North American F-86 Sabre
F-86 Sabre | |
---|---|
![]() | |
Určení | stíhací letoun |
Původ | Spojené státy americké |
Výrobce | North American |
Šéfkonstruktér | Edgar Schmued |
První let | 1. říjen 1947 |
Zařazeno | 1949 (USAF) |
Vyřazeno | 1965 (USAF) 1994 (Bolívie) |
Charakter | Vyřazen, některé na přehlídkách |
Uživatel | United States Air Force Royal Air Force Pákistánské letectvo Portugalské letectvo |
Vyrobeno kusů | 9 860 |
Vyvinuto z typu | North American FJ-1 Fury |
Varianty | Canadair Sabre North American FJ-2/-3 Fury |
Další vývoj | CAC Sabre North American F-86D Sabre North American FJ-4 Fury North American YF-93 North American F-100 Super Sabre |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
North American Aviation F-86 Sabre, někdy nazývaný Sabrejet, je americký proudový transonický stíhací letoun. Vyráběn byl společností North American Aviation a vešel ve známost jako první americký stíhací letoun se šípovým křídlem, který mohl úspěšně čelit sovětskému letounu MiG-15 v soubojích během Korejské války (1950–1953), kde došlo k prvním střetům mezi proudovými letouny v historii. Vzhledem k tomu, že šlo o jeden z nejlepších a nejdůležitějších stíhacích letounů v této válce, je F-86 také vysoce hodnocen ve srovnání se stíhači jiné éry.[1] Ačkoli byl vyvinut na konci čtyřicátých let a koncem padesátých let byl již zastaralý, ukázal se jako všestranný a adaptabilní a jako frontový stíhací letoun nadále sloužil v četných vzdušných silách. Poslední letouny byly z aktivní služby vyřazeny v 90. letech v Bolívii.
Díky úspěchu letounu bylo nakonec mezi lety 1949 a 1956 vyrobeno 7 800 letounů, a to nejen v USA, ale i v Itálii a Japonsku. Kromě toho bylo americkým námořnictvem nakoupeno 738 modifikovaných palubních letounů značených jako FJ-2 a -3. Varianty F-86 byly vyráběny také v Kanadě a Austrálii. Ve velkých sériích jej vyráběla kanadská firma Canadair pod označením Canadair Sabre. U těchto variant byl většinou instalován výkonnější motor Avro Canada Orenda. Kanadské F-86 používala také řada států NATO. Výrazně upravenou verzi F-86 vyráběla australská továrna CAC pod označením CAC CA-27 Sabre. Canadair vyrobil celkem 1 815 draků a Sabre se také stal nejvíce vyráběným západním proudovým stíhacím letounem s celkovou produkcí 9 860 kusů všech variant.[2]
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]

Firma North American vyráběla za druhé světové války vrtulový P-51 Mustang, který se zapojil do bojů proti některým z prvních do služby nasazených proudových stíhaček. Koncem roku 1944 navrhla firma North American svůj první proudový stíhač americkému námořnictvu, který vešel ve známost jako FJ-1 Fury.[3] Jednalo se o výjimečnou přechodovou proudovou stíhačku, která měla rovné křídlo odvozené od P-51.[4] Počáteční návrhy na splnění požadavku amerického armádního letectva (USAAF) na jednomístné, proudové letadlo středního doletu s velkým dostupem schopné denního doprovodu jako stíhačka nebo stíhací bombardér byly navrženy v polovině roku 1944.[5] Na začátku roku 1945 předložila společnost North American Aviation čtyři návrhy.[5] USAAF vybralo jeden návrh před ostatními a udělilo North American kontrakt na stavbu tří exemplářů XP-86 ("experimental pursuit"). Odstranění specifických požadavků z FJ-1 Fury ve spojení s dalšími úpravami umožnilo XP-86 být lehčí a podstatně rychlejší než Fury, s odhadovanou maximální rychlostí 582 mph (937 km/h), oproti 547 mph (880 km/h) Fury.[5] Navzdory nárůstu rychlosti dřívější studie odhalily, že XP-86 bude mít stejný výkon jako jeho soupeři XP-80 a XP-84. Protože tyto konkurenční konstrukce byly pokročilejší ve svých vývojových fázích, došlo k obavám, že XP-86 bude zrušen.
18. května 1945 firma získala objednávku USAAF k výrobě trojice prototypů označených XP-86. Maketa letounu byla schválena 20. června 1945, výsledky měření z aerodynamického tunelu ale ukázaly, že letoun v navrhované podobě nedosáhne požadované rychlosti 600 mil/hod (965 km/hod).[6] North American museli rychle vymyslet radikální změnu, která by mohla předskočit jeho soupeře. Řešení se podařilo nalézt využitím poznatků o šípovém křídle z ukořistěných německých výzkumů. Pro letoun pak bylo zvoleno křídlo o šípu 35° (stejný šíp měly i ocasní plochy), štíhlostí 4,79, tloušťkou profilu 11 % u kořene a 10 % na konci, vybavené automatickými sloty na náběžné hraně. Praktické využití křídla si ovšem vyžádalo mnoho zkoušek, což stavbu prototypů oddalovalo.[3] F-86 byl prvním americkým letadlem, které využilo letových výzkumných dat získaných od německých aerodynamiků z konce druhé světové války.[7] Tyto údaje ukázaly, že tenké, šípové křídlo by mohlo výrazně snížit odpor a zpoždění stlačitelnosti, které sužovaly stíhačky jako např. Lockheed P-38 Lightning, když se přiblížily rychlosti zvuku. V roce 1944 němečtí inženýři a konstruktéři prokázali výhody šípových křídel na základě experimentálních návrhů z roku 1940. Studie dat ukázala, že šípové křídlo by vyřešilo problém s rychlostí, zatímco sloty na náběžné hraně křídla, která se vysouvaly při nízkých rychlostech, by zvýšily stabilitu.
Vzhledem k tomu, že vývoj XP-86 dosáhl pokročilého stadia, myšlenka na změnu šípovitosti křídla se setkala s odporem některých vyšších zaměstnanců firmy North American. Poté, co byly získány dobré výsledky v testech v aerodynamickém tunelu, byla, navzdory tvrdému odporu, nakonec přijata koncepce se šípovým křídlem. Výkonnostní požadavky byly splněny začleněním křídla s úhlem 35°, s použitím modifikovaných čtyřmístných profilů NACA, NACA 0009.5–64 u kořene a NACA 0008.5–64 na špičce[8] s automatickými sloty vycházející z konstrukce letounu Messerschmitt Me 262 a další funkcí elektricky nastavitelného stabilizátoru (další vlastnost Me 262A).[9][10] Mnoho Sabrů mělo „křídlo 6–3“ (pevná náběžná hrana s 6-palcovou prodlouženou tětivou u kořene a 3-palcovou prodlouženou tětivou na špičce) dodatečně po získání bojových zkušeností v Koreji.[9][11] Tato úprava změnila profily křídla na modifikovanou konfiguraci NACA 0009-64 u kořene a mod NACA 0008.1–64 na špičce.
V prosinci 1946 objednalo letectvo zaváděcí sérii 33 letadel P-86A. Prototyp XP-86, který vedl k F-86 Sabre, prodělal „roll-out“ 8. srpna 1947.[12] První let se uskutečnil 1. října 1947 s Georgem Welchem jako pilotem[13] ze základny Muroc (nyní Edwards AFB) v Kalifornii.[7][12]
Strategické vzdušné velitelství letectva Spojených států mělo F-86 Sabre ve službě od roku 1949 do roku 1950. První sériový F-86A-1 byl letectvu předán 28. května 1948.[14] F-86 byly přiděleny k 22. bombardovacímu křídlu, 1. stíhacímu křídlu a 1. stíhacímu stíhacímu křídlu.[15] F-86 byl primárním americkým stíhacím letounem pro vzdušný boj během korejské války. Bojů se účastnil značný počet první tří sériově vyráběných modelů.
F-86 Sabre byl také vyráběn v licenci společnosti Canadair jako Canadair Sabre. Finální varianta kanadského Sabru, Mark 6, je obecně hodnocena jako ta, která má nejvyšší schopnosti ze všech verzí Sabru.[16][Note 1]
Prolomení zvukové bariéry a další rekordy
[editovat | editovat zdroj]První oficiální světový rychlostní rekord 671 mil za hodinu (1080 km/h) F-86A stanovil 15. září 1948 v Muroc Dry Lake a pilotoval ho major Richard L. Johnson z amerického letectva.[17] O pět let později 18. května 1953 se Jacqueline Cochranová stala první ženou, která prolomila zvukovou bariéru, a létala na „jednorázovém“ kanadském F-86 Sabre Mk 3 po boku Chucka Yeagera.[18] Plukovník K. K. Compton vyhrál letecký závod Bendix v roce 1951 s F-86A s průměrnou rychlostí 553,76 mph (891,19 km/h).
2. února 1958 vytvořil tým pákistánského letectva s F-86 Sabre s názvem „Falcons“ světový rekord na základně PAF Masroor provedením smyčky v (koso)čtvercové formaci 16 letadel. Tým byl veden tehdejším velitelem křídla Zafarem Masudem.
Služba
[editovat | editovat zdroj]Válka v Korei
[editovat | editovat zdroj]
F-86 byl přijat do služby v americkém letectvu roku 1949, připojil se k 94. stíhací peruti 1. stíhacího křídla a stal se primárním proudovým stíhačem pro vzdušné souboje používaným Američany v Korejské válce. Dřívější proudové letouny s přímými křídly jako P-80 a F-84 zpočátku dosahovaly vzdušných vítězství, než byl v listopadu 1950 představen MiG-15 se šípovým křídlem a překonal všechny letouny ve službě OSN.
V reakci na to byly tři letky F-86 v prosinci převezeny na Dálný východ.[19] MiG-15 byl lepší než rané modely F-86 v dostupu, palebné síle, zrychlení, zatáčení, rychlosti stoupání a schopnosti neomezeného stoupání, zatímco F-86 byl o něco rychlejší a mohl MiGy překonat. Když byl v roce 1953 představen F-86F, staly se oba letouny schopnostmi těsnějšími a na konci války si mnoho amerických bojových pilotů nárokovalo marginální převahu F-86F.
Větší palebnou silou MiGu a mnoha dalších tehdejších stíhaček se zabýval „Project Gun-Val“[20], který zkoumal bojové zkoušky sedmi F-86F, z nichž každý byl vyzbrojen čtyřmi 20mm kanóny T-160 (tyto F-86 byly označeny F-86F-2). Navzdory tomu, že bylo možné střílet pouze dvěma ze čtyř 20mm kanonů současně, byl experiment považován za úspěšný a signalizoval konec desetiletí trvajícího používání ráže Browning .50 v roli vzdušných soubojů.[21]
Ačkoli F-86A mohl bezpečně letět rychlostí 1 Mach, pohyblivé ocasní plochy F-86E výrazně zlepšily manévrovatelnost při vysokých rychlostech.[21] MiG-15 nemohl bezpečně překročit Mach 0,92, což je důležitá nevýhoda v téměř „akustickém“ vzdušném boji. Daleko větší důraz byl kladen na výcvik, agresivitu a zkušenosti pilotů F-86.[22] Piloti Sabru byli cvičeni v Nellis, kde byl počet obětí jejich výcviku tak vysoký, že jim bylo řečeno: "Pokud někdy uvidíte vlajku v plném obsazení, vyfoťte se." Navzdory opačným pravidlům nasazení jednotky F-86 často zahajovaly boj nad základnami MiG v mandžuském „útočišti“.[23]
V říjnu 1951 se Sovětům podařilo opravit sestřelený Sabre a při zkoumaní typu došli k závěru, že výhoda Sabru v boji byla způsobena zaměřovačem APG-30, který umožňoval přesnou palbu na delší vzdálenosti.[24]
Oblast častých střetů s MiGy se dnes označuje jako „alej MiGů“.[25] Pákistánské F-86 také bojovaly v Indicko-pákistánské válce v roce 1965.
Varianty
[editovat | editovat zdroj]North American Sabre
[editovat | editovat zdroj]

- XF-86 – tři prototypy, původně označené jako XP-86 či North American model NA-140.
- YF-86A – První prototyp s motorem General Electric J47.
- F-86A – Model NA-151 a NA-161. Postaveno 554 kusů.
- DF-86A – Několik F-86A, přestavěných na bezpilotní cíle.
- RF-86A – Přestavba F-86A na průzkumnou variantu. 11 kusů.
- F-86B – Model NA-152. Objednáno 188 kusů jako vylepšení F-86A s výkonnějším motorem, prostornějším trupem a silnějšími brzdami.[14] Nakonec dodány jako F-86A-5.
- F-86C – NA-157. Dálkový stíhací letoun. Původně objednáno 118 kusů, ale postaveny nakonec jen dva prototypy označené YF-93A.[14]

- YF-86D – NA-164. Prototyp varianty určené pro boj za každého počasí. Původně označen YF-95A.
- F-86D – Varianta pro boj za každého počasí vybavená radarem v přídi. Původně označená F-95A. Postaveno 2 506 kusů. Modely NA-165, NA-177, NA-173, NA-190 a NA-201. S ostatními variantami F-86 se shodovalo jen 25 % jejich dílů. Měly širší trup pro umístění radaru s většího motoru s přídavným spalováním. Výzbroj tvořilo 24 neřízených střel FFAR ráže 2,75 palce "Mighty Mouse".
- F-86E – Vylepšený systém řízení, plovoucí výškovka. Model NA-170 a NA-172. Postaveno 456 kusů. 60 z nich postavil pro USAF Canadair.
- F-86E(M) – Označení původně britských F-86, předaných dalším státům NATO.
- QF-86E – Modifikace kanadských Sabrů, upravených na cvičné cíle.
- F-86F – Výkonnější motor a nové křídlo. Postaveno 2 239 kusů (300 z nich bylo dokončeno v Japonsku). F-86F měl značně lepší vlastnosti ve vysokých rychlostech a vyšší přistávací rychlost. Podvarianta F-40 měla za cenu mírně nižší rychlosti zlepšené letové vlastnosti ve vysokých a nízkých rychlostech a lepší vlastnosti při přistání. Hodně starších F-86F bylo později upraveno na standard F-86F-40.
- QF-86F – 50 původně Japonských F-86F, přestavěných pro US Navy na cvičné cíle.
- RF-86F – Několik F-86F upravených na průzkumné. Takto bylo upraveno i 18 japonských F-86F.
- TF-86F – 2 kusy F-86F, upravené na dvousedadlové cvičné letouny s prodlouženým trupem. Označeny jako model NA-204.
- F-86G – Plánované označení F-86D s vylepšeným motorem a dalšími změnami. Všech 406 postavených kusů ale bylo označeno jako F-86D.
- YF-86H – Výrazně upravený stíhací bombardér s hlubším trupem, jiným motorem (J73) a větším rozpětím. Postaveny dva kusy jako model NA-187.
- F-86H – Sériová verze YF-86H. Stíhací bombardér schopný nést jaderné zbraně. Postaveno 473 kusů jako model NA-187 a NA-203. Počínaje 115. vyrobeným kusem (subvarianta H-5) s hlavňovou výzbrojí tvořenou čtveřicí 20mm kanónů M39,[26] namísto dosavadních 12,7mm kulometů M3.
- QF-86H – 29 kusů F-86H, upravených na cvičné cíle.
- F-86J – Jeden kus F-86A s motorem Orenda, označený jako NA-167. Uvažovaná varianta s výkonnějšími kanadskými motory. Nerealizováno.
- YF-86K – F-86D upravená pro export. Místo raket měla 4 kanóny ráže 20 mm, zjednodušený systém řízení palby. 2 kusy.
- F-86K – Varianta F-86D vyvinutá pro letectva NATO. Postaveno 120 kusů v USA a dalších 221 postavil italský FIAT. Místo raket nesl 4 kanóny M24A-1 po 132 nábojích.
- F-86L – Upravené F-86D s novou elektronikou, upraveným kokpitem. 981 přestavěných kusů.
CAC Sabre
[editovat | editovat zdroj]
- CAC CA-27 Sabre
Canadair Sabre
[editovat | editovat zdroj]- Canadair Sabre Mk 1
- Canadair Sabre Mk 2
- Canadair Sabre Mk 3
- Canadair Sabre Mk 4
- Canadair Sabre Mk 5
- Canadair Sabre Mk 6
Výroba
[editovat | editovat zdroj]
- North American – 6297 F-86
- Canadair – 1815 ks.
- CAC – 112 ks.
- FIAT – 221 ks.
- Mitsubishi – 300 ks.
- Celkem: 9 860 ks.
Uživatelé
[editovat | editovat zdroj]



– Austrálie – Royal Australian Air Force
– Argentina – Argentinské letectvo
– Bangladéš
– Barma
– Belgie
– Bolívie
– Čínská republika – Letectvo Čínské republiky
– Dánsko – Dánské královské letectvo[27]
– Etiopie – Etiopské císařské letectvo
– Filipíny
– Francie – Francouzské letectvo
– Honduras
– Indonésie
– Irák
– Íránské císařství
– Itálie – Aeronautica Militare
– Japonsko – Japonské letecké síly sebeobrany
– Jihoafrická republika – South African Air Force
– Jižní Korea – Letectvo Korejské republiky
– Jugoslávie
– Kanada – Royal Canadian Air Force
– Kolumbie
– Malajsie
– Německo – Luftwaffe
– Nizozemsko – Nizozemské královské letectvo[27]
– Norsko
– Pákistán
– Peru – Letectvo Peru
– Portugalsko – Portugalské letectvo
– Řecko
– Saúdská Arábie
– Španělsko – Španělské letectvo
– Thajsko – Thajské královské letectvo
– Tunisko
– Turecko – Turecké letectvo
– Spojené státy americké – USAF
– Spojené království – Royal Air Force
– Venezuela – Venezuelské letectvo
Specifikace (F-86F-40-NA)
[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Osádka: 1
- Délka: 11,4 m
- Rozpětí: 11,3 m
- Výška: 4,5 m
- Nosná plocha: 29,11 m²
- Hmotnost (prázdný): 5 046 kg
- Vzletová hmotnost: 6 894 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 8 234 kg
- Pohonná jednotka: 1× proudový motor General Electric J47-GE-27 o tahu 26,3 kN
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 687 mph (1 106 km/h) na úrovní mořské hladiny o bojové hmotnosti 6 447 kg, také hlášeno 678 mph (1 091 km/h) (Mach 1,02) a 599 v 11 000 m při 6,960 kg). (597 uzlů (1 106 km/h) v 6 446 m, 1,091 a 964 km/h v 6 960 m)
- Pádová rychlost: 200 km/h
- Dolet: 2 454 km
- Bojový rádius: 414 mi (360 nmi; 667 km) s dvěma 1 000 lb (450 kg) pumami a přídavnými nádržemi o objemu 2 200 galonů (US) (760 L)
- Dostup: 15 100 m
- Počáteční stoupavost: 45,72 m/s
- Plošné zatížení: 236,7 kg/m²
- Poměr tah/hmotnost: 0,42
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- 6 × 12,7mm kulomet M3 (1 800 nábojů)
- až 2 400 kg pum, napalmu, neřízených střel. Letoun měl 4 závěsníky. Dva z nich byly určené pro přídavné nádrže, taktické jaderné pumy nebo napalm.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Quote: "The Canadair Sabre Mk 6 was the last variant and considered to be the 'best' production Sabre ever built."
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku F-86 Sabre na anglické Wikipedii.
- ↑ "MiG-15 'Fagot'." Archivováno 27. 7. 2011 na Wayback Machine. mnangmuseum.org. Retrieved: 19 July 2011.
- ↑ Winchester 2006, p. 184.
- ↑ a b PÁTEK, Zdeněk. F-86A, E a F Sabre. Historie a plastikové modelářství. 2001, roč. IX, čís. 12, s. 2. ISSN 1210-1427.[Dále jen Pátek (1999)]
- ↑ Goebel, Greg. Šablona:Usurped vectorsite.net. Retrieved: 19 July 2011.
- ↑ a b c Werrell 2005, s. 5
- ↑ Werrell 2005, s. 6.
- ↑ a b "North American F-86." Aviation History On-line Museum. Retrieved: 20 August 2010.
- ↑ Lednicer, David. "The Incomplete Guide to Airfoil Usage." April 2010/https://web.archive.org/web/20100420012244/http://www.ae.illinois.edu/m-selig/ads/aircraft.html Archivováno 20. 4. 2010 na Wayback Machine. ae.illinois.edu, 15 October 2010. Retrieved: 19 July 2011.
- ↑ a b Blair 1980.
- ↑ Radinger a Schick 1996, s. 15, 32.
- ↑ Bevan, Duncan. "F-86 Sabre wings explained." July 2011/https://web.archive.org/web/20110726105323/http://f-86.tripod.com/wings.html Archivováno 26. 7. 2011 na Wayback Machine. tripod.com. Retrieved: 7 June 2011.
- ↑ a b Werrell 2005, s. 9–10
- ↑ "North American F-86 Sabre (Day-Fighter A, E and F Models)." February 2015/https://web.archive.org/web/20150224020629/http://www.nationalmuseum.af.mil/factsheets/factsheet.asp?id=2297 Archivováno 24. 2. 2015 na Wayback Machine. National Museum of the United States Air Force. Retrieved: 7 June 2011.
- ↑ a b c Pátek (1999), s. 3.
- ↑ "Planes of Perrin, North American F-86L "Dog Sabre." perrinairforcebase.net. Retrieved: 20 August 2010.
- ↑ Joos 1971, s. 3.
- ↑ Wagner, The North American Sabre Retrieved: 20 August 2010.
- ↑ Knaack 1978, s. 52
- ↑ Thompson, Warren. "Sabre: The F-86 in Korea." Flight Journal, December 2002. Retrieved: 30 June 2011.
- ↑ Evaluation of Aircraft-Armament Installation (F-86F with 206 RK Guns) [online]. [cit. 2023-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-08.
- ↑ a b Ray Wagner, The North American Sabre
- ↑ "Fact Sheet: The United States Air Force in Korea." July 2007/https://web.archive.org/web/20070716131319/http://korea50.army.mil/history/factsheets/air_f_fs.shtml Archivováno 16. 7. 2007 na Wayback Machine. National Museum of the United States Air Force. Retrieved: 7 June 2011.
- ↑ " 'Bud' Mahurin." acepilots/com. Retrieved: 20 August 2010.
- ↑ To Snatch a Sabre [online]. [cit. 2022-03-02]. Dostupné online.
- ↑ THOMPSON, Warren. Sabre: The F-86 in Korea [online]. Flight Journal, 2002 [cit. 2009-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Curtis 2000, s. 93.
- ↑ a b PÁTEK, Zdeněk. Sabre pro každé počasí. HPM. Srpen 1998, roč. VIII., čís. 8, s. 10–16. ISSN 1210-1427.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CURTIS, Duncan, 2000. North American F-86 Sabre. Ramsbury Marlborough, Wiltshire: Crowood Press. 192 s. ISBN 1-86126-358-9. (anglicky)
- KADLEC, Jan. Rozpoznávání letadel. 2.. vyd. Praha: Naše vojsko, 1958. S. 156–158.
- POSPÍŠIL, Martin. North American F-86D/L/K Sabre Dog. Letectví a kosmonautika. Březen 2023, čís. 3, s. 82 až 87. ISSN 0024-1156.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu North American F-86 Sabre na Wikimedia Commons
- (anglicky) F-86 Sabre Pilots Association
- (anglicky) Globalsecurity.org profile of the F-86 Sabre