Emil Zátopek: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Verze 14887858 uživatele Michal Ježek (diskuse) zrušena, spam |
||
Řádek 49: | Řádek 49: | ||
}} |
}} |
||
{{Různé významy|druhý=elektrické lokomotivě|stránka=Lokomotiva 380}} |
{{Různé významy|druhý=elektrické lokomotivě|stránka=Lokomotiva 380}} |
||
'''Emil Zátopek''' ([[19. září]] [[1922]] [[Kopřivnice]] – [[21. listopad]]u [[2000]] [[Praha]]) byl [[Československo|československý]] [[Atletika|atlet]], čtyřnásobný [[olympijské hry|olympijský]] vítěz ve vytrvalostním běhu, manžel atletky [[Dana Zátopková|Dany Zátopkové]]. |
'''Emil Zátopek''' ([[19. září]] [[1922]] [[Kopřivnice]] – [[21. listopad]]u [[2000]] [[Praha]]) byl [[Československo|československý]] [[Atletika|atlet]], čtyřnásobný [[olympijské hry|olympijský]] vítěz ve vytrvalostním běhu, manžel atletky [[Dana Zátopková|Dany Zátopkové]]. |
||
== Kariéra == |
== Kariéra == |
Verze z 8. 4. 2017, 14:12
Emil Zátopek | |
---|---|
Emil Zátopek v roce 1951 | |
Osobní informace | |
Narození | 19. září 1922 Kopřivnice, Československo |
Úmrtí | 21. listopadu 2000 (ve věku 78 let) Praha, Česká republika |
Choť | Dana Zátopková (1948–2000)[1] |
Kariéra | |
Disciplína | 5000 m, 10 000 m, maratón |
Účasti na LOH | 1948, 1952, 1956 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Letní olympijské hry | ||
zlato | LOH 1948 | 10 000 m |
stříbro | LOH 1948 | 5 000 m |
zlato | LOH 1952 | maratón |
zlato | LOH 1952 | 10 000 m |
zlato | LOH 1952 | 5 000 m |
Mistrovství Evropy v atletice | ||
zlato | ME 1950 | 5 000 m |
zlato | ME 1950 | 10 000 m |
bronz | ME 1954 | 5 000 m |
zlato | ME 1954 | 10 000 m |
Mistrovství ČSSR v atletice | ||
zlato | MČSR 1945 | 5 000 m |
stříbro | MČSR 1945 | 1 500 m |
zlato | MČSR 1946 | 5 000 m |
zlato | MČSR 1947 | 5 000 m |
zlato | MČSR 1948 | 5 000 m |
zlato | MČSR 1950 | 5 000 m |
zlato | MČSR 1952 | 5 000 m |
zlato | MČSR 1952 | 10 000 m |
zlato | MČSR 1953 | 5 000 m |
zlato | MČSR 1953 | 10 000 m |
zlato | MČSR 1954 | 5 000 m |
stříbro | MČSR 1957 | 10 000 m |
manželka | Dana Zátopková |
---|
Emil Zátopek (19. září 1922 Kopřivnice – 21. listopadu 2000 Praha) byl československý atlet, čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu, manžel atletky Dany Zátopkové.
Kariéra
Stal se prvním člověkem na světě, který uběhl trať 10 km pod 29 minut (28:54,2 1. června 1954 v Bruselu) a trať 20 km pod jednu hodinu (59:51,8 29. září 1951 ve Staré Boleslavi). Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Jde o jednoho z největších atletů všech dob. Nejvíce ale proslul během olympijských her 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km (14:06,72), 10 km (29:17,0), a dokonce i maratón (2:23:03,2), který tehdy běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplin tehdy zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se ještě někomu kdy podaří. Byl znám svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, v cizině byl přezdíván česká lokomotiva a Satupekka.
Začátky
Narodil se do chudé rodiny jako sedmé dítě z osmi. Ve svých šestnácti letech začal pracovat v Baťově obuvnické továrně ve Zlíně.[2] "Jednoho dne ukázal závodní trenér, který byl mimochodem velmi přísný, na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme na běžecké závody. Protestoval jsem, že jsem moc slabý a nemám na běhání kondičku, ale trenér mě poslal na prohlídku a doktor řekl, že jsem naprosto zdravý. A tak jsem musel závodit. Když jsem se rozběhl, cítil jsem, že chci vyhrát, ale skončil jsem až druhý. A tak to celé začalo," vzpomínal později Zátopek, jak v roce 1941 doběhl druhý při běhu Zlínem.[3] Od toho okamžiku se o běh začal vážně zajímat. Ve Zlíně začal trénovat ve společnosti tehdy elitních českých běžců, jako byli Tomáš Šalé či Jan Haluza. Právě Jan Haluza se stal na dva roky jeho prvním (neoficiálním) trenérem. Společně absolvovali také řadu závodů.
V roce 1944, tedy za pouhé tři roky, pokořil český rekord v běhu na 2000, 3000 a 5000 metrů. Byl vybrán do československého reprezentačního týmu na mistrovství Evropy 1946. Na pětikilometrové trati skončil pátý, když překonal výkonem 14:25,8 svůj vlastní rekord 14:50,2.
Vrcholné úspěchy
Poprvé vstoupil na olympijské atletické závodiště na hrách v Londýně roku 1948, kde vyhrál běh na 10 km (byl to tehdy jeho druhý závod na takovou vzdálenost) a na 5 km skončil druhý za Gastonem Reiffem z Belgie.
Následující rok se mu podařilo hned dvakrát zlomit světový rekord v běhu na 10 km a ve čtyřech dalších sezónách si třikrát vylepšil svůj vlastní rekord. Držel také světové rekordy v běhu na 5 km (1954), 20 km (dvakrát v roce 1951), 25 km (1952 a 1955), 30 km (1952) a také v hodinovém běhu (dvakrát v roce 1951). Na mistrovství Evropy 1950 vyhrál běh na 5 a 10 km a na dalším mistrovství Evropy byl znovu první na desetikilometrové trati.
Mezi legendy ale mezitím vstoupil na olympijských hrách 1952 v Helsinkách, kde vyhrál zlatou medaili v běhu na 5 km, 10 km a v maratonu. Ve všech třech těchto disciplínách navíc překonal olympijské rekordy. Desetikilometrový závod vyhrál před Alainem Mimounem, stejně jako následně běh na 5 km. Zde zvítězil po úporném boji v posledním kole (57,5 s), v němž se dostal ze čtvrtého na první místo. Třetí zlatou medaili získal, když se rozhodl zúčastnit také maratonu. Běžel ho poprvé v životě a zvítězil. Jeho strategie pro maraton byla jednoduchá: držet se Jima Peterse, britského držitele světového rekordu. Po úmorných prvních patnácti kilometrech, kdy už Peters věděl, že přecenil své síly, se ho Zátopek zeptal, co si zatím o závodu myslí. Překvapený Angličan řekl Zátopkovi ve snaze ho zmást, že tempo je dost pomalé. Čech tedy prostě zrychlil[4], Peters závod nedokončil a Zátopek nastolil nový olympijský rekord.
Svou zlatou medaili z maratonu se pokusil obhájit na olympijských hrách v roce 1956, na tréninku si ale poranil tříslo a musel být na šest týdnů hospitalizován. Den po návratu z nemocnice už zase trénoval, svou formu už ale zpátky nikdy úplně nezískal. Nakonec doběhl šestý za svým dlouholetým rivalem a přítelem Alainem Mimounem. Svoji sportovní kariéru ukončil v roce 1958.
Styl a tréninkové metody
Jeho běžecký styl byl velmi charakteristický a hodně se lišil od toho, co se v tehdejší době považovalo za účinný styl. Otáčel hlavou, obličej měl pokřivený námahou, čemuž vděčí za přezdívku Emil Hrozný. Když se ho lidé ptali na jeho umučený výraz ve tváři, prý odpověděl: „To víte, není to gymnastika nebo krasobruslení.” Trénoval za každého počasí, i když sněžilo, a na sobě měl často těžké vojenské kanady namísto speciálních běžeckých bot, tvrdil, že při závodě tak získá pocit lehkých nohou. Měl i speciální tréninkovou pomůcku. Běžel se svojí manželkou na zádech.
Vždycky rád poradil jiným běžcům. Často například říkal, že při běhu je vždy třeba být uvolněný, je proto dobré se koncem palce lehce dotknout ukazováčku nebo prostředníčku. Tenhle nepatrný dotyk stačí k tomu, aby paže a ramena zůstaly uvolněné.
Pro jeho tempařské schopnosti se mu přezdívalo Česká lokomotiva.
Pozdější léta
Sportovní kariéru po roce 1945 spojil se službou vojáka z povolání. Po roce 1948 vstoupil do Komunistické strany Československa. 10. června 1950, po vyhlášení rozsudku v procesu se skupinou Milady Horákové, vyšlo Zátopkovo prohlášení v Rudém právu. K odsouzeným opakovaně poznamenal, že jejich počínání bylo „hanebné" a rozsudek schválil slovy „toť příkaz, který vyplývá z poctivé práce všech našich dělníků pro nás vojáky, aby pokojný život byl zachován".[5]
Od poloviny roku 1956 byl tajným spolupracovníkem Vojenské kontrarozvědky s krycím jménem Macek.[6]
Vzhledem ke sportovnímu vytížení se ale v politice příliš neangažoval, např. během svého působení v předsednictvu Československého výboru obránců míru se schůzí tohoto orgánu účastnil jen poskrovnu. V 60. letech podporoval demokratické křídlo strany, za okupace vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se účastnil v ulicích protestů a po Pražském jaru byl odvolán ze všech důležitých pozic.
V roce 1969 se připojil k žalobě čtyř dalších osobností (Luboš Holeček, Pavel Kohout, Luděk Pachman, Vladimír Škutina), kterou podali kvůli křivému nařčení v souvislosti s upálením Jana Palacha na komunistického poslance Viléma Nového. Ten o nich prohlásil, že prý Palacha k činu naváděli, oni ale Palacha vůbec neznali. Zátopek při projednání žaloby v červenci 1970 před Městským soudem v Praze ale žalobu odvolal a Novému se omluvil. Žaloba zbývajících čtyř byla zamítnuta se zdůvodněním, že „žalující nemají právo hájit svou čest před socialistickým soudem, neboť jako známí antisocialisté a pravicoví oportunisté tuto čest stejně již ztratili".[7][8]
Po nuceném odchodu z armády jej nikde nesměli zaměstnat, místo našel až u podniku Stavební geologie, takže šest let jezdil a hloubil studny. S kolegy přespával v maringotce, domů se vracel na víkendy jednou za týden nebo i za tři.[9] Španělský novinář, který chtěl vidět, jak čtyřnásobný olympijský vítěz žije a kterého za ním Dana Zátopková zavezla, spatřil Zátopka, jak zablácený pracuje ve špíně a bahně. A podle Dany Zátopkové se cestou zpátky do Prahy rozplakal: „Takhle vy tady opečováváte svého hrdinu?"[10]
Na počátku 70. let se potupně zřekl své proreformní orientace, kterou zastával v průběhu let 1968-1969 a nakonec patřil mezi signatáře Anticharty.
Sovětský svaz 8. května 1984 oznámil, že sovětští sportovci se nezúčastní Letních olympijských her v Los Angeles. O šest dnů později se k bojkotu Olympijských her přihlásilo i Československo, rozhodnutí oznámil předseda Československého olympijského výboru a ČSTV Antonín Himl. Zátopek v prohlášení pro Rudé právo tehdy rozhodnutí přivítal a připojil se k obavám o bezpečnost sportovců.[11]
9. března 1990 tehdejší prezident Václav Havel Zátopka rehabilitoval.[zdroj?]
Zátopek zemřel po dlouhé nemoci v Praze v roce 2000 ve věku 78 let. V prosinci roku 2000 mu byla posmrtně udělena medaile Pierra de Coubertina.
Osobní život
Vystudoval vojenskou akademii v Praze. Zátopkova manželka Dana (narozená ve stejný den jako její manžel) byla také výbornou atletkou, věnovala se hodu oštěpem. Vyhrála zlatou medaili na LOH 1952, a to jen několik okamžiků po jeho vítězství na 5km trati, a také stříbro na LOH 1960. Mezi Emilem a Danou byl hravý vztah, když se Zátopek například pokoušel ukrojit si trochu z Danina vítězství a na tiskové konferenci prohlásil, že jeho vítězství v běhu na 5 km jeho ženu inspirovalo, Dana na to rozzlobeně reagovala slovy: „Vážně? Tak dobře, jen běž a zkus inspirovat nějakou jinou a uvidíme, jestli taky hodí oštěp padesát metrů daleko!”
Výroky
- „Vítězství je skvělá věc, ale přátelství je ještě lepší.“
- „Jestli chcete něco vyhrát, běžte 100 metrů. Jestli chcete něco zažít, běžte maraton.“
- „Nebylo mi dáno běžet a usmívat se zároveň.“
- „Je to hranice bolesti a utrpení, která dělí chlapce od mužů.“
- Chvíli po vítězství: „Bylo to ale nejhezčí vyčerpání, které jsem kdy cítil.“
- Na intervalovém tréninku: „Všichni mi říkali ‚Emile, ty jsi blázen!‘ Ale když jsem poprvé vyhrál na mistrovství Evropy, tak říkali ‚Emile, ty jsi génius.‘“
- Když se ho ptali na jeho zmučený výraz během závodu, Emil řekl: „To víte, není to gymnastika nebo krasobruslení.“
Přehled úspěchů
Olympijské hry
- 5 000 m (2.)
- 10 000 m (1.)
Helsinky 1952 [12] video
- 5 000 m (1.)
- 10 000 m (1.)
- maratón (1.)
- maratón (6.)
Mistrovství Evropy
- 5 000 m (5.)
- 5 000 m (1.)
- 10 000 m (1.)
- 5 000 m (3.)
- 10 000 m (1.)
Mistrovství republiky
- 5 000 m - 1945, 1946, 1947, 1948, 1950, 1952, 1953, 1954 (1.)
- 10 000 m - 1952, 1953 (1.)
- kros - 1948, 1949, 1952, 1954, 1955 (1.)
Světové rekordy
Disciplína | Čas | Datum | Místo |
---|---|---|---|
10 000 m | 29:28,2 | 11. června 1949 | Ostrava |
10 000 m | 29:21,2 | 22. října 1949 | Ostrava |
10 000 m | 29:02,6 | 4. srpna 1950 | Turku |
hodinovka | 19 558 m | 15. září 1951 | Praha |
20 000 m | 1:01:16,0 | 15. září 1951 | Praha |
10 mil | 48:12,0 | 29. září 1951 | Stará Boleslav |
20 000 m | 59:51,8 | 29. září 1951 | Stará Boleslav |
hodinovka | 20 052 m | 29. září 1951 | Stará Boleslav |
15 mil | 1:16:26,4 | 26. října 1952 | Stará Boleslav |
25 000 m | 1:19:11,8 | 26. října 1952 | Stará Boleslav |
30 000 m | 1:35:23,8 | 26. října 1952 | Stará Boleslav |
10 000 m | 29:01,6 | 1. listopadu 1953 | Stará Boleslav |
6 mil | 28:04,4 | 1. listopadu 1953 | Stará Boleslav |
5 000 m | 13:57,2 | 30. května 1954 | Paříž |
10 000 m | 28:54,2 | 1. června 1954 | Brusel |
6 mil | 27:59,2 | 1. června 1954 | Brusel |
15 mil | 1:14:01,0 | 29. října 1955 | Čelákovice |
25 000 m | 1:16:36,4 | 29. října 1955 | Čelákovice |
Zajímavosti
Jeho jménem je přezdíváno elektrické lokomotivě řady 380 vyráběné Škoda Transportation Plzeň.
Emil Zátopek je hlavním hrdinou opery britské skladatelky Emily Howardové Zátopek! (2012).
Odkazy
Reference
- ↑ Deník. Vltava Labe Media. 13. května 2016. Dostupné online. [cit. 2020-11-02].
- ↑ "All of them oddballs: Angus Calder sees the diversity of life", The National Post
- ↑ Runner's World quote webpage
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/porady/1058319265-slava-vitezum/201471296020016-emil-zatopek/
- ↑ ZÁTOPEK, Emil. Rozsudek vynesl všechen československý lid. Rudé právo. 1950-06-10, s. 3.
- ↑ Archiv bezpečnostních složek. Protokol registrace svazků spolupracovníků, rozsah 00001-08985, reg. č. 278.
- ↑ Jan Palach [online]. Univerzita Karlova. Kapitola Soudní proces. Dostupné online.
- ↑ BERTON, Stanislav. Setkávání s Emilem Zátopkem. Svědomí/Conscience. 2009, čís. 5. Dostupné online.
- ↑ http://www.olympic.cz/cz/novinky/6818/emil-zatopek-dobehl-i-do-sine-slavy-iaaf-
- ↑ http://sport.lidovky.cz/hrdinu-soupli-do-maringotky-kral-vytrvalcu-hloubil-studne-pow-/ln-sport-ostatni.asp?c=A110525_192907_ln-sport-ostatni_vrb
- ↑ (řík). Prohlášení Emila Zátopka: Vyhrůžky sportovcům - vážné porušení olympijské charty. Rudé právo. 14. 5. 1984, roč. 64 (Právo lidu ročník 87), čís. 112, s. 7. Dostupné online [png, cit. 2012-10-24].
- ↑ http://www.stream.cz/sportovni-okamziky/669313-emil-zatopek-sokuje-svet-1952
Literatura
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1123.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 807.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 548.
- Pavel Kosatík, Emil běžec. Četba na pokračování, Rádio Dvojka, Praha 2016
- KOSATÍK, Pavel. Emil Běžec. Praha: Prostor, 2015. 285 s. ISBN 978-80-87064-18-4.
- Jan Novák, Jaromír 99. Zátopek ...Když nemůžeš, tak přidej. Praha, Argo, 2016 ISBN 978-80-257-1761-5
Související články
Externí odkazy
- Emil Zátopek na stránkách Světové atletiky (anglicky)
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Emil Zátopek na Wikimedia Commons
- Osoba Emil Zátopek ve Wikicitátech
- Emil Zátopek v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
- (česky) životopis na www.olympic.cz
Šablona:Olympijští vítězové v běhu na 5000 m muži Šablona:Olympijští vítězové v běhu na 10 000 m muži Šablona:Olympijští vítězové v maratonu - muži
- Českoslovenští běžci
- Českoslovenští olympijští vítězové
- Českoslovenští stříbrní olympijští medailisté
- Olympijští vítězové v atletice
- Stříbrní olympijští medailisté v atletice
- Narození 1922
- Narození 19. září
- Úmrtí 2000
- Úmrtí 21. listopadu
- Cena Pierra de Coubertina
- Nositelé Medaile Za zásluhy (Česko)
- Členové Síně slávy IAAF
- Čestní občané města Třebíče
- Osobnosti na českých poštovních známkách
- Agenti Státní bezpečnosti
- Úmrtí v Praze
- Sportovec roku – sportovní legendy
- Rekordmani