Václav Bolemír Nebeský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Václav Bolemír Nebeský
Václav Bolemír Nebeský

Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Stranická příslušnost
Členství Národní str. (staročeši)

Narození 18. srpna 1818
statek Nový Dvůr u Kokořína
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 17. srpna 1882 (ve věku 63 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnost Češi
Alma mater Karlo-Ferdin. univ.
Commons Kategorie Václav Bolemír Nebeský
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Václav Bolemír Nebeský (Vyšehradský hřbitov)

Václav Bolemír Nebeský (18. srpna 1818 statek Nový Dvůr u Kokořína[1]17. srpna 1882 Praha[2]) byl český obrozenecký básník. Byl intimním přítelem spisovatelky Boženy Němcové.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Nebeský byl český raně obrozenecký básník, narodil se v roce 1818 na statku v Novém Dvoře, asi dva kilometry severně od Kokořína. Maturoval na litoměřickém gymnáziu, kde se naučil latinsky a řecky. Poté studoval na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.

Ve 20 letech přijal vlastenecké jméno Bolemír. Po studiích žil čtyři roky ve Vídni a pak se stal domácím učitelem. V tomto období psal Listy z Vídně, které zasílal do časopisů Květy a Česká včela. Tyto listy jsou označovány za první pokusy o fejetony.

Po návratu do Prahy přijal místo vychovatele v rodině prezidenta Českého muzea. V Praze se prakticky ihned zapojil do českého kulturního života. Stýkal se tehdejšími významnými představiteli české kultury jako byl Boleslav Jablonský, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, Karel Havlíček Borovský, Karel Sabina. Jeho nejbližším přítelem byl vlastenec a rolník z Katusic u Mladé Boleslavi Jan Krouský, který Nebeského finančně podporoval, a s nímž podnikal občasné výlety po Čechách i blízkém zahraničí. Od roku 1843 byl intimní přítel Boženy Němcové.

Během revolučního roku 1848 byl politicky aktivní. Působil jako člen Národního výboru, podílel se na přípravě a jednáních Slovanského sjezdu. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Benátky nad Jizerou v Čechách. Uvádí se jako redaktor, spisovatel.[4] Patřil ke sněmovní pravici.[5]

Jako poslanec Říšského sněmu se zúčastnil vídeňského a kroměřížského zasedání. Názorově stál blízko F. Palackému a K. Havlíčkovi Borovskému. Krátce působil i v redakci v Národních novinách. O událostech roku 1848 napsal v článku Od 11. března do 11. června (ČČM 1848).

V roce 1849 se habilitoval z dějin řecké a české literatury, ale nikdy se nevěnoval přednášení. Po roce 1850 se stal redaktorem Muzejníku, kde působil až do roku 1861. V roce 1851 se stal sekretářem Českého muzea a správcem muzejní pokladny, tuto funkci opustil ze zdravotních důvodů až roku 1874. Roku 1859 se Václav Nebeský oženil[6], za ženu si vzal Terezii Fastrovou.

Do onemocnění byl činný i v Matici české, Umělecké besedě, Sboru pro postavení Národního divadla.

Václav Bolemír Nebeský zemřel v Praze roku 1882.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o jednu z významných postav tohoto období národního obrození. O jeho zásluhách o rozvoj české literatury se s uznáním vyslovoval např. František Palacký, Pavel Josef Šafařík, v pozdější době pak Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický či Jakub Arbes.

Nebeského básně jsou spíše filozofickými reflexemi nad životem a jeho smyslem, dějinami a jejich směřováním a přírodním děním. Z těchto básní je patrná orientace na filosofii, ve které spatřoval jednu „z nejpotřebnějších věd“, neodmyslitelnou součást národní vzdělanosti: „Zásluhy filozofie jen ten uzná, kdo oceniti chce a umí velké dary národu a lidstvu: vědomí sebe sama, pravdu, právo, mužnou samostatnost a světlo ducha. A to pravá filozofie vždy hájila.“ Moderní filozofii mu představovali na prvním místě např. Hegel.

V literatuře ho ovlivnila především starořecká literatura, dále pak díla Goetha, Heina, Byrona a Puškina, z českých autorů ho ovlivnil především Karel Hynek Mácha.

Vlastní práce[editovat | editovat zdroj]

  • Píseň hrobní, jedná se o jeho první publikovanou báseň
  • Protichůdci (1844), vzniklo v návaznosti na Máchův Máj, Nebeský dává v básnické konfrontaci zvítězit tomu, který v souladu s duchem dějin pomáhá orientovat svět na cestu pokroku.
  • O literatuře ed. M. Heřman, 1953
  • Dějiny Musea Království českého, 1868

Odborné studie[editovat | editovat zdroj]

Dále napsal několik odborných studií o starořecké kultuře, ve které viděl základ veškeré evropské vzdělanosti. Známé jsou také jeho studie o význačných dílech světové literatury pubikované v Časopisu Musea království Českého (ČČM).

  • Několik slov o filosofii, ČČM 1846
  • Příspěvky k historii literatury české, Literatura lidu, Alexandreis česká, Mastičkář, ČČM 1847
  • Od 11. března do 11. června, ČČM 1848
  • Stará literatura česká, ČČM 1850
  • W. Shakespeare, ČČM 1851
  • Tragické básnictví Řeků, ČČM 1853
  • O španělských romancích, ČČM 1856
  • Calderon de la Barca, ČČM 1858
  • O novořeckém národním básnictví, ČČM 1863
  • Kalevala, čudské národní epos, ČČM 1866/4

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Mimo vlastní tvorby se věnoval překladům řeckých a španělských dramat. Významné jsou především jeho překlady Aischyla, Aristofana, z římské literatury přeložil např. Plauta.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském
  3. Jan Lehár, Alexandr Stich, Jaroslava Janáčková, Jiří Holý. Česká literatura od počátků k dnešku. NLN, Praha 2006, s. 243.
  4. Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy) 
  5. Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné online. (česky) 
  6. Matriční záznam o sňatku Václava Nebeského farnost při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici v Praze

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]