Přehled hlavních územních změn ve Svaté říši mezi 25. 2. 1803 a 12. 7. 1806
Tento článek popisuje územní a politické změny v závěrečném období existence Svaté říše římské mezi výnosem mimořádné říšské deputace a vyhlášením Rýnského spolku.
Přehled změn podle roků[editovat | editovat zdroj]
1803[editovat | editovat zdroj]
- 19. února umírá poslední hrabě Bentheim-Bentheim, dědicem nároků na hrabství Bentheim se stává hrabě Bentheim-Steinfurt
- 21. března císař povyšuje všechny tři vládnoucí hrabata z rodu Waldburgů do knížecího stavu pro hlavu rodu, dědičného v linii prvorozených synů
- hrabě Nostic prodává purkrabství Rieneck ve Frankách knížeti Colloredo-Mannsfeldovi
- svobodné panství Haldenstein vlastněné hrabětem von Salis-Haldenstein je nuceně připojeno k obnovenému Švýcarskému spříseženstvu, přesněji ke kantonu Graubünden, který nad panstvím vykonával již od r. 1558/68 suzerenitu.
- hrabě Solms-Wildenfels kupuje bývalý cisterciácký ženský klášter Engelthal v majetku hraběte Leiningen-Westerburg z mladší větve rodu. Z kláštera, který nebyl nikdy v rámci říše suverénní a z klášterních pozemků činí říšské bezprostřední panství.[1]
- jaro-léto: válka Velké Británie s Napoleonem, ten úspěšně obsazuje britské Hannoverské kurfiřtství
- 5. července je podepsána Artlenburská mírová dohoda Británie s Francií. Británie se ve prospěch Francie vzdává Hannoverska se všemi přidruženými zeměmi (např. Brémské a Sasko-lauenburské vévodství, knížectví Osnabrück, hrabství Hoya atd.), tyto země jsou de facto vyloučeny ze svazku říše, naopak jsou zrušeny lenní vazby Hannoverska vůči hrabstvím Bentheim a Spiegelberg, která se stávají v rámci říše plně svrchovaná
- 26. července je v Malmö podepsána zástavní smlouva mezi Švédským královstvím a Meklenbursko-zvěřínským vévodstvím. Král Gustav IV. Adolf zastavuje na 99 let vévodovi Fridrichu Franzi I. švédskou část ostrova Poel, město Wismar s okolím a okres Neukloster za 1 250 000 zl. Zástava již nikdy nebude vyplacena a územní změna se stane trvalou.
- 29. srpna je uzavřen tzv. Frankfurtský spolek, jehož cílem je pokud možno vstřícná politika vůči Francii. Navenek spolek deklaruje r. 1804 neutralitu. Jeho členy jsou hrabata z Erbachu, knížata z Hohenlohe, knížata a hrabata z Isenburgu, knížata a hrabata z Leiningenu, knížata a hrabata ze Solmsu, knížata z Wiedu-Runkelu, knížata a hrabata z Löwenstein-Wertheimu, knížata ze Sayn-Wittgensteinu, knížata Oettingen-Spielberg a dědicové alodiálního panství Limpurg-Speckfeld.[2]
- v říjnu umírá breisgavský vévoda Ercole III. d'Este, jeho dcera Maria Beatrice spolu s manželem, arcivévodou Ferdinandem Rakouským předávají své vévodství Breisgau-Ortenau do společné správy s císařem Františkem II.
- koncem roku je v reakci na středoněmeckou a protestantskou Frankfurtskou unii založen "Spolek švábských knížat" (Schwäbischer Fürstenbund) jehož členy jsou knížata a hrabata z Waldburg-Zeilu a Waldburg-Wolfeggu, knížata Hohenzollern-Sigmaringen a Hohenzollern-Hechingen, a knížata Oettingen-Wallerstein a Fürstenberg. Spolek deklaruje roku 1805 neutralitu, ovšem nikdy nedojde k jeho mezinárodnímu uznání.[2]
- v prosinci je hrabě Sinzendorf povýšen do dědičného knížecího stavu pro hlavu rodu, zároveň s tím je jeho říšské purkrabství Winterrieden ve Švábsku povýšeno na okněžněné purkrabství
1804[editovat | editovat zdroj]
- umírá poslední kníže Stolberg-Gedern, dědicem se stává hrabě Stolberg-Wernigerode
- 7. ledna je panství Krautheim povýšeno na říšské knížectví
- 12. května Napoleon donutí britského krále a hannoverského kurfiřta vzdát se zástavní držby hrabství Bentheim, to se nakrátko vrací do rukou hraběte Bentheim-Steinfurt.
- kníže Oranžsko-Nasavský prodává císaři panství Blumenegg, St. Gerold a Liebenau, vsi a dvory v enklávách rakouského hrabství Montfort a kolem Lindau a také fojtství Bendern v Lichtenštejnsku (na úkor knížete lichtenštejnského)
- císař kupuje knížectví Lindau od knížete Bretzenheima.
- v červnu umírá poslední hrabě Fugger-Mickhausen, dědí hrabě Fugger-Nordendorf.
- kníže de Ligne prodává v červnu hrabství Edelstetten i s hlasem ve Westfálském hraběcím kolegiu knížeti Esterházymu. Kníže de Ligne zůstává personalistou v témže kolegiu.
- hrabě Abensberg-Traun prodává hraběti Windisch-Graetzovi hrabství Eglofs i s hlasem ve švábském kolegiu.
- hrabě Windisch-Graetz kupuje také sousední rytířské panství Siggen. Císař obě državy 14. června sjednocuje a povyšuje na říšské knížectví s rodovým jménem Windisch-Graetz. Hrabě získává dědičný knížecí titul pro hlavu rodu.
- hrabě Königsegg-Rothenfels prodává císaři hrabství Rothenfels za severní tyrolskou hranicí.
- hraniční úpravy mezi knížectvími Leiningen a Krautheim.
- 11. srpna vzniká Císařství rakouské.
- kníže Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein prodává svůj podíl na franckém panství Limpurg-Speckfeld knížeti Colloredo-Mannsfeldovi.
- hrabě Schlitz, zvaný Görtz je podmínečně přijat do kolegia wetterauských hrabat říšského sněmu, prozatím jako personalista s lhůtou 12 let.
- bavorský kurfiřt plně mediatizuje hrabství Haag, kterému dosud vládl v personální unii s Bavorskem[3]
- Württembersko, Bavorsko a Hesensko-Darmstadtsko se pokouší svévolně a protiprávně mediatizovat statky říšského rytířstva. Hesensko-Darmstadtsko se krátce zmocňuje také voleného říšského purkrabství Friedberg, na zásah císaře je většina rytířských statků i s purkrabstvím Friedberg znovu restituována.
- 17. prosince je hrabství Edelstetten knížete Esterházyho povýšeno císařem na okněžněné hrabství
1805[editovat | editovat zdroj]
- 12. ledna hrabě je hrabě Trauttmansdorff povýšen na knížete dědičně a pro hlavu rodu. Jeho bezprostřední ves Umpfenbach ve Frankách, povýšena císařem na okněžněné hrabství. Umpfenbach je přijat do kolegia franckých hrabat říšského sněmu.
- panství Reichenstein hraběte Nesselrodeho ve Westfálském hraběcím kolegiu je násilně mediatizováno knížectvím nasavsko-weilburským.
- hrabě Sickingen prodává svou vesnici Pleß hraběti Fugger-Kirchberg
- v červnu umírá poslední kníže Hohenlohe-Neuenstein-Oehringen, dědicem majetku se stává kníže Hohenlohe-Neuenstein-Ingelfingen, hlas v knížecí radě říšského sněmu dědí kníže Hohenlohe-Neuenstein-Langenburg
- 14. srpna hrabě Ortenburg mění s Bavorskem rodové hrabství Ortenburg za klášterní panství (povýšené při té příležitosti na hrabství) Tambach poblíž Würzburgu[4][5]
- waldecký kníže Friedrich Karl August předává hrabství Pyrmont svému následníkovi Georgovi, sám dál vládne nad Waldeckem, r. 1807 obě země připojeny k Vestfálskému království, r. 1813 obnova svrchovanosti obou zemí a sjednocení pod Georgem (I.)
- série dalších svévolných mediatizací říšského rytířstva. Mediatizací si polepší zejména Bavorsko, Württembersko, Bádensko a Hesensko-Darmstadtsko, v menší míře i některé další státy. Takřka bezmocný císař už většinou nedokáže účinně zakročit. Z prominentních rodů ztrácí suverenitu nad rytířskými statky např. rod hrabat a svobodných pánů Schenků ze Stauffenbergu ve prospěch Württemberska nebo hrabat von Preysing ve prospěch Bavorska.
- Württembersko svévolně mediatizuje panství Hohengundelfingen v majetku knížete Palm-Gundelfingen.[6]
- září-prosinec: 3. koaliční válka s Napoleonem, Rakousko prohrává a ztrácí zbývající vliv ve Švábsku a na říšském jihozápadě.
- 3. prosince, ještě před koncem války, obsazuje Bádensko komendy a komturství Řádu německých rytířů (kterému tak již zbývá jen vlastní knížectví Mergentheim na pomezí Švábska a Frank), knížectví Heitersheim patřící Řádu maltézských rytířů a statky říšského rytířstva kolem svých hranic.
- 15. prosince podepisuje Napoleon v okupované Vídni tajnou dohodu s Pruskem. Prusko podle ní má Francii odstoupit markrabství Ansbach, vévodství Kleve a knížectví Neuchâtel. Za to smí anektovat Hannoverské kurfiřtství (naplněním dohody se Prusko de facto postavilo na stranu Francie proti Británii).
- 19. prosince: prohlášení maršála Berthiéra o podpoře panovníků Bavorska, Württemberska a Bádenska při likvidaci zbylých statků říšského rytířstva proti vůli římského císaře Františka II.
- 20. prosince: smlouva mezi Francií a Bádenskem: Bádensko odstupuje Francii město Kehl na východ od Rýna
- 26. prosince: podepsán Prešpurský mír, Rakousko odstupuje Bavorsku markrabství Burgau, salcburskou část Pasovska, okněžněné hrabství Tyroly, hrabství Vorarlberk, Hohenems, Rothenfels a Montfort a knížectví Lindau. Württembersku odstupuje lankrabství Nellenburg a hrabství Hohenberg a breisgauské exklávy ve Württembersku, Bádensku odstupuje vévodství Breisgau a Ortenau (postižen je i arcivévoda Ferdinand s chotí), město Kostnici a komendu Německých rytířů Meinau (pod rakouskou suverenitou). Získává ale Salcburské kurfiřtství včetně Berchtesgadenského knížectví. Úřad velmistra Řádu německých rytířů má napříště náležet jen habsburským arcivévodům. Bavorsko se výměnou za zisky od Rakouska vzdává Würzburgu a nádavkem k ziskům od Rakouska získává ještě mandát k obsazení říšského města Augsburgu. Württembersko získává kromě držav od Rakouska také právo obsadit hrabství Bonndorf v majetku Řádu maltézských rytířů. Kurfiřt salcburský získává od Bavorska vévodství Würzburg jako nové kurfiřtství. Rakousko dále postupuje Francii nebo jejím satelitním státům oblasti mimo vlastní říšské území: Benátsko, jižní část Istrijského poloostrova a Dalmácii.
1806[editovat | editovat zdroj]
- 1. ledna se Bavorsko a Württembersko prohlašují s Napoleonovou podporou za království
- 18. ledna je švábské opatství Rot an der Rot v majetku hraběte Wartenberg-Rot povýšeno na říšské hrabství s jménem Wartenberg-Roth[7]
- 28. ledna: smlouva mezi Bádenskem a Řádem maltézských rytířů, bádenský velkovévoda bere řád pod zvláštní "věčnou" ochranu a titul německého řádového velkopřevora má napříště náležet jen některému z bádenských princů[8]
- 6. ledna předání Breisgau a Ortenau Bádensku
- v únoru vzájemné předání Tyrol, Salcburska a Würzburgu.
- pruský král anektuje Hannoversko
- 12. března: Knížectví Nasavsko-Usingensko postupuje dohodou Francii pevnosti Kastel a Kostheim na východním břehu Rýna naproti Mohuči spolu s rýnským ostrovem St. Petersinsel tamtéž.
- 15. března: Bavorsko odstupuje vévodství Berg, jeho novým vládcem a tedy říšským knížetem se proti vůli císaře Františka II. stává Napoleonův švagr, Joachim Murat, který zároveň získává od Napoleona také původně pruské vévodství Kleve (s výjimkou města Wesel, které zůstalo přímou součástí Francouzského císařství). Bavorsko je odškodněno markrabstvím Ansbach, které Napoleon rovněž předtím získal od Pruska.
- 8. dubna je Anhaltsko-bernburské knížectví povýšeno císařem na vévodství
- 9. dubna: říšská hrabství Reuss-Ebersdorf a Reuss-Schleiz jsou povýšena na říšská knížectví a jejich vládci na knížata pro celý rod. Zároveň jsou hrabství Reuss-Greiz a Reuss-Lobenstein, jejichž vladaři již mají knížecí titul, rovněž povýšena na říšská knížectví.
- 16. dubna: hrabata Fuggerové (nikoli kníže Fugger-Babenhausen) pod nátlakem podepisují s Bavorskem dohodu o brzké mediatizaci jejich státečků[9]
- 3. června: hraniční dohoda mezi Bavorskem a Württemberskem, již dopředu se v ní počítá s brzkou mediatizací říšských stavů ve Švábsku a Frankách
- 7. června: bavorský král zveřejňuje a zároveň uvádí v praxi dohodu o mediatizaci hrabat Fuggerů[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Genealogisches Staats-Handbuch. 1. vyd. Frankfurt am Main: Franz Varentrapp, 1835. 796 s. Dostupné online. S. 710. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ a b GOLLWITZER, Heinz. Die Standesherren, Die politische und geselschaftliche Stellung der Mediatisierten. 2. vyd. Göttingen: Wandenhoeck und Ruprecht, 1964. 465 s. S. 18. (německy)
- ↑ Dějiny hrabství Haag [online]. [cit. 2018-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-20. (německy)
- ↑ Důvodem pro výměnu byla skutečnost, že Ortenburgové jako protestanti vládli malé enklávě obklopené katolickými územími. Hrabství Tambach bylo oficiálně říšsky bezprostřední a patřilo k říšským stavům. Drobná omezení bezprostřednosti se týkala odvolávání se hraběcích poddaných k soudům třetí instance, kde se nyní odvolávali do Bavorska namísto k říšské justici (výkon rozsudku byl však nadále v rukou hraběte), a také v tom, že svůj podíl pro říšské vojsko: 20 branců, nyní hrabě neposílal zvlášť, ale přiřazoval je k bavorskému kontingentu.
- ↑ JAKOBI, Friedrich Heinrich. Die Standesherrschaft Tambach historisch-statistisch-topographisch, und Geschichte des herzoglichen und gräflichen Gesammthauses Orttenburg. 1. vyd. Coburg: J. S. Riemann´sche Buchhandlung, 1845. 154 s. Dostupné online. S. 44. (německy) Psáno švabachem.
- ↑ Článek o rodu Palmů na lexikon.freenet.de (německy, archivovaná verze stránek na internet archive) [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ FRANK, Karl Friedrich von. Standeserhebungen und Gnadenakte für das Deutsche Reich und die Österreichischen Erblande bis 1806 sowie kaiserlich österreichische bis 1823 mit einingen Nachtregen zum "Alt-Österreichischen Adels-Lexikon 1823-1918. 1. vyd. Svazek Bd. 5. Addenda at Corrigenda. Senftenberg: Karl Friedrich von Frank, 1974. 5 svazků (288 s.). S. 187. (německy)
- ↑ LANCIZOLLE..., s. 91 (chybně uveden bavorský král a princové namísto bádenského velkovévody a bádenských princů)
- ↑ a b GOLLWITZER, Heinz. Die Standesherren, Die politische und geselschaftliche Stellung der Mediatisierten 1815-1918. 2. vyd. Göttingen: Vandehoeck und Ruprecht, 1964. 465 s. S. 16.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- LANCIZOLLE von, Karl Wilhelm, Uebersicht über der Reichsstandschafts- und Territorialverhältnisse des alten Reiches, Berlin: Ferdinand Dümmler, 1830, 160 s., německy, psáno švabachem, S. 89–93 dostupné online