Andrea Carlo Ferrari

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Eminence
Andrea Carlo Ferrari
Blahoslavený
Arcibiskup Milána
Kardinál-kněz
Rytíř-velkokříž Řádu Božího hrobu
Církev římskokatolická
Arcidiecéze Miláno
Jmenování 21. května 1894
Předchůdce Luigi Nazari di Calabiana
Nástupce Achille Ratti
Titulární kostel Sant'Anastasia
Heslo Tu fortitudo mea
Svěcení
Nižší svěcení 21. září 1872
Jáhenské svěcení 15. prosince 1872
Kněžské svěcení 20. prosince 1873
Biskupské svěcení 29. června 1890
světitel Lucido Maria Parocchi
1. spolusvětitel Vincenzo Leone Sallua
2. spolusvětitel Giovanni Maria Maioli
Kardinálská kreace 18. května 1894
kreoval Lev XIII.
Titul Kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • Biskup Guastally (1890-1891)
  • Biskup Coma (1891-1894)
Zúčastnil se
Osobní údaje
Rodné jméno Andrea Ferrari
Země ItálieItálie Itálie
Datum narození 13. srpna 1850
Místo narození Lalatta , Itálie
Biřmování 1856
Datum úmrtí 2. února 1921 (ve věku 70 let)
Místo úmrtí Miláno , Itálie
Příčina úmrtí rakovina hrdla
Místo odpočinku Katedrála v Miláně
Národnost italská
Svatořečení
Beatifikace 10. května 1987
Vatikán
beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek 2. února
Uctíván církvemi Římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrea Carlo Ferrari (13. srpna 1850 Lalatta2. února 1921 Miláno) byl italský římskokatolický kněz, arcibiskup Milána a kardinál. Katolická církev ho uctívá jako blahoslaveného.

Život[editovat | editovat zdroj]

Tělo kardinála Ferrariho v Milánské katedrále

Narodil se 13. srpna 1850 v Lalatta jako nejstarší syn ze čtyř dětí Giuseppeho Ferrari a Maddaleny rozené Longarini. Rodina se nacházela ve střední třídě. Svátost biřmování přijal roku 1856. Jeho dva strýcové byli kněží. Po základní vzděláním studoval v Parmském semináři. Dne 21. září 1872 získal podjáhenské svěcení a 15. prosince 1872 jáhenské svěcení. Na kněze byl vysvěcen 20. prosince 1873. Byl biskupským delegátem v Marianu a v 4. července 1874 se stal koadjutorem arcikněze ve Fornovo di Taro. Dále působil jako vikář kurátor kostela S. Leonardo. Roku 1875 se stal vicerektorem semináře a profesorem fyziky a matematiky.

Dne 29. května 1890 jej papež Lev XIII. jmenoval biskupem Guastalla. Biskupské svěcení přijal 29. června 1890 v Římě z rukou kardinála Lucida Maria Parocchiho a spolusvětiteli byli arcibiskup Vincenzo Leone Sallua a biskup Giovanni Maria Maioli. Uveden do úřadu byl 3. října 1890.

Dne 29. května 1891 byl převeden do diecéze Como se zachováním správy stolce v Guastalle ad Sanctis Sedis beneplacitum. Dne 14. prosince 1891 se stal jejím apoštolským administrátorem.

Dne 18. května 1894 ho papež Lev XIII. jmenoval kardinálem. Dne 21. května převzal kardinálský biret s titulem kardinál-kněz ze Sant'Anastasia. Ve stejný den byl ustanoven arcibiskupem Milána a z rukou papeže převzal pallium. Jako kardinál arcibiskup přijal na počest svatého Karla Boromejského prostřední jméno Carlo. Zúčastnil se konkláve roku 1903 kdy byl zvolen papež svatý Pius X. a také roku 1914 kdy byl zvolen papež Benedikt XV.

Zemřel 2. února 1921 v Milánu v 17:55 na rakovinu hrdla. Pohřben byl v kapli Virgo Potens nacházející se v katedrále v Miláně pod oltářem Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

Proces svatořečení[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. února 1975 potvrdil papež Pavel VI. jeho hrdinské ctnosti. Dne 10. listopadu 1986 byl potvrzen zázrak uzdravení na jeho přímluvu. Blahořečen byl 10. května 1987.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]