Oman britský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxOman britský
alternativní popis obrázku chybí
Oman britský (Inula britannica)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleď hvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleď Asteroideae
Rod oman (Inula)
Binomické jméno
Inula britannica
L., 1753
Synonyma
  • oman luční
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Úbor s rozkvetlými kvítky

Oman britský (Inula britannica) je středně vysoká, řídce rozložitá, dvouletá, planě rostoucí rostlina kvetoucí žlutými květy seskupenými do úborů, které mívají v průměru až 5 cm. Je rostlinou teplomilnou a vlhkomilnou, která za příhodných podmínek dokáže vytvořit husté kolonie. Své druhové jméno "britský" dostal omylem, na Britských ostrovech neroste.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Bylina je původní druhEvropě a mírném pásmu Asie. Evropský areál je ze severu ohraničen polovinou Skandinávského poloostrova a z jihu Středozemním mořem. Dále roste od Španělska a Francie na západě až po Ural, Turecko a Kavkaz na východě. V Asii je dále rozšířen přes západní Sibiř až na ruský Dálný východ, po Střední Asii, Mongolsku, Číně, Íránu, Pákistánu i v severních himálajských oblastech Indie. Byl rozšířen i do Spojených států a Kanady.

České republice je v teplých, nížinných oblastech dosti hojný. Do středních poloh vystupuje jen zřídka a to zejména na člověkem ovlivněná stanoviště, obvykle se tam vyskytuje jen přechodně. Téměř schází na Českomoravské vrchovině, na severní Moravě a v západních Čechách.[2][3][4]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Roste na vlhkých loukách, březích vodotečí nebo vodních nádržích, včetně narušovaných míst jako jsou okraje polních cest, náspy podél komunikací nebo i rumiště. Dobře snáší i mírně zasolená místa. Obvykle se vyskytuje na osluněných, minerálně bohatých, vlhčích stanovištích s vyšší hladinou spodní vody. Rozkvétá od počátku července do konce září. Ploidie druhu je 2n = 32.[1][2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dvouletá rostlinalodyhou vysokou 20 až 70 cm, vyrůstající z větveného kořene. Vytváří často polykormony, takže je mnohde považována za rostlinu vytrvalou. Ze semene v prvém roce vyroste přezimující listová růžice s dlouze řapíkatými listy a z ní následujícího roku lodyha, která bývá v horní části větvená, krátce chlupatá, u báze někdy načervenalá a výše zelená. Lodyha je hustě porostlá čárkovitými, vespod krátce řapíkatými a výše přisedlými až poloobjímavými listy 20 až 50 × 5 až 10 mm velkými, které jsou na rubu hustě chlupaté. S nástupem kvetení listová růžice usychá.

Na vrcholu lodyhy roste v řídké chocholičnaté latě až osm žlutých úborů o velikost do 5 cm. Zákrov mají zelený, polokulovitý, čtyř až pětiřadý, jeho vnější listeny jsou podlouhlé, špičaté a dosahují zhruba do poloviny jazykovitých kvítků. Střední oboupohlavné trubkovité kvítky mají 5 mm korunu u báze srostlou a na vrcholu pěticípou. Vnější samičí kvítky rostoucí v počtu 40 až 70 v jedné řadě a mají asi 15 mm žlutou ligulu se třemi zuby. Plody jsou roztroušeně chlupaté, hnědé nažky až 1,5 mm dlouhé s jednořadým, paprsčitým chmýrem.[1][2][3][5][6]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Oman britský se na velké vzdálenosti šíří semeny, nažkami, která rozptyluje vítr. Dobře se také rozmnožuje svými kořeny, případně i jejich úlomky odplavovaných vodou. Na stanovišti obvykle rostliny vytvářejí kolonie až šesti rostlin spojených oddenky s mateční rostlinou. V české přírodě není obtížným plevelem, kdežto ve Spojených státech, kde byl zavlečen počátkem 20. století, se velmi rychle šíří a v roce 2010 byl zařazen na seznam invazních druhů.[6][7]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Oman britský, s. 312-313. 
  2. a b c d PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Oman britský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 02.07.2011 [cit. 2017-07-10]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c HANZL, Martin. Natura Bohemica: Oman britský [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 14.10.2008 [cit. 2017-07-10]. Dostupné online. (česky) 
  4. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Inula britannica [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. SHI, Zhu; CHEN, Yilin; CHEN, Yousheng et al. Flora of China: Inula britannica [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Plant Finder: Inula britannica [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2017-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Invasive Species Compendium: Inula britannica [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK [cit. 2017-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]