Diskuse:Utopie/archiv1

Externí odkazy či reference byly změněny (září 2018)

Dobrý den,

právě jsem se pokusil opravit 1 externí odkazy či reference na stránce Utopie. Prosím, zkontrolujte moje editace. Pokud máte nějaké otázky, potřebujete, abych tyto odkazy nebo dokonce celou tuto stránku ignoroval, prosím vizte seznam často kladených otázek pro další informaci. Provedl jsem následující změny:

• Přidán odkaz na https://web.archive.org/web/20140530033825/http://www.utoronto.ca/utopia/ do http://www.utoronto.ca/utopia/

. Udělal-li jsem chybu, vizte seznam často kladených otázek.

Děkuji.—InternetArchiveBot (Nahlásit chybu) 6. 9. 2018, 13:01 (CEST)

Špatný stav článku

Článku se asi zmocnil wikipedista Lukáš Perný, student a čerstvý absolvent univerzity v Prešově, který patrně stojí i za anonymními změnami, a rozšířil ho na čtyřnásobek pasážemi o "utopickém socialismu", který má vlastní článek jinde. Jeho dodatky se vyznačují slovakismy, velmi nedbalým citováním (v refu např. stojí "Sargent, 2005, s. 11 ; Stanková 2017, s. 2017" nebo "Scheiffer 1884, s. 50" ale v oddílu Literatura se odkazované tituly nevyskytují) a z velké části se opírají o vlastní texty L. Perného, včetně studentských prací. Jeho výklad sleduje tradiční výklad československých marxistů, staví na literatuře z 50. let atd. Zejména je však zmatený a plete páté přes deváté, jak to dělaly ideologické příručky. Zato o významných nemarxistických utopiích i domácího původu (např. Bolzanovu "O nejlepším státě") se nezmiňuje a patrně o nich neví.

Co s tím? Nejlepší by po mém soudu bylo jeho přídavky prostě smazat pro špatnou kvalitu. Méně radikální by bylo přenést je do článku Utopický socialismus, kam věcně patří. Bylo by to ovšem velmi pracné, cílovému článku by to uškodilo a text za to rozhodně nestojí. Třetí (možná nejlepší) možnost je udělat z nich nový samostatný článek. Do článku dávám Upravit, které se ovšem týká jen nedávných přídavků L. Perného (který si tu udělal sebepropagační stránku, ale wikipedistickou nemá) a anonymů. Zdraví --Sokoljan (diskuse) 5. 1. 2020, 18:12 (CET)

Sokoljan + Perný

Souhlasím se Sokoljanem, příspěvky Lukáše Perného jsou jednoznačně ideologické, odporují všem pravidlům objektivnosti. Možno ponechat jeho výroky pod hlavičkou „Podle Lukáše Perného...“, ale ostatní přeřadit nebo (lépe) vyhodit, příliš jednostranné a matoucí.

--Argo~cswiki (diskuse) 12. 1. 2020, 15:58 (CET)

Změny

provedl jsem oddělení marxistické interpretace od současných s odvolaním na M. Bubera. --194.160.240.67 9. 3. 2021, 11:15 (CET)

Celkově zpochybněno

Článek je příšerný, psán neencyklopedickým stylem, porušuje wp:NPOV, je nepřesný či pochybný. Označuji šablonou {{celkově zpochybněno}}, odůvodnění:

• NPOV – článek vyzdvihuje pouze jeden POV a skládá se z kompilace různých názorů a tvrzení (viz výše kolega Sokoljan)
• encyklopedičnost – článek je psán neencyklopedicky, obsahuje citáty,
• ověřitelnost – bez věrohodných zdrojů, na urgentní ověření(!), označuji šabl. {{věrohodné zdroje}}. V této podobě je článek na smazání (viz probíhající Wikipedie:Diskuse o smazání/Utopie) --Wikipedista:BobM _d|p 9. 3. 2021, 16:32 (CET)

Revertoval jsem na Sokoljanovu verzi. --Wikipedista:BobM _d|p 12. 3. 2021, 18:41 (CET)

Alternativní verze

Dávam k dispozici alternativní verzi:

Verze před diskuzí o smazání

Utopie (z řec. ου τόπος ú-topos, žádné místo, „nikde“) je představa ideálního lidského bytí, společnosti, obce nebo státu. Ottova všeobecná encyklopedie definuje utopii jako vizionářskou představu ideální společnosti s dokonalým politickým či sociálním systémem. Definice Slovo vytvořil anglický humanistický myslitel Thomas More jako název své knihy Utopie z roku 1516. V širším významu označuje něco žádoucího, i když neskutečného a možná nedosažitelného. Utopie je asociována synonymy: ideální místo, nebe a nebe na Zemi, ráj, rajská zahrada, nirvana a blaho. Tato slova evokují ve stejné míře zasněné a ideální místo, a ve stejné míře jeho nereálnost. Etymologie Slovo utopie je odvozeno z řeckého ου ("ne") a τόπος (místo) a původně znamenalo "ne-místo, místo, které neexistuje". Užívá se jak pro označení ideální společnosti, také (pod především vlivem marxistické filosofie) jako pejorativum, výraz naivity, neuskutečnitelnosti, něčeho nerealistického, nevědeckého, nemožného (viz utopický socialismus). Výjimečně se u vyznavačů utopií jako ideálu vyskytuje slovo eutopos (s odkazem na ευ + τόπος), moderní slovní hříčka pro "dobré místo", "místo pro dobrý život". Marxistický výklad K posunutí slova utopie k opisování nerealistických společenských konceptů přispěl výklad Karla Marxe a Friedricha Engelse, především v díle Komunistický manifest, které vzniklo v rámci transformace Ligy spravedlivých na Svaz komunistů. Tento problém uvádí Martin Buber v knihy Cesty do Utopie. Buber konstatuje, že utopie tzv. utopických socialistů jsou předrevoluční a marxistická utopie je porevoluční, nakolik odumírání státu a skok lidstva z říše nutnosti do říše svobody se u Marxe odehraje až po dosažení revoluce. Buber připomíná, že zásadní rozdíl mezi utopíemi predmarxistickým a marxistickými spočívá v chápání sociální transformace. Marxistický výklad utopií býva také kritiky označován jako ideologický. Podle Filozofického slovníku (heslo utopický socialismus), který čerpá z marxistického výkladu, jde o předvědeckou etapu vývoje učení o společnosti založenou na společném majetku, která je jeden ze zdrojů německé klasické filozofie a anglické politické ekonomie. Proto-utopické představy začínají již v období starého Řecka a Říma, středověkých heretiků, rolnických povstáních a etablují se v období vzniku kapitalismu, reformace a renesance (Hus, Müntzer, More, Campanella), pokračují obdobím osvícenství a národně demokratických revolucí (Meslier, Morelly, Podobně je definice uvedena i v Příručních slovníku, avšak tato definice je rozšířena i na ruských revolučních demokratů (národniků), Gercena, Belinského, Černyševského. Výklad současných autoru V současné filozofii došlo k transformaci výkladu utopie z popisů nerealistických a naivních konceptů, k zaměření na výkladu eu-topos (dobré místo), jako hledání normativních vizí nových společenských projektů sociálni transformace, což dokladují i definice Oxfordu a Cambridge. Pro diferenciaci od původního významu autoři operují i s termíny realistická utopie, utopistika, konkretní utopie či utopie pro realisty (John Rawls, Fredric Jameson, Immanuel Wallerstein, Nupert-Doppler, E. O. Wright). Filosof Richard Stahěl připomíná, že "... každá společenská organizace se opírá o něco, co není uskutečněno nebo proveditelné, ale má ten ideál, který je někde za obzorem, maják, ke kterému se může snažit přibližovat, pokud ten ideál považuje za společensky platný a je všeobecně přijímaný." Filosof Michael Hasuer o utopiích v kontexte současnosti napsal: „Slovo utopie dnes slouží jako pohodlný způsob diskreditace. Pokud žijeme v době, kdy utopie je nadávka, pak to svědčí o nás samých, o tom, že doopravdy nevěříme ani ve stávající řád, ani v jeho alternativu. ... Pokud utopií myslíme představu, jakou podobu by měl být jiný svět, pak žijeme v období negativní utopie, která znamená něco jiného než dystopie. Negativní utopií je představa, jaký by svět být neměl. Neměl by ničit přírodu, neměl by vytvářet extrémní sociální nerovnosti, neměl by omezovat práva a svobody jiných apod. ... Dnešní dobu lze proto nazvat dobou fragmentárních pozitivních utopií. Je tu jedna skupina, která si budoucnost spojuje se základním příjmem, jiná skupina si představuje, že to bude vegetariánská společnost, jiná skupina budoucnost vidí ve společnosti družstevníků, a další skupina si představuje budoucnost jako návrat k hodnotám, jako je národ, rodina a křesťanství. Tyto utopie jsou fragmentované jednak tím, že je vyznávají dílčí skupiny, které se nedokážou shodnout, a jednak tím, že tyto utopie vyjadřují pouhý fragment společenského života: dílčí způsob financování chudých lidí, způsob stravování nebo dílčí životní hodnoty. Tyto utopie jsou tedy fragmentované nadvakrát. Neexistuje tu žádná ucelená představa o budoucí společnosti, která by zahrnovala všechny aspekty, aspekt ekonomický, sociální, kulturní, etický." Lukáš Perný definuje následovně: „Obecně má utopie pozitivní význam jako útvar, který představuje ideální lidskou společnost, normativní společenský ideál (regulativní idea) dokonalé kvality. Utopie se přibližují k morálnímu, společenskému ideálu konkrétních společností. Každá společnost nutně předkládá určité představy o společenském dobru, což pouze dokazuje existenci utopismu jako univerzální ideje pro všechny kultury, které mají určité psané či nepsaná pravidla." Jakub Ort odvolávající se na sociologa Erika Olin Wrighta, filosofa Ernsta Blocha a sborník Alexandra Neupert-Doppler uvádí příklad tzv. konkrétních utopií (Konkrete Utopien). Mezi takové konkrétní utopie zařazují sdílené bydlení, svobodu pohybu, revoluci péče a nerůstovou a udržitelnou ekonomikou (odpověď na ekologické problémy). Ort dodává, že „představy o utopické společnosti není nutné nechávat nedohledné budoucnosti. V myšlení i praxi se dají konkrétní utopie rozvíjet už dnes." Také filosof Immanuel Wallerstein uvádí příklady realizovatelných utopií (právo na bezplatní zdravotní péči, vzdělání a pod.) pod pojmem utopistika. Nizozemský historik Rutger Bregman také uvádí koncept realistické utopie. Ve své knize otevřel témata univerzálního základního příjmu, otevřených hranic a 15hodinového pracovního týdne. Paradoxní definici nabízí Patrik Ouředník, který zahrnuje do definice i dystopii: „Utopie je virtuální prostor, nereálná realita, nepřítomná přítomnost, alterita bez identity. Utopie je vše, co se odehrává na jiném místě nebo v jiném čase, příslib, náznak, naděje, noční můra, zlý sen. Utopie je stav, který je nám navždy uzavřen, stav, k němuž nevyhnutelně směřujeme.“ Dějiny Proto-utopie Slovo Utopie je sice moderního původu, žánr je však daleko starší. Utopické prvky lze nalézt už v 8. století před n. l. v Izajášově proroctví nebo Homérově Oddyseji. Milan Šimečka uvádí: „...utopismus byl běžným typem myšlení už na úsvitu lidské civilizace. Utopické názory nacházíme v nejstarších náboženských představách, objevují se pravidelně v sousedství prastarých, ještě předfilozofických názorech na příčiny a smysl přírodního dění, účel stvoření, cesty dobra a zla, štěstí a neštěstí, pohádky a pověsti, které se dědily z generace na generaci a které pozdější inspirovali básnictví a filozofií ... základní motivy, na kterých je vybudována utopická literatura, jsou staré jako celá historická epocha lidských dějin.“ Podobně Jerzy Szacki chápe utopii jako univerzální ideu: „Určité motivy utopického myšlení projevují překvapující trvalost, a věrně provázejí lidstvo téměř od úsvitu historických dob až do současnosti. ... Není možné představit si si ani jednu epochu, ani jeden národ, ani jednoho člověka, který by nesnil o nějakém ráji na zemi ... tam, kde existuje křivda, bída a bolest, tam se musí objevit úvaha o tom, jak by se daly odstranit příčiny zla.“ První dochované proto-utopie jsou Platónův pozdní spis „Zákony“ (Nomoi, Leges) a do jisté míry i „Ústava“ (Politeia, Republica). Platón obě knihy napsal pod bezprostředním dojmem ze ztroskotání athénské demokracie a snažil se z něho vyvodit velmi podrobné poučení. Budoucí obec musí mít správnou velikost a polohu, musí být více uzavřená, omezovat podnikání pro zisk a vláda nemůže být v rukou veřejnosti, nýbrž zvláštní kasty „strážců“. Ti nesmějí mít majetek, musí žít společně a musí pro to být zvlášť vychováváni. Klíčové jsou přísné zákony a společná výchova všech dětí. Utopické prvky obsahuje biblická Apokalypsa, která ovšem popisuje očekávání budoucího „Nového Jeruzaléma“. Prototypem křesťanských utopií je Augustinovo dílo „Boží obec“ (kolem 420), základ politické teorie středověku. České a slovenské vydání utopií Utopie první generace Utopie Thomasa Mora Thomas More knihou „O nejlepším stavu obce a o ostrově Utopie“ vytvořil nový literární žánr popisující koncepty ideálních společností. Podle Patrika Ouředníka: „Fiktivní svět, který umožňuje získat odstup od přítomnosti a vyjádřit ideálnost bytí v jiném životě, v jiném čase, v jiném prostoru, je téma prastaré. Teprve Utopie Thomase Mora z roku 1516 však kodifikuje žánr: co možná zevrubný popis institucí a mravů imaginární země, v níž ideální vláda řídí společenství šťastných jedinců. Politická správa (moudrý diktátor, ctnostná vládnoucí třída nebo rovnostářství a absence vší hierarchie), role náboženství (jeho zánik či osvícená, event. zbrusu nová religiozita), státní ekonomie (buď nulová, po vzoru edenské zahrady, nebo naopak striktně plánované hospodářství v rukou blahovolných expertů), vlastnictví (resp. způsob nabývání majetku), rodina (resp. sexualita) a výchova (resp. přístup ke vzdělání) budou napříště bezmála povinnými figurami.“ Cestopisní kniha je napsána ve formě platónského vzoru dialogu mezi Thomasem Morem, Peterem Gillisem a fiktivní postavou Rafaela Hythlodaya, který v Utopii žil 5 let a odešel jen proto, aby o ní rozšířil zprávy ve světě. Autor střídá vážnost a ironický přístup inspirovaný římským básníkem Lukiánem. Obsahuje sociální kritiku dobové společnosti, ale i vizi normativního ideálu sociálně spravedlivé společnosti. Tyto dva atributy definoval základ utopického literárního žánru - kritika společnosti a nabídka alternativy. Sluneční stát V utopickém Slunečním státě Tommase Campanellu vládne sofokracie - triumvirát filozofů: Moc, Moudrost a Láska. Na čele Slunečního státu je tzv. metafyzik, Slunce, nejvyšší vládce, který je volen úředníky, zná dějiny všech národů, náboženské obřady, zákony, všechny republiky a monarchie, původců zákonů, věd, řemesel, musí znát poznatky z fyziky, matematiky, astrologii, metafyziky, teologie, původ umění a věd, musí umět srovnávat podobnosti a rozdíly věcí: nutnost, osud, harmonie, moc, moudrost, láska, druhy bytostí. Ve společnosti se věnují zemědělství a chovu zvířat, pěstují řemesla, vojenství a kněžství. Sluneční stát jako literární dílo, po formální stránce kopíruje žánr, který Thomas More založil: je psáno jako cestopis, dialogickou formou, s cílem kritiky soudobé společnosti a východiska v deskripcii vzdálené, ideální rovnostářské společnosti z pozice vypravěče (mořeplavce z Janova). Nacházíme v něm normativní ideál, ale i kritiku nastávajících společenských poměrů. Francis Bacon, Nová Atantida, slovenské vydání Nová Atlantida Francis Bacon je prvním autorem sci-fi utopie novověku. Název Nová Atlantida je odvozen od Platónově Atlantidy, jejíž zkázu spojuje Bacon v díle se starozákonní potopou. Děj Nové Atlantidy začíná napínavým popisem ztroskotání evropské lodě v odlehlé části Tichého oceánu, na západ od Peru (jinde se uvádí Jižního oceánu). Posádka narazí na ostrov Bensalem a následně ji obyvatelé ostrova ubytují v Dome pro cizince, kde se tři dny léčí. Po třech dnech přichází posel a oznamuje jim, že na dobu šesti týdnů dostávají povolení pro časově omezenou návštěvu vědecky vyspělého ostrova. Centrem vědeckého bádání je Šalamounův dům. V této vědecké instituci dělají pokusy na léčbu nemocí, prodloužení života, ochlazování, pokusy s léčivými rostlinami, pokusy se zvířaty, umělým plozením živočichů, plodností, výrobou tepla, existují zde dalekohledy a mikroskopy, experimentují s letem ptáků, mají proto-ponorky, zkoumají geometrii a matematiku. Filosof Milan Šimečka připomíná, že na rozdíl od starších rovnostářských utopií je Nová Atlantida spíše vědecko-fantastickým románem. Bacon je podle M. Šimečky spíše konzervativcem, zastáncem soukromého vlastnictví, filantropizmu; zastáncem nadtřídního míru mezi bohatými a chudými. Utopie druhé generace Kritickou stránku zdůrazňují autoři negativních utopií čili dystopií, jako je „Labyrint světa a ráj srdce“ J. A. Komenského (1631), „Jiný svět“ Cyrana z Bergeracu (1657) nebo satira „Gulliverovy cesty“ Jonathana Swifta (1721). Utopické pasáže a prvky se vyskytují i u mnoha dalších autorů (François Rabelais, Daniel Defoe, Voltaire, Rousseau, Morelly, a jiní). Utopie 19. století (Robert Owen „Nový pohled na společnost“ 1813; Charles Fourier „Nový průmyslový svět“ 1829; Bernard Bolzano „O nejlepším státě“, kolem 1832; H. G. Wells „Moderní utopie“ 1905) se považují většinou za uskutečnitelné a Owen i Fourier je také realizovali. Saint-Simon jako jeden z prvních umístil utopii, v kontextu maximálního využití všech možností lidstva ve prospěch obecného blahobytu lidstva, do budoucna a spojil ji s vizí vědeckotechnického pokroku. Saint-Simon předpověděl ideu světového míru, evropskou federalizaci, nové křesťanství, rozvoj vědy, technologický pokrok spjat s pokrokem sociálním a tak fenomén zlatého věku umístil do budoucnost. François Marie Charles Fourier jako normativní ideál projektuje vzájemně kooperující autonomní a soběstačné komunity, falanstéry. Jejich součástí jsou komunitární instituce (tlupy, družiny, série, skupiny; družstva s akcionářské banky, družstevní sklady, všelidové divadlo, preventivní lékařství). New Harmony, průmyslová utopie R. Owena (1838) Robert Owen byl prvním autorem, který utopické ideje zhmotnil do praxe s globálním dosahem: 1, sociálním podnikáním (v továrně New Lanark zajistil pro své zaměstnance volný přístup ke vzdělání, zdravotnictví a bydlení), 2, komunistickými koloniemi v USA (v komunitě New Harmony se pokusil o nastolení lokálního komunismu; v Británii zřídil sídlo v komunitě Queenwood a s veřejnou školou Harmony Hall); 3, zakládání družstevních bank výměnných bazarů 4, pokusy o strukturální změnu společnosti prostřednictvím odborů, které měly prorůstat do družstevních organizaci a tak postupně vybudovat komunismus zdola 5, zakládáním vzdělávacích institucí (vůbec první veřejné školky; později projekt Harmony Hall) Ve 20. století převládají utopie negativní a varovné (antiutopie, dystopie): Jevgenij Zamjatin „My“ (1923), Aldous Huxley „Konec civilizace“ (1930), George Orwell „Farma zvířat“ a „1984“ (1948). Dělení Ilustrovaný encyklopedický slovník utopie rozděluje na: fantastickou nereálnou představu (pejorativum), literární prozaický žánr, utopický socialismus (jako samostatné heslo) Význam Utopie jsou vesměs racionální projekty, v nichž se lidé snažili postihnout hlavní neduhy svých společností a většinou proti nim postavit své ideály. Měly tedy velký význam pro myšlení o společnosti a většina moderních ideálů (právní stát, rovnost ras a pohlaví, potřeba míru, sociální péče, tolerance aj.) se objevila právě v utopiích. Německý sociolog Karl Mannheim proto postavil proti sobě ideologie, které stávající společnost podporují, a utopie, které jej pomáhají změnit. Ve 20. století však vzniká i ostrá kritika utopií, které například Karl Raimund Popper spojoval s totalitními režimy. Pro historiky mají utopie velký význam jako výrazy starostí a naopak ideálů a hodnot různých dob. Jako šlo Platónovi o posílení a udržení obce, jednalo se Augustinovi o spásu duší a Boží království. More hledal rovnost, mír a toleranci, Bacon využití vědy k prospěchu všech a Komenský vybízel k soustředění na vnitřní život duše. Utopisté 19. století hledali konkrétní možnosti jak zlepšit život dělníků a chudých, později si představovali velké možnosti technického pokroku (Jules Verne). Ve 20. století převládají varování před rostoucí mocí lidí i států a v 60. letech na utopie navazuje science-fiction, která si všímá spíše technických možností než uspořádání společnosti. Odkazy Reference Literatura T. More, Utopie. Praha: Mladá fronta, 1978 - 156 s. F. Aínsa, Vzkříšení utopie. Brno: Host, 2007 - 232 s.; 21 cm ISBN 978-80-7294-214-5 K. Mannheim, Ideologie a utopie: přednášky a eseje. Bratislava: Archa, 1991 - 357 s. ISBN 80-7115-022-3 M. Petrusek (vyd.), Velký sociologický slovník, heslo Utopie (II. 1362) Ottův slovník naučný, heslo Utopia. Sv. 26, str. 262 Patrik Ouředník: Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem. Pokus o vymezení jednoho žánru, Praha, Torst 2010. ISBN 978-80-7215-395-4.

--194.160.240.67 9. 3. 2021, 17:09 (CET)

Sbalil --Grtek (diskuse) 13. 4. 2021, 16:00 (CEST)