Přeskočit na obsah

Ivo T. Budil: Porovnání verzí

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
odstranění šablony wikifikovat, odkazy nechybí
nikdo si nevšiml vylepšování profilu masivním odmazem zdrojovaných kontroverzí, plagiátorské kauzy > zpět alespoň do sekce / - POV, fix podivného linku/ přesun obřího úvodu do těla článku {{Upravit Externí odkazy}}
Řádek 49: Řádek 49:
| web =
| web =
}}
}}
'''Ivo T. Budil''' (* [[8. srpen|8. srpna]] [[1965]] [[Praha]]) je přední [[Český státní svátek|český]] [[Antropologie|antropolog]], [[Vysokoškolský učitel|vysokoškolský pedagog]] a [[spisovatel]]. Je zakladatelem a [[Emeritní děkan|emeritním děkanem]] [[Fakulta filozofická Západočeské univerzity|Fakulty filozofické]] (původně Fakulty humanitních studií) [[Západočeská univerzita v Plzni|Západočeské univerzity]] v [[Plzeň|Plzni]]. Funkci děkana vykonával ve dvou funkčních obdobích v letech 1999 až 2005. Inicioval založení antropologických, [[Archeologie|archeologických]], blízkovýchodních a historických oborů na Fakultě filozofické [[Západočeská univerzita v Plzni|Západočeské univerzity v Plzni]]. Působí na [[Metropolitní univerzita Praha|Metropolitní univerzitě Praha]] a věnuje se publicistické a veřejné činnosti.
'''Ivo T. Budil''' (* [[8. srpen|8. srpna]] [[1965]] [[Praha]]) je [[Česko|český]] [[Antropologie|antropolog]], [[Vysokoškolský učitel|vysokoškolský pedagog]] a [[spisovatel]]. Stal se spoluzakladatelem [[Fakulta filozofická Západočeské univerzity|Fakulty filozofické]] (původně Fakulty humanitních studií) [[Západočeská univerzita v Plzni|Západočeské univerzity]] v [[Plzeň|Plzni]]. Funkci děkana vykonával ve dvou funkčních obdobích v letech 1999 až 2005. Inicioval založení antropologických, [[Archeologie|archeologických]], blízkovýchodních a historických oborů na Fakultě filozofické [[Západočeská univerzita v Plzni|Západočeské univerzity v Plzni]]. Působí na [[Metropolitní univerzita Praha|Metropolitní univerzitě Praha]] a věnuje se publicistické a veřejné činnosti.


Hlásí se k [[Sociální konzervatismus|sociálnímu konzervatismu]] a je skeptický vůči současné podobě [[Evropská unie|Evropské unie]], kterou pokládá za jednu z příčin dlouhodobé stagnace západní civilizace. Je přesvědčen, že je zapotřebí zásadního impulsu k obnově Západu jako svobodné, kreativní, konkurenceschopné a sociálně odpovědné společnosti, která musí obstát vůči [[Asertivita|asertivitě]] asijských civilizací. Důraz klade na podporu vědeckého výzkumu a technologického rozvoje, ve kterých vidí naději pro revitalizaci tvůrčího ducha Západu.<ref>{{Citace elektronického periodika
V [[1980–1989|80. letech 20. století]] se účastnil bytových seminářů profesora [[Ladislav Hejdánek|Ladislava Hejdánka]] a docenta [[Ivan M. Havel|Ivana Havla]]. Koncem roku 1989 stál jakožto místopředseda studentského stávkového výboru [[Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy|Přírodovědecké fakulty]] [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy v Praze]] u zrodu Katedry filozofie a dějin přírodních věd této fakulty, na níž působí mimo jiné profesor [[Stanislav Komárek]] nebo profesor [[Jaroslav Flegr]]. V letech 1994 až 1995 uskutečnil roční stipendijní pobyt ve Francii, zahrnující stáž v Institut de Prehistoire Orientale [[Centre national de la recherche scientifique|CNRS]] v Jales u prof. Jacquese Cauvina, v Maison de l’Orient Mediterranée CNRS v [[Lyon|Lyonu]] u prof. Oliviera Aurenche, v Laboratoire d’Anthropologie et de Préhistoire, [[Université de Provence]], Aix-en-Provence u prof. Oliviera Dutoura a prof. Roberta Chenorkiana. Je členem Vědecké rady Metropolitní univerzity Praha, byl členem Vědecké rady [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakulty Univerzity Karlovy]] v Praze, Západočeské univerzity v Plzni, [[Univerzita Pardubice|Univerzity Pardubice]], [[Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích|Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích]], [[Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy|Fakulty humanitních studií]] Univerzity Karlovy v Praze a [[Fakulta pedagogická Západočeské univerzity|Pedagogické fakulty Západočeské univerzity]] v Plzni. Působil jako alternující člen Komise [[Akademie věd České republiky]] pro obhajoby doktorských disertací v oboru Orientalistika-kombinace (od 2003). Působil v Academic Council of the Anglo-American University in Prague. Působil nebo stále působí v následujících oborových radách: Oborová rada doktorského studijního oboru Teorie a dějiny vědy a techniky Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni a Filosofického ústavu [[Akademie věd České republiky]] (od října 2003); oborová rada doktorského studijního oboru Archeologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni (od června 2005); oborová rada doktorského studijního oboru Politologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (od června 2002); oborová rada doktorského studijního oboru Politologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni (od června 2012); oborová rada doktorského studijního oboru Neurologie a psychiatrie [[1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy|Lékařské fakulty Univerzity Karlovy]] v Praze (od června 2007); oborová rada doktorského studijního oboru Etika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze (od června 2006); oborová rada Politologie Metropolitní univerzity Praha (od roku 2017).

Realizoval výuku v následujících studijních programech: Výuka v rámci akreditovaných studijních oborů Metropolitní univerzity Praha. Výuka v rámci akreditovaných bakalářských studijních oborů Obecné a České dějiny (studijní program Historické vědy), Sociální a kulturní antropologie (studijní program Humanitní studia), Humanistika (studijní program Humanitní studia), Archeologie (studijní program Historické vědy) a Politologie (studijní program Politologie) a navazujících magisterských studijních oborů Moderní dějiny (studijní program Historické vědy), Sociální a kulturní antropologie (studijní program Sociální a kulturní antropologie), Politologie (studijní program Politologie) a Evropská kulturní studia (studijní program Humanitní studia) Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Přednášel na Fakultě filozofické Univerzity Karlovy v Praze a Anglo American University. Podílel se na vedení disertačních prací, seminářů a volitelných předmětů v rámci doktorského studijního oboru Etnologie, Teorie a dějiny vědy a techniky a Politologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Od roku 2020 je garantem bakalářského a magisterského programu Anglofonní studia na Metropolitní univerzitě v Praze.

Hlásí se k [[Sociální konzervatismus|sociálnímu konzervatismu]] a je skeptický vůči současné podobě [[Evropská unie|Evropské unie]], kterou pokládá za jednu z příčin dlouhodobé stagnace západní civilizace. Je přesvědčen, že je zapotřebí zásadního impulsu k obnově Západu jako svobodné, kreativní, konkurenceschopné a sociálně odpovědné společnosti, která musí obstát vůči [[Asertivita|asertivitě]] asijských civilizací. Značný důraz klade na podporu vědeckého výzkumu a technologického rozvoje, ve kterých vidí naději pro revitalizaci tvůrčího ducha Západu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Ivo
| příjmení = Ivo
| jméno = Budil
| jméno = Budil
Řádek 80: Řádek 76:
| url archivu =
| url archivu =
| datum přístupu = 2020-10-22
| datum přístupu = 2020-10-22
}}</ref> Má blízko k hnutí [[Trikolóra hnutí občanů|Trikolóra]].
}}</ref> Má blízko k hnutí [[Trikolóra hnutí občanů|Trikolóra]].
== Život ==
== Život ==
V 80. letech 20. století se účastnil bytových seminářů profesora [[Ladislav Hejdánek|Ladislava Hejdánka]] a [[Ivan M. Havel|Ivana Havla]]. Vystudoval [[Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy|Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy]] v Praze v letech 1984 až 1990<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika

Budil vystudoval [[Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy|Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy]] v Praze v letech 1984 až 1990<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Tamchyna
| příjmení = Tamchyna
| jméno = Robert
| jméno = Robert
Řádek 95: Řádek 91:
}}</ref> a doktorské studium v oboru Teorie a dějiny kultury na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě Univerzity Karlovy]] v Praze v letech 1991 až 1994. Po habilitačním řízení na [[Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy|Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy]] v Praze byl jmenován s účinností od 1. července 2001 docentem pro obor Sociologie.<ref name=":0" /> Profesorem v oboru [[Antropologie]] byl jmenován na [[Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity|Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity]] v Brně s účinností od 2. května 2006. Vědeckou radou Akademie věd České republiky mu byl s účinností od 4. května 2006 udělen titul „doktor historických věd“ ([[Doktor věd|DSc]].).
}}</ref> a doktorské studium v oboru Teorie a dějiny kultury na [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakultě Univerzity Karlovy]] v Praze v letech 1991 až 1994. Po habilitačním řízení na [[Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy|Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy]] v Praze byl jmenován s účinností od 1. července 2001 docentem pro obor Sociologie.<ref name=":0" /> Profesorem v oboru [[Antropologie]] byl jmenován na [[Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity|Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity]] v Brně s účinností od 2. května 2006. Vědeckou radou Akademie věd České republiky mu byl s účinností od 4. května 2006 udělen titul „doktor historických věd“ ([[Doktor věd|DSc]].).


Koncem roku 1989 stál jakožto místopředseda studentského stávkového výboru Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze u zrodu Katedry filozofie a dějin přírodních věd této fakulty. V letech 1994 až 1995 uskutečnil roční stipendijní pobyt ve Francii, zahrnující stáž v Institut de Prehistoire Orientale [[Centre national de la recherche scientifique|CNRS]] v Jales u prof. Jacquese Cauvina, v Maison de l’Orient Mediterranée CNRS v [[Lyon|Lyonu]] u prof. Oliviera Aurenche, v Laboratoire d’Anthropologie et de Préhistoire, [[Université de Provence]], Aix-en-Provence u prof. Oliviera Dutoura a prof. Roberta Chenorkiana.
Působil nejdříve v Ústavu pro humanitní studia v lékařství [[1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy|1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy]] v Praze (1991–1996). Roku 1996 přešel na [[Západočeská univerzita v Plzni|Západočeskou univerzitu]] v Plzni. Nejprve zde byl tajemníkem a zástupcem ředitele Ústavu sociálně politických věd (1996–1998). Dále zde působil jako proděkan pro studijní záležitosti a rozvoj humanitních oborů Střediska humanitních studií [[Fakulta právnická Západočeské univerzity|Právnické fakulty]] (1997–1999), první děkan [[Fakulta filozofická Západočeské univerzity|Fakulty filozofické]] (do 3. ledna 2005 Fakulty humanitních studií, 1999–2005),<ref name=":0" /> proděkan pro vědu a vnější vztahy [[Fakulta filozofická Západočeské univerzity|Fakulty filozofické]] (2005–2007), prorektor pro výzkum a vývoj (2007), vedoucí Katedry antropologických věd (2000–2008), Katedry antropologických a historických věd (2008–2011) a Katedry historických věd filozofické fakulty (2012–2015) a proděkan pro vědu filozofické fakulty (2008–2013). V roce 2007 byl prorektorem pro vědu a výzkum Západočeské univerzity v Plzni.

V Ústavu pro humanitní studia v lékařství [[1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy|1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy]] v Praze působil v období 1991–1996, kdy přešel na [[Západočeská univerzita v Plzni|Západočeskou univerzitu]] v Plzni. Nejprve zde byl tajemníkem a zástupcem ředitele Ústavu sociálně politických věd (1996–1998). Dále zde působil jako proděkan pro studijní záležitosti a rozvoj humanitních oborů Střediska humanitních studií [[Fakulta právnická Západočeské univerzity|Právnické fakulty]] (1997–1999), první děkan [[Fakulta filozofická Západočeské univerzity|Fakulty filozofické]] (do 3. ledna 2005 Fakulty humanitních studií, 1999–2005),<ref name=":0" /> proděkan pro vědu a vnější vztahy [[Fakulta filozofická Západočeské univerzity|Fakulty filozofické]] (2005–2007), prorektor pro výzkum a vývoj (2007), vedoucí Katedry antropologických věd (2000–2008), Katedry antropologických a historických věd (2008–2011) a Katedry historických věd filozofické fakulty (2012–2015) a proděkan pro vědu filozofické fakulty (2008–2013). V roce 2007 byl prorektorem pro vědu a výzkum Západočeské univerzity v Plzni. Na tento post však rezignoval v říjnu, aby se vrátil na filozofickou fakultu.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| autor = MF DNES
| příjmení2 = Němcová
| jméno2 = Barbora
| titul = Plzeňský prorektor končí, ovšem ne kvůli opisování
| periodikum = iDNES.cz
| vydavatel = MAFRA a.s.
| url = https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/plzensky-prorektor-konci-ovsem-ne-kvuli-opisovani.A071010_103442_domaci_jba
| datum vydání = 2007-10-10
| url archivu =
| datum přístupu = 2019-02-25
}}</ref> Rezignace následovala po skončení [[plagiát]]orské aféry, ve které byl nařčen z používaní cizích vědeckých výsledků v některých svých prací bez řádné citace,<ref name="snopek-kauzabudil">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Snopek
| jméno = Jan
| titul = KauzaBudil: Chronologický přehled textů, které česká média do dnešního dne
| periodikum = www.biograf.org
| vydavatel =
| url = http://www.biograf.org/budil/wikka.php?wakka=MediaShrnuti
| datum vydání =
| url archivu =
| datum přístupu = 2019-02-05
}}</ref> etická komise Západočeské univerzity v Plzni svolaná na žádost Ivo T. Budila však po několikaměsíčním zkoumání Budilovy publikační činnosti žádné známky plagiátorství neshledala.<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Plzeňský prorektor není plagiátor, rozhodli odborníci
| periodikum = iDNES.cz
| url = https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/plzensky-prorektor-neni-plagiator-rozhodli-odbornici.A070914_160352_domaci_jba
| datum vydání = 2007-09-14
| datum přístupu = 2019-02-25
}}</ref>


Původně se věnoval výzkumu artikulačních schopností fosilních [[Hominidé|hominidů]] a počátkem devadesátých let dvacátého století publikoval svoji rekonstrukci supralaryngeálního vokálního traktu fosilního hominida z Petralony v Řecku. O výsledcích svého výzkumu přednášel na [[Severoatlantická aliance|NATO]] Advanced Study Institute o multidisciplinárním výzkumu původu lidského jazyka, Cortona, Itálie, v roce 1988.<ref>{{Citace periodika
Původně se věnoval výzkumu artikulačních schopností fosilních [[Hominidé|hominidů]] a počátkem devadesátých let dvacátého století publikoval svoji rekonstrukci supralaryngeálního vokálního traktu fosilního hominida z Petralony v Řecku. O výsledcích svého výzkumu přednášel na [[Severoatlantická aliance|NATO]] Advanced Study Institute o multidisciplinárním výzkumu původu lidského jazyka, Cortona, Itálie, v roce 1988.<ref>{{Citace periodika
Řádek 158: Řádek 185:
}}</ref>
}}</ref>


== Pedagogická činnost ==
== Dílo, ocenění a veřejné působení ==

Ivo T. Budil byl v letech 1996 až 1998 viceprezidentem mezinárodní společnosti Language Origins Society, jejíž světový kongres pořádal v roce 1997 na Západočeské univerzitě v Plzni. Ivo T. Budil v roce 2009 obdržel Medaili Vojtěcha Suka udělenou Ústavem antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity za „vynikající příspěvek k rozvoji české antropologie“.<ref>[https://journals.muni.cz/anthropologia_integra/issue/download/533/207 Anthropologia Integra, roč. 8, č. 1/2017, str. 20]</ref> Roku 2002 získal Výroční cenu [[Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových|Nadace Josefa Hlávky]] v kategorii společenských věd za knihu ''Za obzor Západu''{{Fakt/dne|20170204182005|}} a je nositelem ''SVU Fellow for the professional achievements in the area of social sciences'' (2003). Od roku 2018 je prezidentem Společnosti pro vědy a umění (''Czechoslovak Society of Arts and Sciences, SVU'').<ref>{{Citace elektronického periodika
Výuku realizoval v následujících studijních programech: Výuka v rámci akreditovaných studijních oborů Metropolitní univerzity Praha. Výuka v rámci akreditovaných bakalářských studijních oborů Obecné a České dějiny (studijní program Historické vědy), Sociální a kulturní antropologie (studijní program Humanitní studia), Humanistika (studijní program Humanitní studia), Archeologie (studijní program Historické vědy) a Politologie (studijní program Politologie) a navazujících magisterských studijních oborů Moderní dějiny (studijní program Historické vědy), Sociální a kulturní antropologie (studijní program Sociální a kulturní antropologie), Politologie (studijní program Politologie) a Evropská kulturní studia (studijní program Humanitní studia) Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Přednášel na Fakultě filozofické Univerzity Karlovy v Praze a Anglo American University. Podílel se na vedení disertačních prací, seminářů a volitelných předmětů v rámci doktorského studijního oboru Etnologie, Teorie a dějiny vědy a techniky a Politologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Od roku 2020 je garantem bakalářského a magisterského programu Anglofonní studia na Metropolitní univerzitě v Praze.

== Členství a veřejné působení ==
Je členem Vědecké rady Metropolitní univerzity Praha, byl členem Vědecké rady [[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy|Filozofické fakulty Univerzity Karlovy]] v Praze, Západočeské univerzity v Plzni, [[Univerzita Pardubice|Univerzity Pardubice]], [[Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích|Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích]], [[Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy|Fakulty humanitních studií]] Univerzity Karlovy v Praze a [[Fakulta pedagogická Západočeské univerzity|Pedagogické fakulty Západočeské univerzity]] v Plzni. Působil jako alternující člen Komise [[Akademie věd České republiky]] pro obhajoby doktorských disertací v oboru Orientalistika-kombinace (od 2003). Působil v Academic Council of the Anglo-American University in Prague. Působil nebo stále působí v následujících oborových radách: Oborová rada doktorského studijního oboru Teorie a dějiny vědy a techniky Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni a Filosofického ústavu [[Akademie věd České republiky]] (od října 2003); oborová rada doktorského studijního oboru Archeologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni (od června 2005); oborová rada doktorského studijního oboru Politologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (od června 2002); oborová rada doktorského studijního oboru Politologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni (od června 2012); oborová rada doktorského studijního oboru Neurologie a psychiatrie [[1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy|Lékařské fakulty Univerzity Karlovy]] v Praze (od června 2007); oborová rada doktorského studijního oboru Etika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze (od června 2006); oborová rada Politologie Metropolitní univerzity Praha (od roku 2017).

V letech 1996 až 1998 byl viceprezidentem mezinárodní společnosti Language Origins Society, jejíž světový kongres pořádal v roce 1997 na Západočeské univerzitě v Plzni. V roce 2018 se stal prezidentem Společnosti pro vědy a umění (''Czechoslovak Society of Arts and Sciences, SVU'').<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Board of Directors {{!}} Society of Arts & Sciences
| titul = Board of Directors {{!}} Society of Arts & Sciences
| url = https://www.svu2000.org/organization/directors/
| url = https://www.svu2000.org/organization/directors/
| periodikum = www.svu2000.org
| periodikum = www.svu2000.org
| datum přístupu = 2019-08-28
| datum přístupu = 2019-08-28
}}</ref> V letech 2016 až 2019 působil jako předseda Demokratického klubu. Byl zakládajícím členem [[Liga proti antisemitismu|Ligy proti antisemitismu]]. V letech 2010 až 2015 byl předsedou místní skupiny Křesťanské akademie v Plzni. V letech 2014 až 2018 předsedal Komisi pro partnerská města a evropské záležitosti Magistrátu města Plzeň jako nestraník za [[KDU-ČSL]]. Od června 2019 působil jako místní koordinátor [[Trikolóra hnutí občanů]] pro Prahu 4. V říjnu 2019 byl zvolen předsedou místní organizace Trikolóry hnutí občanů na Praze 4.
}}</ref> Mezi roky 2016 až 2019 působil jako předseda Demokratického klubu. Byl zakládajícím členem [[Liga proti antisemitismu|Ligy proti antisemitismu]]. V období 2010 až 2015 byl předsedou místní skupiny Křesťanské akademie v Plzni. V letech 2014 až 2018 předsedal Komisi pro partnerská města a evropské záležitosti Magistrátu města Plzeň jako nestraník za [[KDU-ČSL]]. Od června 2019 působil jako místní koordinátor [[Trikolóra hnutí občanů]] pro Prahu 4. V říjnu 2019 byl zvolen předsedou místní organizace Trikolóry hnutí občanů na Praze 4.


Ve [[Volby do Senátu Parlamentu České republiky 2020|volbách do Senátu PČR v roce 2020]] kandidoval za hnutí [[Trikolóra hnutí občanů|Trikolóra]] v [[Senátní obvod č. 27 – Praha 1|obvodu č. 27 – Praha 1]].<ref>{{Citace elektronického periodika
Ve [[Volby do Senátu Parlamentu České republiky 2020|volbách do Senátu PČR v roce 2020]] kandidoval za hnutí [[Trikolóra hnutí občanů|Trikolóra]] v [[Senátní obvod č. 27 – Praha 1|obvodu č. 27 – Praha 1]].<ref>{{Citace elektronického periodika
Řádek 178: Řádek 211:
| datum_přístupu = 2020-10-05
| datum_přístupu = 2020-10-05
| url = https://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20201002&xobvod=27
| url = https://www.volby.cz/pls/senat/se2111?xjazyk=CZ&xdatum=20201002&xobvod=27
}}</ref>
}}</ref>

== Kontroverze ==
Působení na Západočeské univerzitě v roce 2007 poznamenalo obvinění z plagiátorství, které vznesl kanadský sociální antropolog [[David Scheffel]] z [[Thompson Rivers University]]. Ten zveřejnil v čísle 1/2007 [[Sociologický časopis|''Sociologického časopisu'']] úvahu nazvanou „Minulost a budoucnost antropologie ve střední a východní Evropě: poznámky k vizi Chrise Hanna“ o vědecké kultuře české antropologie. Jako příklad uvedl stručný příspěvek o dějinách české etnologie Ivo T. Budila pro britský sborník, ve kterém údajně použil celé části článku, který Scheffel sepsal s Josefem Kandertem, aniž by je označil za převzaté. Ivo T. Budil reagoval v témže čísle, kde namítl, že Scheffelův a Kandertův článek byl uveden v seznamu použité literatury a řádně osmkrát odkázán přímo v textu přesně tam, kde byly příslušné informace využity.<ref name="snopek-kauzabudil"/>

Na obsah čísla reagovala ČTK, jejíž zprávu převzal ''[[Týden (časopis)|Týden]]''<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| autor = ČTK
| titul = Prorektor plzeňské univerzity byl nařčen z plagiátu
| periodikum = TÝDEN.cz
| vydavatel = EMPRESA MEDIA, a.s.
| url = https://www.tyden.cz/rubriky/domaci/prorektor-plzenske-univerzity-byl-narcen-z-plagiatu_8390.html
| datum vydání = 2007-04-13
| jazyk = cs
| url archivu =
| datum přístupu = 2019-02-13
}}</ref> a ''Plzeňský deník''<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Prorektor ZČU prý opsal vědecký text
| url = https://plzensky.denik.cz/zpravy_region/prorektor_opisoval_20070413.html
| datum vydání = 2007-04-13
| datum přístupu = 2019-02-13
| jazyk = cs
}}</ref>. V následujících měsících probíhala na stránkách novin diskuse vědců o údajném plagiátorství.<ref name="snopek-kauzabudil"/> Tomáš Kaiser z FAV ZČU, jehož manželce nebyla krátce předtím prodloužena na FF ZČU pracovní smlouva, otevřel web srovnávající pasáže Budilovy osmisetstránkové knihy ''Za obzor Západu'' s texty, které nebyly údajně řádně odkázány. Na příkaz rektora [[Josef Průša (rektor)|Josefa Průši]] je Kaiser z důvodu střetu zájmů uzavřel.<ref name="snopek-kauzabudil"/>

Na začátku července 2007 oznámila ZČU sestavení etické komise,<ref name="univerzita-hasi">{{Citace elektronického periodika
| titul = Univerzita hasí aféru prorektora
| url = https://plzensky.denik.cz/zpravy_region/prorektor_budil_20070702.html
| datum vydání = 2007-07-02
| datum přístupu = 2019-02-13
| jazyk = cs
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Etická komise řeší údajné plagiátorství prorektora
| periodikum = iDNES.cz
| url = https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/eticka-komise-resi-udajne-plagiatorstvi-prorektora.A070806_151007_domaci_jba
| datum vydání = 2007-08-08
| datum přístupu = 2019-02-13
}}</ref> která měla zkoumat pravost vědeckých prací prorektora Ivo Budila.<ref name="univerzita-hasi"/> Petr Zídek v článku „Když vědci kradou“ zveřejněného v ''Lidových novinách'' zpochybnil složení této etické komise, ve které podle jeho mínění většinu tvořili podřízení Ivo Budila. Zveřejněný seznam jmen členů komise, které předsedal historik František Šmahel, toto Zídkovo tvrzení nijak nepotvrdil.<ref name="snopek-kauzabudil"/> Prof. Ivo Budila se zastali prof. Evžen Neustupný, bývalý ředitel Archeologického ústavu Akademie věd České republiky, a prof. Václav Blažek z Masarykovy univerzity v Brně, kteří upozornili na rozpoutanou mediální štvanici.<ref name="snopek-kauzabudil" /> Etická komise skončila svoji činnost v září, kdy rektor Průša vydal o jejím závěru tiskovou zprávu.<ref name="budil-neopisoval">{{Citace elektronického periodika
| příjmení =
| jméno =
| titul = Vědci: Budil neopisoval
| periodikum = Lidovky.cz
| vydavatel =
| url = https://www.lidovky.cz/domov/vedci-budil-neopisoval.A070917_085853_ln_domov_glu
| datum vydání = 2007-09-17
| jazyk = cs
| url archivu =
| datum přístupu = 2019-02-13
}}</ref> Etická komise dospěla k závěru, že se prof. Budil nedopustil plagiátorství. Ivo Budil použil v knize ''Za obzor Západu'' citační úzus, v jehož rámci uvedl veškeré nepřímé odkazy na konci knihy tak, jak je to obvyklé v anglosaském a francouzském prostředí. Budilovi kritici tuto skutečnost v médiích zamlčeli.<ref name="budil-neopisoval"/> Výběr členů komise, její práce a její závěr byl následně v ''Lidových novinách'' a ''Hospodářských novinách'' kritizován. Západočeská univerzita v Plzni ovšem prostřednictvím zveřejnění jmen členů komise a zápisů z jednání tuto kritiku odmítla.<ref name="snopek-kauzabudil"/>

== Dílo a ocenění ==

Ivo T. Budil v roce 2009 obdržel Medaili Vojtěcha Suka udělenou Ústavem antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity za „vynikající příspěvek k rozvoji české antropologie“.<ref>[https://journals.muni.cz/anthropologia_integra/issue/download/533/207 Anthropologia Integra, roč. 8, č. 1/2017, str. 20]</ref> Roku 2002 získal Výroční cenu [[Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových|Nadace Josefa Hlávky]] v kategorii společenských věd za knihu ''Za obzor Západu''{{Fakt/dne|20170204182005|}} a je nositelem ''SVU Fellow for the professional achievements in the area of social sciences'' (2003).


Kromě přibližně tří set odborných studií a popularizujících a publicistických textů je autorem knih:
Kromě přibližně tří set odborných studií a popularizujících a publicistických textů je autorem knih:
Řádek 202: Řádek 287:


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
{{Upravit externí odkazy}}
*https://www.parlamentnilisty.cz/tagy/Budil Rozhovory o aktuálních problémech současné civilizace
*https://www.parlamentnilisty.cz/tagy/Budil Rozhovory o aktuálních problémech současné civilizace
* https://www.cbdb.cz/autor-13148-ivo-t-budil Knižní databáze odborných a populárních publikací
* https://www.cbdb.cz/autor-13148-ivo-t-budil Knižní databáze odborných a populárních publikací

Verze z 22. 12. 2020, 11:43

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Prof. RNDr. Ivo T. Budil, Ph.D., DSc.
Rodné jménoIvo Budil
Narození8. srpna 1965 (58 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
BydlištěPraha
Národnostčeská
Alma materUniverzita Karlova
Povoláníantropolog, spisovatel, vysokoškolský pedagog
ZaměstnavatelMetropolitní Univerzita Praha
Politická stranaTrikolóra (od 2019)[1]
ChoťPetra Budilová
DětiDavid, Helena, Anna
RodičeEva Budilová
Ivo Budil
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivo T. Budil (* 8. srpna 1965 Praha) je český antropolog, vysokoškolský pedagog a spisovatel. Stal se spoluzakladatelem Fakulty filozofické (původně Fakulty humanitních studií) Západočeské univerzity v Plzni. Funkci děkana vykonával ve dvou funkčních obdobích v letech 1999 až 2005. Inicioval založení antropologických, archeologických, blízkovýchodních a historických oborů na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Působí na Metropolitní univerzitě Praha a věnuje se publicistické a veřejné činnosti.

Hlásí se k sociálnímu konzervatismu a je skeptický vůči současné podobě Evropské unie, kterou pokládá za jednu z příčin dlouhodobé stagnace západní civilizace. Je přesvědčen, že je zapotřebí zásadního impulsu k obnově Západu jako svobodné, kreativní, konkurenceschopné a sociálně odpovědné společnosti, která musí obstát vůči asertivitě asijských civilizací. Důraz klade na podporu vědeckého výzkumu a technologického rozvoje, ve kterých vidí naději pro revitalizaci tvůrčího ducha Západu.[2] Je stoupencem úzké spolupráce mezi Evropou a Spojenými státy americkými.[3] Kriticky vystupuje vůči soudobému ideologickému aktivismu v podobě genderových studií, multikulturalismu, politické korektnosti nebo BLM, jež označil za reakční zpochybnění racionalistického a emancipačního dědictví osvícenství.[4] Má blízko k hnutí Trikolóra.

Život

V 80. letech 20. století se účastnil bytových seminářů profesora Ladislava Hejdánka a Ivana Havla. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze v letech 1984 až 1990[5] a doktorské studium v oboru Teorie a dějiny kultury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v letech 1991 až 1994. Po habilitačním řízení na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze byl jmenován s účinností od 1. července 2001 docentem pro obor Sociologie.[5] Profesorem v oboru Antropologie byl jmenován na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně s účinností od 2. května 2006. Vědeckou radou Akademie věd České republiky mu byl s účinností od 4. května 2006 udělen titul „doktor historických věd“ (DSc.).

Koncem roku 1989 stál jakožto místopředseda studentského stávkového výboru Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze u zrodu Katedry filozofie a dějin přírodních věd této fakulty. V letech 1994 až 1995 uskutečnil roční stipendijní pobyt ve Francii, zahrnující stáž v Institut de Prehistoire Orientale CNRS v Jales u prof. Jacquese Cauvina, v Maison de l’Orient Mediterranée CNRS v Lyonu u prof. Oliviera Aurenche, v Laboratoire d’Anthropologie et de Préhistoire, Université de Provence, Aix-en-Provence u prof. Oliviera Dutoura a prof. Roberta Chenorkiana.

V Ústavu pro humanitní studia v lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze působil v období 1991–1996, kdy přešel na Západočeskou univerzitu v Plzni. Nejprve zde byl tajemníkem a zástupcem ředitele Ústavu sociálně politických věd (1996–1998). Dále zde působil jako proděkan pro studijní záležitosti a rozvoj humanitních oborů Střediska humanitních studií Právnické fakulty (1997–1999), první děkan Fakulty filozofické (do 3. ledna 2005 Fakulty humanitních studií, 1999–2005),[5] proděkan pro vědu a vnější vztahy Fakulty filozofické (2005–2007), prorektor pro výzkum a vývoj (2007), vedoucí Katedry antropologických věd (2000–2008), Katedry antropologických a historických věd (2008–2011) a Katedry historických věd filozofické fakulty (2012–2015) a proděkan pro vědu filozofické fakulty (2008–2013). V roce 2007 byl prorektorem pro vědu a výzkum Západočeské univerzity v Plzni. Na tento post však rezignoval v říjnu, aby se vrátil na filozofickou fakultu.[6] Rezignace následovala po skončení plagiátorské aféry, ve které byl nařčen z používaní cizích vědeckých výsledků v některých svých prací bez řádné citace,[7] etická komise Západočeské univerzity v Plzni svolaná na žádost Ivo T. Budila však po několikaměsíčním zkoumání Budilovy publikační činnosti žádné známky plagiátorství neshledala.[8]

Původně se věnoval výzkumu artikulačních schopností fosilních hominidů a počátkem devadesátých let dvacátého století publikoval svoji rekonstrukci supralaryngeálního vokálního traktu fosilního hominida z Petralony v Řecku. O výsledcích svého výzkumu přednášel na NATO Advanced Study Institute o multidisciplinárním výzkumu původu lidského jazyka, Cortona, Itálie, v roce 1988.[9] Tato práce je dodnes citována jako novátorský přístup k dané problematice.[10] Poté se zaměřil především na vývoj antropologického myšlení v širším historickém a intelektuálním kontextu a na vztah mezi antropologickými vědami, ideologií a politickou kulturou. Zvláštní pozornost věnoval dějinám rasového myšlení. Na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni organizoval pravidelné konference o interdisciplinárním výzkumu totalitarismu.

Působí na Metropolitní univerzitě Praha. Zabývá se problematikou dějin antropologického myšlení a vztahy mezi západní civilizací a zámořskými společnostmi v širším historickém a intelektuálním kontextu. Zvláštní pozornost věnuje rovněž otázkám dějin idejí a teorii kulturní evoluce. Je autorem mimo jiné několika monografií o vývoji západního rasového myšlení zejména se zaměřením na dějiny Francie a širší souvislosti s formováním moderní západní politické kultury. V kontrafaktuálním románu Darwinova dcera (2019) se zabývá otázkou, jak by vyvíjela západní civilizace, pokud by Charles Darwin nevydal v roce 1859 knihu O původu druhů.[11] V historickém románu O udatných skutcích norských křižáků (2020) sleduje osudy Varjagů na dvoře v Konstantinopoli uprostřed dramatických událostí jedenáctého století. V knize vystupuje řada reálných i fiktivních postav.[12]

Pedagogická činnost

Výuku realizoval v následujících studijních programech: Výuka v rámci akreditovaných studijních oborů Metropolitní univerzity Praha. Výuka v rámci akreditovaných bakalářských studijních oborů Obecné a České dějiny (studijní program Historické vědy), Sociální a kulturní antropologie (studijní program Humanitní studia), Humanistika (studijní program Humanitní studia), Archeologie (studijní program Historické vědy) a Politologie (studijní program Politologie) a navazujících magisterských studijních oborů Moderní dějiny (studijní program Historické vědy), Sociální a kulturní antropologie (studijní program Sociální a kulturní antropologie), Politologie (studijní program Politologie) a Evropská kulturní studia (studijní program Humanitní studia) Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Přednášel na Fakultě filozofické Univerzity Karlovy v Praze a Anglo American University. Podílel se na vedení disertačních prací, seminářů a volitelných předmětů v rámci doktorského studijního oboru Etnologie, Teorie a dějiny vědy a techniky a Politologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Od roku 2020 je garantem bakalářského a magisterského programu Anglofonní studia na Metropolitní univerzitě v Praze.

Členství a veřejné působení

Je členem Vědecké rady Metropolitní univerzity Praha, byl členem Vědecké rady Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Západočeské univerzity v Plzni, Univerzity Pardubice, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze a Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Působil jako alternující člen Komise Akademie věd České republiky pro obhajoby doktorských disertací v oboru Orientalistika-kombinace (od 2003). Působil v Academic Council of the Anglo-American University in Prague. Působil nebo stále působí v následujících oborových radách: Oborová rada doktorského studijního oboru Teorie a dějiny vědy a techniky Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni a Filosofického ústavu Akademie věd České republiky (od října 2003); oborová rada doktorského studijního oboru Archeologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni (od června 2005); oborová rada doktorského studijního oboru Politologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (od června 2002); oborová rada doktorského studijního oboru Politologie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni (od června 2012); oborová rada doktorského studijního oboru Neurologie a psychiatrie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze (od června 2007); oborová rada doktorského studijního oboru Etika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze (od června 2006); oborová rada Politologie Metropolitní univerzity Praha (od roku 2017).

V letech 1996 až 1998 byl viceprezidentem mezinárodní společnosti Language Origins Society, jejíž světový kongres pořádal v roce 1997 na Západočeské univerzitě v Plzni. V roce 2018 se stal prezidentem Společnosti pro vědy a umění (Czechoslovak Society of Arts and Sciences, SVU).[13] Mezi roky 2016 až 2019 působil jako předseda Demokratického klubu. Byl zakládajícím členem Ligy proti antisemitismu. V období 2010 až 2015 byl předsedou místní skupiny Křesťanské akademie v Plzni. V letech 2014 až 2018 předsedal Komisi pro partnerská města a evropské záležitosti Magistrátu města Plzeň jako nestraník za KDU-ČSL. Od června 2019 působil jako místní koordinátor Trikolóra hnutí občanů pro Prahu 4. V říjnu 2019 byl zvolen předsedou místní organizace Trikolóry hnutí občanů na Praze 4.

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2020 kandidoval za hnutí Trikolóra v obvodu č. 27 – Praha 1.[14] Se ziskem 4,12 % hlasů skončil na 5. místě a do druhého kola nepostoupil.[15]

Kontroverze

Působení na Západočeské univerzitě v roce 2007 poznamenalo obvinění z plagiátorství, které vznesl kanadský sociální antropolog David Scheffel z Thompson Rivers University. Ten zveřejnil v čísle 1/2007 Sociologického časopisu úvahu nazvanou „Minulost a budoucnost antropologie ve střední a východní Evropě: poznámky k vizi Chrise Hanna“ o vědecké kultuře české antropologie. Jako příklad uvedl stručný příspěvek o dějinách české etnologie Ivo T. Budila pro britský sborník, ve kterém údajně použil celé části článku, který Scheffel sepsal s Josefem Kandertem, aniž by je označil za převzaté. Ivo T. Budil reagoval v témže čísle, kde namítl, že Scheffelův a Kandertův článek byl uveden v seznamu použité literatury a řádně osmkrát odkázán přímo v textu přesně tam, kde byly příslušné informace využity.[7]

Na obsah čísla reagovala ČTK, jejíž zprávu převzal Týden[16] a Plzeňský deník[17]. V následujících měsících probíhala na stránkách novin diskuse vědců o údajném plagiátorství.[7] Tomáš Kaiser z FAV ZČU, jehož manželce nebyla krátce předtím prodloužena na FF ZČU pracovní smlouva, otevřel web srovnávající pasáže Budilovy osmisetstránkové knihy Za obzor Západu s texty, které nebyly údajně řádně odkázány. Na příkaz rektora Josefa Průši je Kaiser z důvodu střetu zájmů uzavřel.[7]

Na začátku července 2007 oznámila ZČU sestavení etické komise,[18][19] která měla zkoumat pravost vědeckých prací prorektora Ivo Budila.[18] Petr Zídek v článku „Když vědci kradou“ zveřejněného v Lidových novinách zpochybnil složení této etické komise, ve které podle jeho mínění většinu tvořili podřízení Ivo Budila. Zveřejněný seznam jmen členů komise, které předsedal historik František Šmahel, toto Zídkovo tvrzení nijak nepotvrdil.[7] Prof. Ivo Budila se zastali prof. Evžen Neustupný, bývalý ředitel Archeologického ústavu Akademie věd České republiky, a prof. Václav Blažek z Masarykovy univerzity v Brně, kteří upozornili na rozpoutanou mediální štvanici.[7] Etická komise skončila svoji činnost v září, kdy rektor Průša vydal o jejím závěru tiskovou zprávu.[20] Etická komise dospěla k závěru, že se prof. Budil nedopustil plagiátorství. Ivo Budil použil v knize Za obzor Západu citační úzus, v jehož rámci uvedl veškeré nepřímé odkazy na konci knihy tak, jak je to obvyklé v anglosaském a francouzském prostředí. Budilovi kritici tuto skutečnost v médiích zamlčeli.[20] Výběr členů komise, její práce a její závěr byl následně v Lidových novinách a Hospodářských novinách kritizován. Západočeská univerzita v Plzni ovšem prostřednictvím zveřejnění jmen členů komise a zápisů z jednání tuto kritiku odmítla.[7]

Dílo a ocenění

Ivo T. Budil v roce 2009 obdržel Medaili Vojtěcha Suka udělenou Ústavem antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity za „vynikající příspěvek k rozvoji české antropologie“.[21] Roku 2002 získal Výroční cenu Nadace Josefa Hlávky v kategorii společenských věd za knihu Za obzor Západu[zdroj⁠?] a je nositelem SVU Fellow for the professional achievements in the area of social sciences (2003).

Kromě přibližně tří set odborných studií a popularizujících a publicistických textů je autorem knih:

  • O udatných skutcích norských křižáků. Praha: Triton, 403 strany, ISBN 978-80-7553-743-0, 2020
  • Darwinova dcera. Velké Přílepy: Olympia, 168 stran, ISBN 978-80-7376-582-8, 2019.
  • Cultural Evolution of Racial Imagination. Praha: Metropolitan University Prague Press, 355 stran, ISBN 978-80-87956-95-3, 2019
  • Spiritualismus a odvrácená strana přírody. Praha: Triton, Metropolitan University Prague Press, 408 stran, ISBN 978-80-7553-519-1, ISBN 978-80-87956-71-7, 2017
  • Dějiny Skandinávie. Praha: Triton, Metropolitan University Prague Press, 504 strany, ISBN 978-80-7553-228-2, ISBN 978-80-87956-42-7, 2017
  • Triumf rasismu. Praha: Triton, 992 strany, ISBN 978-80-7387-750-7, 2015
  • Úsvit rasismu. Praha: Triton, 832 strany, ISBN 978-80-7387-630-2, 2013
  • Jitro Árijců. Život a dílo Arthura Gobineaua, zakladatele árijské ideologie. Praha: Triton, 424 strany, ISBN 978-80-7387-274-8, 2009
  • Zakladatelé Západu a poslední člověk. Esej o zrodu a zániku západní civilizace. Ústí nad Labem: Dryada, 184 strany, ISBN 978-80-87025-08-6, 2007
  • Za obzor Západu. Proměny antropologického myšlení od Isidora ze Sevilly po Franze Boase. I. a II. díl. Praha: Triton, 2. doplněné vydání, 810 stran, ISBN 978-80-7254-998-6, 2007
  • Válka Zuluů. Britsko-zulská válka v roce 1879. Praha: Triton, 308 stran, ISBN 80-7254-830-1, 2006
  • Zrození moderní rasové teorie: Život a dílo Victora Courteta. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 166 stran, ISBN 80-7204-398-6, 2005
  • Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Praha: Triton, 4. přepracované a doplněné vydání, 488 stran, ISBN 80-7254-321-0, 2003
  • Od prvotního jazyka k rase. Utváření novověké západní identity v kontextu orientální renesance, 278 stran. Praha: Academia, ISBN 80-200-0987-6, 2002
  • Kulturní a sociální antropologie Indoevropanů. Plzeň: Fakulta humanitních studií Západočeské univerzity v Plzni, 171 strana, ISBN 80-7082-591-X, 2000.

Odkazy

Reference

  1. ↑ NOVOTNÝ, Jan. Trikolóra ulovila další známé jméno. V Praze jí pomáhá antropolog. Euro.cz [online]. 2019-09-03 [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ IVO, Budil. Za obzor Západu - Ivo T. Budil | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2020-10-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ Profesor Ivo Budil: Mohli jsme být Rakousko, jsme periferie Západu. Tihle za to můžou. Ale už mají problémy. Velká šance, připravte se. page-maintitle-short-default [online]. [cit. 2020-10-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ DOPLNĚNÍ ODKAZU, Budil. Profesor Budil: Zpátky do reality! Zde jsou fakta o „prosperitě“ Západu. Po viru to jen zesílí. Je čas na obrat. page-maintitle-short-default [online]. [cit. 2020-10-22]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c TAMCHYNA, Robert. Vstupte! s Doc. RNDr. Ivo T. Budilem, Ph.D. - Odhalení. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ MF DNES; NĚMCOVÁ, Barbora. Plzeňský prorektor končí, ovšem ne kvůli opisování. iDNES.cz [online]. MAFRA a.s., 2007-10-10 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g SNOPEK, Jan. KauzaBudil: Chronologický přehled textů, které česká média do dnešního dne. www.biograf.org [online]. [cit. 2019-02-05]. Dostupné online. 
  8. ↑ Plzeňský prorektor není plagiátor, rozhodli odborníci. iDNES.cz [online]. 2007-09-14 [cit. 2019-02-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ BUDIL, I. Functional reconstruction of the supralaryngeal vocal tract of fossil human. Human Evolution. 1994-01-01, roč. 9, čís. 1, s. 35–52. Dostupné online [cit. 2019-11-22]. ISSN 1824-310X. DOI 10.1007/BF02438138. (anglicky) 
  10. ↑ HOWARD, D. M.; SCHOFIELD, J.; FLETCHER, J. Synthesis of a Vocal Sound from the 3,000 year old Mummy, Nesyamun ‘True of Voice’. Scientific Reports. 2020-01-23, roč. 10, čís. 1, s. 1–6. Dostupné online [cit. 2020-01-30]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-019-56316-y. (anglicky) 
  11. ↑ DATABAZEKNIH.CZ, Budil. Darwinova dcera - Ivo T. Budil | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2020-10-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ KOSMAS.CZ, ivo; BUDIL. O udatných skutcích norských křižáků - Ivo T. Budil | Kosmas.cz - internetové knihkupectví. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  13. ↑ Board of Directors | Society of Arts & Sciences. www.svu2000.org [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ Seznam kandidátů pro podzimní senátní volby. Novinky.cz [online]. 2020-06-18 [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. 
  15. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 2.10. – 3.10.2020, Výsledky hlasování, Obvod: 27 – Praha 1 [online]. Český statistický úřad, 2020 [cit. 2020-10-05]. Dostupné online. 
  16. ↑ ČTK. Prorektor plzeňské univerzity byl nařčen z plagiátu. TÝDEN.cz [online]. EMPRESA MEDIA, a.s., 2007-04-13 [cit. 2019-02-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ Prorektor ZČU prý opsal vědecký text. plzensky.denik.cz [online]. 2007-04-13 [cit. 2019-02-13]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b Univerzita hasí aféru prorektora. plzensky.denik.cz [online]. 2007-07-02 [cit. 2019-02-13]. Dostupné online. 
  19. ↑ Etická komise řeší údajné plagiátorství prorektora. iDNES.cz [online]. 2007-08-08 [cit. 2019-02-13]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b Vědci: Budil neopisoval. Lidovky.cz [online]. 2007-09-17 [cit. 2019-02-13]. Dostupné online. 
  21. ↑ Anthropologia Integra, roč. 8, č. 1/2017, str. 20

Externí odkazy

ikona
Tento seznam externích odkazů potřebuje upravit.
Můžete pomoci Wikipedii tím, že doplníte relevantní vnější odkazy, rozepíšete stávající, případně odstraníte nevyhovující. Inspiraci k vylepšení může přinést stránka Wikipedie:Externí odkazy.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ivo_T._Budil&oldid=19284443“