Irena Hesensko-Darmstadtská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Irena Hesensko-Darmstadtská.

Irena Hessensko-Darmstadtská (německy Irene Luise Maria Anna Prinzessin von Hessen und bei Rhein) (11. června 1866, Darmstadt - 11. listopadu 1953) byla rodem hesenská a sňatkem pruská princezna.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Původ, dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Princezna Irena se narodila jako třetí ze sedmi dětí předposledního hesenského velkovévody Ludvíka IV. a jeho manželky Alice Sasko Koburské, původem britské princezny.. Jejími prarodiči ze strany matky byli britská královna Viktorie a její manžel, princ Albert, prarodiči ze strany otce pak hesenský vévoda Karel a princezna Alžběta Pruská. Dostala jméno Irena (řecky mír), neboť se narodila na konci prusko-rakouské války. Alice ji považovala za velmi nevzhledné dítě a napsala své sestře Viktorii, že Irena není pěkná.

Vévodkyně Alice vychovávala své děti velmi prostě. Děti měly anglické chůvy, jedly a oblékaly se velmi jednoduše, učily se např. péci a vařit, stlaly si lůžka, uklízely. Matka učila děti vnímat utrpení a bídu ostatních, často s nimi navštěvovala špitály a charitativní zařízení.

První tragédie zasáhla rodinu v roce 1873, když mladší bratr Ireny, hemofilik Fridrich vypadl z otevřeného okna, uhodil se hlavou o žebřík a o hodinu později zemřel na krvácení do mozku. Alice často brala ostatní děti na hrob syna, aby se tam modlily a v melancholii na něj vzpomínaly.

Další neštěstí přišlo na podzim roku 1878, kdy celá rodina, vyjma matky a Ireniny starší sestry Alžběty onemocněla tyfem. Nemoci podlehla nejdříve (16. listopadu) nejmladší sestřička, čtyřletá Marie, po čtyřech týdnech (14. prosince) pak i matka Alice, vyčerpaná péčí o nemocné a oslabená žalem ze ztráty dcerky.

Po smrti Alice převzala péči o děti královna Viktorie; strávily rok v Anglii.

Irena s manželem v roce 1905 nebo 1910.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

24. května roku 1888 roku se Irena provdala za prince Alberta Viléma Jindřicha Hohenzollerna, svého bratrance (matky Ireny a Jindřicha byly sestry), třetí dítě a druhého syna německého císaře Fridricha III. Pruského a Viktorie Sasko-Koburské. Manželství denervovalo královnu Viktorii, neboť s ní nebylo zkonzultováno. Bylo však šťastné a pár byl označován jako "velmi sympatický". Z manželství vzešli tři synové:

Irena (poslední vpravo) se svými sestrami v roce 1906.

Irena, vychovaná ve viktoriánské morálce, byla zasažená některými událostmi. Těžce nesla konverzi svých dvou sester, Alžběty a Alix na pravoslaví. Kromě toho v roce 1907 pomohla k uzavření sňatku velkokněžny Marie Pavlovny s princem Vilémem Bernadotte; svazek se ukázal jako katastrofální. V roce1912 naopak byla zdrojem velké podpory pro svou sestru Alix, když její syn cesarevič Alexej málem zemřel na následky banálního zranění, komplikovaného ovšem hemofilií, které utrpěl na lovu v Polsku.

V době první světové války byly vztahy Ireny se sestrami podvázány, neboť se nacházely na opačných stranách konfliktu. Nakonec byly dvě z nich, Alžběta a Alix (spolu s celou Alixinou rodinou) zavražděny bolševiky.

Po abdikaci německého císaře přestala být země pod vládou Hohenzollernů, Irena s manželem však zachovali svoje majetky v severním Německu.

Princezna Irena.

Irenin manžel, princ Jindřich, zemřel v roce 1929. Irena adoptovala dceru svého syna Zikmunda Barbaru (1920), když její otec opustil Německo. V roce 1945 ji velmi zasáhla smrt jejího nejstaršího syna Valdemara. Ona sama zemřela v roce 1953, zanechavši svůj majetek vnučce. Byla nejdéle žijícím potomkem Ludvíka IV. a velkovévodkyně Alice.

Dědičná zátěž[editovat | editovat zdroj]

Irena byla nositelkou dědičné nemoci - hemofilie. Nemoc předala dvěma ze svých synů - nejstaršímu a nejmladšímu. Zdraví Valdemara ji trápilo od jeho nejútlejšího věku, později, v roce 1904 byla zasažena smrtí čtyřletého Jindřicha, který upadl a zranil se na hlavě. Několik měsíců po jeho smrti porodila Irenina sestra Alix, ruská carevna Alexandra Fjodorovna syna Alexeje, u něhož se hemofilie rovněž záhy objevila. I jejich sestřenice, španělská královna Viktorie Evženie Battenberg, porodila dva syny nemocných hemofilií,

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Grand Duchess Marie (1930). Education of a Princess: A Memoir. Viking Press.
  • Mager, Hugo (1998). Elizabeth: Grand Duchess of Russia. Carroll and Graf Publishers, Inc. ISBN 0-7867-0678-3.
  • Massie, Robert K. (1995). The Romanovs: The Final Chapter. Random House. ISBN 0-394-58048-6.
  • Mironenko, Sergei, and Maylunas, Andrei (1997). A Lifelong Passion: Nicholas and Alexandra: Their Own Story. Doubleday. ISBN 0-385-48673-1.
  • Pakula, Hannah (1995). An Uncommon Woman: The Empress Frederick: Daughter of Queen Victoria, Wife of the Crown Prince of Prussia, Mother of Kaiser Wilhelm. Simon and Schuster. ISBN 0-684-84216-5.
  • Queen Victoria (1975). Advice to my granddaughter: Letters from Queen Victoria to Princess Victoria of Hesse. Simon and Schuster. ISBN 0-671-22242-2.
  • Vorres, I, The Last Grand Duchess: Her Imperial Highness Grand Duchess Olga Alexandrovna, Charles Scribners and Sons, New York, 1964.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]