Bytča
| Bytča | |
|---|---|
 Římskokatolický kostel v Bytči | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°13′22″ s. š., 18°33′29″ v. d. |
| Nadmořská výška | 337 m n. m. |
| Stát |  Slovensko |
| Kraj | Žilinský |
| Okres | Bytča |
| Tradiční region | Horní Pováží |
  Bytča | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 43,04[1] km²[2] |
| Počet obyvatel | 11 535[3] (2023) |
| Hustota zalidnění | 267,01[4] obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Miroslav Minárčik |
| Vznik | 1234/1250 (první písemná zmínka) |
| Oficiální web | www |
| sekretariat | |
| Adresa obecního úřadu | Mestský úrad Bytča Námestie SR 1/1 014 01 Bytča |
| Telefonní předvolba | 041 |
| PSČ | 014 01 (Bytča 1) |
| Označení vozidel (do r. 2022) | BY |
| NUTS | 517461 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bytča (maďarsky Nagybiccse, dříve psáno Nagybittse) je okresní město na severozápadě Slovenska, v Žilinském kraji. Žije zde přibližně 12 tisíc obyvatel. Město se rozkládá podél Váhu, v Bytčianské kotlině. Ze severu město ohraničují Javorníky a z jihu Súľovské vrchy.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Středověk[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o městě pochází z roku 1234. Toho roku podstoupili velmožové Boleslav, Kračun, Mykud a Rode druhou polovinu svého bytčanského majetku nitranskému biskupovi Jakubovi za 24 hřiven stříbra. Jako majetek nitranského biskupství byla Bytča potvrzena i v letech 1271 a 1318. V roce 1378 je Bytča v písemných pramenech poprvé titulována jako město.
Během první poloviny 15. století se Bytče svévolně zmocnil šlechtic Pongrác ze Svatého Mikuláše, ale dlouho Bytču neudržel. V průběhu 15. století se město ocitlo v držbě mnoha šlechticů (např. Tetourové z Tetova, Podmaničtí, Michal Imrefi ze Serdahelu aj.).
Novověk[editovat | editovat zdroj]
Roku 1563 zakoupil vlivný magnát František Thurzo za 10 000 zlatých hrad Hričov a starý hrad v Bytči, který byl ale značně poškozený. V letech 1571–1574 byl hrad pod vedením architekta Jana Kiliána z Milána přestavěn na renesanční zámek.
Po Františkově smrti zdědil Bytču jeho syn Jiří, který nechal v těsné blízkosti zámku vystavět Svatební palác, jenž sloužil jako místo pro oslavy sňatků jeho několika dcer. Jiří Thurzo, jenž byl roku 1609 zvolen za uherského palatína, se zasloužil o pozvednutí města a jeho okolí. V roce 1614 udělil cechovní statuta cechu řeznickému a o dva roky později udělil totéž cechu krejčířskému.
Roku 1611 se v Bytči konal soud s mocnou uherskou šlechtičnou Alžbětou Báthoryovou, která byla obviněná z mnoha bestiálních vražd mladých děvčat.
Jiří Thurzo skonal roku 1616 a bytčanské panství přešlo na jeho jediného syna Imricha. Imrich zemřel roku 1621 bez mužského potomstva a město tak připadlo Mikuláši Esterházimu, jenž se oženil s Kateřinou, vdovou po Imrichovi Thurzovi. V roce 1626 jsou v pramenech zmiňovány tři mlýny – jeden byl situován nad městem, druhý stál u rybníka a třetí se nacházel na řece Váhu. Císař a král Leopold I. Habsburský udělil v roce 1659 Bytči listinu, která město oprávňovala k pořádání týdenních trhů a čtyř výročních jarmarků.
K roku 1673 je v městě doložených 93 řemeslnických dílen a 10 kupců. O dva roky později udělil Pavel Esterházy cechové artikule cechu hrnčířskému. Na počátku 18. století postihlo město několik nešťastných událostí. Během Rákocziho povstání bylo město roku 1708 obsazeno císařskou armádou a v témže samém roce propukla epidemie moru, která ve městě řádila až do roku 1710. V roce 1761 zachvátil město požár.
19. století[editovat | editovat zdroj]
19. století bylo poznamenáno rozvojem města. Vznikla zde první kavárna (1827), poštovní úřad (1857), parní pila (1868), továrna na výrobu zápalek (1878) a v roce 1883 byla Bytča připojena k železniční síti. Roku 1888 vznikla v Bytči pobočka Tatrabanky a dívčí měšťanská škola.
Roku 1868 zakoupil bytčanský velkostatek židovský obchodník Leopold Popper.
20. století[editovat | editovat zdroj]
Povodeň z roku 1904 přinutila městskou radu aby přistoupila ke stavbě nového mostu přes Váh. Za první světové války se skupina bytčanských dobrovolníků zúčastnila bitvy u Kotešové – v této šarvátce, jež se uskutečnila 5. prosince 1918, se dobrovolnickému sboru podařilo porazit vojska Maďarské republiky rad a druhého dne osvobodit nedalekou Žilinu.
Po první světové válce vzniklo v Bytči několik spolků (Sokol, Orel, Slovenský katolický kruh, Katolické jednota atd.). Od roku 1921 ve městě působil i Klub československých turistů. V roce 1922 byla zahájena elektrifikace města.
Římskokatolický farní kostel Všech svatých prošel roku 1934 nákladnou rekonstrukcí a modernizací, během které byla zničena stará kamenná zvonice. Touto přestavbou získal kostel prakticky dnešní podobu.
Za druhé světové války se Bytča a její blízké okolí stala svědkem bojů mezi nacisty a povstalci ze Slovenského národního povstání. Roku 1945 bylo město bombardováno.
Éra socialismu natrvalo poznamenala tvář Bytče. Stará zástavba ustoupila té socialistické. Původní podobu si zachoval pouze zámecký areál, synagoga, náměstí a několik přilehlých ulic.
Části města[editovat | editovat zdroj]
- Městské části: Beňov, Hliník nad Váhom, Hrabové, Malá Bytča, Mikšová, Pšurnovice, Veľká Bytča
- Osady: Jabloňovský majer, Kypúsy, Šagáty, Tomborov Salaš
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Bytča leží na páteřním slovenském železničním koridoru Bratislava – Žilina – Košice. Je významnou silniční křižovatkou, na dálnici D1 (E50, E75) se tu napojuje dálková silnice E442 směr Olomouc.
Rodáci[editovat | editovat zdroj]
Narodil se zde kněz, politik a prezident někdejšího Slovenského státu během druhé světové války Jozef Tiso. Také autorka dětských knížek, spisovatelka Sidónie Sakalová.
Památky[editovat | editovat zdroj]
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Statistical Office of the Slovak Republic (www.statistics.sk). Hustota obyvateľstva - obce [online]. www.statistics.sk [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. (slovensky) Nastavení: om7014rr_obc: AREAS_SK, om7014rr_ukaz: Rozloha (Štvorcový meter).
- ↑ Registre obnovenej evidencie pozemkov [PDF 937 kB]. Bratislava: Úrad geodézie, kartografie a katastra Slovenskej republiky, 2014-07-22 [cit. 2014-12-02]. S. 1. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-12. (slovensky)
- ↑ Statistical Office of the Slovak Republic (www.statistics.sk). Počet obyvateľov podľa pohlavia - obce (ročne) [online]. www.statistics.sk [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. (slovensky) Nastavení: om7101rr_obc: AREAS_SK.
- ↑ Statistical Office of the Slovak Republic (www.statistics.sk). Hustota obyvateľstva - obce [online]. www.statistics.sk [cit. 2024-03-28]. Dostupné online. (slovensky) Nastavení: om7014rr_obc: AREAS_SK.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bytča na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Bytča město na stránce Žilina Gallery
- Sobášný palác v Bytči na stránce Žilina Gallery
- Zámek v Bytči na stránce Žilina Gallery
- Zámek v Bytči Archivováno 11. 1. 2010 na Wayback Machine.
- Synagoga na stránce Žilina Gallery
- Farní kostel všech svatých Archivováno 21. 9. 2007 na Wayback Machine. na stránkách města Žilina
