Přeskočit na obsah

Rytířský řád Božího hrobu jeruzalémského

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rytířský řád svatého Božího hrobu jeruzalémského
Ordo Equestris Sancti Sepulcri Hierosolymitani (la)
Základní informace
Aktivita(1099) / 1847 / 1868
Kategorierytířský řád
Úlohapodpora křesťanů ve Svaté zemi
Země původuJeruzalémské královstvíJeruzalémské království Jeruzalémské království, Palestina (Svatá země)
Poslední představenýFernando kardinál Filoni
PředchůdciEdwin Frederick O'Brien
Působnostpůvodně Blízký východ, nyní celý svět.
MottoDeus lo vult („Bůh to chce“)
Počet tříd3
OdznakRytířská insignie Řádu Božího hrobu
StuhaČerná s miniaturou hodnosti
Stuha

Řád Božího hrobu (latinsky Ordo Equestris Sancti Sepulcri Hierosolymitani, OESSH, česky Rytířský řád svatého Božího hrobu jeruzalémského) je rytířský řád založený podle nedoložené tradice Godefroyem z Bouillonu roku 1099 k ochraně nejvýznamnějšího křesťanského poutního místa ve Svaté zemi, Božího hrobu v Jeruzalémě. Byl řádem strážců, nikoliv bojovníků za křesťanskou víru. V současnosti je řádem pro katolické křesťany, kteří neskládají žádný řeholní slib; řád proto není subjektem mezinárodního práva. Je právnickou osobou podle kanonického práva (mezinárodní veřejné sdružení věřících) a právnickou osobou ve Vatikánském městském státě a je mezinárodně uznaným rytířským řádem. Papežský Svatý stolec uznává a zaručuje pouze dvě instituce rytířských řádů: Maltézských rytířů a právě Rytířů Božího hrobu.[1]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Kanovnický řád Božího hrobu

[editovat | editovat zdroj]

Původním titulem Strážci Božího hrobu (Custodes S. Sepulcri dominici) nebo Bratři křižovníci Jeruzalémského hrobu Páně (Fratres Cruciferi dominici sepulchri Hierosolymitani) byli založeni jako řád k ochraně Božího hrobu, v jejich čele stál jako vrchní představený patriarcha jeruzalémský.[2]

Nelze prokázat spojení těchto kanovníků Baziliky Božího hrobu (kteří byli založeni Godefroyem z Bouillonu), který roku 1113 přijal augustiniánskou řeholi s rytíři. Po dobytí Jeruzaléma roku 1191 tento kanovnický řád přesunul své hlavní sídlo do Akkonu, k nejstarším mezi evropskými kláštery patřil pražský křižovnický klášter u kostela sv. Petra Na Zderaze[3], soukromá fundace z doby kolem roku 1188, v jejímž čele stál převor.

Po pádu Akkonu roku 1291 se hlavním sídlem stal dům sv. Lukáše v Perugii v Umbrii, jehož převor užíval titul velmistra. Další rytíři se rozptýlili po Evropě. O nezávislé postavení usiloval například převor významného řádového domu v polském Miechówě. Podle svého znaku – dvojramenného kříže jeruzalémského patriarchy – se nazývali také jako Křižovníci s červeným křížem.

Roku 1489 papež Inocenc VIII. rozhodl bulou Cum solerti meditatione o zrušení křižovnického řádu a krátkodobě jej majetkově i personálně přičlenil k johanitům, aby tak rozšířil křesťanské vojsko v boji proti Osmanským Turkům. Tento záměr nevyšel. Následující papež Alexandr VI. již roku 1496 Řád Božího hrobu obnovil s tím, že velmistrovství řádu je vyhrazeno papeži.

Rytíři pasovaní v bazilice Božího hrobu

[editovat | editovat zdroj]

O Boží hrob se od 14. století podle papežské bully Gratiam agimus starali františkáni z Kustodie Svaté země, jejichž představený v Jeruzalémě (kustod Svaté země) měl právo spolu s laickým rytířem pasovat významné poutníky v bazilice Božího hrobu na rytíře.

Jedním z tako pasovaných rytířů byl například budoucí bavorský vévoda Fridrich v roce 1375.[4]

Od roku 1868 do současnosti

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1847 papež Pius IX. obnovil Latinský jeruzalémský patriarchát, na nějž bylo přeneseno právo františkánů pasovat rytíře Božího hrobu. V roce 1868 tentýž papež reformoval Řád Božího hrobu, takže je nyní mezinárodním katolickým rytířským řádem, který přijímá laiky i duchovní, muže i ženy. Symbolem řádu je červený jeruzalémský kříž. Oděvem rytířů je bílý plášť s červeným jeruzalémským křížem.

Organizační struktura

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článcích Velmistři a členové Rady velmistra Řádu Božího hrobu a Místodržitelství a delegace Řádu Božího hrobu.

Hlavou řádu je kardinál – velmistr, který je jmenován papežem a jemuž pomáhá rada velmistra. Sídlem řádu je Palác della Rovere v blízkosti náměstí sv. Petra v Římě; oficiálním kostelem řádu je kostel sv. Onufria na Janikulu. V současnosti má řád téměř 30 tisíc členů ve 35 zemích. Organizačně je členěn do místodržitelství nebo magistrálních delegací v jednotlivých zemích nebo oblastech. Jeho hlavním úkolem je rozvoj křesťanského života členů řádu a podpora křesťanů ve Svaté zemi, zejména latinského jeruzalémského patriarchátu.

Třídy a stupně řádu a jejich insignie

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1949 má řád tři třídy:

  • Třída rytířů a dam s kolanou má vždy jen 13 žijících členů (zkratka E.Col.SSH // D.Col.SSH)
  • Třída rytířů s následujícími stupni:
    • rytíř velkého kříže (zkratka KGCHS nebo EMCSSH)
    • komtur s hvězdou (zkratka KC*HS nebo C*SSH)
    • komtur (zkratka KCHS nebo CSSH)
    • rytíř (zkratka KHS nebo ESSH)
  • Třída dam s následujícími stupni:
    • dáma velkého kříže (zkratka LGCHS nebo DMCSSH)
    • komtur s hvězdou (zkratka DC*HS nebo DC*SSH)
    • komtur (zkratka DCHS nebo DCSSH)
    • dáma (zkratka DHS nebo DSSH)

Bílá řádová uniforma se zlatými doplňky je v dnešní době používána pouze výjimečně. Pro všechny třídy je společným znamením jeruzalémský kříž, jehož užívání na oděvu či v heraldice je upraveno takto:

Insignie (způsob nošení na uniformě)
Stužky a označení
KHS / DHS
Rytíř / Dáma
KCHS / DCHS
Komtur / Dáma-komtur
KC*HS / DC*HS
Komtur s hvězdou / Dáma-komtur s hvězdou
KGCHS
Rytíř velkého kříže/ Dáma velkého kříže

Rytíř s kolanou/ Dáma s kolanou
Znak rytířů a dam (laiků)

Zvláštní případy v řádové heraldice

[editovat | editovat zdroj]

V heraldice existují speciální kombinace honosných kusů pro duchovní, kteří jsou členy řádu, a také pro užívání řádového znamení ve štítu:

Zvláštní případy v řádové heraldice

Kardinál velmistr

Patriarcha velkopřevor

Arcibiskup asesor

Ostatní duchovní

Rytíři s kolanou, členové Rady velmistra, místodržící

Svatí a blahoslavení řádu

[editovat | editovat zdroj]

Řádové svátky

[editovat | editovat zdroj]

Členové řádu mohou získat plnomocné odpustky i v den řádové investitury.

Řád Božího hrobu v českých zemích

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku České místodržitelství Řádu Božího hrobu.

V průběhu historie se stala členy řádu Božího hrobu řada významných českých osobností, a to nejméně od 15. století. V roce 1929 vzniklo pod vedením politika a podnikatele Jana Jiřího Rückla československé místodržitelství řádu Božího hrobu, které ovšem zaniklo po druhé světové válce i následkem poválečného politického vývoje. K obnově jeho činnosti došlo až po pádu totalitního režimu v roce 2015, kdy byla ustavena magistrální delegace řádu v českých zemích, jejím velkopřevorem byl jmenován olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner a magistrálním delegátem Dr. Jiří Pořízka. Za duchovní sídlo české magistrální delegace řádu byla zvolena Kalvárie v Jaroměřicích u Jevíčka, poutní místo a významná národní kulturní památka. Dekretem řádového velmistra kardinála Filoniho byla kde dni 1. ledna 2024 magistrální delegace v ČR povýšena na místodržitelství. Prvním místodržitelem byl jmenován dosavadní magistrální delegát doc. Tomáš Parma.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Svatý stolec o legitimitě rytířských řádů a vyznamenání
  2. ↑ FOLTÝN, Dušan - SOMMER, Petr - VLČEK Pavel: Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri 1997, s. 137.
  3. ↑ FOLTÝN, Dušan - SOMMER, Petr - VLČEK Pavel: Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri 1997, s.558.
  4. ↑ WEISS, Dieter J. Ritterorden vom Heiligen Grab zu Jerusalem [online]. Historisches Lexikon Bayerns [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d Dekret Apoštolské penitenciárie z 23.9.1967

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. I. díl. Řády rytířské a křížovníci. Praha: Libri, 2002. 215 s. ISBN 80-7277-085-3. Kapitola Křižovníci s červeným křížem - Strážci Božího hrobu Jeruzalémského, s. 108–121. 
  • DUDA, Zbyněk M. - SEMRÁD, Otto - Řád Božího hrobu a jeho význam v historii a ve faleristice (příspěvek k 155. výročí obnovení starého duchovně-rytířského řádu), s. 22-53. Drobná plastika č. 1-2 roč. XL, Praha 2001. Časopis pro členy České společnosti přátel drobné plastiky
  • FOLTÝN, Dušan - SOMMER, Petr - VLČEK Pavel: Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri 1997, s. 137, 558 - 559.
  • PARMA, Tomáš. Rytíři, dámy a poutníci. Dějiny a současnost Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského a jeho působení v českých zemích. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství FF UP, 2020. 432 s. (Knihovna Řádu Božího hrobu; sv. 2). ISBN 978-80-88278-52-8. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]
Řády a vyznamenání Svatého stolce
Papežské řády
Záslužná vyznamenání
Řády pod ochranou Svatého stolce
Římská kurie
(podle apoštolské konstituce Praedicate Evangelium z 19. března 2022)
Státní sekretariát
Dikasteria
Soudní dvory
Ekonomické útvary
Úřady římské kurie
Úřady
Papežské komise
a výbory
Papežské akademie
Instituce spojené
se Svatým Stolcem
Ostatní útvary
Městský stát Vatikán
(není součástí kurie)
Diecéze Řím
(není součástí kurie)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rytířský_řád_Božího_hrobu_jeruzalémského&oldid=24118477“