Alexandr Stich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr Stich

Prof. A. Stich se svými studenty
Narození 10. března 1934
Úmrtí 26. ledna 2003 (ve věku 68 let)
Povolání spisovatel a pedagog
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prof. PhDr. Alexandr Stich, CSc., (10. března 1934 Nitra, Slovensko26. ledna 2003 Praha, ČR) byl český jazykovědec a literární historik, bohemista, od roku 1992 profesor české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1952 až 1957 na Filozofické fakultě UK vystudoval bohemistiku a slavistiku. Potom působil na Ústavu pro jazyk český, odkud musel odejít v roce 1974. V sedmdesátých a osmdesátých letech pracoval v nakladatelství Československý spisovatel, kde uspořádal několik vydání českých spisovatelů, většinou pod cizím jménem. V roce 1990 se vrátil na Filozofickou fakultu, kde působil až do smrti na Katedře českého jazyka a teorie komunikace. V roce 1991 byl jmenován docentem a o rok později profesorem české literatury. Byl proti zmasovění studia na Univerzitě Karlově, nechtěl z ní dělat "Karlovu měšťanku a diplomy rozdávat rovnou". Sám sebe označoval za elitáře.[1] Zarážející byla jeho jazyková prudérie.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

A. Stich se specializoval na zkoumání baroka a jeho literatury a jazyka, dějiny české literatury 19. a poč. 20. století (Karel Havlíček Borovský, František Halas, Jan Neruda), na českou slovotvorbu a na otázky textologie a editologie. Specifickým přínosem A. Sticha je koncept tzv. "lingvoliterární historie", de facto pojmu příbuznému intertextualitě. Lingvoliterární historie má sledovat a zkoumat konotace a významy uchovávané v jazyce (slovní spojení, styl atd.) a migrující mezi literárními díly. Stich tak upozorňoval na podle něj zhoubné odtržení literární vědy a jazykovědy.

Trivia[editovat | editovat zdroj]

Alexandr Stich byl nadšeným cyklistou, i ve vyšším věku jezdil po Praze na kole.[1]

Citát[editovat | editovat zdroj]

„Bohemista bez latiny je jednonohý, bohemista bez němčiny je beznohý.“[1]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Jan Chromý, Jan Hon: Věčný provokatér, milovaný učitel. In: časopis TÝDEN 6/2003, s. 97

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]