Rychmburk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Rychmburk (hrad))
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rychmburk
Průčelí
Průčelí
Základní informace
Slohgotický, renesanční
Výstavba1. čtvrtina 14. století
Přestavba1. polovina 16. století
StavebníkTas z Mrdic
Poloha
Adresačp. 17, Předhradí, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Předhradí
Předhradí
Další informace
Rejstříkové číslo památky28477/6-947 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nádvoří hradu od vstupní brány

Hrad Rychmburk (německy Reichenburg[1]) se nachází u obce Předhradí (dříve také názvem Rychmburk) v okrese Chrudim a Pardubickém kraji, 5 km východně od Skutče. Leží na severovýchodním konci strmého ostrohu, tvořeného údolími říčky Krounky a Lešanského potoka. Středověký hrad ze 13. století byl renesančně a barokně přestavěn a je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2]

Hrad, který je majetkem Pardubického kraje, byl po druhé světové válce znárodněn a sloužil pak jako domov důchodců a sociální ústav. V květnu 2021 se po 70 letech otevře veřejnosti.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Obdélná dvoupatrová stavba stojí na ostrohu nad strmým údolím a od obce Podhradí je oddělena umělým příkopem. Vstupní brána v jižním rohu budovy má renesanční ostění. V západním rohu obdélného nádvoří je okrouhlá věž ze 14. století se zbytky sgrafit. V patře severního křídla je renesanční pavlač a tři pravoúhlé portálky s ostěním. V severním rohu je menší čtyřboká věž. Z nádvoří se vstupuje do sklepní místnosti, sklenuté na střední pilíř. Ve druhém patře okrouhlé věže je kaple svatého Kříže ze druhé poloviny 17. století se zajímavou klenbou a dvěma deskovými obrazy.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

13.–14. století[editovat | editovat zdroj]

Hrad Rychmburk byl postaven nejspíše začátkem 13. století, majitelem byl tehdy uváděn Tas z Pardubic a Staré. Roku 1297 získal hrad Beneš z Vartemberka, po jeho smrti převzal hrad jeho syn stejného jména. Dalším držitelem hradu byl Beneš III. z Vartemberka, který byl nejvyšším číšníkem krále Jana Lucemburského . Beneš III. hrad přestavěl a rozšířil o opevněné přehradí. Po jeho skonu hrad zdědili jeho bratři Čeněk z Vartemberka a Jan z Vartemberka, kteří hrad darovali řádu johanitů. V roce 1361 hrad získal Vilém Flaška z Pardubic, vnuk Tasův. Jedním z Vilémových synů byl první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. V roce 1369 převzal hrad syn Smil Flaška z Pardubic, který byl též básníkem a spisovatelem. V roce 1392 prodal panství Otovi Berkovi a Bočkovi z Kunštátu a Poděbrad. V postupní listině jsou vyjmenovány všechny osady panství a tři městečka: Hlinsko, Svratka a Skuteč. Pro mnohé obce je to první písemná zmínka vůbec. V roce 1396 koupil Smil Flaška panství zpět. Po jeho smrti v roce 1403 se majitelem hradu a panství stal jeho syn Arnošt, jemuž byli poručníky litomyšlský biskup Jan Železný a Odolen z Lipnice.

15. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1425 hrad Rychmburk dobyli husité (hrad nebyl dobyt, ale když byl v blízké obci Lažany u Skutče upálen podlažický opat, posádka se vzdala za volný odchod) a dali jej do správy Jiříkovi, synovi Jakuba Kroměšína, husitského hejtmana. V roce 1433 si Rychmburk přisvojil husita Jan Pardus z Horky a Vratkova. V roce 1436 bylo panství vráceno Arnoštovi Flaškovi za věrné služby Katolické jednotě. Protože o tři roky později zemřel Arnošt jako bezdětný, panství připadlo jako odúmrť králi. V roce 1454 převzal panství Jan Pardus, po něm v roce 1465 nezletilý syn Vilém Pardus, který měl poručníka Zdeňka Kostku z Postupic. Po Vilémově smrti v roce 1490 spravovala panství Anežka z Chlumu a Košumberka.

16. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1500 získal panství Jindřich Šťastný z Valdštejna, po něm panství v roce 1537 zdědil syn Vilém z Valdštejna, který provedl rozsáhlou opravu hradu. V roce 1550 získal hrad na rok do zástavy Kryštof Jandert z Vrchlabí, po něm získává hrad do svého držení Marie Jansovská ze Soutic. Roku 1555 Rychmburk získal do zástavy Zdeněk Berka z Dubé a Lipé, který v roce 1558 koupil celé rychmburské panství. Po jeho smrti v roce 1572 zdědil panství Václav starší Berka z Dubé a Lipé (1554–1600), který v roce 1600 zemřel a panství připadlo jeho synovi Lvu Buriánovi Berkovi z Dubé a Lipé (1586 nebo 1590–1626), českému šlechtici ze starobylého rodu Berků z Dubé, synovci pražského arcibiskupa Zbyňka Berky z Dubé (1551–1606).

17. století – éra Berků[editovat | editovat zdroj]

Lev Burián Berka z Dubé a Lipé rozšířil panství o Rosice, Úhřetice, Řestoky, Dačice a Slatiňany. Roku 1623 byl povýšen do hraběcího stavu a z Rychmburku, Dačic a jiných svých panství vytvořil rozsáhlý rodový fideikomis. Po jeho smrti v roce 1625 panství zdědil jeho nezletilý syn Matyáš Ferdinand Berka, za něho panství spravovala jeho matka Eusebie Hypolita Františka Berková, známá svou nenávistí k protestantům a arogantním přístupem k poddaným. Od roku 1636 spravoval panství již sám Matyáš Ferdinand Berka, který zemřel bez dědiců v roce 1644. Od roku 1650 pak panství držel Bohuslav Ferdinand Berka. Jeho smrtí v roce 1659 vymřela linie rodu Berků po meči. Panství proto převzala jeho dcera Františka Božena Rosálie Berková, která správcem panství jmenovala Františka z Jamsdorfu. Od roku 1670 přešlo panství na tzv. Jablonskou větev Berků a hrad a panství jako rodový fideikomis převzal František Antonín hrabě Berka (1635 nebo 1649–1706), od roku 1701 dědičný nejvyšší maršálek království. Zemřel bezdětný v roce 1706 a tím rod Berků z Dubé a Lipé v Čechách definitivně vymřel.

18. století – éra Kinských[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Františka Antonína Berky zdědila v roce 1706 panství jeho sestřenice Františka Rosálie Berková (1679 nebo 1684–1714), provdaná za Viléma Leopolda Kinského ze Vchynic, který v roce 1709 zemřel. Po smrti Františky Rosálie Berkové v roce 1714 zdědil rychmburské panství její nevlastní bratr Václav Albrecht Bruntálský z Vrbna (1656–1732), Bruntálští z Vrbna byl starý šlechtický rod původem ze Slezska.

V roce 1718 kupuje rychmburské panství Václav Norbert Oktavián Kinský (1642–1719),[4] již v následujícím roce však umírá a rychmburské panství odkazuje svému synovi Štěpánu Vilému, knížeti Kinskému (1679–1749), z tzv. choceňské linie rodu Kinských, který byl známý svou velkorysostí a dobrým vztahem k poddaným. Po jeho úmrtí v roce 1749 panství převzal jeho syn František Josef Kinský (1726–1752), který již roku 1752 umřel. Panství zdědila jeho nezletilá dcera Marie Augusta Kinská (1751–1763), která byla zasnoubena se svým příbuzným – bratrancem z tzv. chlumecké větvě rodu Kinských, Filipem Kinským (1741 nebo 1742–1827). Sňatek se ovšem nikdy neuskutečnil, v roce 1753 Marie Augusta ve dvanácti letech umírá.

Rychmburské panství podle rodinných dohod přebírá Filip Kinský, provedl například rozsáhlou úpravu hradu Rychmburk, zakládal dvory a ovčíny, které daly základ novým osadám na panství. Zadal také stavbu loveckého zámku Karlštejn v pozdně barokním stylu ve Svratouchu, na mohutném vrchu (dnes Karlštejn ve Žďárských vrších, nad údolím s městem Svratkou a stejnojmennou řekou). V roce 1823 prodal panství bavorskému knížecímu rodu Thurn-Taxis.

19.–21. století – éra Thurn-Taxisů a v majetku státu[editovat | editovat zdroj]

Filip Kinský držel panství Rychmburk až do roku 1823, kdy je společně s panstvím Chroustovice prodal knížeti Karlu Alexandru Thurn-Taxisovi. V roce 1826 Taxisové ještě přikoupili statek Košumberk, čímž se panství přiřadilo k největším v kraji. V roce 1827 panství zdědil jeho syn Maxmilián Karel z Thurn-Taxisu. V roce 1848 panství zahrnovalo 2 města, 2 městečka a 70 obcí.[5] V roce 1871 pak panství získal Maria Karel z Thurn-Taxisu a posledním majitelem hradu a panství byl Albert Maria princ z Thurn-Taxisu.

Thurn-Taxisové sídlili v Řezně. Vrchnostenská práva sídlila v Rychmburku a Chroustovicích. Hlavním zdrojem velkostatků Rychmburk-Chroustovice-Košumberk byly příjmy z lesů. Po první světové válce uvalilo ministerstvo zemědělství v roce 1919 na panství Rychmburk vnucenou správu a správcem jmenovalo Františka Landmanna.[6]

V rámci pozemkové reformy pak v březnu 1924 zahájil přídělový komisař Státního pozemkového úřadu v Chrudimi přídělové řízení na velkostatku Rychmburk se dvory: Radhošť, Uhersko, Lozice, Rychmburk, Daletice a Malejov, ležící svými pozemky v katastrech obcí: Radhošť, Trusnov, Lozice, Janovičky, Týnišťko, Uhersko, Opočno, Rychmburk, Košumberk, Luže, Zdislav, Štěpánov, Hněvětice, Doly, Krouna, Bělá, Blatno, Čachnov, Chlumětín, Cikánka, Hamry, Herálec, Dol. Holetín, Jeníkov, Kameničky, Křížámky, Lhoty, Studnice, Svratka, Svratouch, Zalíbené, Mrákotín, Pokřikov, Prosetín, Rychnov, Hluboká, Pustá, Kamenice, Ostradov s celkovou přibližnou výměrou 1 458 ha. К přejímanému velkostatku náležely: pivovary Rychmburk a Košumberk, lihovary v Rychmburku a Uhersku.[7]

V roce 1945 byl velkostatek i hrad znárodněn a byl zde zřízen domov pro staré občany. Lesy velkostatku byly přiřazeny ke státním lesům. V letech 2007–2021 sloužil jako domov pro duševně nemocné dospělé. Dne 22. května 2021 se hrad po 70 letech otevře veřejnosti.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (M–Ř). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 622. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-10-31]. Identifikátor záznamu 139789 : Hrad Rychmburk. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. P/Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Předhradí, s. 167. 
  4. RICHTER, Karel. Sága rodu Kinských. [s.l.]: [s.n.], 2012. 144 s. S. 34,35,36. 
  5. Michal Severa, Markéta Kamenická: publikace Východočeská panství na mapách, 2016.
  6. Čech: politický týdenník katolický. Praha: Antonín Schmitt, 05.06.1919, 44(154). s. 7.
  7. Venkov: orgán České strany agrární. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 29.02.1924, 19(51). s. 10.
  8. LATISLAV, Radek. Nové lákadlo pro Čechy: na turistické mapě se objevil nový středověký hrad. iDNES.cz [online]. 2021-5-15. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. P/Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Předhradí, s. 166–167. 
  • SEDLÁČEK, August, Liebscher Karel. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Svazek I. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny František Šimáček, 1882. 366 s. Dostupné online. Kapitola Rychemburk hrad, s. 75–92. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]