Gejza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Na tento článek je přesměrováno heslo Gejza. O uherském králi pojednává článek Gejza I. Uherský.
Gejza
Miniatura Gejzy z Chronicon Pictum - 1360.
Miniatura Gejzy z Chronicon Pictum - 1360.
uherský velkokníže
Období asi 972997
Předchůdce Takšoň
Nástupce Štěpán I.

Narození asi 940
Úmrtí 997
Manželky Sarolt z Transylvanie
Adelaida Polská?
Potomci Štěpán I. Svatý
Judita Uherská (manželka Boleslava I. Chrabrého)
Markéta Uherská (manželka Gabriela Radomíra)
Grimelda Uherská (manželka Oty Orseola)
Sarlota (manželka Samuela Aby)
Dynastie Arpádovci
Otec Takšoň
Matka princezna z rodu Pečeněhů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gejza (asi 940997; maď. Géza) byl uherský velkokníže od začátku 70. let, 10. století až do jeho smrti v roce 997. Byl synem uherského velkoknížete Takšoně a jeho chazarské, pečeněžské nebo volžsko-bulharské manželky. Jeho ženou byla Sarolt z Transylvanie, dcera transylvánského knížete Gyuly II. Po nástupu na trůn uzavřel mír se Svatou říší římskou. Za jeho vlády došlo v Uhersku ke konsolidaci vlády. Tato konsolidace probíhala, podle zdrojů z 10. století, velice krutě a nemilosrdně. Byl prvním uherským panovníkem, který podporoval zájmy křesťanských misionářů ze západu. I přesto, že došlo k jeho pokřtění (při křtu přijal jméno Štěpán), nová víra nebyla tak horlivá a Gejza pokračoval i po pokřtění v pohanských rituálech. Po jeho smrti se stal uherským knížetem jeho syn Štěpán, který se v roce 1000 stal prvním uherským králem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Busta muže v národním historickém parku. Ópusztaszer v Maďarsku. (2005), Váradi Zsolt
Busta Gejzy v maďarském historickém národním parku

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Gejza byl nejstarším synem Takšoně, jenž byl uherským velkoknížetem od roku 955.[1] Podle kroniky Gesta Hungarorum byla Gejzova matka "ze země Kumánů."[2][3] Tento odkaz na "Kumány" naznačuje, že matka Gejzy pocházela z Chazarské říše, z kmene pečeněhů či z Volžského Bulharska.[4] V listu byzantského císaře Konstantina VII. Porfyrogennetose, který okolo roku 950 zmiňuje potomky velkoknížete Arpáda, není zmíněno jméno Gejza.[4] Přesto se historik Gyula Kristó domníval, že se Gejza narodil okolo roku 940 a císař jej nezmínil z důvodu, že Gejza byl ještě dítě.[4] Původní uherská forma jména byla pravděpodobně "Gyeücsa" nebo "Gyeusa." To bylo snad odvozeno od slova "Yabghu," což byla asi forma nějakého turkického titulu.[4] Gejzův otec Takšoň zorganizoval sňatek Gejzy a Sarolt, dcery Gyuly,[4][5] významného uherského náčelníka vládnoucího v Transylvánii nezávisle na uherském velkoknížeti.[5] Tento panovník byl v roce 952 pokřtěn v Konstantinopoli.[6] Sarlot snad byla i před sňatkem křesťanka, podle Bruna z Querfurtu byl však její vztah ke křesťanství "zmatený."[6]

Bronzová socha Gejzy stojící vedle katedrály
Socha Gejzy Uherského v Székesfehérváru

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Gejza se stal velkoknížetem po smrti jeho otce okolo roku 972.[4][7][8] Přijal centralizační politiku, díky čemuž byl uznáván jako nemilosrdný vládce.[7][9] Jedna z verzí legendy o svatém Štěpánovi dokonce říká, že Gejzovi ruce byly "pošpiněny krví."[7] Podle historika Pála Engela provedl Gejza "čistku"[7] proti jeho příbuzným. Tuto domněnku podporuje fakt, že kolem roku 972 nejsou kromě Gejzy zmíněni v pramench jiní Arpádovci. Pouze Koppány, vládnoucí jižní části v Zadunají je v té době doložen prameny.[7]

V roce 972 se sňatkem spojily dvě říše sousedící s Uherskem, Svatá říše římskáByzanc.[10] Zatímco s Byzancí trvalo napětí již deset let, se Svatou říší byly vzathy relativně dobré. Bylo tedy logické se Gejza rozhodl uzavřít mír se Svatou říší římskou.[11] Brzy poté začali do Uher přicházet mniši ze Svaté říše. První mnich poslaný Otou I. Velikým, který se jmenoval Bruno přišel do Uher okolo roku 972.[12][pozn. 1] O rok později byly na sněmu v Quedlinburgu přítomni vyslanci z Uherska.[7][14]

Gejza, ten co byl krutý a přísný, jednal zdvořile, jako by jednal se svými vlastními lidmi, byl soucitný a velkorysý, hlavně s křesťany, ačkoliv [byl] stále zapleten do pohanství. Když pak příbližil se světlu duchovní milosti, začal jednat o míru se všemi sousedy. Kromě toho ustanovil pravidlo, aby byla všem křesťanům, co se chtěli dostat do jejich panství, bylo projeveno laskavosti, pohostinosti a bezpečnosti. Dal on knězům a mnichům možnost, aby odejít mohli do jeho přítomnosti, nabídl jim své ochotné naslouchání a potěšil je klíčením semene pravé víry zeseté v zahradě jeho srdce
— Hartvik: Život svatého Štěpána[15]

V listu biskupa Prunwarta je zmíněn úspěšný křest mnoha obyvatelů Uherska, včetně jejich "krále".[12] Tuto zmínku podporuje i kronika Dětmara z Merseburku, který se zmiňuje o tom, že christianizace Uhrů započala za Gejzy,[16] který se stal prvním křesťanským vládcem Uherska.[10] Při křtu přijal jméno Štěpán.[4] I přesto, že došlo k jeho křtu, pokračoval Gejza nadále v pohanských rituálech, tento fakt dokazuje, že se nikdy nestal pravým křesťanem.[17] Podle historika Gyuly Kristó došlo za Gejzovy vlády k založení veszprémské diecéze.[4] Tato domněnka však nebyla historiky definitivně přijata.[18][19] Podle listiny, která byla sepsána za vlády jeho syna Štěpána, byl Gejza zakladatelem benediktinského kláštera Pannonhalmě.[20][21][22]

Jeho otec jmenoval se Deuvix (Gejza) a byl to muž nadmíru krutý, který v náhlém návalu hněvu zabil mnoho lidí. Když se však stal křesťanem, postupoval zuřivě při upevňování víry vůči těm, kteří ji odmítali. Tak prokázal horlivost Bohu a smyl své předchozí hříchy. Skládal oběti nejen všemohoucímu bohu, ale také obrazům bohů jiných. Když ho z toho biskup obvinil, odpověděl mu: „Mám dost bohatství a moci i svobodnou možnost tak činit.“
— Dětmar z Merseburku[23]
Obraz muže s korunou, žezlem a jablkem (11. století)
Jindřich IV. Bavorský, se kterým Gejza vedl válku

Na počátku 80. let 10. století, po smrti Oty II. vypukla ve Svaté říši válka. Gejzovi se podařilo těchto konfliktů využít, a v roce 983 zaútočil na Bavorsko. Při tomto útoku se podařilo Gejzovi získat pevnost Melk.[24] O 8 let později, tedy v roce 991 zahájilo bavorské vojsko protiútok. Bavorům se podařilo zatlačit Gejzu až za Vídeňský les.[24] V roce 996 byl v mírové smlouvě s Jindřichem IV. Bavorským[pozn. 2] donucen vzdát se území východně od řeky Litavy.[7] Aby byl upevněn mír mezi Jindřichem a Gejzou, konala se svatba mezi Gejzovým synem Štěpánem a Jindřichovou sestrou Giselou.[4][7] Ještě před tímto sňatkem se Gejza postaral o nástupnictví jeho syna Štěpána. Svolal totiž významné uherské velmože, které přinutil složit přísahu, že po jeho smrti přijmou syna Štěpána na trůn.[25]

Během jeho vlády nepodnikl Gejza, s výjimku konfliktu v Bavorsku, žádné válečné tažení proti jiným panovníkům. Obeřzetně zachovával mír a splétal spojenectví s ostatními knížaty. Díky tomu se mohl soustředit na konsolidaci své vlády.[26]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Manželkou Gejzy byla Sarlot z Transylvánie, během života mu porodila nejméně tři, nejvíce však pět dětí. Prvním dítětem byl Štěpán, který se stal po Gejzově smrti velkoknížetem a později králem.[27] Na základě polsko-uherské kroniky,[27][28] se historik Szabolcs de Vajay domníval, že matkou dvou dcer byla Adelaida Polská, druhá Gejzova manželka. Tato domněnka však nebyla historiky přijata.[4] Adelaida je zmíněna pouze v polsko-uherské kronice, jako sestra Měška I.. Historici však pochybují nejen o tom, že byla matkou některých Gejzových dcer, ale i o její existenci.[29] Podle polsko-uherské kroniky donutila Adelaida Polská Gejzu k přijmutí křesťanství.[30]

Zoltán

nar. 896 zm. 949

  dcera Menumoruta   ?   ?
         
     
  Takšoň

nar. asi 931

zm. asi 970

  "Kumánská" žena  
     
   
Sarlot z Transylvánie?

OO   datum neznámé

Gejza

nar. asi 940 zm. 997

               
               
                   
Štěpán I. Svatý

 nar. asi 975

 zm. 15. srpen 1038  

Judita 

nar. asi 969 zm. 988  

Markéta 

 nar. asi mezi 969/975

zm. 11. století

Grimelda Uherská

nar. po 975 

zm. po 1026

Sarlot

nar. po 975 

zm. po 11. století

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Géza, Grand Prince of the Hungarians na anglické Wikipedii.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle Richarda Pražáka byl Gejza Brunem pokřtěn.[13]
  2. Pozdějším římským císařem Jindřichem II.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KRISTÓ, Gyula; MAKK, Ferenc. Az Árpád-ház uralkodói. Maďarsko: I.P.C. Könyvek, 1996. 288 s. ISBN 963-7930-97-3. S. 26. (maďarsky) Dále jen Az Arpád. 
  2. Anonymus, Notary of King Béla: The Deeds of the Hungarians (ch. 57), s. 127.
  3. Az Arpád s. 24
  4. a b c d e f g h i j KRISTÓ, Gyula. Encyklopedie rané maďarské historie (9. - 14. století) (původním názvem: Korai magyar történeti lexikon (9–14. század)). Budapešť: Akadémiai Kiadó ISBN 963-05-6722-9. (maďarsky) 
  5. a b SĂLĂGEAN, Tudor. History of Romania: Compendium. Cluj-Napoca: Romanian Cultural Institute, 2006. 820 s. ISBN 978-973-7784-12-4. S. 150. 
  6. a b Az Arpád s. 28
  7. a b c d e f g h ENGEL, Pál. The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. New York: Tauris Publishers, 2001. ISBN 1-86064-061-3. S. 19. (anglicky) Dále jen The Realm of St Stephen. 
  8. MOLNÁR, Miklós. A Concise History of Hungary. Cambridge: Cambridge University Press, 2001. 370 s. ISBN 978-0-521-66736-4. (anglicky) 
  9. KIRSCHBAUM, Stanislav J. A History of Slovakia: The Struggle for Survival. New York: St. Martin's Press, 1995. 350 s. ISBN 963-482-113-8. (anglicky) 
  10. a b KONTLER, László. Millennium in Central Europe: A History of Hungary. Budapešť: Atlantisz Publishing House, 1999. 537 s. ISBN 963-9165-37-9. S. 51. (anglicky) 
  11. KONTLER, László; PRAŽÁK, Richard. Dějiny Maďarska. Překlad Miloslav Korbelík. Brno: Lidové Noviny, 2001. 601 s. ISBN 80-7106-405-X. S. 41. Dále jen Dějiny. 
  12. a b BEREND, Nora; LASZLOVSZKY, József; SZAKÁCS, Béla Zsolt. Christianization and the Rise of Christian Monarchy: Scandinavia, Central Europe and Rus', c. 900-1200. Cambridge: Cambridge University Press, 2009. 460 s. ISBN 978-0-521-87616-2. S. 319 - 368. (anglicky) Dále jen Christianization. 
  13. Dějiny s. 432
  14. Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Překlad Bořek Neškudla, Jakub Žytek. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0088-4. S. 68. Dále jen Kronika. 
  15. Hartvic, Life of King Stephen of Hungary (ch. 2), pp. 379–380
  16. Christianization s. 331
  17. The Realm of St Stephen s. 27
  18. Christianization s. 350 - 351
  19. The Realm of St Stephen s. 42
  20. Christianization s. 352
  21. The Realm of St Stephen s. 43
  22. Dějiny s. 45
  23. Kronika s. 263
  24. a b Az Arpád s. 30
  25. Az Arpád s. 33
  26. Dějiny s. 42
  27. a b Az Arpád s. 29
  28. MACARTNEY, Carlile Aylmer. The Medieval Hungarian Historians: A Critical & Analytical Guide. Cambridge: Cambridge University Press, 1953. 218 s. ISBN 978-0-521-08051-4. S. 175. (anglicky) 
  29. HOMZA, Martin. Mulieres suadentes - Persuasive Women: Female Royal Saints in Medieval East Central and Eastern Europe. Boston: Brill, 2017. 260 s. ISBN 978-90-04-31466-5. S. 22-25. (anglicky) Dále jen Mulieres suadentes. 
  30. Mulieres suadentes s. 22-24

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Takšoň
Znak z doby nástupu Uherský panovník
Gejza
po 970997
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Štěpán I. Svatý