOCOUREK, Lubomír. Výzkumné cesty Tadeáše Haenka. In Cesty a cestování v životě společnosti. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně, 1997. ISBN 80-7044-136-4. S. 429-436.
  • PRESL, Karel Bořivoj. Reliquiae Haenkeanae : seu descriptiones et icones plantarum, quas in America meridionali et boreali, in insulis Philippinis et Marianis colle. Prague : J.G. Calve, 1830. Dostupné online. (latinsky) 
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Praha : Libri, 2000. Dostupné online. ISBN 80-85983-06-0. Kapitola HAENKE, Tadeáš.  
  • HOFFMANNOVÁ, Eva. Vězeň z Cochabamby. 2. vyd. Božkov : Knihkupectví U Podléšky, 1991.  
  • DUNDA, Karel. Zavraždění českého vědce. ABC. 2. dubna 2002, čís. 07. Dostupné online.  
  • RNDr. Jiří Martínek. Objevitel viktorie královské. Tajemství české minulosti. 2012, čís. 12, s. 36-39.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Tradičně označován jako český botanik atd., nicméně pocházel z rodiny mluvící německy
  3. Tadeáš Haenke, Dvaasedmdesát jmen české historie [1] (5:40)
  4. BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E.. Authors of Plant Names. Kew : Royal Botanical Gardens, 1992. Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky)