USS Langley (CV-1)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
USS Langley (vpředu) u břehů San Diega (1928)
Základní údaje Vlajka
Typ: letadlová loď
Třída: Langley
Číslo trupu: CV-1
Zahájení stavby: 18. října 1911
Spuštěna na vodu: 24. srpna 1912
Uvedena do služby: 7. dubna 1913
20. března 1922 (jako letadlová loď)
Osud: potopena 27. února 1942 po leteckém útoku
Souřadnice: 8°51′4,2″ j. š., 109°2′2,56″ v. d.
Takticko-technická data
Výtlak: 19 670 t (jako Jupiter)
13 990 t (standardní)
15 150 t (plný)
Délka: 165,3 m (celkem)
158,5 m (vodoryska)
Šířka: 20 m (celkem)
19,9 m (vodoryska)
Ponor: 6,7 m
Pohon: 3× kotel
turboelektrický pohon
2× šroub
5,4 MW
Rychlost: 15,5 uzlu (28,7 km/h)
Posádka: 163 (jako Jupiter)
468 (jako Langley)
Pancíř: žádný
Výzbroj: 4× 127 mm
Letadla: 34

USS Langley (CV-1) byla první letadlová loď Námořnictva Spojených států, která působila ve službě v letech 1920–1942. Byla přestavěna z přepravní lodě USS Jupiter (AC-3) z roku 1912, která byla první lodí US Navy s elektrickým přenosem výkonu. Sama Langley byla v letech 1936–1937 upravena na nosič hydroplánů s označením AV-3.

USS Jupiter a přestavba[editovat | editovat zdroj]

USS Jupiter v roce 1913

Stavba původní nákladní lodi pro přepravu uhlí Jupiter byla zahájena 18. října 1911 v loděnici Mare Island Naval Shipyard ve Vallejo v Kalifornii. K jejímu spuštění na vodu došlo 24. srpna 1912 a do služby byla zařazena 7. dubna 1913. Jupiter sloužil během první světové války, v roce 1919 byla schválena jeho úprava na vůbec první americkou letadlovou loď. Dne 24. března 1920 byl proto vyřazen, aby mohlo dojít k přestavbě, přičemž již 21. dubna toho roku byl přejmenován na Langley s označením CV-1.[1] Loď byla upravena pro nesení 34 letounů, které byly na letovou palubu vyváženy pomocí dvou výtahů. Zpočátku nebyla vybavena katapulty, její trup také nebyl nijak pancéřován.

Ve službě jako letadlová loď[editovat | editovat zdroj]

Jako letadlová loď byla do služby zařazena 20. března 1922. První letadlo vzlétlo z paluby Langley 17. října 1922, stroj Vought VE-7 pilotoval poručík Virgil C. Griffin. Přestože nešlo o první start letadla z paluby lodi a Langley nebyla první lodí upravenou na letadlovou, v rámci amerického námořnictva tímto začala nová éra. O devět dní později došlo i k prvnímu přistání, které provedl nadporučík Godfrey de Courcelles Chevalier se strojem Aeromarine 39B.

Po svém zavedení do operační služby se loď účastnila různých manévrů a přehlídek. V roce 1924 byla zařazena do americké Pacifické floty a v dalších dvanácti letech operovala z přístavu v San Diegu.

V letech 1936–1937 byla loď upravena na nosič hydroplánů a její klasifikace byla změněna na AV-3. Tím byla ukončena její bojová kariéra letadlové lodě a letecký personál byl převelen na lodě USS Saratoga a USS Lexington.

V době útoku na Pearl Harbor se nacházela v Manilské zátoce na Filipínách. Odtud hned večer 8. prosince vyplula eskortována dvěma starými čtyřkomínovými torpédoborci a u Panay se přidala ke křižníkům USS Houston a USS Boise kontradmirála Williama Glassforda.[2] Odplula do australského Darwinu, kde asistovala silám RAAF při protiponorkových hlídkách v jeho okolí. Poté byla zařazena do společných spojeneckých sil (ABDA), které se snažily bránit japonské invazi do Holandské východní Indie.

Dne 22. února 1942 vyplula jako součást konvoje z australského přístavu Fremantle, aby se o pět dní později oddělila s úkolem doručit do jávského Tjilatjapu 32 stíhaček Curtiss P-40E. Dne 27. února 1942, krátce po setkání s protiponorkovou eskortou torpédoborců USS Whipple a USS Edsall, byla celá skupina napadena devíti dvoumotorovými bombardéry z pozemních základen – pravděpodobně G4M („Betty“).[3] Langley zasáhlo pět pum, na palubě vypukl požár a bylo zablokováno kormidlo. Voda hrnoucí se do strojovny způsobila náklon 10° na pravobok. Protože nebylo možné loď odtáhnout do přístavu, byl ve 13:32 vydán rozkaz ji opustit. Eskorta ji poslala ke dnu devíti výstřely z děl ráže 127 mm a dvěma torpédy. Potopila se 120 km jižně od přístavu Tjilatjap se ztrátou 60 mužů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku USS Langley (CV-1) na anglické Wikipedii.

  1. PEÑA, Fabio. USS LANGLEY (CV-1) (formerly Jupiter (Collier #3); later AV-3) [online]. Navsource.org, rev. 2013-05-06, [cit. 2013-10-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. MORTON, Louis. The Fall of the Philippines - U.S. Army in World War II: The War in the Pacific, Volume II [online]. U.S. Army Center of Military History, 1953, [cit. 2009-02-27]. Kapitola The Reinforcement of the Philippines: Naval Forces. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander. HIJMS CHIKUMA: Tabular Record of Movement [online]. 1997, rev. 2009-01-03, [cit. 2009-03-17]. 5. revize. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARTSCH, William H.. Every Day A Nightmare: American Pursuit Pilots in the Defense of Java, 1941-1942. [s.l.] : Texas A&M University Press, 2010. ISBN 978-1-60344-176-6. (anglicky)  
  • COX, Jeffrey R.. Rising Sun, Falling Skies: The Disastrous Java Sea Campaign of World War II. Oxford : Osprey Publishing, 2014. ISBN 978-1-78096-726-4. (anglicky)  
  • KEHN, Donald M. (Jr.). A Blue Sea of Blood: Deciphering the Mysterious Fate of the USS Edsall. St. Paul, MN : Zenith Press, 2008. ISBN 978-0-7603-3353-2. (anglicky)  
  • WINSLOW, Walter G.. The Fleet The Gods Forgot: The U.S. Asiatic Fleet in World War II. Annapolis : Naval Institute Press, 1982. ISBN 0-87021-188-9. Kapitola Abandon Ship, s. 229 až 241. (anglicky)  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]