Zebín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zebín (hora)

Vrch Zebín s kaplí sv. Maří Magdaleny na vrcholu

Vrchol 399 m n. m.
Prominence 90 m ↓
Izolace 3,3 km → Brada
Poznámka výhled
Poloha
Pohoří Jičínská pahorkatina / Turnovská pahorkatina / Jičínská kotlina / Úlibická tabule / Zebínská část
Souřadnice 50°27′13″ s. š., 15°22′26″ v. d.
Zebín
Zebín
Hornina neovulkanit, slínovec
Povodí Cidlina
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zdroje k infoboxuPřírodní památka
Zebín

Skalní výchozy na vrchu Zebín
Datum vyhlášení 26. června 1980
Kód ÚSOP 815
Lokalita Valdice
Výška 360 – 399 m n. m.
Výměra 5,73 ha
Seznam CHÚ v okrese Jičín
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Přírodní památky v Česku

Zebín je přírodní památka a zároveň výrazný kuželovitý neovulkanický kopec (399 m n. m.) vytvořený z komínové brekcie, vypreparované z křídových slínovců. Tato čedičová kupa se nachází v Jičínské kotlině asi půl kilometru západně od Valdic a přibližně 2 km severovýchodně od Jičína (na jeho katastrálním území). Na jejím vrcholku stojí barokní kaple sv. Maří Magdaleny z roku 1700.

Důvod vyhlášení[editovat | editovat zdroj]

Ve vyhlášce ONV v Jičíně z roku 1980 je jako důvod zařazení Zebína mezi chráněné přírodní výtvory uvedena ochrana čedičové dominanty s výskytem teplomilné květeny.[1] V pozdější vyhlášce z roku 1999 je účel vyhlášení přírodní památky specifikován ve smyslu ochrany čedičové kupy s uzavřenými bloky porcelanitu se zbytkem původního lesního společenstva s výskytem jilmu.[2]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Zebín je erozní relikt tufového kužele, který vznikl freatomagmatickou erupcí při kontaktu vystupujícího magmatu s povrchovou vodou. Pyroklastika jsou proniknuta žilou kompaktního bazanitu s hojnými xenolity pláště.[3]

Rozsáhlý křídový podstavec je na severním svahu porušen sesuvy. Na příkrých svazích porostlých travinnou vegetací jsou místy malé vulkanitové skalky a výchozy. Na západním svahu je opuštěný kamenolom. Vrch je nezalesněný.[4]

Geomorfologické zařazení[editovat | editovat zdroj]

Zebín geomorfologicky spadá do celku Jičínská pahorkatina, podcelku Turnovská pahorkatina, okrsku Jičínská kotlina a podokrsku Úlibická tabule, konkrétně do její Zebínské části.[5]

Květena[editovat | editovat zdroj]

Svahy kopce byly původně pokryty rostlinami a dřevinami typickými pro dubohabřinu. Hospodářská činnost zde zapříčinila rozvoj suchých a polostepních porostů. Hospodaření bylo ukončeno přibližně kolem roku 1970, následkem čehož svahy zarůstají hlohem, ostružiním a růžemi. V posledních letech zažívá Zebín invazi akátu] a zplanělé třešně. Tyto agresivní dřeviny nyní vytlačují původní jilm horský. Na obnažených skalkách vrcholu roste typická květena: hadinec obecný, rozchodník ostrý, rozchodník šestiřadý, sleziník červený, tařice kališní, mochna jarní a sveřep střešní. V oblasti bylo nalezeno 188 druhů vyšších rostlin, z nichž tři druhy se nacházejí v Červeném seznamu. Větší část svahů Zebína je porostlá starými třešněmi a ojedinělými ořešáky. Mezi travami převládá válečka prapořitá. Rostou zde květiny bělotrn kulatohlavý, šalvěj luční, jetel rolní, divizna velkokvětá, violka lesní, pupava bezlodyžná, pcháč bezlodyžný, oman britský a smělek jehlancový.[6]

Zvířena[editovat | editovat zdroj]

Na Zebíně bylo pozorováno 47 druhů obratlovců. Ještěrka obecná je jediným zde žijícím plazem. V oblasti žije 43 druhů ptáků, z nichž někteří zde i hnízdí. Mezi vzácnější patří bramborníček hnědý, cvrčilka říční a cvrčilka zelená, konipas bílý a konipas luční, koroptev polní, pěnice pokřovní, poštolka obecná, puštík obecný a ťuhýk obecný. V roce 1942 zde byl spatřen druh vzácného teplomilného mravence Tapinoma erraticum. Na jaře zde lze vidět dlouhososku velkou a otakárka fenyklového.[6]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Interiér kaple

Kaple sv. Maří Magdaleny[editovat | editovat zdroj]

Byla postavena kolem roku 1700 na vrcholku Zebína, za časů působení kartuziánského řádu sv. Bruna v nedalekých Valdicích. Kartuziánské opatství Castrum beatae Virginis Mariae zde bylo zřízeno již 10. srpna 1627, kdy v Jičíně pobýval Albrecht z Valdštejna. Klášter byl zrušen 29.1.1782 dekretem Josefa II. a kaple přešla pod veřejnou správu. V roce 1968 si kapli vybrali jako vhodné místo pro svoji vysílačku sovětští vojáci, kteří ji později také používali jako terč při střelbách z bývalého vojenského prostoru pod Zebínem. Stavbu v minulosti také několikrát ohrožoval požár. V roce 2001 zde občanské sdružení Zebín uspořádalo první ekumenickou bohoslužbu. V roce 2004 byla zahájena kompletní rekonstrukce objektu poté, co na ni Město Jičín sehnalo potřebné prostředky z fondu regenerace kulturních památek. Během oprav byla obnovena okna, která byla několik století zazděná. Interiér kaple byl počátkem roku 2006 vybaven sochou její patronky sv. Marie Magdalské. Její autorkou je sochařka Marie Žáková z Písku. Jediným dochovaným kusem původního inventáře je barokní obraz sv. Magdaleny, který je momentálně uložen v depozitáři jičínského muzea. Kaple byla znovu slavnostně vysvěcena 22. července 2006. Kapli v současnosti vlastní Město Jičín.[7]

Kostel Všech svatých s dřevěnou zvonicí[editovat | editovat zdroj]

Na jižním úpatí kopce stojí Kostel Všech svatých zbudovaný ve 14. století. Jeho současná podoba vznikla úpravami v 17. století. Během nich byla v jeho blízkosti postavena dřevěná zvonice s osmiúhelníkovým půdorysem s šindelovou střechou. S přilehlým hřbitovem jde o jediné dochované stavby zaniklé vesnice Zebín.[8]

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Nejbližší dostupnost automobilem je do jičínské místní části Sedličky (poblíž je zastávka železniční tratě 041) a Valdic. Z Valdic vede modrá modrá turistická značka turistická značka přes jižní úpatí Zebína (kolem kostela Všech svatých) dále na Jičín.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PP Zebín [online]. Biolib.cz, [cit. 2013-03-14]. Dostupné online.  
  2. Vyhláška Okresního úřadu v Jičíně z roku 1999
  3. PRAŽÁK, Jiří. Zebín [online]. Geology.cz, 1994-10-27, rev. 2009-09-25, [cit. 2014-02-01]. Dostupné online.  
  4. DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno : AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.  
  5. BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha : Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.  
  6. a b Přírodní památka Zebín [online]. Zebín, občanské sdružení, [cit. 2013-03-14]. Dostupné online.  
  7. Ekumenická kaple [online]. Zebín, občanské sdružení, [cit. 2013-03-14]. Dostupné online.  
  8. Informace o zaniklé obci na hrady.cz
  9. Mapy.cz [online]. Seznam.cz, [cit. 2014-02-01]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]