Přeskočit na obsah

Olga Tokarczuková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Olga Tokarczuk)
Olga Tokarczuková
Olga Tokarczuková, 2018
Olga Tokarczuková, 2018
Narození29. ledna 1962 (63 let)
Sulechów, Polsko
PseudonymNatasza Borodin
Povoláníromanopiskyně, spisovatelka, psycholožka, básnířka, libretistka, vydavatelka, donátor a scenáristka
Vzdělánípsychologie, Varšavská univerzita
Alma materFaculty of Psychology, University of Warsaw (1980–1985)
Žánrpoezie, esej a historický román
Významná dílaPravěk a jiné časy, Dům denní dům noční, Běguni
OceněníPas Polityky (1996)
Cena Kościelských (1997)
Literární cena Nike (2008)
Cena Samuela Bogumila Lindeho (2008)
Slezský literární Laurel (2009)
… více na Wikidatech
Politická příslušnostPartia Zieloni (od 2004)
Manžel(ka)Roman Fingas (od 1985)
Grzegorz Zygadło
DětiZbigniew Fingas[1]
PříbuzníTatiana Tokarczuk[2] (sestra)
VlivyCarl Gustav Jung
William Blake
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olga Nawoja Tokarczuková[3] (nepřechýleně Tokarczuk; * 29. ledna 1962 Sulechów, Lubušské vojvodství, Polsko)[4] je polská spisovatelka, autorka poezie, esejí, scénářů a jedna z nejčtenějších a kritiky nejlépe hodnocených polských autorů.

V roce 2019 jí byla udělena Nobelova cena za literaturu za rok 2018.[5]

Od roku 1998 žije Olga Tokarczuková v malé vesnici Krajanów blízko Nové Rudy v Dolnoslezském vojvodství, odkud řídila své soukromé nakladatelství Ruta ve Vratislavi. Od roku 2015 organizuje v Nowé Rudě a okolí festival „Góry Literatury“.[6] V září 2020 veřejně odmítla svou nominaci na udělení čestného občanství Dolnoslezského vojvodství, protože zároveň s ní byl na tuto poctu nominován tamní biskup, který aktivně vystupuje proti komunitě LGBT.[7]

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Studium

[editovat | editovat zdroj]

Dříve než se dala na literární dráhu, studovala psychologii na Varšavské univerzitě, a to od roku 1980 do 1985. Během vysokoškolského studia pomáhala jako dobrovolník v ústavu pro mladistvé s poruchami chování. Po ukončení univerzity začala pracovat jako psychoterapeutka ve městě Valbřich poblíž českých hranic.

Politická příslušnost

[editovat | editovat zdroj]

Je členkou Partia Zieloni, polské Strany zelených.

Akademická činnost

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2008 vyučuje tvůrčí psaní na Opolské univerzitě.

Literární dílo

[editovat | editovat zdroj]

Olga Tokarczuková bývá přirovnávána k Márquezovi díky jejím snovým a poetickým příběhům.[8][9]

  • Miasto w lustrach (1989, Města v zrcadlech) – sbírka básní, první kniha Olgy Tokarczukové
  • Podróż ludzi Księgi (1993, Cesta lidí knihy) – debutní román, alegorie o dvou milencích hledajících tajemství knihy (metafora smyslu života) zasazen do Francie sedmnáctého století. Tato kniha získala pro Olgu Tokarczukovou okamžitou oblibu mezi čtenáři i kritiky. Byla oceněna Polskou společností vydavatelů knih
  • E. E. (1995) – román pojmenován podle hlavní hrdinky Erny Eltzner, která vyrůstala v měšťanské německo-polské rodině ve Vratislavi ve dvacátých letech
  • Prawiek i inne czasy (1996, Pravěk a jiné časy, Brno 1999, 2007) – třetí román zasazen do fiktivní vesnice Pravěk v centru Polska. Příběh je psán z pohledu čtyř andělů strážících vesnici, kteří sledují osudy poněkud výstředních obyvatel po osm dekád od roku 1914. Pravěk vytváří paralelu k polské historii. Pravěk byl přeložen do mnoha jazyků a zasloužil se o mezinárodní věhlas pro Olgu Tokarczukovou. V Polsku byl oceněn prestižní Cenou nadace Kościelských, cenami čtenářů Paszport Polityki a Machiner. Jedna z hrdinek se jmenuje Ruta, stejně jako nakladatelství Olgy Tokarczukové
  • Szafa (1997, Skříň, zvukový záznam Praha 2009) – sbírka tří příběhů
  • Dom dzienny, dom nocny (1998, Denní dům, noční dům, Brno 2002, 2012) – kniha volně propojených, ale různorodých příběhů a esejí o minulosti a přítomnosti v autorčině novém domově, vesnici v Sudetech blízko polsko-českých hranic. Za tuto knihu obdržela v roce 2002, společně s Esther Kinsky, překladatelkou jejího díla do němčiny ('Taghaus, Nachthaus', nakl. DVA), mezinárodní literární ocenění 'Brücke Berlin-Preis'.
  • Lalka i perła (2000) (Loutka a perla) – esej nabízející novou interpretaci románu Loutka polského autora konce devatenáctého století Bolesława Pruse[10]
  • Opowieści wigilijne (2000) – svazek 3 vánočních povídek vydán společně s Jerzym Pilchem a Andrzejem Stasiukem. Olga Tokarzcuk a Andrzej Stasiuk patřili ke generaci alternativního literárního časopisu bruLion
  • Gra na wielu bębenkach (2004, Hra na spoustu bubínků, Olomouc 2005) – sbírka krátkých povídek
  • Ostatnie historie (Poslední příběhy, Brno 2007) je zkoumáním smrti z pohledu tří generací
  • Anna In w grobowcach świata (2006, Anna In v hrobkách světa, Brno 2008)
  • Bieguni (Běguni, Brno 2008, 2018) – je kombinací eseje a fikce, kdy stěžejním tématem jsou nomádi současné doby. Za tuto knihu získala cenu hlavní poroty i cenu čtenářů v soutěži Nike v 2008.
  • Prowadź swój pług przez kości umarłych (Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, Brno 2010. 2017) – postmoderní morální thriller, jenž byl pojmenován dle verše z básně Williama Blakea „Pekelná přísloví“.
    • Na námět této knihy vznikl v roce 2017 film Agnieszky Holland Přes kosti mrtvých[11]
    • V roce 2022 zpracováno v Českém rozhlasu jako třídílný rozhlasový seriál Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. Překlad Petr Vidlák, dramatizace Kristina Májová, hudba Miroslav Tóth, dramaturgie Renata Venclová, režii měla Izabela Schenková.[12]
  • Moment niedźwiedzia, 2012 (Okamžik medvěda, Brno 2014)
  • Księgi Jakubowe,[13] 2014 (Knihy Jakubovy, Brno 2016)
  • Dočasná havárie: Komorní hra o konci světa, 2014 – Původní rozhlasové drama polské prozaičky napsané exkluzivně pro Český rozhlas.[14]
  • Empuzjon, 2022 – román, český překlad Empusion, Petr Vidlák, Host, Brno, 2023[15]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Olga Tokarczuková je držitelkou několika literárních cen, a to jak v Polsku, tak v zahraničí. V roce 2008 obdržela cenu hlavní poroty polského nejvýznamnějšího ocenění, NIKE. Celkem třikrát získala cenu čtenářů v soutěži Nike.

V roce 2018 obdržela Mezinárodní Man Bookerovu cenu za knihu Běguni (anglicky Flights).[16] Kniha vyšla v České republice v roce 2008 v nakladatelství Host.[17]

V roce 2019 získala Nobelovu cenu za literaturu za „vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní překračuje hranice jako svébytná forma života”.[18][19]

Český literární časopis A2 zařadil její román Knihy Jakubovy mezi nejlepší světové prózy po roce 2000.[20]

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Dne 9. ledna 2012 vystoupila ve 23:30 hod v pořadu televize ČT24, 'Před půlnocí', kde byl celý vysílací čas věnován pouze jí a jejím knihám. (Délka pořadu: 27 min.).
  • Ve své promluvě při předání Nobelovy ceny zmínila Jana Amose Komenského.[21]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2019-12-10].
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2019-10-28].
  3. ↑ STOWARZYSZENIE KULTURALNE "GÓRY BABEL" | Rejestr.io. rejestr.io [online]. [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ KOZIOŁ, Paweł. Olga Tokarczuk. Culture.pl [online]. 2014-11-21. Rozbor jejího literárního díla. Dostupné online. 
  5. ↑ FLOOD, Alison. Olga Tokarczuk and Peter Handke win Nobel prizes in literature. The Guardian [online]. 2019-10-10 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. 
  6. ↑ OCZAK-STACH, Dorota. Literacki Nobel dla Olgi Tokarczuk. Pisarka niepokorna i zaangażowana. Czytelnicy ją uwielbiają, hejterzy grozili jej śmiercią. wyborcza.pl [online]. 2019-10-10 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. (polsky) 
  7. ↑ ULRYCHOVÁ, Tereza. Nobelistka odmítla poctu, měl ji dostat i biskup horlící proti LGBT. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2020-09-27 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ PILÁTOVÁ, Markéta. Tři příběhy milovnice hub. Týdeník Respekt [online]. 2007-12-02 [cit. 2023-10-22]. Čís. 49. Dostupné online. 
  9. ↑ ZAKOPALOVÁ, Lucie. Olga Tokarczuk. Týdeník Respekt [online]. 2019-10-13 [cit. 2023-10-22]. Dostupné online. 
  10. ↑ Olga Tokarczuk. Instytut Książki [online]. [cit. 2023-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-04-23. (anglicky) 
  11. ↑ Přes kosti mrtvých [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2022-01-31]. Dostupné online. 
  12. ↑ NOVOTNÁ, Klára. Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. Jitka Smutná exceluje v nové hře podle výjimečného románu Olgy Tokarczukové [online]. Český rozhlas, 2022-01-30 [cit. 2022-01-30]. Dostupné online. 
  13. ↑ "Księgi Jakubowe" Olgi Tokarczuk - dzieło monumentalne. Polskieradio.pl (Trójka) [online]. 2014-10-23. + několik videí s autorkou. Dostupné online. 
  14. ↑ Olga Tokarczuková: Dočasná havárie. rozhlas.cz. 2016-01-12. Komorní hra o jedné situaci; překlad: Jiří Vondráček. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-15. 
  15. ↑ Empusion – Olga Tokarczuková | Nakladatelství Host. www.hostbrno.cz [online]. HOST — vydavatelství, s. r. o. [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  16. ↑ Thoughts on the 2018 Man Booker International Prize winner [online]. The Man Booker Prize, 2018-05-22 [cit. 2018-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-25. (anglicky) 
  17. ↑ TOKARCZUK, Olga. Běguni. Překlad Petr Vidlák a Pavel Peč. Brno: Host, 2008. 315 s. ISBN 978-80-7294-285-5. 
  18. ↑ Nobelovu cenu za literaturu získali Olga Tokarczuková a Peter Handke. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-10-10. Dostupné online. 
  19. ↑ NEWS, Reuters Top. @Reuters [online]. 2019T4:04 [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Nejlepší světové prózy od roku 2000. Advojka.cz [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  21. ↑ https://www.nobelprize.org/prizes/literature/2018/tokarczuk/104870-lecture-polish/

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Nositelé Nobelovy ceny za literaturu
1901–1925
1926–1950
1951–1975
1976–2000
2001–2025
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Olga_Tokarczuková&oldid=24684718“