Slivoň: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
prozatím hotovo
rozš - meziuložení
Řádek 32: Řádek 32:
| vydavatel = BioLib.cz
| vydavatel = BioLib.cz
}}</ref>
}}</ref>
}}'''Slivoň''' (''Prunus'') je rozsáhlý [[rod (biologie)|rod]] [[strom]]ů a [[keř]]ů z [[Čeleď|čeledi]] [[růžovité|růžovitých]]. Zahrnující velké množství oblíbených ovocných dřevin, jako jsou [[Slivoň švestka|švestka]], [[Meruňka obecná|meruňka]], [[Višeň obecná|višeň]], [[Třešně|třešeň]], [[Mandloň obecná|mandloň]] a [[Broskvoň obecná|broskvoň]], stejně jako druhy planě rostoucí, jako jsou střemcha či [[Višeň turecká|mahalebka]]. Některé druhy se užívají i jako [[Okrasná rostlina|okrasné rostliny]], např. [[sakura]]. V minulosti byl dnešní široce pojatý rod štěpen do menších rodů. Počet taxonů zahrnovaných dnes do široce pojatého rodu ''Prunus'' se blíží číslu 500 včetně kříženců a různých poddruhů. Převážně rostou v mírných šířkách [[severní polokoule]]. Mnohé se pěstují v kultuře již po tisíce let a byla z nich vyšlechtěna celá řada hybridů a kultivarů.
}}'''Slivoň''' (''Prunus'') je rozsáhlý [[rod (biologie)|rod]] [[strom]]ů a [[keř]]ů z [[Čeleď|čeledi]] [[růžovité|růžovitých]]. Zahrnující velké množství oblíbených ovocných dřevin, jako jsou [[Slivoň švestka|švestka]], [[Meruňka obecná|meruňka]], [[Višeň obecná|višeň]], [[Třešně|třešeň]], [[Mandloň obecná|mandloň]] a [[Broskvoň obecná|broskvoň]], stejně jako druhy planě rostoucí, jako jsou střemcha či [[Višeň turecká|mahalebka]]. Některé druhy se užívají i jako [[Okrasná rostlina|okrasné rostliny]], např. [[sakura]]. V minulosti byl dnešní široce pojatý rod štěpen do menších rodů. Počet taxonů zahrnovaných dnes do široce pojatého rodu ''Prunus'' se blíží číslu 500 včetně kříženců a různých poddruhů. Rod je rozšířen kosmopolitně, nejvíce však v mírných šířkách [[severní polokoule]]. Mnozí zástupci rodu se pěstují v kultuře již po tisíce let a byla z nich vyšlechtěna celá řada hybridů a kultivarů.


== Popis ==
== Popis ==
Slivoně jsou opadavé, zřídka i stálezelené (sekce ''Laurocerasus'') stromy nebo keře. Dorůstají výšek až 25 metrů, některé keře naopak i méně než 30 centimetrů. Kořenový systém je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený. Kůra je v mládí hladká, s nápadnými [[Lenticela|lenticelami]], ve stáří puká a loupe se. Některé druhy mají větvičky opatřené [[Trn (botanika)|kolci]]. [[List]]y jsou jednoduché, střídavě postavené. [[Čepel listová|Čepele]] obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, na okraji zubaté; na [[Řapík|řapíku]] jsou často [[Nektar|nektariové žlázky]].
Slivoně jsou opadavé, zřídka i stálezelené (sekce ''Laurocerasus'') stromy nebo keře. Mohou nabývat různého [[Habitus (biologie)|habitu]] od nízkých, středně vysokých i vysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře o výšce i méně než 30 centimetrů. [[Kořen|Kořenový systém]] je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, u mnoha druhů je vyvinuta silná [[Vegetativní rozmnožování|kořenová výmladnost]], díky níž mohou jedinci vytvářet na stanovišti rozsáhlé [[Polykormon|polykormony]] (typicky např. slivoň trnka). [[Borka|Kůra]] je v mládí hladká, často s nápadnými [[Lenticela|lenticelami]], ve stáří puká a loupe se. Některé druhy mají větvičky opatřené [[Trn (botanika)|kolci]]. [[List]]y jsou jednoduché, střídavě postavené, s [[Palist|palisty]]; [[Čepel listová|listové čepele]] jsou obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, se zubatými okraji; na jejich spodním okraji nebo na [[Řapík|řapíku]] jsou často [[Nektar|nektariové žlázky]].


[[Květ]]y jsou oboupohlavné, pravidelné, s jednou přímou [[Čnělka|čnělkou]] a velkým množstvím (20–100) [[Tyčinka (botanika)|tyčinek]]. [[Kalich (botanika)|Kališních]] i [[Koruna (botanika)|korunních lístků]] je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i v odstínech červené, purpurové či fialové. Rostou buď samostatně, nebo v okoličnatých či hroznovitých [[květenství]]ch. Často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky [[Blanokřídlí|blanokřídlými]]. [[Plod (botanika)|Plodem]] je [[peckovice]] různých rozměrů, na povrchu hladká nebo nebo pýřitě plstnatá, s relativně velkou [[pecka|peckou]] uvnitř. U většiny druhů je jedlá, některé jsou však jedovaté (střemchy, bobkovišeň).
[[Květ]]y jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně, ve skupinách po několika nebo v okoličnatých či hroznovitých [[květenství]]ch; rozkvétají před vyrašením listů nebo současně s listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou [[Češule|češuli]]. Opadavých [[Kalich (botanika)|kališních]] i [[Koruna (botanika)|korunních lístků]] je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i v odstínech červené, purpurové či fialové. [[Gyneceum (botanika)|Gyneceum]] je apokarpní, s jedním [[Plodolist|plodolistem]], [[semeník]] je svrchní, s jednou přímou [[Čnělka|čnělkou]] a velkým množstvím (20–100) volných [[Tyčinka (botanika)|tyčinek]]. Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky [[Blanokřídlí|blanokřídlými]]. [[Plod (botanika)|Plodem]] je [[peckovice]] různých rozměrů, na povrchu hladká nebo nebo pýřitě plstnatá, s relativně velkou [[pecka|peckou]] uvnitř. U většiny druhů je jedlá, některé jsou však jedovaté (střemchy, bobkovišeň).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Prunus in Flora of China @ efloras.org
| periodikum = www.efloras.org
| url = http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=126865
| datum přístupu = 2018-12-30
}}</ref>


Základní chromozómové číslo je x = 8, jednotlivé druhy mohou nabývat různého stupně [[ploidie]] (2, 3, 4, 6 nebo 7). Dřevo a semena obsahují glykosid [[amygdalin]], což jim dodává nahořklou vůni.
Základní chromozomové číslo je x = 8, jednotlivé druhy mohou nabývat různého stupně [[ploidie]] (2, 3, 4, 6 nebo 7). Dřevo a semena obsahují jedovatý kyanogenní glykosid [[amygdalin]], což jim dodává nahořklou vůni.


== Rozšíření a ekologie ==
== Rozšíření a ekologie ==
Rod ''Prunus'' je rozšířen kosmopolitně, s těžištěm výskytu v mírných a subtropických oblastech na severní polokouli. Osídluje prakticky celou Evropu, Asii a Severní Ameriku vyjma nejchladnějších oblastí, několik druhů zasahuje do tropů Indočíny a jihovýchodní Asie. Ojedinělí zástupci se vyskytují i v Jižní Americe, rovníkové a jižní Africe včetně Madagaskaru a v Austrálii. Rostou nejčastěji jako příměs světlých lesů a lesních plášťů, v křovinách, keřovité druhy též na kamenitých stráních, ve stepních trávnících apod.
⚫
Zástupci rodu přirozeně rostou převážně v mírných ši subtropických oblastech na severní polokouli, jen málo druhů zasahuje do tropů. Výjimečně se vyskytují i na polokouli jižní (Papuasie, Austrálie). Až na výjimky (bobkovišeň) nejlépe prospívají na plném slunci či v lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v jakékoli půdě kromě těžké jílovité, některé druhy snášejí i chudé kamenité půdy a značné sucho. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné. Při prudkém střídání teplot v zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným [[Klejotok|klejotokem]]. K nejčastějším škůdcům a chorobám patří [[monilióza]], různé bakteriální spály a skvrnitosti.<ref>{{Citace monografie

⚫
Až na výjimky (bobkovišeň) nejlépe prospívají na plném slunci či v lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v jakékoli půdě kromě těžké jílovité, některé druhy snášejí i chudé kamenité půdy a značné sucho. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné. Při prudkém střídání teplot v zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným [[Klejotok|klejotokem]]. K nejčastějším škůdcům a chorobám patří [[monilióza]], různé bakteriální spály a skvrnitosti.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hieke
| příjmení = Hieke
| jméno = Karel
| jméno = Karel
Řádek 143: Řádek 150:
** [[Třešeň chloupkatá]] (''Prunus subhirtella'' Miq., Syn.: ''Prunus pendula'' Sieb. ex Maxim.):Japonsko
** [[Třešeň chloupkatá]] (''Prunus subhirtella'' Miq., Syn.: ''Prunus pendula'' Sieb. ex Maxim.):Japonsko
* Sekce ''Laurocerasus'' (včetně ''Pygeum'' Gaertn. a sect. ''Padus'' (Mill.) Turcz.): Hroznová květenství s vícero drobnými květy. Jediná sekce se stálezelenými zástupci s kožovitými listy.
* Sekce ''Laurocerasus'' (včetně ''Pygeum'' Gaertn. a sect. ''Padus'' (Mill.) Turcz.): Hroznová květenství s vícero drobnými květy. Jediná sekce se stálezelenými zástupci s kožovitými listy.
**''Prunus africana'' (Hook. f.) Kalkman: Afrika, Madagaskar, Komory
**[[Slivoň africká]] (''Prunus africana'' (Hook. f.) Kalkman): rovníková a jižní Afrika, Madagaskar, Komory
** ''Prunus caroliniana'' (Mill.) Aitonː Severní Amerika
** ''Prunus caroliniana'' (Mill.) Aitonː Severní Amerika
** ''Prunus ceylanica'' (Wight) Miq.: Srí Lanka, Indie, Bangladéš, Nepál, Laos, Myanmar, Thajsko, Vietnam, Andamany a Nikobary.
** ''Prunus ceylanica'' (Wight) Miq.: Srí Lanka, Indie, Bangladéš, Nepál, Laos, Myanmar, Thajsko, Vietnam, Andamany a Nikobary.
Řádek 196: Řádek 203:
== Využití ==
== Využití ==
[[Soubor:Wood prunus domestica.jpg|vlevo|náhled|220x220pixelů|Švestkové dřevo]]
[[Soubor:Wood prunus domestica.jpg|vlevo|náhled|220x220pixelů|Švestkové dřevo]]
Plody různých druhů slivoní patří k nejoblíbenějším druhům [[ovoce]]. Spektrum jejich využití je velmi širokéː od přímé konzumace po výrobu [[Kompot|kompotů]], rozvářek, [[Sirup|sirupů]], [[Džem|džemů]] a [[Povidla|povidel]]; lze je sušit (meruňky, švestky) nebo [[Kandované ovoce|kandovat]]. Mnohé jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné pálenky ([[slivovice]], meruňkovice ad.), z [[Trnka (plod)|trnek]] se místně vyrábí ovocné víno.<ref name=":1">Alois Mikula, Přemysl Vankeː ''Plody planých a parkových rostlin''. SPN Praha 1978, str. 66-69</ref>
Plody různých druhů slivoní patří k nejoblíbenějším druhům [[ovoce]]. Spektrum jejich využití je velmi širokéː od přímé konzumace v čerstvém stavu po výrobu [[Kompot|kompotů]], rozvářek, [[Sirup|sirupů]], [[Džem|džemů]] a [[Povidla|povidel]]; lze je sušit (meruňky, švestky) nebo [[Kandované ovoce|kandovat]]. Mnohé jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné pálenky ([[slivovice]], meruňkovice ad.), z [[Trnka (plod)|trnek]] se místně vyrábí ovocné víno.<ref name=":1">Alois Mikula, Přemysl Vankeː ''Plody planých a parkových rostlin''. SPN Praha 1978, str. 66-69</ref>


Tvrdé, tmavě zbarvené [[dřevo]] některých druhů (např. švestkové, třešňové) je využíváno v uměleckém truhlářství a řezbářství. Vyšlechtěna byla též řada kultivarů pro okrasné využití (plnokvěté, s purpurově zbarvenými listy apod.). Rozkvetlé sakury jsou jedním z nejznámějších symbolů Japonska.<ref>{{Citace monografie
Tvrdé, tmavě zbarvené [[dřevo]] některých druhů (např. švestkové, třešňové) je využíváno v uměleckém truhlářství a řezbářství. Vyšlechtěna byla též řada kultivarů pro okrasné využití (plnokvěté, s purpurově zbarvenými listy apod.). Rozkvetlé sakury jsou jedním z nejznámějších symbolů Japonska.<ref>{{Citace monografie
Řádek 211: Řádek 218:
| strany = 80-87
| strany = 80-87
| isbn =
| isbn =
}}</ref>

Některé druhy patří mezi léčivky. Např. z kůry slivoně africké (''Prunus africana'') bohaté na [[Fytosterol|fytosteroly]] se průmyslově vyrábí antiprostatické preparáty, ze semen mandloní se lisuje [[mandlový olej]] využívaný ve farmacii. Díky obsahu prunasinu a amygdalinu je lze teoreticky využívat i jako žaludeční tonikum, při předávkování však hrozí otrava.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Amygdalaceae / mandloňovité
| periodikum = fab.zshk.cz
| url = https://fab.zshk.cz/vyuka/amygdalaceae.aspx
| datum přístupu = 2018-12-30
}}</ref>
}}</ref>


Řádek 235: Řádek 249:


* [[Třešně]] - ovoce
* [[Třešně]] - ovoce
*[[Broskev|Nektarinky]]
* [[Slivoň špendlík žlutý|Slivoň špendlík]]
* [[Slivoň špendlík žlutý|Slivoň špendlík]]


Verze z 30. 12. 2018, 21:02

Jak číst taxoboxSlivoň
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
Rodslivoň (Prunus)
L.
Synonyma
  • Amygdalus L.
  • Armeniaca Scop.
  • Cerasus Mill.
  • Laurocerasus Duh.
  • Padellus .
  • Padus Mill.
  • Persica Mill.
  • bobkotřešeň
  • bobkovišeň
  • broskvoň
  • mahalebka
  • mandloň
  • meruňka
  • střemcha
  • třešeň
  • višeň[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slivoň (Prunus) je rozsáhlý rod stromů a keřů z čeledi růžovitých. Zahrnující velké množství oblíbených ovocných dřevin, jako jsou švestka, meruňka, višeň, třešeň, mandloň a broskvoň, stejně jako druhy planě rostoucí, jako jsou střemcha či mahalebka. Některé druhy se užívají i jako okrasné rostliny, např. sakura. V minulosti byl dnešní široce pojatý rod štěpen do menších rodů. Počet taxonů zahrnovaných dnes do široce pojatého rodu Prunus se blíží číslu 500 včetně kříženců a různých poddruhů. Rod je rozšířen kosmopolitně, nejvíce však v mírných šířkách severní polokoule. Mnozí zástupci rodu se pěstují v kultuře již po tisíce let a byla z nich vyšlechtěna celá řada hybridů a kultivarů.

Popis

Slivoně jsou opadavé, zřídka i stálezelené (sekce Laurocerasus) stromy nebo keře. Mohou nabývat různého habitu od nízkých, středně vysokých i vysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře o výšce i méně než 30 centimetrů. Kořenový systém je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, u mnoha druhů je vyvinuta silná kořenová výmladnost, díky níž mohou jedinci vytvářet na stanovišti rozsáhlé polykormony (typicky např. slivoň trnka). Kůra je v mládí hladká, často s nápadnými lenticelami, ve stáří puká a loupe se. Některé druhy mají větvičky opatřené kolci. Listy jsou jednoduché, střídavě postavené, s palisty; listové čepele jsou obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, se zubatými okraji; na jejich spodním okraji nebo na řapíku jsou často nektariové žlázky.

Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně, ve skupinách po několika nebo v okoličnatých či hroznovitých květenstvích; rozkvétají před vyrašením listů nebo současně s listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou češuli. Opadavých kališních i korunních lístků je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i v odstínech červené, purpurové či fialové. Gyneceum je apokarpní, s jedním plodolistem, semeník je svrchní, s jednou přímou čnělkou a velkým množstvím (20–100) volných tyčinek. Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky blanokřídlými. Plodem je peckovice různých rozměrů, na povrchu hladká nebo nebo pýřitě plstnatá, s relativně velkou peckou uvnitř. U většiny druhů je jedlá, některé jsou však jedovaté (střemchy, bobkovišeň).[2]

Základní chromozomové číslo je x = 8, jednotlivé druhy mohou nabývat různého stupně ploidie (2, 3, 4, 6 nebo 7). Dřevo a semena obsahují jedovatý kyanogenní glykosid amygdalin, což jim dodává nahořklou vůni.

Rozšíření a ekologie

Rod Prunus je rozšířen kosmopolitně, s těžištěm výskytu v mírných a subtropických oblastech na severní polokouli. Osídluje prakticky celou Evropu, Asii a Severní Ameriku vyjma nejchladnějších oblastí, několik druhů zasahuje do tropů Indočíny a jihovýchodní Asie. Ojedinělí zástupci se vyskytují i v Jižní Americe, rovníkové a jižní Africe včetně Madagaskaru a v Austrálii. Rostou nejčastěji jako příměs světlých lesů a lesních plášťů, v křovinách, keřovité druhy též na kamenitých stráních, ve stepních trávnících apod.

Až na výjimky (bobkovišeň) nejlépe prospívají na plném slunci či v lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v jakékoli půdě kromě těžké jílovité, některé druhy snášejí i chudé kamenité půdy a značné sucho. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné. Při prudkém střídání teplot v zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným klejotokem. K nejčastějším škůdcům a chorobám patří monilióza, různé bakteriální spály a skvrnitosti.[3]

Systematika

Systematické klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela v čase mnoha proměnami. Linné zprvu jemu známé zástupce rozdělil do čtyř rodů Amygdalus, Cerasus, Prunus a Padus, později jejich počet zmenšil na dva (Amygdalus a Prunus, 1758). Ve 20. století byl rod členěn na 5–6 podrodů, existovaly také tendence drobit jej na mnoho menších rodůː v mnoha zdrojích včetně Květeny ČSR je rod vydělen do čeledi mandloňovité (Amygdalaceae) a rozčleněn do osmi úzce pojatých rodů (Prunus sensu stricto – slivoň, švestka; Cerasus – třešeň, višeň; Padus – střemcha vč. sakury; Padellus – mahalebka; Laurocerasus – bobkovišeň; Amygdalus – mandloň; Armeniaca – meruňka; Persica – broskvoň). Fylogenetické studie ovšem potvrdily celý rod Prunus v širokém pojetí jako monofyletický, pocházející ze Starého světa. Typovým druhem je slivoň švestka (Prunus domestica).[4][5][6]

Vybraní zástupci

Přehled podrodů a sekcí s vybranými druhyː[7]

Meruňka
Višeň položená (Prunus prostrata)
Prunus cerasifera
Prunus subcordata

Podrod Prunus:

Prunus pensylvanica
Višeň obecná - plody
Kvetoucí střemcha - Prunus padus
Bobkovišeň portugalská - Prunus lusitanica

Podrod Cerasus

  • Sekce Cerasus:
    • Prunus apetala (Sieb. & Zucc.) Franch. & Sav: Japonsko
    • Třešeň ptačí (Prunus avium (L.) L.)
    • Prunus campanulata Maxim.ː východní Asie
    • Prunus cerasoides D.Don: Srí Lanka, Indie, Nepál, Bhútán, Laos, Myanmar, Thajsko, Vietnam, Čína
    • Višeň obecná (Prunus cerasus L.)
    • Prunus dielsiana C.K.Schneid.: Čína
    • Slivoň vykrajovaná (Prunus emarginata (Douglas) Eaton: západ Severní Ameriky od Britské Kolumbie po Mexiko
    • Třešeň křovitá (Prunus fruticosa Pall.)ː stepní oblasti od střední Evropy po Střední Asii
    • Prunus glandulifolia Rupr. & Maxim.: endemit Amurské oblasti v Rusku
    • Prunus himalaica Kitam.: Sikkim, Nepál
    • Višeň vyříznutá (Prunus incisa Thunb.): endemit japonského ostrova Honšú
    • Střemcha Maackova (Prunus maackii Rupr.)ː Sibiř, východní Asie, Čína
    • Višeň turecká (Prunus mahaleb L.)ː jihovýchodní Evropa, Malá Asie
    • Prunus nipponica Matsum.: Japonsko, Kurily, Sachalin
    • Slivoň pensylvánská (Prunus pensylvanica L. f.): Kanada, USA
    • Sakura ozdobná (Prunus serrulata Lindl.)ː původně východní Asie
    • Třešeň chloupkatá (Prunus subhirtella Miq., Syn.: Prunus pendula Sieb. ex Maxim.):Japonsko
  • Sekce Laurocerasus (včetně Pygeum Gaertn. a sect. Padus (Mill.) Turcz.): Hroznová květenství s vícero drobnými květy. Jediná sekce se stálezelenými zástupci s kožovitými listy.
    • Slivoň africká (Prunus africana (Hook. f.) Kalkman): rovníková a jižní Afrika, Madagaskar, Komory
    • Prunus caroliniana (Mill.) Aitonː Severní Amerika
    • Prunus ceylanica (Wight) Miq.: Srí Lanka, Indie, Bangladéš, Nepál, Laos, Myanmar, Thajsko, Vietnam, Andamany a Nikobary.
    • Prunus cornuta (Wall. ex Royle) Steud.: Afghánistán, Indie, Nepál, Bhútán, Tibet
    • Prunus grisea (Blume ex Müll. Berol.) Kalkman: Indonésie, Malaysia, Filipíny, Myanmar, Vietnam, Thajsko, Papua-Nová Guinea
    • Prunus ilicifolia (Nutt. ex Hook. & Arn.) D.Dietr.ː Kalifornie, Mexiko
    • Višeň šedá (Prunus incana (Pall.) Batsch: Turecko, Kavkaz
    • Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus L., Syn.: Prunus grandifolia Salisb.)ː východní a jihovýchodní Evropa, Kavkaz
    • Bobkovišeň portugalská (Prunus lusitanica L.)ː jihozápadní Evropa, Kanárské ostrovy
    • Prunus myrtifolia (L.) Urb. (Syn.: Prunus sphaerocarpa Sw.): Jižní Amerika, Karibik, Mexiko, Florida
    • Střemcha obecná (Prunus padus L., Syn.: Prunus racemosa Lam.)
    • Střemcha pozdní (Prunus serotina Ehrh., Syn.: Prunus capuli Cav., Prunus salicifolia Kunth, Prunus virens (Wooton & Standl.) Shreve)ː Severní Amerika
    • Prunus turneriana (F.M.Bailey) Kalkman: Queensland, Papua-Nová Guinea
    • Střemcha viržinská (Prunus virginiana L.)ː většina Severní Ameriky
Mandloň obecná

Podrod Amygdalus (L.) Focke:

  • Prunus arabica (Olivier) Meikle: západní Asie, Arabský poloostrov
  • Prunus argentea (Lam.) Rehderː Blízký východ
  • Mandloň bucharská (Prunus bucharica (Korsh.) Hand.-Mazz.): Střední Asie
  • Mandloň Davidova (Prunus davidiana (Carrière) Franch.): Čína
  • Mandloň obecná (Prunus dulcis (Mill.) D.A.Webb)
  • Mandloň Fenzlova (Prunus fenzliana Fritsch)ː Kavkaz
  • Mandloň kansunská (Prunus kansuensis Rehder): Čína
  • Prunus mongolica Maxim.: Čína, Mongolsko
  • Prunus pedunculata (Pall.) Maxim.: Sibiř, Čína, Mongolsko
  • Broskvoň obecná (Prunus persica (L.) Batsch)
  • Prunus spinosissima (Bunge) Franch.: Krym, Afghánistán, Střední Asie
  • Mandloň pukavá (Prunus tangutica (Batalin) Koehne)ː Čína
  • Mandloň nízká (Prunus tenella Batsch)ː stepní oblasti od střední Evropy po Střední Asii
  • Mandloň trojlaločná (Prunus triloba Lindl.): původně Čína a Korea.
  • Slivoň Webbova (Prunus webbii (Spach) Vierh.)ː jižní Evropa, Turecko

Podrod Emplectocladus: Severní Amerika

  • Prunus fasciculata (Torr.) A.Gray: Arizona, Kalifornie, Nevada, Utah, Baja California

Hybridy

  • hybrid Prunus × BM-VA-2 - broskvomandloň
  • hybrid Prunus × cistena - myrobalán (Prunus cerasifera 'Nigra')
  • hybrid Prunus × Plumcot Melitopolski – broskvošvestka[8]

Využití

Švestkové dřevo

Plody různých druhů slivoní patří k nejoblíbenějším druhům ovoce. Spektrum jejich využití je velmi širokéː od přímé konzumace v čerstvém stavu po výrobu kompotů, rozvářek, sirupů, džemů a povidel; lze je sušit (meruňky, švestky) nebo kandovat. Mnohé jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné pálenky (slivovice, meruňkovice ad.), z trnek se místně vyrábí ovocné víno.[9]

Tvrdé, tmavě zbarvené dřevo některých druhů (např. švestkové, třešňové) je využíváno v uměleckém truhlářství a řezbářství. Vyšlechtěna byla též řada kultivarů pro okrasné využití (plnokvěté, s purpurově zbarvenými listy apod.). Rozkvetlé sakury jsou jedním z nejznámějších symbolů Japonska.[10]

Některé druhy patří mezi léčivky. Např. z kůry slivoně africké (Prunus africana) bohaté na fytosteroly se průmyslově vyrábí antiprostatické preparáty, ze semen mandloní se lisuje mandlový olej využívaný ve farmacii. Díky obsahu prunasinu a amygdalinu je lze teoreticky využívat i jako žaludeční tonikum, při předávkování však hrozí otrava.[11]

Pěstování

Sad broskvoní

Odrůdy slivoní se zřídka pro hospodářské účely množí generativně. Vyšlechtěné odrůdy se množí vegetativně očkováním a roubováním na řadu různých podnoží a některé původní druhy se ve školkařství množí řízkováním. V ČR je nejpoužívanější podnoží pro slivoně švestky myrobalán. Myrobalán je velmi různorodý ve vlastnostech, a má různý vliv na naštěpované odrůdy, takže způsobuje různě intenzivní růst naštěpovaných odrůd a rozdílný nástup do plodnosti, plodnost stromů atp. Má také různou afinitu. Je však značně přizpůsobivý půdním podmínkám. Většina ušlechtilých odrůd slivoní s myrobalánem dobře srůstá. Také je používána Wangenheimova švestka a její kříženci. Často používanou vegetativně množenou podnoží je MY-KL-A - červenolistý myrobalán. Kříženec mezi Prunus cerasifera a P. cerasifera 'Atropurpurea'. Podnož je snadno množitelná ze zelených i dřevitých řízků.

Slivoně rychle rostou a již několik let po výsadbě vyžadují vysoké dávky hnojiv. Jako základ je možné používat chlévský hnůj v množství 300 q na hektar nejméně jednou za tři roky.[12] Minerální hnojiva se doporučují dávat v několika intervalech, zvláště v případě hnojiv s obsahem dusíku. Přihnojení dusíkem po polovině června může vyvolat špatné vyzrávání letorostů. Doporučuje se ukončit hnojení dusíkem v případě, že jsou letorosty příliš dlouhé.[12]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prunus na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Prunus (slivoň) [online]. BioLib.cz [cit. 2008-11-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ Prunus in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné online. 
  3. ↑ HIEKE, Karel. Praktická dendrologie. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1978. S. 252-296. 
  4. ↑ Tropicos | Name - Prunus L.. www.tropicos.org [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné online. 
  5. ↑ BORTIRI, E.; OH, S. H.; JIANG, J.; BAGGETT, S.; GRANGER, A.; WEEKS, C.; BUCKINGHAM, M. Phylogeny and Systematics of Prunus (Rosaceae) as Determined by Sequence Analysis of ITS and the Chloroplast trnL-trnF Spacer DNA. Systematic Botany. 2001, s. 797–807. JSTOR 3093861. 
  6. ↑ Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha.
  7. ↑ GRIN-Global Web v 1.10.3.6. npgsweb.ars-grin.gov [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné online. 
  8. ↑ ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ Alois Mikula, Přemysl Vankeː Plody planých a parkových rostlin. SPN Praha 1978, str. 66-69
  10. ↑ MUSIL, Ivan; MÖLLEROVÁ, Jana. Listnaté dřeviny. Praha: ČZU, 2005. S. 80-87. 
  11. ↑ Amygdalaceae / mandloňovité. fab.zshk.cz [online]. [cit. 2018-12-30]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b VÁVRA, Miloslav. ed. Švestky, renklody, slívy, mirabelky. [s.l.]: 1. vyd. Praha: ČSAV, 1963. S. 304 s., 48 s. obr. příl. Ovocnická edice; sv. 12.. 

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Slivoň&oldid=16818469“