Líšnice (Sepekov)
Souřadnice: 49°25′22″ s. š., 14°22′59″ v. d.
| Líšnice | |
|---|---|
.JPG) Stavení na břehu rybníka | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Sepekov |
| Okres | Písek |
| Kraj | Jihočeský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°25′22″ s. š., 14°22′59″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 175 (2021)[1] |
| Katastrální území | Líšnice u Sepekova (8,25 km²) |
| PSČ | 399 01 |
| Počet domů | 83 (2011)[2] |
  Líšnice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 147591 |
| Kód k. ú. | 747599 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Líšnice je vesnice, část městyse Sepekov v okrese Písek. Nachází se asi 2,5 km na západ od Sepekova. Prochází tudy železniční trať Tábor–Ražice. Je zde evidováno 86 adres.[3] V roce 2011 zde trvale žilo 184 obyvatel.[4] Severně od obce se nachází přírodní památka Dehetník.
Líšnice leží v katastrálním území Líšnice u Sepekova o rozloze 8,25 km².[5]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1488.[6] Líšnice byla původně spojená s nedalekou Okrouhlou. K osamostatnění vesnice došlo 18. května 1893. V roce 1869 zde žilo 430 obyvatel v 65 popisných číslech. V roce 1930 zde bylo evidováno 75 popisných čísel a 410 obyvatel. Sbor dobrovolných hasičů byl ve vesnici založen roku 1898, obecní knihovna v roce 1892. Obecní dům se začal stavět roku 1869. Když už byla stavba takřka dokončena, na návrh tehdejšího starosty Jana Máchy, byla budova využita pro školu. V roce 1869 se začalo vyučovat. Poštou, farou, lékařem, četnictvem Líšnice příslušela k Sepekovu.[7]
Památky
[editovat | editovat zdroj]- Výklenková kaple u staré cesty z Líšnice do Milevska vedle přírodní památky Dehetník je zasvěcená Panně Marii Sepekovské. Kaple je z roku 1897.[8] Podle vyprávění místních rodáků byla kaple postavena na náklady rolníka Františka Mikeše a jeho manželky Marie z Líšnice na památku jejich předčasně zemřelého syna, který nedokončil studia a zemřel ve věku 23 let. Kaple byla postavena a dne 15. 5. za hojné účasti místních vysvěcena. Kaple je celkově opravená, udržovaná. Ve vnitřní nice kaple je umístěný obraz Panny Marie Sepekovské a vkusná výzdoba.
- Kaple na návsi ve vesnici je zasvěcena také Panně Marii Sepekovské. Je z 2. poloviny 18. století.[9] Nad vchodem do kaple je umístěný reliéf Panny Marie. Kaple Panny Marie Sepekovské je vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.
- Vedle návesní kaple se nachází kamenný kříž s jetelovitým ukončením ramen. Kříž je reliéfně zdobený motivem kalicha. V spodní části podstavce kříže je datace a tento nápis: LETA PANE 1835 Tento kříž je vedený v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.
- Další obdobný kamenný kříž se nalézá těsně za vesnicí u silnice. Kříž má také jetelovité ukončení ramen, tělo kříže je v střední části zdobeno motivem kalicha, podstavec kříže nese dataci 1835. Motiv kalicha a datace je zvýrazněná zlatou barvou.
- U cesty z Líšnice na rybník Opršál se v ohrádce nalézá kamenný kříž. Kříž má dekorativně zdobený podstavec. Nad tělem ukřižovaného Krista je umístěný christogram.
- Poblíž železniční trati Písek–Tábor se na okraji vesnice nachází drobný kříž rodiny Koptišovy. Kříž je umístěný na kamenném podstavci a v ohrádce. V oválném štítku kříže je tento nápis: SLÁVA KRISTU ZA ODVRÁCENÍ ZLA VĚNOVALA RODINA KOPTIŠOVA 1947
- Přírodní památka Dehetník ležící 900 metrů severozápadně od vesnice. Byla vyhlášena 4. prosince 1985 pro ochranu vlhké louky s bohatou květenou převážně ostřicovitého a ostřicovorašeliníkového porostu a tůně sloužící jako refugium obojživelníků. Přírodní památka je 1,07 hektarů velká a kolem ní se nachází ochranné pásmo do vzdálenosti 50 metrů a celkové velikosti 2,65 hektarů. Památka je volně přístupná po naučné stezce Kolem Milevska vedoucí po polní cestě z Milevska směrem na Líšnici. Pro návštěvníky je zde zbudována informační cedule. Louka samotná leží v malém údolí, kterým protéká bezejmenný potok z rybníka Opršál do rybníka Pytlák. Tento bezejmenný potok tvoří severní hranici území. Na západě se památka přibližuje železniční trati Písek – Tábor, nicméně až do její bezprostřední blízkosti nezasahuje. Na jihu volně přechází do zemědělského pole, a na východě tvoří hranici polní cesta.
Rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Sochař Břetislav Benda[10] (28. března 1897–1983) – Narodil se jako nejstarší ze sedmi dětí učitele Františka Bendy a jeho ženy Žofie. První tři ročníky měšťanky vychodil v Milevsku, kde na podnět svých učitelů začal rozvíjet svou zálibu v kreslení. Čtvrtý ročník měšťanské školy musel navštěvovat až ve Strakonicích, kde při hodinách nepovinného modelování zcela dozrálo jeho rozhodnutí stát se sochařem. Od roku 1911 do 1915 navštěvoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích. V roce 1915 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde se stal žákem Josefa Václava Myslbeka.[11] Jeho studia však přerušila první světová válka a v roce 1916 musel narukovat. Pod těžkou palbou v Itálii utrpěl vážná poranění obou dlaní, avšak toto zranění mu v další tvorbě nebylo překážkou. V letech 1919 až 1922 pokračoval ve studiu na Akademii pod vedením Jana Štursy. Od roku 1923 byl členem S.V.U. Mánes. Zemřel roku 1983 ve věku 86 let a je pohřben na vyšehradském hřbitově. Prvním jeho zveřejněným dílem se stal reliéf Panny Marie na místní kapličce. Pomník padlým v Bernarticích a v Raděticích, pamětní deska na domě pátera Cyrila Straky v nedalekém Milevsku a medailony Tyrše a Fügnera[12] na milevské sokolovně jsou jeho další díla v tomto kraji. V roce 1925 se konala v Milevsku výstava jeho prací.[7]
- Kardinál Miloslav Vlk[13] (17. května 1932 – 18. března 2017) – český katolický duchovní a teolog, který mezi lety 1991 a 2010 působil jako 35. arcibiskup pražský a 23. primas český, v letech 1990–1991 byl krátce 10. biskupem českobudějovickým. Jeho biskupské heslo znělo: „Aby všichni byli jedno“. Po maturitě na Jirsíkově gymnáziu v roce 1952 pracoval krátce jako dělník, následně nastoupil na základní vojenskou službu. V letech 1955–1960 studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy obor archivnictví. Poté nějakou dobu pracoval jako archivář, v roce 1964 odešel studovat na CMBF do Litoměřic. Dne 23. června 1968 byl vysvěcen na kněze a jmenován sekretářem českobudějovického biskupa Josefa Hloucha[14]. V roce 1971 však musel toto místo z rozhodnutí komunistických úřadů opustit a odejít spravovat malé farnosti (Lažiště a Záblatí, posléze Rožmitál pod Třemšínem). V roce 1978 mu byl odebrán státní souhlas. V letech 1978–1988 pracoval jako umývač oken a posléze archivář v Praze, kde zároveň tajně vykonával své kněžské povolání. Dne 1. ledna 1989 obdržel státní souhlas zpět a působil nejprve na Klatovsku, později na Šumavě. Dne 14. února 1990 byl jmenován biskupem českobudějovickým (vysvěcen a intronizován 31. března 1990). Dne 27. března 1991 byl jmenován pražským arcibiskupem a 26. listopadu 1994 byl jmenován kardinálem titulu Santa Croce in Gerusalemme. V dubnu 2005 se jako jediný Čech účastnil v Římě konkláve, které zvolilo papeže Benedikta XVI. V roce 2007 podal u příležitosti svých 75. narozenin rezignaci na arcibiskupský úřad, papež Benedikt XVI. ji ale nepřijal a požádal ho, aby v úřadu setrval ještě dva roky. Jako formální hlava katolické církve usiloval o majetkové narovnání mezi církví a státem. Dlouhodobý spor mezi církví a státem o katedrálu sv. Víta[15] ukončila 24. května 2010 dohoda mezi Vlkovým nástupcem, nově ustanoveným pražským arcibiskupem Dominikem Dukou a prezidentem Václavem Klausem.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Návesní kaple -
Výklenková kaple -
Kříž poblíž vesnice -
Kříž u silnice ve vsi -
Budovy na břehu rybníka za požární zbrojnicí
.JPG)
_37.JPG)
_11.JPG)
.jpg)
.JPG)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 193.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-29.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 230.
- ↑ a b KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie. Milevsko: Nákladem odboru klubu českých turistů, 1940. S. 186.
- ↑ HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 52.
- ↑ HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka,výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku.. 2. vyd. Praha: Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska., 2011. S. 88.
- ↑ KOTALÍK, Jiří. Břetislav Benda. Praha: Odeon, 1982. 226 s.
- ↑ HORA, Petr. Toulky českou minulostí 10. 1. vyd. [s.l.]: ViaFach, 2007. 222 s. ISBN 80-239-3027-3.
- ↑ Kolektiv autorů. Jindřich Fügner. Praha: Melantrich, 1885. 53 s.
- ↑ VLK, Miloslav. Slova z katedrály. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.] 80 s. ISBN 978-80-7021-553-1.
- ↑ WEISS, Martin. Josef Hlouch:pastýř a homiletik. 1. vyd. [s.l.]: [s.n.], 2017. 288 s. ISBN 9788074297915.
- ↑ ROYAT, Jan. Katedrála svatého Víta. [s.l.]: Lidové noviny, 2011. 704 s. ISBN 978-80-7422-0906.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Líšnice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Lišnice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Katastrální mapa katastru Líšnice u Sepekova na webu ČÚZK
