Alodiální statek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Alodiální statek je starší označení pro úplné vlastnictví nemovitých věcí a statků, se kterým vlastník mohl volně nakládat. Ekvivalentní jsou též termíny allodium (resp. allod nebo alod).[1] Konkrétní vlastnické vztahy byly zakotveny v právním systému příslušnému dané lokalitě a historické době a jejich písemná evidence zakládala a dosud zakládá právní kontinuitu vztahů k majetku. Na to navazovaly daňová správa, dědické nároky, prodej a koupě aj. podle příslušných právních norem.

V historii Zemí koruny české a v souvisejícím období Habsburské monarchie se vytvořily a uplatňovaly tyto druhy vlastnictví:

  1. státní – královské, komorní
  2. veřejné – majetky obcí, měst atp.
  3. církevní – majetky arcibiskupské, biskupské, klášterní (řádové), benefiční, kostelní apod.
  4. soukromé, které se do roku 1924 obvykle dělily na formu fideikomisní (svěřenskou), u které majetek přecházel jen na členy určité rodiny, rodu (aby bylo zabráněno jeho drobení), nebo alodiální s možnosti volného nakládání.
  5. družstevní – vzniklé podle zákona č. 70/1873 ř. z. z majetku fyzických a později i právnických osob (obcí).

Alodiální statky v Československu vznikaly nově zejména v rámci pozemkové reformy od roku 1921.[2]

Podle zákona o zrušení svěřenectví z roku 1924[3] byly převedeny specifikované fideikomisy na alodiální formu držby, dosti často do vlastnictví obcí a měst.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Allodium, Encyklopedia Britannica
  2. Zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového
  3. Zákon č. 179/1924 Sb., o zrušení svěřenectví