Slovotvorba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Slovotvorba je nauka o tvoření slov, obohacování slovní zásoby. Popisuje způsoby tvoření slov, slovotvornou stavbu slova a slovotvorné vztahy k jiným slovům.

K tomu dochází následovně:

  • Tvořením nových slov:[1]
    • derivace – odvozování pomocí afixů (předpon, přípon, koncovek): les – les-ní, pra-les,
    • kompoziceskládání: velko-město, vysoko-školský,
    • konverze – převod slov mezi slovními druhy beze změny tvaru: nemocný (z adjektiva vzniká substantivum), panečku (ze substantiva vznikne interjekce); běžné např. v angličtině nebo čínštině.
    • univerbizace – tvoření jednoslovných výrazů ze slovních spojení: zubní lékařzubař
    • abreviace – tvoření zkratek a zkratkových slov: Česká republika – ČR.
  • Tvořením sousloví: skok o tyči, Poslanecká sněmovna, obchodní dům.
  • Přejímáním slov z cizích jazyků: sporožiro, magistrála, rifle, film, play off, internet.
  • Překládáním slov z cizích jazyků (kalkování): obiectum – předmět, skyscraper – mrakodrap.
  • Přenášením slovního významu: buď metaforicky (hvězda na obloze: filmová hvězda) nebo metonymií (poštovní známka: známka ve škole).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČERMÁK, František. Lexikon a sémantika. Praha: NLN, 2010. S. 185–187. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5.