Doktor filozofie: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Oprava citace
značky: odstraněna reference editace z mobilu editace z mobilního webu
Verze 14830092 uživatele 46.135.46.247 (diskuse) zrušena
Řádek 1: Řádek 1:
Tento článek pojednává o akademickém titulu „doktor filozofie“. Možná hledáte: Ph.D. – akademický (resp. vědecký) titul „doktor“, kterého lze dosáhnout doktorským studiem.
{{Možná hledáte|tento=akademickém titulu „doktor filozofie“|jiné=[[Ph.D.]] – akademický (resp. vědecký) titul „doktor“, kterého lze dosáhnout doktorským studiem}}
'''Doktor filozofie''' (z [[latina|lat.]] ''{{cizojazyčně|la|philosophiae doctor}}''), ve zkratce '''PhDr.''' psané před jménem, je [[akademický titul]], který je udělován v oblasti humanitních, společenských (a od zrušení udělování titulu [[Doktor pedagogiky|PaedDr.]]) i pedagogických věd na příslušných [[fakulta|fakultách]] [[vysoká škola|vysokých škol]]. Podmínkou k jeho obdržení je již získaný titul [[magistr]] (Mgr.) a složení [[rigorózní zkouška|státní rigorózní zkoušky]] z příslušného vědního oboru, jejíž součástí je i zpravidla sepsání a obhajoba [[rigorózní práce]].<ref name="dnes">§ 46 odst. 5 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).</ref> Dnes se jedná o fakultativní zkoušku (nikoli další studium/vzdělání) zpravidla spojenou s poplatky.<ref>{{Citace právního předpisu
| typ = Zákon
| číslo = 111/1998 Sb.
| název = o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů
| paragraf = 46 odst. 5
| url = http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1998-111#p46-5
| datum přístupu = 2016-05-19
}}</ref>


Hovorově se tituly získané [[rigorózní zkouška|rigorózní zkouškou]] (PhDr., [[Doktor práv|JUDr.]] apod.) obecně označují jako tzv. [[malý doktorát|malé doktoráty]]. „Doktor filozofie“ je pak rovněž také překlad původního významu zkratky jiného titulu – [[Ph.D.]] (dnes doktor, původně zkratka utvořena z [[latina|lat.]] ''philosophiæ doctor''), což je ale tzv. [[velký doktorát]] (8 v [[ISCED]], dříve [[Kandidát věd|CSc.]]).<ref>Marek Skovajsa: [http://www.lidovky.cz/tiskni.asp?r=ln_noviny&c=A091024_000104_ln_noviny_sko ''Velkovýroba malodoktorů v Česku''], Lidové noviny, 24. října 2009.</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
Doktor filozofie (z lat. philosophiae doctor), ve zkratce PhDr. psané před jménem, je akademický titul, který je udělován v oblasti humanitních, společenských (a od zrušení udělování titulu PaedDr. v Česku) i pedagogických věd (na Slovensku stále platí specifický titul doktora pedagogiky) na příslušných fakultách vysokých škol. Patří mezi historicky tradiční tituly na univerzitách Československa, resp. Česka a Slovenska, v západníchvzemích nemá obdobu. Podmínkou k jeho obdržení je již získaný titul magistr (Mgr.) a složení rigorózní zkoušky z příslušného vědního oboru a z oboru obecné filozofie, jejíž součástí je i sepsání a obhajoba rigorózní práce.[1] Dnes se jedná o fakultativní zkoušku (nikoli další studium/vzdělání) zpravidla spojenou s poplatky, jde o tzv. graduaci v odbornosti. [2]
| titul = Internetová jazyková příručka: Pořadí titulů
| url = http://prirucka.ujc.cas.cz/?ref=782&id=783
| datum přístupu = 2016-03-18
| vydavatel = Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky
}}</ref> Tento vědecký titul Ph.D. (doktor) je však dosahován dalším, většinou čtyřletým, studiem v [[Vysoká škola#Doktorský studijní program|doktorském studijním programu]], nejedná se tedy o ekvivalent titulu PhDr. (doktor filozofie), což je stále titul [[Vysoká škola#Magisterský studijní program|magisterské úrovně]] (7 v [[ISCED]]), tedy označuje de facto stejnou [[kvalifikace (osobní)|kvalifikaci]] jako Mgr. ([[magistr]]).


Nositel titulu magistr (Mgr.) může též požádat o to, pakliže to umožňuje příslušný rigorózní řád školy, aby mu byla stejná předložená [[diplomová práce|magisterská (diplomová) práce]] rovněž uznána i jako [[rigorózní práce]], podrobnosti většinou upravuje pokyn [[rektor]]a, pokyn [[děkan]]a atp. [[Rigorózní zkouška|Rigorózum]] je ovšem v těchto případech v Česku finančně podmíněno – poplatky s tímto spojené jsou pak příjmem dané vysoké školy.<ref>{{Citace právního předpisu
„Doktor filozofie“ je rovněž také překlad původního významu zkratky jiného titulu – Ph.D. (dnes doktor, původně zkratka utvořena z lat. philosophiæ doctor), což je ale vědecký doktorát dosažený doktorským studijním programem, tedy třetím stupněm vysokoškolské soustavy (8 v ISCED, dříve CSc. a DrSc. dle sovětského vzdělávacího vzoru). Internetová jazyková příručka: Pořadí titulů [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2016-03-18]. Dostupné online. </ref> Tento vědecký titul Ph.D. (doktor) psaný za jménem je však dosažen tříletým nebo čtyřletým prezenčním či kombinovaným studiem v doktorském studijním programu, nejedná se tedy o ekvivalent titulu PhDr. (doktor filozofie), což je stále titul magisterské úrovně (7 v ISCED), tedy označuje de facto profesně stejnou kvalifikaci jako Mgr. (magistr), jen jde jeho složením o graduačně vyšší prokázání odborné úrovně v magisterském programu.
Nositel titulu magistr (Mgr.) mohl na některých, zpravifda soukromých školách též požádat o to, pakliže to umožňoval příslušný rigorózní řád školy, aby mu byla stejná předložená magisterská (diplomová) práce pro dosažení titulu PhDr., JUDt., RNDr. a ThDr. rovněž uznána i jako rigorózní práce, podrobnosti většinou upravoval pokyn rektora, pokyn děkana atp. Od této praxe se ale v posledních letech upustilo kvůli ochraně před dehonestací titulu, zvláště na státních univerzitách - především jejich filozofických fakultách, se dnes dbá důkladně na sepsání zcela nové práce, která nesmí být pouhým rozšířením práce magisterské.

Rigorózum je v Česku a na Slovensku finančně podmíněno – poplatky s tímto spojené jsou pak příjmem dané vysoké školy a také otázkou jisté prestiže univerzitního vzdělání pro jeho nositele.[3][4]

Hovorově se tituly získané [[rigorózní zkouška|rigorózní zkouškou]] (PhDr., [[Doktor práv|JUDr.]] apod.) obecně označují jako tzv. [[malý doktorát|malé doktoráty]]. <ref>Marek Skovajsa: [http://www.lidovky.cz/tiskni.asp?r=ln_noviny&c=A091024_000104_ln_noviny_sko ''Velkovýroba malodoktorů v Česku''], Lidové noviny, 24. října 2009. </ref>{{Citace právního předpisu
| typ = Zákon
| typ = Zákon
| číslo = 111/1998 Sb.
| číslo = 111/1998 Sb.

Verze z 25. 3. 2017, 00:52

Tento článek pojednává o akademickém titulu „doktor filozofie“. Možná hledáte: Ph.D. – akademický (resp. vědecký) titul „doktor“, kterého lze dosáhnout doktorským studiem.

Doktor filozofie (z lat. philosophiae doctor), ve zkratce PhDr. psané před jménem, je akademický titul, který je udělován v oblasti humanitních, společenských (a od zrušení udělování titulu PaedDr.) i pedagogických věd na příslušných fakultách vysokých škol. Podmínkou k jeho obdržení je již získaný titul magistr (Mgr.) a složení státní rigorózní zkoušky z příslušného vědního oboru, jejíž součástí je i zpravidla sepsání a obhajoba rigorózní práce.[1] Dnes se jedná o fakultativní zkoušku (nikoli další studium/vzdělání) zpravidla spojenou s poplatky.[2]

Hovorově se tituly získané rigorózní zkouškou (PhDr., JUDr. apod.) obecně označují jako tzv. malé doktoráty. „Doktor filozofie“ je pak rovněž také překlad původního významu zkratky jiného titulu – Ph.D. (dnes doktor, původně zkratka utvořena z lat. philosophiæ doctor), což je ale tzv. velký doktorát (8 v ISCED, dříve CSc.).[3][4] Tento vědecký titul Ph.D. (doktor) je však dosahován dalším, většinou čtyřletým, studiem v doktorském studijním programu, nejedná se tedy o ekvivalent titulu PhDr. (doktor filozofie), což je stále titul magisterské úrovně (7 v ISCED), tedy označuje de facto stejnou kvalifikaci jako Mgr. (magistr).

Nositel titulu magistr (Mgr.) může též požádat o to, pakliže to umožňuje příslušný rigorózní řád školy, aby mu byla stejná předložená magisterská (diplomová) práce rovněž uznána i jako rigorózní práce, podrobnosti většinou upravuje pokyn rektora, pokyn děkana atp. Rigorózum je ovšem v těchto případech v Česku finančně podmíněno – poplatky s tímto spojené jsou pak příjmem dané vysoké školy.[5][6]

Historie

Do roku 1953

Doktorát filozofie bylo původně možné v Rakousku získat po absolvování tří rigorózních zkoušek, které byly pevně dány a které pokrývaly základní obory tehdejších studií na filosofických fakultách (filosofie, matematika a fyzika, všeobecné dějiny). Po Thunových školských reformách byl roku 1872 vydán nový rigorózní řád, který pro získání titulu PhDr. zavedl nutnost vypracování a obhájení disertační práce, jenž mohla být sepsána podle konkrétní fakulty německy, česky nebo také latinsky. Zároveň ovšem snížil počet zkoušek na dvě, přičemž kratší první byla opět z filosofie, ale déletrvající druhá už byla zaměřena na vědecký obor podle výběru kandidáta (dějiny a latina nebo řečtina; klasická filologie a starověké dějiny; dvojkombinace z matematiky, fyziky, chemie či jednoho z přírodovědeckých oborů – botaniky, zoologie nebo mineralogie). Taková podoba získání doktorátu, přes pozdější obměny volitelných předmětů, existovala v podstatě až do roku 1950 i v Československu, v oblasti přírodních věd byl ale udělován titul doktor přírodních věd.[7][8][9] Až do roku 1953 používali studenti filosofických fakult, kteří již složili alespoň jednu státní zkoušku, neoficiální kandidátský titul PhC. (philosophiae candidatus).

Po roce 1953

Po reformě vysokoškolského studia z roku 1950 už nebyly od roku 1953[10] akademické tituly udělovány a návrat titulu doktora filosofie tak znamenal až další zákon o vysokých školách z roku 1966. Tehdy už ale nešlo o nejvyšší akademicko-vědecké ocenění, protože již byly zavedeny po sovětském vzoru tzv. vědecké hodnosti (CSc. a DrSc.). Titul PhDr. (dle zákona doktor filosofie) nicméně opět nebyl automaticky udělován po absolvování vysoké školy, ale mohl být udělen pouze pokud absolvent opět obhájil písemnou práci a úspěšně složil rigorózní zkoušku ze zvoleného oboru a z jeho širšího vědního základu.[11]

Po roce 1990

Po revoluci byl novým vysokoškolským zákonem z roku 1990 akademický titul PhDr., tak jako ostatní fakultativní malé doktoráty, zrušen. Místo toho byl po absolvování školy udělován titul magistra,[12] obdobně jako v jiných zemích, kde jsou podmínky pro získání doktorátu, obtížnější. Boloňský proces pak sjednotil evropské vysokoškolské vzdělávání. Pro nesouhlas s tímto stavem byl od přijetí nového vysokoškolského zákona v roce 1998, tento titul opět udělován, a to nyní po dodatečné a zpoplatněné rigorózní zkoušce – jeho udělení tak nepředchází žádné další formální studium. Tento stav, kdy se uděluje jak PhDr. (doktor filozofie), tak Mgr. (magistr), přičemž oba označují de facto stejnou kvalifikaci (magisterskou úroveň, 7 v ISCED, master's degree), však bývá předmětem kritiky.[13] Navíc zde vedle toho existuje standardní mezinárodní titul Ph.D. (doktor), jakožto titul, který značí vědce, ten se však správně píše za jménem (oddělen čárkou). Právě tuto kvalifikaci (8 v ISCED, doctor's degree) vhodnou primárně pro vědeckou, resp. pedagogickou, činnost je pak možno od roku 1998 dosáhnout dalším 3-4letým studiem v doktorském studijním programu (doktor – Ph.D.), přičemž mezi lety 1990-1998 se jednalo o tzv. „postgraduální studium“ (doktor – Dr.) a v předchozím období (od roku 1953) se pak jednalo o tzv. „vědeckou aspiranturu“ (zmíněný kandidát věd – CSc.).

Reference

  1. § 46 odst. 5 písm. b) zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).
  2. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 46 odst. 5. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.
  3. Marek Skovajsa: Velkovýroba malodoktorů v Česku, Lidové noviny, 24. října 2009.
  4. Internetová jazyková příručka: Pořadí titulů [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky [cit. 2016-03-18]. Dostupné online. 
  5. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, § 46 odst. 3. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.
  6. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, § 46 odst. 5. [cit. 2016-05-19]. Dostupné online.
  7. PETRÁŇ, Josef, a kol. Dějiny Univerzity Karlovy III. Praha: Univerzita Karlova, 1997. ISBN 80-7184-320-2. S. 176–178. 
  8. DURDÍK, Petr. Doktor. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1893. Dostupné online. S. 773–775.
  9. Nařízení č. 57/1872 ř. z., kterýmž se universitám království a zemí v radě říšské zastoupených vydávají nová ustanovení, jak lze nabýt doktorství na fakultách světských. Dostupné online. Později ve znění nařízení č. 56/1899 ř. z., jímž mění se rigorosní řád pro filosofické fakulty universit království a zemí na říšské radě zastoupených. Dostupné online.
  10. § 36 zákona č. 58/1950 Sb., o vysokých školách, a vládní nařízení č. 60/1953 Sb., o vědeckých hodnostech a o označení absolventů vysokých škol.
  11. § 14 odst. 2 zákona č. 19/1966 Sb., o vysokých školách.
  12. § 18–25 a § 44 bod 3. a 4. zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. Dostupné online.
  13. KVAČKOVÁ, Radka. RNDr., PhDr., MVDr... Česko v zajetí titulů. Není doktor jako doktor. idové noviny (Lidovky.cz) [online]. 2014-06-12. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • Slovníkové heslo PhDr. ve Wikislovníku