Kalina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Kalina (rozcestník).

Wikipedie:Jak číst taxobox Kalina

Kvetoucí kalina obecná
Kvetoucí kalina obecná
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: štětkotvaré (Dipsacales)
Čeleď: pižmovkovité (Adoxaceae)
Rod: kalina (Viburnum)

Kalina (Viburnum) je rod rostlin patřící do čeledi pižmovkovité (Adoxaceae). Jsou to dřeviny s jednoduchými vstřícnými listy, rozšířené především v mírném pásu severní polokoule. V české květeně jsou zastoupeny 2 druhy: kalina obecná a kalina tušalaj. Některé druhy jsou oblíbené jako okrasné keře.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Kaliny jsou opadavé nebo méně často stálezelené keře, vzácněji i nízké stromy. Listy jsou jednoduché, vstřícné, celistvé až hluboce laločnaté, celokrajné nebo zubaté, lysé až hustě chlupaté. Chlupy jsou jednoduché, hvězdovité, vzácněji šupinovité. Často jsou listy tuhé, kožovité, u některých druhů též svraskalé. Palisty mohou být přítomny nebo chybět. Květenství jsou vrcholová, nejčastěji se jedná o ploché, vypouklé až kulovité mnohoramenné vrcholíky. Květy jsou oboupohlavné, pravidelné. V okrajových částech květenství jsou u některých druhů přítomny asymetrické sterilní a zvětšené květy, některé kultivary mají květenství složena jen z těchto sterilních květů. Kalich je drobný, se 3 až 5 cípy. Koruna má většinou krátkou trubku a 5 korunních cípů. Tyčinek je 5 a přesahují korunu. Semeník je trojpouzdrý, spodní nebo polospodní, s krátkou čnělkou. Vyvíjí se jen 1 pouzdro. Plodem je kulovitá až elipsoidní peckovice, někdy nápadně zploštělá. Plody jsou nejčastěji červené nebo černé, nezřídka záhy vysýchavé. Pecka je plochá.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod kalina zahrnuje asi 200 až 250 druhů. Je rozšířen především v mírném a subtropickém pásu severní polokoule, dále se vyskytuje v jihovýchodní Asii a v horách tropické Ameriky. Chybí v subsaharské Africe. V ČR jsou původní dva druhy: kalina tušalaj (Viburnum lantana) a kalina obecná (Viburnum opulus).[1] V jižní Evropě roste třetí evropský druh, stálezelená kalina modroplodá (Viburnum tinus).[3]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Kaliny jsou cenné okrasné keře, dostupné ve velkém množství kultivarů. Ze stálezelených druhů je nejčastěji pěstována kalina vrásčitolistá, vzácněji také kalina Davidova a zahradní kříženec kalina pražská. Opadavé a poloopadavé druhy a jejich kultivary a kříženci jsou ceněny zvláště v době květu. Některé kaliny kvetou již v zimě a v předjaří, např. kalina vonná a kalina bodnantská. Nápadné sterilní květy na okrajích květenství mají zejména kultivary kaliny řasnaté a kaliny obecné. Velmi vonné květy má kalina Carlesiova a její kříženci kalina kulovitá a kalina Burkwoodova. Kalina Wrightova je velmi ozdobná na podzim, kdy dozrávají její zářivě červené plody.[4][5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Viburnum je obvykle členěn do 10 sekcí:

Lentago - Severní Amerika

Megalotinus - asi 18 druhů v subtropické Asii, zimní pupeny s 1 až 2 páry volných šupin nebo výjimečně holé, květenství podobná okolíku, s velkými sterilními květy, koruna zvonkovitá, plody červené nebo černé

Odontotinus - asi 30 druhů v Asii a Severní Americe, 1 druh na Kavkaze, zimní pupeny se 2 až 3 páry volných šupin, květenství okolíkovitá, bez zvětšených sterilních květů, plody červené, vzácně černé

Opulus - 3 až 5 druhů v Eurasii a Severní Americe, zimní pupeny se 2 páry volných pupenů, květenství je okolíkovité, s nebo bez velkých sterilních květů, plody červené

Oreinotinus - Střední a Jižní Amerika

Pseudotinus - 4 druhy v Asii a Severní Americe, zimní pupeny nahé, květenství je téměř přisedlý složený vrcholík podobný okolíku, bez zvětšených sterilních květů

Solenotinus (Thyrsonima) - asi 20 druhů v mírných a subtropických oblastech Asie, zimní pupeny se 2 až 3 páry volných šupin, květenství latovité, pyramidální, bez zvětšených sterilníc květů, plody zprvu červené, později černé.

Tinus - 6 až 9 druhů v mírných až subtropických oblastech Eurasie, zimní pupeny s 1 párem volných šupin, květenství bez zvětšených sterilních květů, plody jsou modročerné a nejsou zprvu červené

Tomentosa (Pseudopulus) - 2 druhy v mírných oblastech Asie, zimní pupeny s 1 párem přirostlých šupin, květenství podobná okolíku, s velkými sterilními květy, plody zprvu červené, zralé pak červené nebo černé

Viburnum - asi 20 druhů v Asii a 1 v Evropě, zimní pupeny nahé, květenství bez zvětšených sterilních květů, plody zprvu červené, později černé

[6][7][8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 5. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0590-0.  
  2. Flora of China: Viburnum [online]. . Dostupné online.  
  3. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  4. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  5. Dendrologie online: Viburnum [online]. . Dostupné online.  
  6. WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha : Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6.  
  7. Flora of China: Viburnum [online]. . Dostupné online.  
  8. WINKWORTH, Richard; DONOGHUE, Michael. American Journal of Botany: Viburnum Phylogeny Based on Combined Molecular Data. [s.l.] : [s.n.], 2005.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Viburnum ve Wikimedia Commons