Arpádovci: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přidáno 5 200 bajtů ,  před 1 rokem
přeformulování, malá doplnění (podle en.wiki)
(odkaz)
(přeformulování, malá doplnění (podle en.wiki))
značky: editace z Vizuálního editoru možné problémové formulace chybný odkaz na rok
[[Soubor:Nte-kir-arpad.jpg|náhled|upright|Náčelník [[Arpád]]]]
 
'''Arpádovci''' (maďarsky ''Árpádok'' nebo ''Árpád-ház'') byli původní [[Uhersko|uherskou]] [[Panovnický rod|panovnickou]] (od roku 1000 [[Král|královskou]]) [[Dynastie|dynastií]], která vládla od počátků uherského státu ([[9. století]]) až do roku [[1301]], kdy zemřel její poslední mužský příslušník [[Ondřej III.]] Díky mnoha sňatkům arpádovských princezen do jiných [[Evropa|evropských]] rodů však i téměř všichni následující uherští panovníci měli Arpádovce mezi svými předky a potomci dynastie žijí mezi evropskou [[Aristokracie|aristokracií]] dodnes.
 
== Původ rodu ==
Ačkoliv se dynastie nazývá podle [[Maďaři|maďarského]] náčelníka [[Arpád|Arpáda]] († [[907]]), jejím prvním doloženým členem je jeho otec, veliký kníže [[Almoš]] (kolem 820 – kolem 895). Podle legendy byl Almoš synem mytického [[Turul|Turula]], pročež se dynastie (zřídka) označuje i jako Turulská. Almoš se synem Arpádem koncem 9. století vedli kočující maďarské kmeny do [[Panonská pánev|Panonské nížiny]], zatlačeni sem nájezdy kočovných [[Turci|Turků]] ([[Pečeněhové|Pečeněhů]]) na jejich dosavadní území na dnešní [[Ukrajina|Ukrajině]] (tzv. ''Etelköz'').
Za zakladatele dynastie je označován náčelník [[Arpád]] († [[907]]), který přivedl koncem 9. století maďarské kmeny do [[Panonská pánev|Panonské nížiny]], z důvodu nájezdů kočovných [[Turci|Turků]] na jejich původní území. [[Arpád]] pocházel z rodu Turulova, jeho otec byl [[Almoš]]. [[Turul]] v původním jazyce znamenal [[Falco (rod)|sokol]]. Některé středověké zdroje praví, že Arpádův předek byl vůdce hunských nájezdů na [[Evropa|Evropu]] [[Attila]].
 
Některé [[Středověk|středověké]] zdroje také praví, že Arpádovým předkem byl [[Attila]], vůdce [[Hunové|hunských]] nájezdů na [[Evropa|Evropu]], resp. že sám Arpád se považoval za Attilova potomka.
 
== Dějiny rodu 9.-10. století ==
Při cestě dopřes Karpat[[Karpaty]] [[Almoš]] zemřel (je možné, že se jednalo o rituální oběť) a vládu převzal jeho syn [[Arpád]]. PotéNa copřelomu se9. a [[10. století]] Maďaři obsadili [[Karpatská kotlina|Karpatskou kotlinu]] a poté začali podnikat válečné a loupeživé nájezdy na novémokolní území. Někdy dostatečněv usadildobě, začalkdy podnikatrozvrátili mnoho[[Velkomoravská válečnýchříše|Velkomoravskou nájezdůříši]] na(asi ostatní907), státyArpád zemřel a post velkého knížete zaujal jeho syn [[Zoltán (náčelník)|Zoltán]] († nejpozději 950). JehoMaďarské výboje vedly přesna západ, na území dnešní [[Itálie|Itálii]] do, [[Německo|Německa]], [[Francie]] anebo [[Španělsko|Španělska]]., Odi rokuna jih na území [[917Byzantská říše|Byzance]]. začaliRoku [[Maďaři917]] podnikatzačali výbojekonat nájezdy do několika zemí současně, což zapříčinilobyl jejímožná rozpaddůvod rozpadu jejich kmenové federace. V zemi tak nadále existovalo tři až pět kmenových svazů a pouze jednímjednomu z nich bylvládli náčelníkem [[Arpád]]Arpádovci.
 
PoOkolo smrtiroku Arpáda950 stanulje vjako čelevládce maďarských kmenů jeho synzmiňován [[Zoltán (náčelník)Fajsz|ZoltánFajs]], který vládl v letech 907 ažArpádův 948vnuk. SnažilAsi seza pokračovatjeho vvlády otcovýchutrpěli nájezdech.Maďaři Zavelkou vládyporážku Zoltánova synovceod [[FajszSvatá říše římská|římského]]e (948–955) byl maďarský postup zastaven římských králemkrále [[Ota I. Veliký|OttouOty I.]] v [[Bitva na Lechu (955)|bitvě una Lechu]] (955). Po němní, vládlza jehovlády Zoltánova synsyna [[Takšoň|TaksonyTakšoně]] (955–972† před 972), kterýMaďaři sepokračovali snažilve spíševýpadech o celkovoujen izolacisměrem zeměna od[[Balkán]] a kolem roku 970 jich zanechali zcela a definitivně se usadili v Karpatské ostatníchkotlině.
 
JehoZatímco Takšoň volil spíše [[Izolacionismus|izolacionistickou]] politiku, jeho syn [[Gejza]] (972–997kolem 940 – 997) se naopak snažil os obnoveníokolními vztahustáty snavázat normální ostatnímivztahy, zeměminapř. Poslalposlal vyslance k římskému císaři OttoviOtovi I. (973). TakéRoku 972 se nechal i sse celou jehosvou rodinou [[Křest|pokřtít]] a stalpřestože se taksám prvnímpřesvědčeným křesťanem vnikdy rodě.nestal, za jeho vlády se [[Křesťanstvíkřesťanství]] se pak začalo pozvolnamezi Maďary šířit. iGejza dorozšířil dalšíchsvou koutůmoc země.na Rozšířilúzemích svézápadně panstvíod o[[Dunaj|Dunaje]] malá území na dnešníma [[SlovenskoHron|SlovenskuHronu]], ale značná část Karpatské kotliny zůstávala v moci lokálních kmenových náčelníků.
 
Po Gejzovi nastoupil roku 997 jeho syn Vajk, pokřtěný jako [[Štěpán I. Svatý|Štěpán]]. Musel uhájit své právo na vládu před svým (asi) příbuzným [[Koppány|Kopáněm]], který si činil vlastní nárok na základě [[Seniorát|seniorátu]]. Štěpán zvítězil díky podpoře družiny jeho německé manželky [[Gisela Bavorská|Gisely Bavorské]], sestry budoucího římského krále [[Jindřich II.|Jindřicha II.]].
 
== 11. století ==
Díky strategickému významu své země a dobrým vztahům s římským králem [[Ota III.|Otou III.]] a s papežem [[Silvestr II.|Silvestrem II.]] dosáhl Štěpán povýšení maďarského knížectví na [[království]] a své vlastní [[korunovace]]. Došlo k tomu 25. prosince 1000 nebo 1. ledna 1001 a odsud se datuje existence [[Uherské království (1000–1526)|uherského království]] (pojmy „uherský“ a „maďarský“ tehdy splývaly). Záhy poté bylo zřízeno také [[arcibiskupství]] v [[Ostřihom]]i. Do roku 1030 král [[Štěpán I. Svatý|Štěpán I.]] sjednotil pod svou vládou celou Karpatskou kotlinu a stal se tak skutečným zakladatelem uherského státu. Zavedl správní členění na [[Župa|župy]] (platné v [[Maďarsko|Maďarsku]] v zásadě dodnes) a zřídil novou církevní organizaci se dvěma arcibiskupy (v Ostřihomi a v [[Kalocsa|Kaloči]]) a několika biskupy.
Po Gézovi nastoupil jeho syn [[Štěpán I. Svatý|Štěpán]], který byl také křesťan. Musel se postavit vzpouře ze svých vlastních řad, kde jiný možný nástupce trůnu [[Koppány]] napadl jeho pravomoc být dalším vládcem. Poté zajistil celkové sjednocení země a vydobyl si dobré vztahy s římským císařem [[Ota III.|Ottou III.]] a papežem [[Silvestr II.|Silvestrem II.]] Díky tomu získal roku [[1000]] královskou korunu a povolení zřídit [[arcibiskupství]] v [[Ostřihom]]i. Zavedl také nové administrativní zřízení státu tím, že ho rozdělil na jednotlivé kraje, zřídil novou církevní organizaci se dvěma arcibiskupy a několika biskupy.
 
Když Štěpánův jediný syn [[Svatý Emerich|EmericEmerich]] zemřel při lovu (2. září 1031), panovník ustanovil svým zástupcemnástupcem svého synovce [[Petr Orseolo|Petra Orseola]], syna jeho sestry Marie a [[Seznam benátských dóžat|benátského dóžete]] [[Otto Orseolo|Oty Orseola]]. To vyvolalo hněv u jehoŠtěpánova bratrance [[Vazul]]a, který byl ovšem v té době zavřený ve vězeníuvězněný v [[Nitra|Nitře]]. Po Štěpánově smrti (15. srpna 1038) bylo Petrovo následnické právo napadeno stařešinou [[Samuel Aba|Samuelem]] z rodu Aba. Král Petr upřednostňoval německé a italské dvořany, čímž proti sobě popudil domácí šlechtice, kteří ho nakonec roku 1041 svrhli a králem zvolili Samuela. Petr našel zastání v Německé říši a roku 1044 Samuela Abu za podpory [[Jindřich III. Černý|Jindřicha III.]] porazil a opět se chopil vlády. V roce 1046 byl však znovu svržen pohanskými povstalci, zajat a zabit či vyhnán (není jisté).
 
PoKrálem smrtise stal [[Štěpán I. Svatý|ŠtěpánaOndřej I.]] (15.vládl srpna 10381046–1060) se o nástupnicví strhl boj mezi Petrem, synemVazulův jeho sestry Mariesyn a [[SeznamTakšoňův benátskýchpravnuk dóžat|benátskéhov dožete]]mužské z rodu Orseolo,linii (a mezi stařešinou [[Samuel Aba|Samuelem]] z rodu Aba. Vlády se chopil Petr, ovšem v roce 1046 byl na jehorozdíl územíod vedenPetra silnýi rebelskýSamuela výpadtedy a Petr byl zajat povstalci. Vlady ujal Vazulův syn [[Ondřejpřímý I.]]Arpádovec), který do té doby žil ve vyhnanství v [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]]. Podařilo se mu zpacifikovat rebely a obnovilobnovit dobrý stavpozici křesťanství v zemi. V roce 1048 pozval svého mladšího bratra [[Béla I. Uherský|Bélu]] a uložil mu do správy třetinu svýchkrálovství zemí(tzv. do''Tercia jehopars regni'' anebo „vévodství“). Tato tradice rozdělení správy mezi více členů dynastie (připomínající i [[Přemyslovci|přemyslovská]] [[Údělné knížectví|údělná knížectví]]) se udržela až do 13. století. Nešlo nicméně o souvislé provincie, cožale měloo zaroztroušená následekúzemí rozděleníse dvěma nebo třemi středisky. Vládci těchto „vévodství“ obvykle uznávali nadřazenost krále, ale někdy se proti němu bouřili nebo hledali spojenectví s celéokolními zemězeměmi.
 
Ještě za svého života nechal Ondřej I. korunovat svého syna [[Šalamoun I. Uherský|Šalamouna]], aby zajistil jeho následnictví, které ovšem odporovalo dosud mezi Arpádovci uznávanému seniorátu. Po Ondřejově smrti skutečně Šalamounův nárok odmítl jeho strýc [[Béla I. Uherský|Béla I.]] a sám se stal králem (1060–1063). Pak teprve dosáhl koruny Šalamoun I. (1063–1074), ale po celou dobu bojoval o vládu se svými bratranci, Bélovými syny a vévody Gejzou, Ladislavem a Lampertem. Nakonec byl poražen a králem se stal [[Gejza I. Uherský|Gejza I.]] (1074–1077), po jehož smrti se prosadil jeho bratr [[Ladislav I. Svatý|Ladislav I.]] (1077–1095), který donutil Šalamouna, dosud vládnoucího v některých oblastech na západě země, k plné abdikaci.
Ještě za svého života přenechal Ondřej I. korunu svému synovi [[Šalamoun I. Uherský|Šalamounovi I]]. To se ale neslučovalo s tehdejší tradicí seniorátního práva a vévoda [[Gejza I. Uherský|Gejza I.]] (syn Bély I. a bratranec Šalamouna I.) se snažil Šalamouna svrhnout. Po několika potyčkách se mu to v roce 1074 podařilo. Zemřel 25. května 1077.
 
JehoKrál nástupcemLadislav sezaznamenal stalněkolik jehovýznamných bratrúspěchů: dosáhl u Říma [[Svatý Ladislav|Ladislav I.kanonizace]], kterýŠtěpána donutil Šalamouna, který vládl zemím na východě, k plné abdikaciI. Zaa jeho vládysyna seEmericha Maďarsko(20. stalosrpna silnější1083), a dokonceroku 1091 si podmanilopodmanil sousední [[Chorvatsko]], jež se stalo jeho provincií. ZaNovou jehoprovincii vládysvěřil byldo Římemsprávy kanonizovánsvému Štěpánsynovci I.[[Almoš a vévoda EmericArpádovec|Almošovi]]. Po Ladislavově smrti byl králem prohlášen jeho starší synovec [[Koloman Uherský]] (1095–1116), ale musel véstčást nástupnickéúzemí spory se svým bratrempřenechat [[Almoš Arpádovec|ÁlmosemAlmošovi]]. KolomanRoku vyhrál1097 aporazil zbavilv ÁlmoseChorvatsku jehopovstání vévodství.[[Petar VSnačić|Petara roce 1115 ho i s jeho synem oslepil, aby zajistil zvolení svého syna Štěpána IISnačiće]]. králem.
 
== 12. století ==
Po trvalých sporech s Almošem ho král Koloman roku 1107 zbavil jeho vévodství, a okolo roku 1115 ho dal i s jeho synem Bélou oslepit, aby zajistil nástupnictví pro svého syna [[Štěpán II. Uherský|ŠtěpánŠtěpána II.]] neměl(1116–1131). žádnéTen potomkyvšak azemřel takbez bylmužských potomků, takže jeho nástupcem byl prohlášen jeho synovec Saul. místoAlmošův slepéhosyn vévody [[Béla II.se Uherský|Bély]].však Kdyži všakpřes Šěpánsvou II.slepotu zemřeldokázal (1.prosadit březnaa 1131),stal se králem [[Béla seII. silouUherský|Bélou zmocnilII.]] trůnu(1131–1141). Za své vlády svou pozici ještě posílil poražením Kolomanova údajného syna [[Boris Uherský|Borise]]. BélaZačal začaltaké okupovat některá území v [[Bosna (historická země)|Bosně]] a dobytá území svěřil svému synovi Ladislavovi.
 
NástupcemJeho nástupcem byl zvolen Bélůvjeho další syn [[Gejza II. Uherský|Gejza II.]] (1141–1162). Po jeho smrti vládl jeho syn [[Štěpán III. Uherský|Štěpán III.]] (1162–1173), který musel bránit svou pozici na trůně před strýcemstrýci [[Ladislav II. Uherský|Ladislavem II.]] a(1162–63) strýcema [[Štěpán IV. Uherský|Štěpánem IV.]] (1163–65), který se pokoušel dobýt trůn i za pomoci [[Byzantská říše|Byzantské říše]]. TakéK mutomu ještě sám císař [[Manuel I. Komnenos]] obsadil území na jihu země pod záminkou, že na jeho dvoře žije králův bratr Béla.
 
Po smrti Štěpána III. byl zvolen králem právě jeho bratr [[Béla III. Uherský|Béla III.]] (1173–1196), který musel za účelem ochrany své pozice zavřít do vězeníuvěznit svého bratra [[Gejza Uherský|Gejzu Uherského]]. BélaBélovi III. bylse dostalo vzdělávánvzdělání v Byzantské říši a byl první, kdo použil na své vlajce [[dvojramenný kříž]] jako symbol Maďarska (Uherska). Tím byl hotov základ uherského znaku, složeného právě z dvojramenného kříže a ze stříbrných pruhů na rudém pozadí, což byl znak Arpádovců. Za jehoBélovy vlády byl kanonizován Ladislav I. (1192).
 
== 13. století ==
Za svého nástupce zvolil Béla III. svého staršího syna [[Emerich Uherský|Emericha]] (1196–1204), který ale musel připustit některá území v Chorvatsku a [[Dalmácie|Dalmácii]] svému bratru [[Ondřej II. Uherský|Ondřeji II.]], který se proti němu bouřil. Král Emerich se oženil s [[Konstancie Aragonská|Konstancií]] z rodu [[Seznam barcelonských hrabat|barcelonských hrabat]] a [[Seznam aragonských králů|aragonských králů]] a navázal tak příbuzenské vztahy s jiným vládnoucími rodem. Jeho syn král [[Ladislav III. Uherský|Ladislav III.]] vládl jen krátce (1204–05) a zemřel ještě jako dítě. Vlády se chopil jeho strýc [[Ondřej II. Uherský|Ondřej II.]]
 
Vlády se chopil jeho strýc [[Ondřej II. Uherský|Ondřej II.]] (1205–1235). Jeho vláda trvala dlouho, ale byla poznamenaná neustálými vnitřními konflikty, které vygradovaly roku 1222, kdy byl Ondřej II. donucen vydat tzv. zlatou bulu, kterou uděloval rozsáhlá privilegia šlechtě a omezoval vlastní královskou autoritu. Za jeho vlády byla jeho dcera [[Alžběta Durynská]] kanonizována. Po jeho smrti na jeho místo nastoupil jeho syn [[Béla IV.]] ([[1235]]–1270).
 
Tomu vážnému a zodpovědnému panovníkovi se podařilo obnovit královskou moc, ale vzápětí musel čelit ničivému [[Mongolský vpád do Evropy|mongolském vpádu]] (1241–42), který zanechal Uhersko v troskách. Pak však Tataři odtáhli a král měl možnost posílit obranu a postavit nebo opravit pevnosti na hranicích. Udělil také řadě sídel [[Městské právo|městská práva]], zejména v severní části země. Na krátkou dobu dokonce obsadil [[Štýrské vévodství]], ale pak byl v boji o něj poražen [[Přemysl Otakar II.|Přemyslem Otakarem II.]]. Dvě z jeho dcer byly kanonizovány ([[Markéta Uherská]] a [[Kinga Polská]]). Koncem svého života a vlády Béla IV. bojoval s odbojností svého syna a následníka Štěpána V., kterému roku 1265 přiznal titul mladšího krále a dal mu do správy území na východě země.
Jeho vláda bylo poznamenaná mnoha vnitrostátními konflikty. Vší silou se snažil zajistit následnictví pro své syny. Za jeho vlády byla jeho dcera [[Alžběta Durynská]] kanonizována. Po jeho smrti na jeho místo nastoupil jeho syn [[Béla IV.]] ([[1235]])
 
Když [[Štěpán V. Uherský|Štěpán V.]] (1270–72) nastoupil na trůn, řada stoupenců jeho otce emigrovala do [[Čechy|Čech]], ale po Štěpánově brzké smrti se zase vrátili. Na trůn nastoupil jeho nezletilý syn [[Ladislav IV. Kumán]] (1272–90, fakticky vládl od roku 1277). Tento po matce potomek kočovných Kumánů upřednostňoval na dvoře pohanské zvyky své kumánské družiny, pročež působil četné skandály a byl několikrát [[Exkomunikace|exkomunikován]]. Za jeho vlády došlo ke značnému úpadku královské moci a parcelaci Uherska na území pod vlivem jednotlivých nejmocnějších šlechticů (magnátů). Ladislav IV. byl nakonec roku [[1272|1290]] zavražděn (paradoxně) kumánským atentátníkem.
Tomu se podařilo dát království dohromady, ale vzápětí bylo zdevastováno při [[Mongolský vpád do Evropy|mongolském vpádu do Evropy]] (1241-42). Postupně Tatarů ubývalo a tak postavil či opravil některé pevnosti na hranicích a sjednotil obranu. Také udělil [[městská práva]] několika vesnicím. Na krátkou dobu obsadil [[Štýrské vévodství]]. Dvě z jeho dcer byly kanonizovány ([[Markéta Uherská]] a [[Kinga Polská]]).
 
Po jeho smrti se nejprve soudilo, že dynastie vymřela, protože jediným pozůstalým Arpádovcem v mužské linii byl Ondřej, syn Štěpána, svými bratry neuznaného pohrobka Ondřeje II. Nakonec však byl [[Ondřej III.]] (1290–1301) přece korunován a většina šlechticů jeho volbu uznala. Nepodařilo se mu však obnovit jednotu země a zlomit moc magnátů, ani zplodit mužského následníka. Když 14. ledna [[1301]] zemřel, téměř přesně 300 let od korunovace Štěpána I., definitivně vymřel rod Arpádovců [[po meči]]. Jeho dcera [[Alžběta Arpádovna]], poslední člen rodu, zemřela roku 1338.
Dalším nástupcem byl jeho syn [[Štěpán V. Uherský|Štěpán V.]] Za jeho vlády mnoho lidí odešlo do Čech, ovšem vrátili se za vlády jeho syna [[Ladislav IV. Kumán|Ladislava IV. Kumána]]. Za své vlády musel řešit vnitrostátní spory, které postupně rozkládaly království. Mnoho rodů se na sklonku královy vlády nakradlo ze státní kasy do svých vlastních kapes. Ladislav IV. byl nakonec roku [[1272]] zavražděn svými odpůrci.
 
== Nástupci ==
Po jeho smrti se myslelo, že rod Arpádovců skončil, jelikož jediným následníkem byl [[Ondřej III.]], vnuk krále [[Ondřej II. Uherský|Ondřeje II.]], který byl ovšem svými bratry popřen. Přesto však byl zvolen králem většinou maďarských baronů. Za své vlády se ovšem musel potýkat se svými odpůrci nesouhlasícími s jeho vládou. Když 14. ledna [[1301]] zemřel, vymřel rod Arpádovců [[po meči]]. Jeho dcera [[Alžběta Arpádovna]], poslední člen rodu, zemřela sedm let poté.
Nárok na uherskou korunu po vymření Arpádovců uplatnili zejména [[Anjouovci|anjouovští]] potomci [[Marie Uherská (1257–1323)|Marie]], dcery Štěpána V. Téměř všichni následující uherští panovníci byli potomky Štěpána V. (Anjouovci, [[Habsburkové]]), nebo alespoň Bély IV. ([[Přemyslovci]], [[Lucemburkové]], [[Jagellonci]]). Mimo linii stáli pouze králové [[Matyáš Korvín]] a [[Jan Zápolský|Jan I. Zápolský]].
 
[[Soubor:Rodokmen arpadovcu.jpg|500x400px|náhled|Rodokmen Arpádovců]]

Navigační menu