Žofie Šarlota Hannoverská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pruská královna Žofie Šarlota Hannoverská
Sarkofág Žofie Šarloty v kryptě v berlínské katedrále

Žofie Šarlota Hannoverská (30. října 1668, zámek Iburg, Bad Iburg - 1. února 1705, Hannover) byla braniborská kurfiřtka a později pruská královna.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, mládí[editovat | editovat zdroj]

Žofie Šarlota byla jediná dcera Arnošta Augusta, hannoverského kurfiřta, a jeho manželky Žofie Hannoverské; měla tři starší a tři mladší bratry. Její nejstarší bratr Jiří Ludvík se stal v roce 1714 králem Velké Británie jako Jiří I. Prvních pět let života strávila spolu s rodiči na provinciálním zámku v Iburgu, v roce 1673 rodina přesídlila do nové rezidence - zámku v Osnabrücku a v roce 1679 po smrti Žofiina strýce Johanna Fridricha Braunschweig-Lüneburského, z Osnabrücku do Hannoveru, kde se Žofiin otec ujal vlády kalenberského vévodství.

Protestantská rodina Žofie Šarloty z politických důvodů nevylučovala možnost svatby s katolíkem. Spolu s matkou, která se zabývala zahradním uměním, pobývala Žofie Šarlota ve Francii; hlavním cílem, který touto cestou Žofie Hannoverská sledovala, ovšem byla svatba s dauphinem, synem francouzského krále Ludvíka XIV. Tento plán však nevyšel, neboť byl v rozporu s dynastickými plány jejího otce.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

8. října roku 1684 se provdala za ovdovělého braniborského kurprince Fridricha I. Pruského. Čtyři roky nato zemřel jeho otec a Fridrich se stal kurfiřtem a roku 1701 králem, Žofie Šarlota tak získala titul pruské královny. Žofiino manželství, uzavřené z politických důvodů, nelze označit za šťastné. Královna dala manželovi dva syny, jediný však se dožil dospělého věku.

V roce 1696 dostala Žofie Šarlota jméno Lützow i s malým zámkem v těsné severozápadní blízkosti Berlína, který byl podle příkazu krále přebudován na letní zámek Lietzenburg. Tak kurfiřtka (později královna) žila relativně nezávisle; její manžel Fridrich jezdil na zámek pouze na její pozvání.

V roce 1700 byl zámek Lietzenburg přestavěn v reprezentativní trojkřídlé sídlo.

18. ledna roku 1701 byla korunována první pruskou královnou.

Žofie Šarlota je známa kromě jiného svou přízní a korespondencí s Gottfriedem Wilhelmem Leibnizem, jehož se stala žákyní. Leibniz byl přítelem a guvernérem její matky. Žofie Šarlota byla považována za intelektuálku. Hovořila plynně francouzsky, anglicky a italsky. Zvala ke svému malému dvoru v Lietzenburgu proslulé osobnosti své doby, vedle Leibnize její korespondence byla velmi čilá a bohatá i s dalšími volnomyšlenkáři (Pierre Bayle, John Toland). Její spektrum zájmů sahalo od přírody k filosofii a politická činnost jí sloužila především jako prostředek k podpoře umění a vědy. Za tím účelem založila velkou přírodovědnou akademii.

Královna byla velmi hudebně nadaná, zpívala a hrála výtečně na cembalo. V jejím dvorním divadle se hrály italské opery, kapelníky zde byli Attilio Ariosti a Giovanni Battista Bononcini.

Smrt, odkaz[editovat | editovat zdroj]

Žofie Šarlota zemřela na zánět hrtanu. 1. února roku 1705 v Hannoveru, když byla na návštěvě u své matky. Místo posledního odpočinku našla v hohenzollernské hrobce v berlínské katedrále.

Po její smrti byl zámek Lietzenburg přejmenován na Charlottenburg. Tento krok a především přestavbu zámku v reprezentativní sídlo učinil Fridrich především z dynastických důvodů, neboť nemaje vynikajících předků a nemoha se honosit velkými činy, čelil úsměškům ze strany evropských vládců a snažil se všemi prostředky svému v roce 1701 nabytému královskému titul dodat lesku. Opíraje se o tradici hannoverského domu, napřel všechny síly k vyzdvižení památky své manželky.

V jejím rodném místě je po ní pojmenováno jezero (Charlottensee), dále část silnice č. 55 (Charlottenburger Ring). V Berlín-Charlottenburgu bylo po ní v roce 1957 pojmenováno gymnázium (die Sophie-Charlotte-Oberschule).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]