Alsasko
Alsasko | |
---|---|
Geografie | |
Hlavní město | Strasbourg |
Souřadnice | 48°30′ s. š., 7°30′ v. d. |
Rozloha | 8 280 km² |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
Obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 1 861 020 (2013) |
Hustota zalidnění | 224,8 obyv./km² |
Jazyk | francouzština, alsaština (dialekt němčiny) |
Národnostní složení | Alsasané a Francouzi |
Náboženství | římskokatolické křesťanství, judaismus, islám |
Správa regionu | |
Stát | Francie |
Nadřazený celek | Francie |
Druh celku | region |
Podřízené celky | 2 départementy - Bas-Rhin - Haut-Rhin 13 arrondisementů 75 kantonů 904 obcí |
Zánik | 31. prosince 2015 |
regionální prezident | Philippe Richert (2010–2015) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alsasko (francouzsky Alsace, německy das Elsass, alsasky s’Elsass, česky dříve Elsasko) je bývalý správní region Francie. V mírně odlišných hranicích se jedná též o bývalou francouzskou provincii, zrušenou roku 1790. Nachází se na severovýchodě Francie u hranic s Německem a Švýcarskem.
Region se skládal ze dvou departmentů (Bas-Rhin a Haut-Rhin) a jeho hlavní město byl Štrasburk. Součástí stejnojmenné provincie byl ještě Belfort. Hlavní symbol Alsaska je čáp. Je součástí mnoha legend vyprávěných dětem. Od roku 1970 čáp zmizel, ale dnes se zase navrací.[ujasnit]
Od roku 2016 bylo Alsasko spolu s regiony Champagne-Ardenne a Lotrinsko sloučeno do nového regionu Grand Est.
V roce 2021 bylo na území Alsaska založeno Collectivité européenne d'Alsace.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Alsasko mělo rozlohu 8283 km² a byl to nejmenší region Francie. Nejvyšší horou je Ballon de Guebwiller (1426 m). Klima v Alsasku je polokontinentální, jsou zde studené zimy a horká léta. Alsasko je ideální místo na pěstování vína (hlavně město Colmar). Vína zde pěstovaná se nazývají Vin d’Alsace. Populace Alsaska v roce 2023 byla 1 861 020 lidí a stále roste.[zdroj?] Alsasko má 224,6 obyvatel na km².
Historie
[editovat | editovat zdroj]V minulosti bylo Alsasko obydleno kočovnými lovci, poté Kelty a Římany, kteří toto území pečlivě střežili. Po pádu Říma bylo Alsasko kolonizováno Alamany a v 5. stol. bylo součástí Franské říše, později Svaté říše římské.
V průběhu třicetileté války vpadla do Alsaska francouzská vojska a Alsasko se stalo roku 1648 součástí Francie. Po Napoleonově porážce byl v zájmu udržení evropské rovnováhy na Vídeňském kongresu v roce 1815 potvrzen Rýn jako hranice mezi Německem a Francií[1]. Po prusko-francouzské válce (1870–1871) bylo téměř celé Lotrinsko a Alsasko s výjimkou Belfortu připojeno k Německé říši, v níž tvořilo součást říšské země Alsaska-Lotrinska. Po první světové válce se stalo podle Versaillské smlouvy znovu součástí Francie. V průběhu druhé světové války bylo roku 1940 obsazeno německým vojskem. Po roce 1945 bylo území vráceno Francii.[2] Moderní region však již Belfort (součást departementu Territoire de Belfort) nezahrnuje.
V roce 1948 byly departmenty Haut a Bas–Rhin připojeny k zřízené u obvodu IGAME (francouzsky: Inspecteur général de l'administration en mission extraordinaire) v Métách. IGAME zaniklo v roce 1964. Samostatný region Alsaska fungoval v období let 1956–2015.
Dne 7. dubna 2013 se konalo referendum, které navrhovalo zrušení současného administrativního uspořádání Alsaska, kvůli snížení administrativní zátěže malého regionu a připojení okolních regionů do jednoho celku. V roce 2014 se Alsasko musí sloučit s regionem Lotrinsko a potom se přidá i region Champagne–Ardenne.[potřebuje aktualizovat]
1. ledna 2016 se Alsasko stalo součástí nového správního regionu Grand Est. Region vznikl sloučením tří bývalých regionů Alsasko, Champagne–Ardenne a Lotrinska.
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]Alsasko byl před svým zrušením jeden z nejprůmyslovějších regionů Francie, hrubý domácí produkt je zde 44,3 miliard eur (rok 2002). 68 % je soustředěno ve službách a 25 % v průmyslu. Hlavní průmyslové aktivity Alsaska:
- pěstování vína
- vaření piva
- textilní a oděvní průmysl
- strojírenství (PSA Peugeot Citroën, Lohr, zaniklé de Dietrich, Bugatti)
- těžba dřeva
- těžba fosfátů a KCl
- zahraniční investoři (35 % firem je zahraničních)
Kultura
[editovat | editovat zdroj]Církev
[editovat | editovat zdroj]Většina Alsasanů jsou římští katolíci, ale v důsledku německého vlivu jsou zde také církve protestantské.
Architektura
[editovat | editovat zdroj]V Alsasku můžeme najít typické domy, které jsou postaveny v řadách. Jejich zdi jsou polodřevěné (kvůli blízkosti lesa) a mají ploché střechy.
Kuchyně
[editovat | editovat zdroj]Alsaská kuchyně je ovlivněna německou kuchyní. Typické je používání vepřového masa v mnoha podobách. Typická jídla jsou baeckeoffe, tarte flambée, sauerkraut, fleischnackas, choucroute garnie (alsasky sürkrüt, doslova „obložené zelí“)[3]. Na konec roku se zde organizuje mnoho slavností, na kterých se peče perník a mnoho druhů sladkostí. Alsasko je známé produkcí bílého vína. Nejznámější víno je suchý ryzlink.
Turistika
[editovat | editovat zdroj]Alsasko je oblíbený region pro turisty, největší a nejznámější města jsou:
- Štrasburk (francouzsky Strasbourg) je město bohaté na památky (gotická katedrála Notre-Dame de Strasbourg), centrum města je zapsáno na seznamu UNESCO. Je zde také mnoho muzeí (muzeum umění v Notre-Dame, Alsaské muzeum, muzeum egyptologie, muzeum moderního umění atd.)
- Mylhúzy (francouzsky Mulhouse) je druhé největší město Alsaska. Je zde muzeum automobilů, muzeum lokomotiv – největší ve Francii).
- Kolmar (francouzsky Colmar) je hlavní město departmentu Haut-Rhin a zároveň hlavní město vína. Je zde slunečné mikroklima s minimem srážek (550 mm). Je zde typická gotická architektura (klášter sv. Antonína).
Dalšími památkami v Alsasku jsou hrad Haut-Koenigsbourg, hora Sainte-Odile, ekomuzeum v Ungersheim, vánoční trhy (Štrasburk, Mylhúzy, Kolmar a Kaysersberg), německý koncentrační tábor Natzweiler-Struthof, muzeum deportace a opevnění v Schoenenbourg.
Nejvýznamnější města
[editovat | editovat zdroj]Známí Alsasané
[editovat | editovat zdroj]- Frédéric Auguste Bartholdi – narozen v Colmaru, sochař, nejznámější dílo Socha Svobody
- Johannes Gutenberg – narozen v Mohuči, vynálezce a kovotepec, vylepšil knihtisk
- Hans Arp
- Max Bense
- Hans Bethe
- Gustave Doré
- Alfred Dreyfus
- Alfred Kastler
- Lev IX.
- Sébastien Loeb
- Marcel Marceau
- Albert Schweitzer
- Arsène Wenger
- Alfred Werner
- Mireille Mathieu - ač je jako rodiště uváděn Avignon, mluvilo se o ní jako o Alsasance
Vydávání známek
[editovat | editovat zdroj]Politické změny se odrážely na vzhledu vydávaných poštovních známek. V roce 1940 byla část jedné emise německých známek opatřena přetiskem Elsaß, jinak zde platily střídavě i souběžně známky jak francouzské, tak německé.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MARIAN, Sucha. Alsasko a Lotrinsko. Země světa. 4.6.2024, roč. 23, čís. 6, s. 2–7. Dostupné online.
- ↑ HLINKA, Bohuslav; MUCHA, Ludvík. Filatelistický atlas, 3.vydání. Praha: GKP, 1986. Kapitola Evropa, s. 12.
- ↑ SUCHA, Marian. Alsaská kuchyně a víno. Země světa. 4.6.2024, roč. 23, čís. 6, s. 66–69. Dostupné online.
- ↑ Atlas, str.12
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Galerie Alsasko na Wikimedia Commons
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alsasko na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo Alsasko ve Wikislovníku
- Na cestě: Alsasko – cestopisný pořad České televize (česky)
- Francie s ozvěnou domova: Alsasko – cestopisný pořad České televize (česky)