Hébé: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
jen odkaz
Ambroise (diskuse | příspěvky)
Bez shrnutí editace
Řádek 14: Řádek 14:
'''Hébé''' ([[starořečtina|řecky]] ''Ἥβη'', [[latina|latinsky]] ''Hebe'') je v [[řecká mytologie|řecké mytologii]] bohyně věčné mladosti a jara, číšnice olympských bohů.
'''Hébé''' ([[starořečtina|řecky]] ''Ἥβη'', [[latina|latinsky]] ''Hebe'') je v [[řecká mytologie|řecké mytologii]] bohyně věčné mladosti a jara, číšnice olympských bohů.


Byla dcerou nejvyššího boha [[Zeus|Dia]] a jeho manželky [[Héra|Héry]], někdy se uvádí, že ji zrodila Héra sama ze sebe podobně jako Zeus [[Athéna|Athénu]].
Je dcerou nejvyššího boha [[Zeus|Dia]] a jeho manželky [[Héra|Héry]], někdy se uvádí, že ji zrodila Héra sama ze sebe podobně jako Zeus [[Athéna|Athénu]].


Na [[Olymp]]u měla významnou funkci: nalévala bohům [[nektar]], nápoj věčné mladosti, devětkrát sladší než med, který bohové pili místo vína, a podávala [[ambrosie|ambrosii]], jídlo bohů, které propůjčovalo mládí, krásu i nesmrtelnost a působilo jako balzám.
Na [[Olymp]]u významnou funkci: nalévá bohům [[nektar]], nápoj věčné mladosti, devětkrát sladší než med, který bohové pili místo vína, a podává [[ambrosie|ambrosii]], jídlo bohů, které dává mládí, krásu i nesmrtelnost a působí jako balzám.


Když Zeus unesl (nebo nechal unést) později [[Ganymédés|Ganyméda]] a ustanovil ho novým číšníkem bohů, musela Hébé své místo opustit, což bylo provázeno značnou nelibostí bohyně Héry. Hébé se poté provdala za největšího hrdinu řeckých mýtů [[Héraklés|Hérakla]] a měli spolu dva syny jménem [[Alexiares]] a [[Aníkétos]].
Když Zeus unesl (nebo nechal unést) později [[Ganymédés|Ganyméda]] a ustanovil ho novým číšníkem bohů, musela Hébé své místo opustit, což bylo provázeno značnou nelibostí bohyně Héry. Hébé se poté provdala za největšího hrdinu [[Héraklés|Hérakla]] poté, co se z něj stal bůh a mají spolu dva syny jménem [[Alexiares]] a [[Aníkétos]].


== Odkaz v umění ==
== Odkaz v umění ==

Verze z 24. 12. 2018, 17:42

Hébé
Hébé na obraze francouzského malíře Ch. Duranda
Hébé na obraze francouzského malíře Ch. Duranda
Symbolyčíše vína, orel, břečťan, fontána mládí
SídloOlymp
PartnerHéraklés
RodičeZeus a Héra
DětiAlexiaros a Aníkétos
Římský ekvivalentJuventas
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hébé (řecky Ἥβη, latinsky Hebe) je v řecké mytologii bohyně věčné mladosti a jara, číšnice olympských bohů.

Je dcerou nejvyššího boha Dia a jeho manželky Héry, někdy se uvádí, že ji zrodila Héra sama ze sebe podobně jako Zeus Athénu.

Na Olympu má významnou funkci: nalévá bohům nektar, nápoj věčné mladosti, devětkrát sladší než med, který bohové pili místo vína, a podává ambrosii, jídlo bohů, které dává mládí, krásu i nesmrtelnost a působí jako balzám.

Když Zeus unesl (nebo nechal unést) později Ganyméda a ustanovil ho novým číšníkem bohů, musela Hébé své místo opustit, což bylo provázeno značnou nelibostí bohyně Héry. Hébé se poté provdala za největšího hrdinu Hérakla poté, co se z něj stal bůh a mají spolu dva syny jménem Alexiares a Aníkétos.

Odkaz v umění

Hébé se svým manželem, řeckým hrdinou Héraklem. Muzeum v Remeši

Podoba Hébé se zachovala na mnoha reliéfech a vázových malbách. Většinou je zobrazena ve společnosti Hérakla. Nejlepší z novodobých děl:

  • socha, kterou vytvořil A. Pajou, dvorní sochař Ludvíka XV. a Ludvíka XVI., který dal hlavu Mme du Barry
  • socha A. Canova (asi r. 1800)
Nikterak neuctívám Hygieiu, dceru toho starého mastičkáře Asklépia, která je na pomnících zpodobována, jak v jedné ruce drží hada a v druhé pohár, z něhož had občas upíjí; uctívám spíš Hébé, číšnici Diovu, kterou Héra zázračně počala pomocí hlohu, a která měla moc bohům i lidem znovu dávat svěžest mládí. Byla to asi jediná po všech stránkách zdatná, zdravá a statná dáma, jež kdy chodila po této planetě, a kamkoli přišla, nastalo jaro.
— Henry David Thoreau, Walden[1]

Odkazy

Reference

  1. THOREAU, Henry David: Walden aneb Život v lesích, Odeon Praha 1991, ISBN 80-207-0278-4, překlad Josef Schwarz

Literatura

Externí odkazy