Homosexualita a náboženství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Postoje různých náboženství k homosexualitě se různí, některá homosexualitu tolerují, většinou však jde o postoje odmítavé až zakazující a potlačující. Např. vztah křesťanství a homosexuality je jedním z diskutovaných témat v amerických „kulturních válkách“, rozdělujících společnost na dvě názorové fronty. [1] Rovněž postoje lidí s gay identitou k náboženstvím a jejich institucím se různí.

Křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik biblických pasáží, které jsou tradičně chápány jako zákaz a odsouzení soulože mezi dvěma muži.

Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně.
—  3. Mojžíšova 20,13

Probíhají historické spory jak o dobový význam, kontext a správnost překladu těchto pasáží, tak o to, zda i tyto pasáže nepatří ke stovkám dalších v Bibli uvedených, které se nepovažují za závazné pro dnešní dobu. Oficiální doktríny židovských, křesťanských i islámských institucí a komunit se s větším či menším důrazem hlásí k tradičnímu postoji.[zdroj?]

Láskyplný vztah nebo soužití dvou lidí stejného pohlaví obecně předmětem odsudku nebýval. Naopak, hluboce emocionální osudové přátelství Jónatana, syna krále Saula, k Davidovi, budoucímu izraelskému králi, opěvuje David v Bibli také slovy „Stýská se mi po tobě, můj bratře Jónatane, byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen“.[2] Tato láska ovšem nebyla vnímána jako překážka toho, aby se Jónatan i David oženili a zplodili děti.

V pozdním středověku a novověku až dosud církve nejen na homosexuální soulož, ale i na nápadnější vztahy hleděly s nedůvěrou, která mnohdy nabývala podob diskriminace nebo tvrdé represe.[zdroj?]

Gene Robinson, homosexuální biskup Episkopální církve v diecézi New Hampshire.

Otázka přístupu k homosexuálním lidem uvnitř anglikánských církví nabyla na významu v roce 2003, kdy byl americkou Episkopální církví vysvěcen na biskupa Gene Robinson, žijící ve stejnopohlavním svazku. Ostrý nesouhlas konzervativních věřících vedl jednak k rozkolu uvnitř episkopální církve, když diecéze San Joaquin a větší počet farností formálně církev opustily a přešly k cizozemským anglikánským církvím, jednak k rozporům v rámci celého anglikánského společenství, kde zatím byla celá situace provizorně vyřešena tím, že episkopální církev pod hrozbou vyloučení přislíbila praxi podobných svěcení a žehnání stejnopohlavních svazků pozastavit. Výrazná názorová nejednotnost mezi konzervativnějšími anglikány v Británii a afrických zemích a liberálnějšími anglikány v Severní Americe však stále panuje a je považována za závažnou hrozbu, která může vyústit v rozpad celého anglikánského společenství.

Problematizovaným tématem ve vztahu římskokatolické církve k homosexualitě se stala Instrukce o kněžství a homosexualitě,[3] kterou 4. listopadu 2005 vydala vatikánská Kongregace pro katolickou výchovu. Tato instrukce byla reakcí církve na její rozsáhlou skandalizaci kvůli sexuálním kontaktům některých kněží s mladistvými a dětmi a kvůli zatajování těchto případů církevními činiteli. Instrukce zakazuje přijímat do kněžského semináře osoby, které mají hluboce zakořeněné homosexuální sklony nebo sympatizují s tzv. gay-kulturou, a udílet takovým osobám svěcení. Toto omezení je podle církve oprávněné a přiměřené k zajištění zájmů a postojů církve a je součástí posuzování kvalifikace kandidáta na kněžství. V některých obhajobách instrukce se zdůrazňuje, že je povinností církve, aby dostatečně zajistila posouzení kvalifikace kandidáta na kněžství, přičemž kandidáti na kněžství neochotní podřídit se církevnímu postupu v otázkách homosexuality jsou za nedostatečně kvalifikované považováni. Způsob současného výběru kněží je obhajován i s poukazem na neexistenci nároku kandidáta na svěcení.

Od 6. října 2014 probíhala římskokatolická biskupská synoda zabývající se otázkami rodiny, sexuality a manželství.[4] Z týdenních rozhovorů vzešel mimo jiné dokument nazvaný Relatio.[5] Ten na jedné straně nenaznačoval zásadní změnu v dosavadním odmítání homosexuálních aktů ani stejnopohlavních manželství.[5] Italský arcibiskup a teolog Bruno Forte k tomu ku příkladu uvedl, že je církev zásadně „proti užívání stejné terminologie“ pro stejnopohlavní a různopohlavní svazky.[6] Na straně druhé dokument deklaroval, že homosexuální lidé mají „mnohé dary a vlastnosti, kterými mohou křesťanské společenství obohatit,“ a vyzýval k uznání pozitivních aspektů stejnopohlavních párů. Uváděl: „Aniž bychom popírali morální problémy, související se svazky homosexuálů, v některých případech jejich vzájemná pomoc ale může poskytnout cennou oporu v životě partnerů.“[4][5] Zatímco římskokatolické skupiny za práva gayů dokument vítaly jako „významný krok kupředu“ (americká New Ways Ministry), konzervativní náboženské skupiny jej kritizovaly i jako „zradu katolických rodičů po celém světě“ (pro-life iniciativa Voice of the Family).[4][5][7] Podle vyjádření vatikánského experta Johna Thavise dokument zjevně zohledňuje touhu papeže Františka po zavedení shovívavějšího pastoračního přístupu k manželství a rodinným záležitostem.[8] Již v létě 2013 byl široce citován papežův výrok: „Pokud je někdo gay a hledá Boha a má dobrou vůli, kdo jsem já, abych ho soudil?“[5][9]

Judaismus[editovat | editovat zdroj]

Gay PrideJeruzalémě v roce 2002. Na transparentu je uvedeno „Požehnán buď Hospodine, který jsi nás stvořil k obrazu svému.“

Judaismus nezastává ve vztahu k homosexualitě jednotný a neměnný postoj, což je dáno především rozličnou strukturou jeho denominací.[10] Primárním vyjádřením postoje judaismu k homosexualitě je Tóra, neboli pět knih Mojžíšových. Konkrétně se jedná o knihu Leviticus, ve které se uvádí: „Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost.“ (Lv 18,22)[11] a „Kdyby muž spal s mužem jako s ženou, oba se dopustili ohavnosti; musejí zemřít, jejich krev padni na ně.“ (Lv 20,13).[12] Na základě těchto pasáží je homosexualita zakázaná halachou (židovské náboženské právo).[13] V židovské části Bible, známé jako Tanach, je však explicitně zmiňována (a zakazována) pouze mužská homosexualita.[13] Naproti tomu ženská homosexualita je zakázána až talmudickými zákony a podobnou disproporci mezi mužskou a ženskou homosexualitou lze nalézt i v autoritativním halachickém kodexu Mišne Tora, jehož autorem je Maimonides; ten totiž mužskou homosexualitu označuje jako „hlavní zločin“, zatímco ženskou homosexualitu za „obscénnost.“[13]

Ortodoxní judaismus proto vnímá homosexualitu jako hříšnou a opovrženíhodnou praktiku[14] a ani neumožňuje, aby se osoba homosexuální orientace stala rabínem.[10] Jiný postoj však zaujímají progresivní proudy judaismu. Například konzervativní judaismus je ve vztahu k homosexuálům více flexibilní a od roku 2006 umožňuje homosexuálům stát se rabínem.[10] V tomto ohledu se jedná rovněž o posun, neboť ještě počátkem 90. let konzervativní hnutí přijímalo gaye a lesby za členy svých kongregací, ale neumožňovalo, aby se stali rabíny a rabínkami.[15] Reformní judaismus pak zaujímá zcela opačný postoj než ortodoxní judaismus a gayové a lesby se v této denominaci judaismu mohou stát jak kantory, tak rabíny,[10] a to od roku 1990, kdy reformní hnutí schválilo přijímání otevřeně homosexuálních a bisexuálních osob do rabínských seminářů.[15] První reformní gay synagoga (Bet Chajim Chadašim) byla založena v Los Angeles v roce 1972.[15] Reformní hnutí rovněž umožňují náboženské sňatky osob stejného pohlaví.[16]

Islám[editovat | editovat zdroj]

Všechny hlavní Islámské frakce homosexualitu zapovídají.[17] Stejnopohlavní touhy Islám nahlíží jako přirozené puzení, sexuální vztahy však představují prohřešek proti přirozené úloze a cíli pohlavního styku.[18]

Islámské učení předpokládá stejnopohlavní přitažlivost, velebí však zdrženlivost a (podle Koránu) zatracuje konzumování této přitažlivosti. V souladu s tímto učením je v islámských zemích mužská touha po mladých mužích široce očekávána a tolerována jako lidská charakteristika podobná obdivu nebo zalíbení ke starším a moudřejším sourozencům. Homosexuální styk je interpretován jako forma chlípnosti a přestupek proti Koránu.

Diskurz homosexuality v Islámu se primárně zaměřuje na aktivity mezi muži. Vztahy mezi ženami, jsou-li pokládány za problematické, jsou brány podobně jako cizoložství.

Islám umožňuje a schvaluje bratrskou lásku mezi sourozenci stejného pohlaví. Sexuální styk mezi nimi však zcela zakazuje. Mnozí autoři využívali tohoto přístupu k otevřenému psaní o bratrské lásce mezi muži při zachování proklamované cudnosti.

Buddhismus[editovat | editovat zdroj]

Buddha je často vyobrazován jako androgynní a asexuální postava, jako na tomto obraze z laoského klášetera.

Učení buddhismu se dělí do několika hlavních proudů. Nejstarší nauka Théraváda, rozšířená zejména v Thajsku, Laosu, Kambodži, Barmě a na Srí Lance mnichům ukládá celibát, tedy abstinenci od sexu jakéhokoli typu. Ostatní buddhisté by se měli řídit Pěti základními pravidly, z nichž třetí nabádá zdržet se nesprávného sexuálního chování. Posouzení takového chování se odvíjí od toho, zda je příslušné chování oboustranně souhlasné, zda způsobuje újmu a žal, anebo prospěch a radost, zda je motivováno láskou, šlechetností a porozuměním, zda napomůže, anebo naruší dosažení cílů (konečného duchovního osvobození). Protože Tripitaka homosexualitu nijak explicitně nezmiňuje, většina vykladačů usuzuje, že by měla být hodnocena v souladu s těmito zásadami. Buddhismus oproti řadě západních náboženství nepřikládá takovou důležitost rozmnožování, byť je samozřejmě pojímá pozitivně. V praxi nejsou země s rozšířením učení Théraváda homosexualitě příliš nakloněny, což souvisí s kulturními normami a takovým pojetím karmy, že homosexualita je karmickým trestem za heterosexuální prohřešek v minulém životě.

Dalajláma v roce 1997 prohlásil, že jiné než penilně-vaginální sexuální aktivity jsou zapovězené. Zároveň však zmínil, že toto pravidlo platí pro buddhisty a že ze společenského hlediska mohou být stejnopohlavní vztahy vzájemně prospěšné, příjemné a neškodné. S ohledem na Dalajlámův aktivismus v oblasti lidských práv se požadavek nenásilí a nediskriminace i rovnost práv týká také gayů a leseb.[19]

Hinduismus[editovat | editovat zdroj]

Další náboženství[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Religion and homosexuality na anglické Wikipedii.

  1. PUTNA, Martin C. Křesťanství a homosexualita v USA (Část první: Pokusy o integraci na církevním a společenském poli). Souvislosti. 2009, roč. 20, čís. 4/2009, s. 46. ISSN 0862-6928.  
  2. 2. Samuelova 1,26
  3. Vatikán, Kongregace pro katolickou výchovu: Instrukce o kněžství a homosexualitě (4.11.2005)
  4. a b c Echo24. Vatikán by měl přijmout gaye, žádá skupina biskupů. Echo24.cz [online]. 2014-10-14 [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.  
  5. a b c d e PULLELLA, Philip. Vatican document challenges Church to change attitude to gays. Reuters [online]. 2014-10-13 [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.  (anglicky) 
  6. TASR. Cirkev sa mení. Vatikán nie je proti registrovaniu zväzkov homosexuálov. Aktuálne.sk [online]. 2014-10-13 [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.  (slovensky) 
  7. ST. JOHN, Stevie. Amid Conservative Outcry, Vatican 'Clarifies' Gay-Supportive Document. Advocate.com [online]. 2014-10-14 [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.  (anglicky) 
  8. DAY, Aaron. Vatican document: Gay people have ‘gifts and qualities to offer’. Pink News [online]. 2014-10-13 [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.  (anglicky) 
  9. ČTK; Lidovky.cz. Kdo jsem já, abych soudil homosexuály? ptá se papež. Lidovky.cz [online]. 2013-07-29 [cit. 2014-10-15]. Dostupné online.  
  10. a b c d ZAIDIA, Shahida; RAMARAJANB, Arulmozhi; QUICK, Renzong; RAUCHERD, Michal; CHADWICKE, Ruth; NOSSIER, Amma. Sexual rights and gender roles in a religious context. International Journal of Gynecology & Obstetrics. srpen 2000, roč. 106, čís. 2, s. 151-155. ISSN 0020-7292. DOI:10.1016/j.ijgo.2009.03.029. (anglicky) 
  11. Lv 18, 22 (Kral, ČEP)
  12. Lv 20, 13 (Kral, ČEP)
  13. a b c HASBANY, Richard. Religion and Homosexuality. New York : The Haworth Press, 1990. 220 s. Dostupné online. ISBN 978-0866569095. S. 49. (anglicky) 
  14. Náboženství a homosexualita [online]. Aktuálně.cz, 2005-11-29, [cit. 2010-06-27]. Dostupné online.  
  15. a b c FRIEDMAN, Jonathan C. Rainbow Jews: Jewish and Gay Identity in the Performing Arts. Plymouth : Lexington Books, 2007. 214 s. Dostupné online. ISBN 978-0739114483. S. 18-20. (anglicky) 
  16. Reform's Position On...Homosexuality [online]. Shamash, [cit. 2010-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. http://web.archive.org/web/20070928015417/http://thetruereligion.org/modules/wfsection/article.php?articleid=45
  18. Homosexuality in the Light of Islam
  19. Homosexuality and Buddhism – Just the facts on religion.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HENKING, Susan E; COMSTOCK, Gary David. Que(e)rying Religious Studies: A Critical Anthology. New York : Continuum International Publishing Group, 2000. 556 s. Dostupné online. ISBN 978-0826409249. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]