Samuel Pierpont Langley

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Samuel Pierpont Langley
Narození 22. srpna 1834
Roxbury
Úmrtí 27. února 1906 (ve věku 71 let)
Aiken
Povolání astronom, letecký konstruktér, astrofyzik, fyzik, inženýr a vynálezce
Zaměstnavatelé Harvardova univerzita
University of Pittsburgh
Allegheny Observatory
United States Naval Academy
Smithsonian Institution
Ocenění Henry Draper Medal (1886)
Médaille Janssen
Rumfordova medaile
Cena Julese Janssena
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Samuel Pierpont Langley (22. srpna 1834, Roxbury, Massachusetts - 27. února 1906, Aiken, Jižní Karolína) byl americký astronom, fyzik, vynálezce bolometru a průkopník letectví. Maturoval na bostonské latinské škole, byl asistentem v observatoři na Harvardově univerzitě, pak se stal vedoucím katedry matematiky na Námořní akademii Spojených států. V roce 1867 se stal ředitelem Alleghenské observatoře a profesorem astronomie na Western University of Pennsylvania (nyní University of Pittsburgh), tento post zastával až do roku 1891, i když se roku 1887 stal sekretářem Smithsonova institutu. V čele institutu stál až do roku 1906. Byl zakladatelem Smithsonovy astrofyzické observatoře.

V roce 1886 obdržel Langley medaili Henryho Drapera od Národní akademie věd za své příspěvky v oblasti sluneční fyziky. Jeho publikace z roku 1890 týkající se infračervených pozorování v observatoři Allegheny v Pittsburghu, které provedl společně s Frankem Washingtonem Verym, využil Svante Arrhenius k prvním propočtům skleníkového efektu.

Práce v oblasti letectví[editovat | editovat zdroj]

Langley se pokusil vyrobit pilotovaný létající stroj těžší než vzduch. Jeho modely létaly, ale dva pokusy pilotovaných letounů nebyly úspěšné. Langley začal v roce 1887 experimentovat s modely poháněnými gumovým svazkem a kluzáky. Postavil rotující rameno (fungovalo podobně jako aerodynamický tunel) a vyrobil větší létající modely poháněné miniaturními parními motory.

První úspěch se dostavil 6. května 1896, když jeho nepilotovaný model č. 5 uletěl téměř 1200 metrů po vypuštění katapultem z lodi na řece Potomac. To byla vzdálenost desetkrát delší než při jakémkoli předešlém experimentu s letadly těžšími než vzduch,[1] což ukazovalo, že jeho modely jsou stabilní a schopny vyvinout dostatečný vztlak. Dne 11. listopadu téhož roku uletěl jeho model č. 6 téměř 1500 m.[2] V roce 1898, na základě svých modelů, dostal Langley grant ve výši 50 000 dolarů od ministerstva války a 20 000 dolarů od Smithsonova institutu, aby vyvinul pilotované letadlo, které nazval Aerodrome (pocházející z řečtiny, volně přeloženo jako "vzdušný běžec"). Langley najal jako konstruktéra a zkušebního pilota Charlese M. Manlyho (1876-1927). Když se Langley od svého přítele Octave Chanuteho dozvěděl o úspěchu bratří Wrightů s kluzákem v roce 1902, pokusil se s nimi setkat, ale ti se jeho požadavku slušně vyhnuli.

Během konstrukce a stavby Aerodromu byla zadána zakázka na spalovací motor výrobci Stephenu Balzerovi (1864-1940). Když se mu nepodařilo vyrobit motor podle specifikací výkonu a hmotnosti, dokončil vývoj Manly. Tento motor měl daleko větší výkon než motor prvního letadla bratří Wrightů - 50 hp v porovnání s 12 hp. Tento motor byl pravděpodobně hlavním příspěvkem projektu k rozvoji letectví.

Stroj měl dráty vyztužená tandemová křídla. Měl výškové a směrové kormidlo, ale žádné zařízení pro ovládání náklonu podél podélné osy. Místo toho závisel na úhlu vzepětí křídel, jako u modelů, pro udržení zhruba vodorovného letu. Na rozdíl od letadla bratří Wrightů, které vzlétalo proti silnému větru a přistávalo na pevné půdě, usiloval Langley o bezpečnost zkoušením v klidném vzduchu nad hladinou řeky Potomac. To vyžadovalo použití katapultu ke startu. Stroj neměl žádný podvozek a plánovalo se, že po ukázkovém letu přistane na hladině.

Langley vzdal projekt po dvou neúspěšných startech 7. října a 8. prosince 1903. Pilotem letounu byl Manly. Při prvním pokusu se letoun zachytil o katapult, což vedlo k potopení stroje. Stroj byl vyloven a opraven. Tohoto pokusu se Langley neúčastnil.[2] Druhý pokus skončil odtržením zadního křídla poté, co stroj opustil katapult, a pádem do vody.[3] Manly byl z řeky zachráněn nezraněn. Neúspěšné pokusy měly velmi negativní ohlas v tisku.[2]

Aerodrome byl přestavěn a v roce 1914 uletěl, pilotován Glennem Curtissem, asi 900 m.[2] Šlo o součást jeho pokusu bojovat proti patentu bratří Wrightů a o snahu Smithsonova institutu zachránit Langleyho leteckou reputaci. Nicméně soud patent podpořil. Avšak Curtissovy lety povzbudily vedení Smithsonova institutu, aby nechalo vystavit Aerodrome ve svém muzeu jako "První pilotované letadlo v historii světa, schopné ustáleného volného letu."[2]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Na Langleyho počest byla pojmenována řada věcí, většinou spojených s letectvím.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Samuel Pierpont Langley na anglické Wikipedii.

  1. Historical note [online]. National Air and Space Museum, Archives Division, Samuel P. Langley Collection, [cit. 2016-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e A Timeline of Samuel P. Langley's Life and Career [online]. National Air and Space Museum, Archives Division, Samuel P. Langley Collection, [cit. 2016-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. BALLARINI, Philippe. Samuel Langley: (1834-1906) from failure to posterity. [online]. 2000, [cit. 2016-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]