Védský sanskrt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Védský sanskrt
Rozšířenístarověká Indie
Počet mluvčíchmrtvý jazyk
Klasifikace
Písmodévanágarí
Postavení
Regulátornení stanoven
Úřední jazyknení úředním
Kódy
ISO 639-1není
ISO 639-2není
ISO 639-3(vsn)
Ethnologue(vsn)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Védský sanskrt, též védský jazyk či staroindičtina je mrtvý indoárijský jazyk, předchůdce klasického sanskrtu. V tomto jazyce byly zaznamenány posvátné texty védského náboženství, tedy především sanhity: Rgvéd, Sámavéd, Jadžurvéd a Atharvavéd, ale také bráhmany , áranjaky a starší upanišady. Védský sanskrt patří mezi nejstarší známé indoevropské jazyky a jeho vznik lze klást nejpozději do doby v 18. století př. n. l., kdy již muselo proběhnout jeho oddělení od íránské avestánštiny. Vznik Rgvédu, nejstaršího díla v tomto jazyce bývá kladen zpravidla do 15. až 10. století př. n. l., tento text byl poté přechováván v ústní podobě a v 7. století př. n. l. editován. V 6. až 4. století př. n. l. byl védský sanskrt nahrazen sansktem klasickým.[1]

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Číslovky[editovat | editovat zdroj]

Védský sanskrt Česky
eka jeden
dve dva
trayas tři
chatvāras čtyři
pañch pět
shash šest
sapta sedm
ashta osm
nava devět
dasha deset
vimshatihi dvacet
trimshat třicet
chatvārimshat čtyřicet
panchāshat padesát
shashtihi šedesát
saptatihi sedmdesát
asheetihi osmdesát
navatihi devadesát
shatam sto
sahasra tisíc

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1884964985. S. 306. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]