Alžběta Charlotta Orleánská

Příbuzenstvo
otec	Filip I. Orleánský
matka	Alžběta Šarlota Falcká
sestra	Marie Louisa Orleánská
sestra	Anna Marie Orleánská
bratr	Filip II. Orleánský
manžel	Leopold Josef Lotrinský
děd	Ludvík XIII. Francouzský
babička	Anna Španělská
děd	Karel I. Ludvík Falcký
babička	Šarlota Hessensko-Kasselská

Alžběta Charlotta Orleánská
Alžběta Charlotta Orleánská
Narození	13. září 1676; Saint-Cloud
Úmrtí	23. prosince 1744 (ve věku 68 let); Commercy
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Povolání	aristokratka
Ocenění	Řád hvězdového kříže
Choť	Leopold Josef Lotrinský (od 1698)
Děti	František I. Štěpán Lotrinský; Leopold Klemens Karel Orleánský; Alžběta Tereza Lotrinská; Karel Alexandr Lotrinský; Anna Charlotta Lotrinská; Alžběta Šarlota Lotrinská; … více na Wikidatech
Rodiče	Filip I. Orleánský a Alžběta Šarlota Falcká
Rod	Bourbon-Orléans
Příbuzní	Anna Marie Orleánská, Filip II. Orleánský, Filip Karel Orleánský, Marie Louisa Orleánská a Alexandr Ludvík Orleánský (sourozenci); Marie Alžběta Rakouská, Marie Anna Habsbursko-Lotrinská, Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská, Josef II. Habsbursko-Lotrinský, Marie Kristina Habsbursko-Lotrinská, Marie Alžběta Habsbursko-Lotrinská, Karel Josef Habsbursko-Lotrinský, Marie Amálie Habsbursko-Lotrinská, Leopold II., Johanna Gabriela Habsbursko-Lotrinská, Marie Josefa Habsbursko-Lotrinská, Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská, Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský, Marie Antoinetta Habsbursko-Lotrinská, Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská a Maxmilián František Habsbursko-Lotrinský (vnoučata)
Funkce	regent
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alžběta Charlotta Orleánská (13. září 1676 Saint-Cloud – 23. prosinec 1744 Commercy), nazývaná Mademoiselle de Chartres, byla orléanská princezna, provdaná vévodkyně lotrinská a od roku 1736 kněžna z Commercy. Roku 1708 svému manželovi porodila budoucího císaře Svaté říše římské, Františka I. Štěpána.

Původ

Alžběta Charlotta pocházela, jako dcera orléanského vévody Filipa I. (1640–1701), mladšího bratra krále Ludvíka XIV., a jeho druhé manželky, dcery falckého kurfiřta Karla I. Ludvíka, Alžběty Šarloty (Liselotty) (1652–1722), z rodu Bourbon-Orléans. Vyrůstala v na tehdejší dobu nepočetné rodině, její otec měl ze dvou manželství šest dětí, z nichž se dospělosti dožily pouze čtyři: Marie Luisa (1662–1689), Anna Marie (1669–1728), Filip (1674–1723) a nejmladší Alžběta Charlotta. Po sňatku svých dvou starších nevlastních sester Marie Luisy (jež se provdala za španělského krále Karla II.) a Anny Marie (provdané za sicilského krále Viktora Amadea II.) se stala nejvýše postavenou svobodnou princeznou, a tedy i nejžádoucnější nevěstou v Evropě.

Za svobodna nosila titul Mademoiselle de Chartres. V dětství byla svou matkou považována za "strašlivě divokou a hrubou jako chlapec". K nechuti svého otce zdědila upřímnou povahu své matky, neváhajíc vyjadřovat přímočaře své názory.

Manželství

Princeznina matka Liselotta chtěla, aby se její nejmladší dcera provdala na stejné prestižní úrovni jako její starší sestry, a doufala, že jejím ženichem se stane její ovdovělý bratranec Ludvík (1661-1711), francouzský Dauphin (zvaný Velký Dauphin), nebo jeho syn, rovněž Ludvík (1682-1712) (zvaný Malý Dauphin), to však nebylo možné.

Protože Liselotta opovrhovala nelegitimními potomky krále, zdálo se, že možnosti svazků s jeho rodinou jsou nevalné, avšak v roce 1692 i přes její odpor král prosadil sňatek jejího syna Filipa se svou nejmladší nemanželskou legitimizovanou dcerou ze spojení se svou oficiální milenkou Madame de Montespan, s Františkou Marií. Uvažovalo se tedy i o svatbě Alžběty Charlotty s bratrem Františky Marie Ludvíkem Augustem, vévodou z Maine, ten se však roku 1692 oženil s dcerou prvního Prince krve, Jindřicha III. de Bourbon-Condé.

Liselotte měla v záměru provdat svou dceru za anglického krále Viléma III. Oranžského, vdovce po královně Marii Hentriettě Stuartovně, avšak pro rozdílné vyznání k realizaci sňatku nedošlo.

Jiným kandidátem na ruku Alžběty Charlotty byl císař Josef I. Habsburský; sňatek, který by znamenal spojení dvou věčně soupeřících rodů – Bourbonů a Habsburků, se však nerealizoval a ke spojení obou dynastií došlo až roku 1756, kdy se oženil francouzský následník trůnu Ludvík August s rakouskou arcivévodkyní Marií Antoinettou.

Alžběta Charlotta se nakonec 13. října 1698 v zámku ve Fontainebleau provdala za lotrinského vévodu Leopolda Josefa (1679–1729), syna Karla V. a jeho manželky, dcery císaře Svaté říše římské Ferdinanda III., Eleonory Marie. Manželství bylo důsledkem Smlouvy z Rijswijku, jíž byla ukončena tzv. Válka o falcké dědictví. Jednou z podmínek této mírové smlouvy bylo, že Lotrinské vévodství, jež bylo řadu let v moci Francie, nabude znovu Leopold Josef Lotrinský, syn lotrinského vévody Karla V. Alžběta Charlotta tak nebyla nic než nástroj k upevnění mírové smlouvy. Její matka posléze prohlásila, že její dcera "byla obětí války".

Lotrinská vévodkyně

Manželství bylo skvělým spojením pro lotrinský panovnický dům, ale málo žádoucí pro Dceru Francie, tj. příslušnici francouzské panovnické dynastie, jež přesto přinesla lotrinskému panovnickému domu věno 900.000 liber. Někteří dokonce označovali tento sňatek za mesalianci a řada členů královské rodiny se při svatebním obřadu objevila ve smutečním oděvu, využivši jako záminku smrt syna vévody de Maine.

K překvapení všech, kdož očekávali, že toto spojení bude nešťastné, bylo výsledkem manželství, v němž panovala láska a štěstí. S příchodem dětí projevila Alžběta Charlotta velký mateřský smysl a lásku ke svým dětem.

Ani tomuto svazku se však nevyhnuly problémy: po deseti letech Alžbětin manžel věnoval svou pozornost jiné ženě, Anně Markétě de Lignéville, kněžně de Beauvau-Craon. Alžběta Charlotta nicméně na radu své matky zachovala klid a žila dál pod jednou střechou na zámku v Lunéville se svým manželem i jeho milenkou. Poté, co tento vztah (poměrně záhy) skončil, měl manželský pár ještě dalších pět dětí, mezi nimi i Františka Štěpána (1708–1765), manžela rakouské arcivévodkyně Marie Terezie, později císařovny Svaté říše římské a královny české a uherské.

Regentka

Po smrti manžela v roce 1729 převzala vévodkyně Alžběta Charlotta manželovy vladařské povinnosti jako regentka svého syna Františka Štěpána., jenž byl vychováván ve Vídni. Vévodkynino regentství skončilo v roce 1737, když se František Štěpán vrátil do rodné země. Nedokázala zabránit tomu, aby její syn lotrinské vévodství, jehož osamostatnění vykoupila ona sama svým sňatkem, nepřepustil Francii (potažmo tchánovi Ludvíka XV., bývalému polskému králi Stanislavu Leszczyńskému, který vévodství dostal jako doživotní kompenzaci za odstoupení z polského trůnu), což byla podmínka vyslovení souhlasu francouzské strany s jeho sňatkem s Marií Terezií (1736). Téhož roku byla svým prasynovcem francouzským králem Ludvíkem XV. (syn její neteře Marie Adély, provdané vévodkyně burgundské), ustanovena jako suverénní kněžna z Commercy.

Alžběta Charlotta vyjednávala sňatek své nejmladší dcery Anny Charlotty s francouzským králem Ludvíkem XV., její záměr však ztroskotal na intrikách vévody de Bourbon. Později chtěla dohodnout sňatek se svým ovdovělým bratrancem Ludvíkem I. Orleánským, ten však odmítl (po předčasné smrti své milované ženy se již nikdy neoženil); dívka pak zvolila službu Bohu a stala se abatyší kláštera v Remiremontu.

Potomci

Z manželství Alžběty Charlotty Orleánské a Leopolda I. Lotrinského se narodilo čtrnáct dětí, z nichž však pouze čtyři se dožily dospělého věku. Tři z nich zemřely během jediného týdne roku 1711 jako oběť neštovic, jež zaútočily na zámek v Lunéville, venkovský dům lotrinské panovnické rodiny.

Leopold (1699–1700)
Alžběta Charlotta (1700–1711)
Luisa Kristina (1701–1701)
Marie Gabriela Charlotta (1702–1711)
Ludvík (1704–1711)
Josefa Gabriela (1705–1708)
Gabriela Luisa (1706–1709)
Leopold Klemens Karel (1707–1723)
František Štěpán (1708–1765) ∞ 1736 rakouská arcivévodkyně Marie Terezie Habsburská, později královna česká a uherská
Eleonora (1710–1710)
Alžběta Tereza (1711–1741) ∞ 1737 sardinsko-piemontský král Karel Emanuel I.
Karel Alexandr Emanuel (1712–1780), místodržící Rakouského Nizozemí; ∞ 1744 arcivévodkyně Marie Anna Habsburská, sestra Marie Terezie
Anna Charlotta (1714–1773), abatyše v Remiremont u Essenu
dcera (1718), zemřela krátce po narození

Tituly a oslovení

13. září 1676 - 10. dubna 1684: Její Královská Výsost Mademoiselle de Chartres
10. dubna 1684 - 13. října 1698: Její Královská Výsost Mademoiselle
13. října 1698 - 27. března 1729: Její Královská Výsost vévodkyně lotrinská
27. března 1729 - 23. prosince 1744: Její Královská Výsost vévodkyně vdova lotrinská