George Sandová
George Sandová, nepřechýleně George Sand, vlastním jménem Amandine Aurore Lucile Dupin de Francueil (1. července 1804, Paříž – 8. června 1876, Nohant), byla francouzská spisovatelka.
Obsah |
Život [editovat]
George Sandová pocházela ze šlechtického rodu. Její otec Maurice Dupin de Francueil byl důstojník Napoleonovy armády. Byl vnukem francouzského maršála Mořice (Maurice) hraběte ze Saska (známého jako Maréchal de Saxe), který byl nemanželským synem polského krále a saského kurfiřta Augusta II. Silného. Roku 1822, tedy ve věku 18 let, se Amandine Aurore Lucile Dupin provdala za barona Françoise Casimira Dudevanta, se kterým měla dvě děti, Maurice a Solange. V roce 1835 ho pro jeho chování vůči ní i s dětmi opustila a roku 1836 se rozvedli. Brzy poté začala preferovat mužský styl oblékání, což zdůvodňovala ekonomickou situací. Tento způsob odívání neprosazovala nějak důsledně a při společenských příležitostech užívala dámské oblečení.
George Sandová se stala proslulá také svým sexuálním životem, který byl mnoha lidem známější než její dílo. Měla postupně vztah s Alfredem de Musset, Ferencem Lisztem, Prosperem Mériméem a především s Fryderykem Chopinem, se kterým se rozešla až krátce před jeho smrtí (1849). Známým se stal i její poměr s herečkou Marií Dorvalovou.
Určitou zajímavostí je, že patřila mezi kuřáky dýmky, což bylo u tehdejších žen poměrně výjimečné.
Spisovatelka zemřela 8. června 1876 na svém zámku Nohant v departementu Indre.
Pseudonym [editovat]
Pseudonym George Sand si spisovatelka údajně zvolila podle svého učitele Julese Sandeau, se kterým spolupracovala na svém prvním díle a měla s ním i krátce poměr. Sama Sandová však tuto verzi vzniku svého pseudonymu nikdy nepotvrdila. Svým zněním odpovídá její pseudonym jménu fiktivního Angličana a byl záměrně vytvořen jako mužské jméno, neboť se Sandová jako spisovatelka vydávala za muže – mluvila a psala o sobě samé v mužském rodu. Přechýlení tohoto jména na ženskou podobu v češtině je sporné. Podle Miloslavy Knappové se objevilo až ve druhé polovině 30. let 20. století.[1], toto přechýlení lze však dohledat již dříve (Riegrův Slovník naučný 1870,[2], Ilustrované dějiny literatury všeobecné 1881,[3] Ottův slovník naučný 1904[4]).
Dílo [editovat]
Ve svých románech se George Sandová soustředila především na otázku společenského postavení žen a stala se tak bojovnicí za jejich právo mít vlastní citový život. Dalším tématem, kterému se věnovala, je život na vesnici, který popisuje idealizovaným způsobem. Její dílo mělo výrazný vliv na řadu dalších spisovatelů. U českých autorů je její vliv nejpatrnější v díle Boženy Němcové a Karoliny Světlé.
- Valentina, 1832 – autobiografický román
- Indiana, 1832 – autobiografický román
- Lélie, 1833 – autobiografický román
- Rodové tajemství, 1836
- Jana, 1844
- Ďáblův močál – téma venkova
- Mistři dudáci – téma venkova
- František Nalezenec – téma venkova
- Horác, 1841 – utopicko-socialistický román o dělnické mládeži
- Mauprat, 1837
- Consuela, 1843 - část díla se odehrává v Čechách - na Šumavě
- Le Meunier d'Angibault, 1845
- Malá Fadetka
George Sandová napsala také několik divadelních her. Zajímavostí je, že je autorkou i několika studií o slavných osobnostech české historie z husitského období (Jan Hus, Jan Žižka atp.). Toto období českých dějin nechápe jako náboženský střet, ale jako střet sociální, což je pojetí, které odpovídá představám utopického socialismu. Napsala také několik politických a literárně kritických, nepříliš úspěšných pojednání. Mimo tato díla se zachovala i její rozsáhlá korespondence.
Reference [editovat]
- ↑ KNAPPOVÁ, Miloslava. Přechylování příjmení jako problém kodifikační a legislativní (návrh doplňkové kodifikační úpravy). Naše řeč. 1992, roč. 75, čís. 1. Dostupné online.
- ↑ RIEGER, František Ladislav; MALÝ, Jakub. Slovník naučný. Díl 8. Praha, I. L. Kober, 1870. s. 90–92. Dostupné online.
- ↑ PETRŬ, Václav. Ilustrované dějiny literatury všeobecné. Díl první. Plzeň : Vendelín Steinhauser, 1881. s. 540–542. Dostupné online.
- ↑ Ottův slovník naučný. Díl 22. Praha : J. Otto, 1904. s. 592–595. Dostupné online.
Literatura [editovat]
- LAGARDÉ, André; MICHARD, Laurent. Francouzská literatura 19. století. Praha : Garamond, 2008. 579 s. ISBN 978-80-7407-026-6.
