Sindhština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sindhština (سنڌي / सिन्धी / Sindhī)
Rozšíření: Pákistán, Indie, menšiny v Hong Kongu, Ománu, na Filipínách, v Singapuru, Spojených arabských emirátech, Velké Británii, USA a Afghánistánu

Počet mluvčích:

54,3 milionu

Klasifikace:

Písmo: Arabské písmo, Dévanágarí
Postavení
Regulátor: není stanoven
Úřední jazyk: Pákistán, Indie (na státní úrovni)
Kódy
ISO 639-1: sd
---
snd (B) snd (T)
SIL: snd
Wikipedie
sd.wikipedia.org

Sindhština (arabské písmo: سنڌي, dévanágarí: सिन्धी, Sindhī) je jazyk pocházející z pákistánské provincie Sind. V Pákistánu ji ovládá přibližně 41 milionů mluvčích, v Indii pak dalších 12 milionů. Po urdštině je sindhština v Pákistánu nejrozšířenějším jazykem, v těchto dvou jazycích jsou také vydávány občanské průkazy. Status úředního jazyka má v Pákistánu a v Indii na státní úrovni. Přestože sindhština jednoznačně patří do skupiny indoárijsých jazyků, je patrný silný vliv drávidských jazyků.

Většina pákistánských mluvčí je soustředěna v provincii Sind. Zbývající mluvčí najdeme v Indii a v sindhských komunitách po celém světě. K rozšíření jazyka došlo po osamostatnění Pákistánu od Indie v roce 1947, kdy Sind opustili hinduisté. S přijetím islámu většinou obyvatel Sindu se pro zápis začalo používat arabské písmo.[1] Po vyhlášení nezávislosti Pákistánu i Indie na Spojeném království představila indická vláda pro zápis sindhštiny písmo dévanágarí. To je dnes používáno hlavně sindhskými hinduisty.

Rozšíření na Indickém subkontinentu[editovat | editovat zdroj]

Jako první jazyk je sindhština vyučována na školách v Sindu, jako druhý pak v Balúčistánu. Mnoho vzdělávacích zařízení řízených sindhskou komunitou v Indii, hlavně ve státě Maháráštra, vyučujue sindhštinu buď jako předmět, nebo ji používá přímo jako vyučovací jazyk.[2] Sindhština má velice bohatou slovní zásobu, proto si ji oblíbilo mnoho spisovatelů a najdeme tedy spoustu literárních děl psaných v tomto jazyce.

Dialekty sindhštiny jsou používány na jihu provincie Paňdžáb a v provinciích Balúčistán a Severozápadní pohraniční provincie. V Indii jsou rozšířeny ve státech Gudžarát a Rádžasthán.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Abu-Rayhan Biruni v knize Mal al-Hind a další arabští a perští cestovatelé, kteří Sind navštívili, potvrzují, že sindhština v této oblasti převládala i před příchodem islámu. Dále se zmiňují o široké slovní zásobě a různých písmech, která byla používána pro její zápis. Ve 12. století byl do sindhštiny poprvé přeložen Korán, a to ve verších. Byl to vůbec první překlad Koránu na světě. Mezi 14. a 18. stoletím se sindhština stává populární jako jazyk spisovatelů a básníků.


Základní fráze[editovat | editovat zdroj]

  • Keeyen aahyo? - Jak se máš? (používáno jako pozdrav)
  • Ma theek aahiyan. - Velmi dobře.
  • Meherbani. - Děkuji.
  • Meherbani karay. - Prosím. (prosba)
  • Ha - Ano
  • Nain - Ne
  • Kee ahyo / khiya haye? - Jak se máš?
  • Maa teekh ahyaan. - Mám se dobře.
  • Allah wahi. - Na shledanou. (rozloučení muslimů)
  • Teekhaih. - Na shledanou. (rozloučení hinduistů)
  • Teenjho naalo cha aahaye? - Jak se jmenuješ?
  • Meenhjo naalo ______ aahaye. - Jmenuji se _____.
  • Hik - Jedna
  • Ba - Dva
  • Tay - Tři
  • Maa Sindh jo aahya / Maa Sindh maa ahyaa. - Pocházím ze Sindu.
  • Maa musulman / hindhu aahya - Jsem muslim / hinduista.
  • Maa Sindhi aahya. - Jsem Sindh.
  • Assin Sindhi aahyoo. - Jsme Sindhové.
  • Allah Wahi. - Bůh Ti žehnej.

Výslovnost[editovat | editovat zdroj]

Sindhština rozlišuje poměrně velký počet fonémů. 46 různých souhlásek se kombinuje ještě s dalšími 16 samohláskami. Všechny plozivy, afrikáty a nasály, dále retroflexní verberanta a laterální aproximanta mají své protějšky tvořené přídechem. Sindhština také zahrnuje čtyři oddělené implozivy.

Souhlásky[editovat | editovat zdroj]

Bilabiály Labio-
dentály
Dentály Alveoláry Post-
alveoláry
Retroflexy Palatály Veláry Glotály
Nazály m
n
ɳ
ɳʱ
ɲ ŋ
Plozivy p
b
t
d
ʈ
ʈʰ
ɖ
ɖʱ
k
g
Implozivy ɓ ɗ    ʄ ~ jˀ ɠ
Afrikáty t̠ɕ
t̠ɕʰ
d̠ʑ
d̠ʑʱ
Frikativy f   s z ʂ x ɣ h  
Vibranty r ɽ
ɽʱ
Aproximanty ʋ j
Laterály l

Samohlásky[editovat | editovat zdroj]

Samohlásky v sindhštině

Samohlásky mohou být dlouhé /i e æ ɑ ɔ o u/ a krátké /ɪ̆ ʊ̆ ɐ̆/. (/æ ɑ ɐ̆/ jsou v tabulce přepisovány jako /ɛ a ə/.) Souhlásky, které následují po krátké samohlásce, se prodlužují: [pɐ̆tˑo] (list) vs. [pɑto] (nošený).

Písmo[editovat | editovat zdroj]

Arabské písmo[editovat | editovat zdroj]

V Pákistánu se sindhština zapisuje variantou perské abecedy, která se vyvinula z písma arabského. Používat se začala pod britskou nadvládou v 19. století. Sindhská varianta celkem obsahuje 52 písmen. Perskou abecedu obohatila o do té doby nepoužívané spřežky a dalších 18 nových písmen, ڄ ,ٺ ,ٽ ,ٿ ,ڀ ,ٻ ,ڙ ,ڍ ,ڊ ,ڏ ,ڌ ,ڇ ,ڃ ,ڦ ,ڻ ,ڱ ,ڳ ,ڪ, aby popsala různé fonémy sindhštiny a dalších indoárijských jazyků. Některá písmena, která v perštině či arabštině představují odlišné fonémy, jsou v sindhské variantě homofony.

جھ ڄ ج پ ث ٺ ٽ ٿ ت ڀ ٻ ب ا
ɟʱ ʄ ɟ p s ʈʰ ʈ t ɓ b *
ڙ ر ذ ڍ ڊ ڏ ڌ د خ ح ڇ چ ڃ
ɽ r z ɖʱ ɖ ɗ d x h c ɲ
ق ڦ ف غ ع ظ ط ض ص ش س ز ڙھ
k f ɣ z t z s ʃ s z ɽʱ
ي ه و ڻ ن م ل ڱ گھ ڳ گ ک ڪ
* h * ɳ n m l ŋ ɡʱ ɠ ɡ k

Dévanágarí[editovat | editovat zdroj]

V Indii je naopak používáno písmo dévanágarí. Sindhskou variantu představila v roce 1948 vláda Indie, nikdy se však nedočkala úplného přijetí a dnes se používá po boku s arabským písmem. Čárka pod písmenem značí implozivní souhlásku. Tečka zvaná nukta tvoří nové souhlásky.

ə a ɪ i ʊ e ɛ o ɔ
ख़ ग॒ ग़
k x ɡ ɠ ɣ ɡʱ ŋ
ज॒ ज़
c ɟ ʄ z ɟʱ ɲ
ड॒ ड़ ढ़
ʈ ʈʰ ɖ ɗ ɽ ɖʱ ɽʱ ɳ
t d n
फ़ ब॒
p f b ɓ m
j r l ʋ
ʃ ʂ s h


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Wikipedia
Sindhská edice Wikipedie, svobodné encyklopedie

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. [1]
  2. The Sindhu World

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sindhi language na anglické Wikipedii.