Andrej Nikolajevič Tupolev

Andrej Nikolajevič Tupolev
Andrej Nikolajevič Tupolev
Narození	29. říjnajul. / 10. listopadu 1888greg.; Pustomazovo
Úmrtí	23. prosince 1972 (ve věku 84 let); Moskva
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Alma mater	Střední škola Tverské gubernie (do 1908); Moskevská státní technická univerzita (1908–1918)
Povolání	letecký inženýr, politik, inženýr, podnikatel a pilot
Zaměstnavatelé	Tupolev; CAGI
Ocenění	Hrdina práce (1926); Leninův řád (1933); Řád rudé hvězdy (1933); Řád rudého praporu práce (1933); Řád čestného odznaku (1936); … více na Wikidatech
Politická strana	nezávislý
Děti	Alexej Andrejevič Tupolev
Funkce	poslanec Nejvyššího sovětu SSSR
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Nikolajevič Tupolev (rusky Андрей Николаевич Туполев; Chyba: neplatný čas^jul. – 23. prosince 1972) byl sovětský letecký konstruktér. Během své kariéry navrhl a vedl výrobu více než 100 typů letadel, z nichž se 70 dostalo do sériové výroby. Jeho stroje změnily 78 rekordů ve světovém letectví.

Životopis

Mládí

Andrej Nikolajevič Tupolev se narodil v Pustomazovu v tverské oblasti v rodině kozáka, později učitele, studenta, politického vězně, notáře a zemědělce a gymnasistky z lepší rodiny, poté taktéž zemědělské pracovnice^[1] Po absolvování gymnasia v roce 1908 studoval na Moskevské technické univerzitě. Od roku 1909 studoval zároveň aerodynamiku pod vedením ruského průkopníka letectví Nikolaje Jegoroviče Žukovského, přitom se zúčastnil stavby tehdy největšího aerodynamického tunelu na světě v aerodynamické laboratoři technické školy.

V roce 1911 byl obviněn z účasti na revolučních událostech a zatčen. Byl však propuštěn s podmínkou, že zůstane v Pustomazovu. Školu směl opět navštěvovat až od roku 1914. Svá studia zakončil v roce 1918 obhájením práce o vývoji hydroplánů, načež obdržel titul inženýr-mechanik. V roce 1920 byla carská Moskevská technická škola přejmenována na Moskevskou vysokou technickou školu a Tupolev zde vyučoval základy aerodynamických výpočtů.

Letecký inženýr

Později začal pracovat v moskevském leteckém a hydrodynamickém ústavu. Nejdříve v tamější ústřední konstrukční kanceláři, později mu bylo umožněno založit vlastní konstrukční kancelář. Roku 1937 byl Tupolev společně s dalším významným konstruktérem V. M. Petljakovem v rámci tehdy vrcholících stalinských čistek zatčen a označen za špiona. V roce 1939 byl propuštěn z vězení a pod dozorem NKVD zařazen do takzvané Konstrukční kanceláře č. 29, kde bylo soustředěno na 150 leteckých odborníků.^[1] Zde se zrodil projekt sovětského středního bombardéru Tu-2 vyráběného a používaného během druhé světové války.

Během války byla jeho konstrukční kancelář přesunuta do Omska, kde se Tupolev stal vedoucím Leteckého závodu č. 166, kde se vyráběly Tu-2.^[1] Přitom dále pokračoval i v projektování nových strojů.

Po skončení války stál A. N. Tupolev jako odborník na těžké bombardéry v čele týmu, který na základě tří strojů, jež nouzově přistály ve východní Sibiři při náletech na Japonsko, vytvořil kopii amerického těžkého bombardéru B-29. Stroj dostal označení TU-4.

Dalším vynikajícím strojem, který Tupolev navrhl, byl unikátní strategický turbovrtulový bombardér Tu-95, který byl zaveden do služby v 50. letech 20. století jako protiváha k americkým bombardérům B-52 Stratofortress. Mnohé z těchto letounů slouží v ruském letectvu ještě dnes.

Dopravní letadla

Zhruba ve stejné době jako Tu-95 představil Tupolev i dvoumotorové proudové dopravní letadlo středního doletu Tu-104. „Tůčko“, jak se u nás Tu-104 familiérně říkalo, bylo po britském De Havilland Comet, kanadském Avro Jetliner a francouzské Sud Aviation Caravelle čtvrtým proudovým dopravním letounem na světě, který vzlétl, a druhým na světě, jenž byl zařazen do pravidelné letecké dopravy. Od roku 1956 do roku 1958 bylo díky technickým problémům svých soupeřů dokonce jediným typem proudového dopravního letounu v pravidelné letecké dopravě na světě. Po tomto letadle následovala série dopravních proudových letadel, jež vyvrcholila prvním nadzvukovým dopravním letounem na světě Tu-144. Většinu konstrukčních prací na tomto stroji už prováděl Tupolevův syn Alexej (1925–2001).

Andrej Nikolajevič Tupolev zemřel 23. prosince 1972 a byl pochován na Novoděvičském hřbitově v Moskvě.

Ocenění

Tupolev byl prohlášen čestným členem Britské královské letecké společnosti (Royal Aeronautical Society) a Amerického institutu letectví a astronautiky (American Institute of Aeronautics and Astronautics).

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrej Nikolajevič Tupolev na slovenské Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c www.forum.valka

Související články

Tupolev

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrej Nikolajevič Tupolev na Wikimedia Commons
Životopis
(anglicky) Životopis

[forum.valka-1] www.forum.valka

[1]