Otakar Janůj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Otakar Janůj (v textu jen OJ) se narodil v obci Rudimov dne 26. října 1911, v domě číslo 36. Zahynul za neobjasněných okolností při cvičném letu (cross country) 23. říjen 1941 nad Irským mořem, v oblasti Cardiganského zálivu. Byl to syn, vnuk, bratr, švagr, Sokol, snoubenec, štábní strážmistr policie (Brno) a radiotelegrafista-střelec u 311. československé bombardovací perutě RAF v Anglii.

Otakar Janůj
Ražoň
Otakar Janůj na fotografii fotoateliér Petřivalský, Lipník nad Bečvou
Narození 26. října 1911
Rudimov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 23. října 1941 (ve věku 29 let)
Anglie
IrskoIrsko Irsko
Vojenská kariéra
Hodnost Sgt
Doba služby 1940-1941
Sloužil Olomouc
1. československé divize (1940)
RAF (1940)
Složka Československé armáda, Československá armáda v Anglii
Jednotka 311. československá bombardovací peruť RAF
Války druhá světová válka
Vyznamenání Československý válečný kříž (1939)

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Rodiči OJ byli Valentin Janůj (* 2. únor 1882, Lipník nad Bečvou 286, † 2. leden 1975, Týn nad Bečvou 63) a Marie roz. Chmelová (* 3.říjen 1886, Rudimov 27, † 13. duben 1970, Týn nad Bečvou 63). Svatbu měli kostele v Mladoticích (dnes součást Slavičína) dne 2. května 1911. V manželství se jim narodily mimo Otakara ještě dvě dcery, starší Marie (17. září 1911, Rudimov) a mladší Otilii (2. května 1914).

Otec v 1. světové válce[editovat | editovat zdroj]

Valentin Janůj, stejně jako mnoho dalších mladých mužů, rukuje v roce 1914 k Rakousko-uherské armádě. – Na základě mobilizace musel, tak jako mnoho dalších navléknout uniformu s bílými knoflíky a nebesky modrou barvou límcových výložek. Právě tyto barevné prvky odkazovaly na jeho příslušnost k Pěšímu pluku 3 (k. u. k. Infanterieregiment Nr. 3), jehož doplňovacím okresem bylo Kroměřížsko (včetně Zlínska, Uherskohradišťska, Kyjovska, Vsetínska a Valašského Meziříčí). V červenci 1914 byl pluk z 83 % tvořen vojáky české národnosti. Pluk byl zařazen u 23. pěší brigády 12. pěší divize (12. Infanterie Division) a byl odeslán na frontu v Haliči. Velitelem pluku je svobodný pán Heinrich Von Testa. Velitelství pluku bylo od roku 1906 do roku 1914 v Těšín (Teschen, Cieszyn) - kasárna arcivévody Bedřicha. Dnes na ulici ul. Blogocka 30, Cieszyn.

V bojích okolo Lublina (východní Polsko, 80 km od hranic s Ukrajinou) byl Valentin, jako svobodník Rakousko-uherské armády, zajat dne 28. srpna 1914 ruskými vojáky. V zajetí byl více než čtyři roky, internován byl na SIbiři. Kde později vstoupil do Československých legií. – V kartě legionáře [1] je uvedeno datum a místo přihlášení do legií: Krivodanka. Je zapsán do legií 19. června 1918. Příslušný k 11. čs. střeleckému pluku, který vznikl v Novonikolajevsku 15. července 1918. Původní místo Novonikolajevsk je dnes oblast Novosibirks, město bylo v roce 1925 přejmenováno.

Prodělal celou anabázi po Transsibiřské magistrále až do přístavu Vladivostok. Odtud odplouval s 31. transportem Čsl. legií na lodi Teucera. Do vlasti se vrací v roce 1920. Příslušný k 1. rotě 11. čs. střeleckého pluku Františka Palackého.

Dětství a dospívání[editovat | editovat zdroj]

OJ prožil dětství v obci Rudimov. Koncem roku 1921 se celá rodina přestěhovala do obce Jindřichov okr. Přerov. Rodina Janůjů zde bydlela v domě č.p. 58.

Období dospívání prožil OJ ve městech Fulnek a Hranice na Moravě, kde chodil do škol a v Týně nad Bečvou, kde bydlel jeho otec s rodinou od 27. října 1927.

Školní docházka[editovat | editovat zdroj]

Rudimov[editovat | editovat zdroj]

V Rudimově, kde začal chodit OJ do školy, byla výpomocná škola asi od roku 1812. Před tím se chodilo do Slavičína. Otakar ji začal navštěvovat v 16. září 1919.

Jindřichov[editovat | editovat zdroj]

Po přestěhování do Jindřichova začal OJ chodit do zdejší školy týden před Štědrým dnem – 18. prosince 1921.

Fulnek[editovat | editovat zdroj]

OJ chodil ve Fulneku do České obecné a měšťanské školy J.A.K. Dnes je tato škola známa jako ZŠ T. G. Masaryka Fulnek. Zde absolvova dva školní roky - 1924/1925 a 1925/1926.

Ve Fulneku bydlel po dobu studií u Ondřeje (Andreas) a Anny Lachkých, domkaře, v domě č.p. 408.

Hranice na Moravě[editovat | editovat zdroj]

OJ začal chodit v Hranicích do Měšťanské chlapecké školy. Zde byl ve školních rocích - 1926/1927

Od podzimu, školní rok začal 1.10.1929, začal studovat na Živnostenské škole pokračovací. Zde byl ve školních létech - 1928/1929 a 1929/1930.

Olomouc[editovat | editovat zdroj]

Během vojenské služby si doplnil vzdělání a ve školním roce 1935/1936 navštěvoval v Olomouci jednoroční učební kurz IV. třídy měšťanské školy. Výstupní vysvědčení obdržel 18. června 1936.

Sokol[editovat | editovat zdroj]

Kdy začal Otakar Janůj navštěvovat Sokol již nelze doložit. Dochovala se fotografie, kde má v klopě sokolský odznak. Tato fotografie by mohla pocházet z let 1926–1929.

Vojenská služba[editovat | editovat zdroj]

Prezenční vojenskou službu OJ nastoupil 1. října 1934, a to u Dělostřeleckého pluku č. 302, ve Starých městských kasárnách v Olomouci. Dnem 1. dubna 1935 byl povýšen do hodnosti svobodníka, se zařazením do funkce telefonisty. Současně se stal velitelem telegrafního družstva u spojovací baterie. Dne 1. října 1935, byl povýšen do hodnosti desátníka a stal se velitelem spojovacího družstva. Dvouletou základní vojenskou službu ukončil 16. září 1936.

Práce[editovat | editovat zdroj]

Povolání[editovat | editovat zdroj]

Otakar Janůj byl zaměstnán u firmy Bratři Frommové, Hranice na Moravě jako obchodní příručí.

Státní služba[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování vojenské služby se přihlásil k Policii do Brna. Kde byl nejprve pomocný zřízenec strážní služby a poté štábní strážmistr policie.

V exilu[editovat | editovat zdroj]

Do exilu odchází OJ na počátku roku 1940. Spolu s několika dalšími čechoslováky přechází hranici na Slovensko, poté do Jugoslávie. Odtud přes Turecko do Francie. Zde se do bojů nezapojil, odjíždí přímo do Anglie, kde vstupuje do čsl. jednotek RAF. Je zařazen na funkci: radiotelegrafista-střelec, létá na Vickers Wellington. Zmínka o jeho smrti je v knize Zlomená křídla, od Eduarda Čejky, v tabulkovém přehledu. [2]

Pocty In-memoriam[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • Praporčík in memoriam s účinností od 28. října 1940, rozkazem ze dne 29.4.1947
  • Vrchní strážmistr s účinností od 1. května 1941, rozkazem ministra nár. obrany (generála Ludvíka Svobody) č. 8, ze dne 29.4.1947
  • Štábní rotmistr letectva v záloze in memoriam, rozkazem ministra nár. obrany (generála Ludvíka Svobody) č. 8, ze dne 1.11.1947
  • Podplukovník ve výslužbě in memoriam od 1. 6. 1991, rozkazem ministra obrany ČSFR (Luboše Dobrovského) č. 0103, ze dne 29. 5. 1991

Pamětní desky[editovat | editovat zdroj]

  • Rodný dům č.p. 36 v obci Rudimov, pamětní deska ze dne 4. 8. 2008
  • Pomník obětí světových válek v Týně nad Bečvou
  • Památník Air Forces Memorial Runnymede, panel č. 46, hrabství Surrey, Velká Británie
  • Pamětní deska obětí z řad brněnské policie uvnitř budovy České pošty, ul. Orlí 30, Brno
  • Památník 2. světové války, Hrabyně, okres Opava
  • Pomník Padlým Čs.letcům ve druhé světové válce 1939-1945, Praha 6, náměstí Svobody

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Detail legionáře | Legie 100. legie100.com [online]. [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. (česky) 
  2. DATABAZEKNIH.CZ. Zlomená křídla - Eduard Čejka. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2018-06-04]. Dostupné online.