Česká zemědělská univerzita v Praze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z VŠZ)
Česká zemědělská univerzita v Praze
Vysoká škola zemědělská v Praze
Logo univerzity
Logo
Hlavní náměstí v kampusu České zemědělské univerzity v Suchdole
Hlavní náměstí v kampusu České zemědělské univerzity v Suchdole
Motto
Jsme živá univerzita
ZkratkaČZU
Rok založení1952
Typ školyveřejná
Vedení
Rektorprof. Ing. Petr Sklenička, CSc.
Prorektor pro mezinárodní vztahy a 1. prorektorprof. PhDr. Michal Lošťák, Ph.D.
Prorektorka pro rozvoj a udržitelnostprof. Ing. Eva Vlková, Ph.D.
Prorektor pro vědu a výzkumprof. Ing. Jan Vymazal, CSc.
Prorektor pro pedagogickou činnostprof. Ing. Jiří Remeš, Ph.D.
Prorektor pro kvalitu vzdělávací a tvůrčí činnostiprof. Ing. Petr Valášek, Ph.D.
Prorektor pro strategiiprof. Ing. Jan Banout, Ph.D.
Kvestor Ing. Jakub Kleindienst
KancléřkaIng. Iva Hrabánková, Ph.D.
Počty akademiků (k roku 2021[1])
Bakalářských studentů14 426
Magisterských studentů5 694
Doktorandů791
Studentů celkem20 141 (2018)
Akademických pracovníků912
Další informace
Počet fakult6
SídloSuchdol (Praha)
AdresaKamýcká 129, Praha, 165 00, Česko
Zeměpisné souřadnice50°7′48,01″ s. š., 14°22′24,88″ v. d.
KampusSuchdol, Praha
http://www.czu.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Česká zemědělská univerzita v Praze (ČZU) je veřejná vysoká škola univerzitního typu se sídlem v Praze–Suchdole. Založena byla v roce 1952 a skládá se ze šesti fakult a jednoho institutu. Do roku 1995 nesla název Vysoká škola zemědělská v Praze.[2] V angličtině používá oficiální název Czech University of Life Sciences Prague (CZU).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pokud pomineme historii zemědělských a přírodovědných oborů na Univerzitě Karlově, historie ČZU začíná v roce 1906, kdy byl zřízen čtyřletý zemědělský obor při České vysoké škole technické. Děkanem se stal biolog profesor Julius Stoklasa.

První Československá republika[editovat | editovat zdroj]

V roce 1920 vznikla Vysoká škola zemědělského a lesního inženýrství při Českém vysokém učení technickém (ČVUT). V té době škola sídlila v Havlíčkových sadech. V roce 1936 se přestěhovala do nově postavených budov v Dejvicích. V roce 1920 získala škola zestátněný dvůr rodiny Lichtensteinů v Uhříněvsi a Netlukách s mlýnem Podleskem, kde zřídila školní statek (Školní závod zemědělský Uhříněves II.), nejprve v pronájmu a v roce 1923 ho odkoupila.[3]

Podle smlouvy ze dne 21. února 1923 obnášela kupní cena za pozemky v rozloze 575 ha s veškerými právy, povinnostmi a budovami obnos 2 970 000 Kč. Kromě toho byl převzat živý i mrtvý inventář, osev a zásoby za celkovou částku 1 800 000 Kč. Do kupní smlouvy byly pojaty i ostatní přináležející pozemky, lesy a rybníky. Po vydání zákona č. 404 Sb. z. a n. ze dne 18. prosince 1922 o úpravě hospodaření ve státních závodech, byl v roce 1925 dosavadní Správní výbor závodu přeměněn na ředitelství, skládající se ze čtyř zástupců profesorského sboru Vys. školy zemědělského a lesního inženýrství v Praze, ze dvou zástupců zemědělské praxe a ze dvou zástupců „Družstva hospodářských lihovarů“. Ředitelství v Uhříněvsi bylo přeměněno na Místní správu, všechny záležitosti spadaly do kompetence ministerstva školství, při kterém byl zřízen Správní sbor a stálá revisní komise. Závod se stal státním podnikem, na kterém posluchači Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství v Praze vykonávali po celý rok povinnou a prázdninovou praxi.[4]

Třetí Československá republika a ČSSR[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Československé zemědělské školství po roce 1952 a Uhříněves (zámek).

Vysoké zemědělské školství v Praze bylo v roce 1945 obnoveno v rámci Českého vysokého učení technického pod názvem Vysoká škola zemědělského a lesního inženýrství. Škola měla sídlo v Dejvicích, kde existovala až do 8. července 1952, kdy byla vládním nařízením č. 40 Sb. vytvořena samostatná Vysoká škola zemědělská v Praze, rozdělená na tři fakulty: 1. agronomickou, 2. ekonomiky a organizace socialistického zemědělství a 3. fakultu mechanizační. Studium lesnictví bylo odděleno a lesnická fakulta zůstala součástí ČVUT až do roku 1959, kdy byla lesnická fakulta přičleněna k VŠZ. V roce 1964 byla zrušena a fungovala jako samostatná organizační jednotka „Vědecký lesnický ústav“, který byl v roce 1981 přebudován na Ústav aplikované ekologie a ekotechniky. V roce 1960 byla vytvořena Provozně ekonomická fakulta v Českých Budějovicích., dnes Agronomická fakulta Jihočeské univerzity. Snahou vládnoucí KSČ bylo z nově zřízené VŠZ v Praze vytvořit hlavní školské zařízení pro přípravu vedoucích kádrů pro JZD či obecně pro stranický a úřední aparát zabývající se zemědělstvím.[5]

Po roce 1945 nastaly změny v obsahu řádného studia, ve školním roce 1948/1949 byly do učebního plánu zařazeny předměty ze společenských nauk a výuka ruského jazyka, od roku 45/46 branná výchova a nauka o obraně státu, od roku 1950 byla pro všechny posluchače povinná výuka marxismu-leninismu v rozsahu čtyř hodin týdně po dobu čtyř let, ve školním roce 1951/1952 byla pro muže zavedena po jednom dni v týdnu vojenská příprava, čímž se absolventům vojenská služba zkrátila na šest měsíců. Již ve školním roce 1950/51 začali na tehdejší VŠZL studovat absolventi dělnických přípravek, kteří se také aktivně podíleli na práce školní organizace KSČ. Při školním závodě Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství v Uhříněvsi byly od roku 1951 z podnětu ministerstva zemědělství pořádány kurzy k výcviku družstevníků JZD, první týdenní praktický kurz pro družstevníky jednotlivých krajů ve dnech 26. 2. - 3. 3. 1951 byl uspořádán pro výuku strojního dojení. Úkolem těchto absolventů pak bylo provádět výcvik dojičů strojního dojení v JZD po jednotlivých krajích. Další kurzy byly uspořádány pro obvodní zootechniky.[6]

Studium do roku 1952 trvalo čtyři roky (osm semestrů), od roku 1952 bylo pětileté, v roce 1981 opětovně zkráceno na čtyři roky. V roce 1952/53 bylo studium rozděleno na technický a pěstební obor a prodlouženo na 9 semestrů, přičemž 9. semestr sloužil ke zpracování diplomové práce. Usnesením vlády z 11. listopadu 1952 bylo na vysokých školách na některých fakultách zřízeno večerní studium pro pracující, kam byli uchazeči přijímáni na základě zkoušky podle zvláštních předpisů, a dálkové studium. To bylo na lesnické fakultě zavedeno ve školním roce 1953/1954 pro 15 až 20 posluchačů. V letech 1958 až 1962 proběhly na agronomické fakultě dva čtyřleté cykly studia vybraných stranických pracovníků, celkem je absolvovalo 54 osob. Od roku 1956 se studium prodloužilo na 10 semestrů. Ve školním roce 1959/1960 byla na škole zavedena pro dělnické kádry studijní forma v podobě tříletých dálkových kurzů pro vybrané pracovníky.[7] K tomu vydalo ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství 4. srpna 1960 prováděcí směrnice, kterými upravilo zkrácené vysokoškolské a středoškolské studium pro kádry JZD a socialistických zemědělských závodů.[8]

Podle těchto směrnic se zřizuje při vysokých školách v Praze, Brně a Nitře tříleté speciální inženýrské vysokoškolské studium. Dále se zřizuje studium vybraných skupin předmětů při jmenovaných vysokých zemědělských školách (agrotechnika, zootechnika, zemědělská meliorace, ekonomika a organizace socialistických závodů). Při zemědělských technických, popřípadě mistrovských školách, se zřizuje jednoleté studium pro funkcionáře JZD a ostatních zemědělských socialistických závodů. Posluchači tříletého speciálního inženýrského vysokoškolského studia a posluchači vybraných skupin předmětů na vysokých školách zemědělských jsou nemocensky pojištěni a důchodově zabezpečeni.

Sociální zabezpečení: věstník SÚSZ, 1957, s. 9

Jednoleté studium pro funkcionáře JZD a ostatních socialistických zemědělských závodů bylo zřízeno při středních zemědělských školách ve studijních oborech: pěstitelsko-chovatelský, ekonomický a mechanizační. Posluchači těchto škol, kterými byli vyspělí dělníci a rolníci, pak byli po jednoletém přípravném studiu přijati na vysoké školy. Studium nahrazovalo dělnickým kádrům středoškolské studium zakončené maturitou.[9] Po absolvování zkráceného tříletého vysokoškolského studia obdrželi absolventi titul inženýra, který byl rovnoprávný s inženýrským titulem řádného vysokoškolského studia.[10]

V první polovině 60. let se škola přestěhovala do nově budovaného areálu v Praze-Suchdole, stala se tak jedinou školou amerického typu (tedy školou, kde jsou všechny fakulty, koleje i další zázemí v jednom místě) v Československu. V roce 1961 byla zahájena výuka na čtvrté fakultě školy v Českých Budějovicích. Tato fakulta je dnes součástí Jihočeské univerzity. V roce 1964 byla lesnická fakulta přeměněna na Vědecký lesnický ústav, někteří pedagogové a odborníci se přesunuli do zámku v Kostelci nad Černými lesy.

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Lesnická fakulta byla obnovena v roce 1990. Ta po několika letech přesídlila do nově postavené budovy v areálu, původně navržené jako odborné pracoviště Agronomické fakulty. Od roku 1993 bylo zavedeno i zvláštní tříleté bakalářské studium a v roce 1995 byl změněn název na Česká zemědělská univerzita v Praze. V roce 2007 Lesnická fakulta zanikla a místo ní vznikly dvě nové fakulty - Fakulta životního prostředí a Fakulta lesnická a dřevařská. V roce 2013 se Institut tropů a subtropů transformoval rozhodnutím akademického senátu ČZU v Praze na Fakultu tropického zemědělství. V současné době probíhají změny, které mají vysokoškolské studium sladit v rámci Evropské unie a dohod ze Sillebily.

V roce 2015 a 2016 byly otevřeny největší investiční projekty od doby výstavby suchdolského areálu, a to Dřevařský pavilon FLD a druhá část Mezifakultního centra environmentálních věd. Současně se podařilo uskutečnit několik projektů v rámci OP Výzkum a vývoj pro inovace zaměřených na pořízení profesionálního laboratorního vybavení.[11]

Součásti univerzity[editovat | editovat zdroj]

Pohled na areál od Studijního a informačního centra

V současné době se Česká zemědělská univerzita v Praze skládá z 6 fakult, 1 institutu, 1 celouniverzitního pedagogického pracoviště a 2 školních podniků.

Studentské spolky v České zemědělské univerzitě[editovat | editovat zdroj]

Na ČZU působí mnoho studentských spolků. Například:

Rektoři[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimír Kosil; prof. Dr. Ing. DrSc. 1952 – 1960
  • Karel Kudrna; akademik 1960 – 1966
  • Emil Kunz; prof. Dr. Ing. DrSc. 1966 – 1970
  • Ctibor Lédl; prof. Ing. DrSc. dr.h.c. 1970 – 1985
  • Josef Červenka; prof. Ing. CSc. 1985 – 1990
  • Jiří Petr; prof. Ing. DrSc. dr.h.c. 1990 – 1994
  • Jan Hron; prof. Ing. DrSc. dr.h.c. 1994 – 2000
  • Josef Kozák; Prof. Ing. DrSc. dr.h.c. 2000 – 2003
  • Jan Hron; prof. Ing. DrSc. dr.h.c. 2003 – 2010
  • Jiří Balík; prof. Ing. CSc. dr. h. c. 2010 – 2018
  • Petr Sklenička; prof. Ing. CSc. 2018 – dosud

Zemědělství na vysokých školách v Česku[editovat | editovat zdroj]

Známí absolventi[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Výroční zpráva o činnosti za rok 2021 [online]. Česká zemědělská univerzita v Praze [cit. 2019-07-06]. S. 126, 132. Dostupné online. 
  2. ↑ § 5 zákona č. 192/1994 Sb., o změně názvu některých vysokých škol uvedených v příloze zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. Dostupné online.
  3. ↑ Ryska Petr: Praha neznámá II, Grada Publishing a.s., 27.04.2017, s. 223.
  4. ↑ Zemědělský archiv: časopis věnovaný vědě a praxi výroby zemědělské. Praha: Zemědělský archiv, 1934, s. 395.
  5. ↑ Petr Blažek, Michal Kubálek: Politicky motivované vylučování studentů v zakladatelském období komunistického režimu (Černá kapitola z dějin vysokého zemědělského a lesnického školství v Praze), s. 111 [online]. Uherské Hradiště: Sborník, 9/2004 [cit. 2019-03-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ Věstník Československé akademie zemědělské, díl 25, Akademie, 1951, s. 251.
  7. ↑ Historie. FLD [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  8. ↑ Sociální zabezpečení: věstník SÚSZ. Státní úřad sociálního zabezpečení, Czechoslovakia. Ministerstvo práce a sociálních věcí, SÚSZ, 1957, s. 9.
  9. ↑ Socialistické Zemědělství, svazek 10, vydání 7-12, 1960.
  10. ↑ Život strany, časopis Komunistické strany Československa. Ústřední výbor, Rudé právo, 1974, 1-14, s. 60.
  11. ↑ Webová prezentace ČZU https://www.czu.cz/cs/r-7210-o-czu
  12. ↑ https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/180214mons-zdenek-wasserbauer-prijme-v-kvetnu-biskupske-sveceni

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PECHAR, Josef. Vysoká škola zemědělská v Praze-Suchdole. [ČSR]. 1967, čís. 5, s. 271–276. ISSN 0300-5305. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Česká zemědělská univerzita v Praze
Samosprávné orgány
Fakulty
Ústavy a pracoviště
Demonstrační pracoviště
Veřejné vysoké školy v Česku
Praha
České Budějovice
Plzeň
Ústí nad Labem
Liberec
Hradec Králové
Pardubice
Jihlava
Brno
Olomouc
Ostrava
Opava
Zlín
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Česká_zemědělská_univerzita_v_Praze&oldid=23769914“