North American F-86 Sabre

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
F-86 Sabre
Určení stíhací letoun
Výrobce North American
Šéfkonstruktér Edgar Schmued
První let 1. říjen 1947
Zařazeno 1949 (USAF)
Vyřazeno 1994 (Bolívie)
Uživatel United States Air Force
Royal Air Force
Pákistánské letectvo
Portugalské letectvo
Vyrobeno kusů 9860
Vyvinuto z typu North American FJ-1 Fury
Varianty Canadair Sabre
CAC CA-27 Sabre
Další vývoj North American YF-93

North American Aviation F-86 Sabre byl americký proudový stíhací letoun, vyvíjený od poloviny 40. let 20. století.

Stal se jedním z nejrozšířenějších západních proudových letounů v prvním období studené války. Varianty F-86 vyráběla ve velkých sériích kanadská firma Canadair pod označením Canadair Sabre. U těchto variant byl většinou instalován výkonnější motor Avro Canada Orenda. Kanadské F-86 používala také řada států NATO. Americká varianta F-86 byla licenčně vyráběna také v Itálii a Japonsku. Výrazně upravenou verzi F-86 vyráběla australská továrna CAC pod označením CAC CA-27 Sabre.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

F-86 Sabre ve formaci nad Koreou

Firma North American zareagovala na požadavek USAAF na vývoj stíhacího letounu středního doletu, schopný doprovodu bombardérů i útoků na pozemní cíle. Na projektu NA-140 začali konstruktéři firmy pracovat v listopadu 1944. Vycházeli přitom z projektu NA–134, který se do sériové výroby dostal jako typ North American FJ Fury.[1]

Dne 18. května 1945 firma získala objednávku USAAF na postavení trojice prototypů označených XP-86. Maketa letounu byla schválena 20. června 1945, výsledky měření z aerodynamického tunelu ale ukázaly, že letoun v navrhované podobě nedosáhne požadované rychlosti 600 mil/hod (965 km/hod). Řešení se podařilo nalézt využitím poznatků o šípovém křídle z ukořistěných nacistických výzkumů. Pro letoun pak bylo zvoleno křídlo o šípu 35° (stejný šíp měly i ocasní plochy), štíhlostí 4,79, tloušťkou profilu 11 % u kořene a 10 % na konci, vybavené automatickými sloty na náběžné hraně. Praktické využití křídla si ovšem vyžádalo mnoho zkoušek, což stavbu prototypů oddalovalo.[1]

V prosinci 1946 objednalo letectvo zaváděcí sérii 33 letadel P-86A. První prototyp XP-86 vzlétl ze základny Muroc dne 1. října 1947. Pilotoval ho George Welch. Dne 26. dubna 1948 prototyp jako druhý americký letoun překonal rychlost zvuku. Stalo se tak v sestupném letu. Další dva prototypy následovaly počátkem roku 1948. První sériový F-86A-1 byl letectvu předán 28. května 1948.[2]

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

F-86 v Koreji

F-86 byl přijat do služby v americkém letectvu roku 1949. Známým se stal zejména pro své nasazení v Korejské válce, ve které byl hlavním americkým stíhacím letounem a pravidelně se střetával se stíhacími letouny sovětské konstrukce typu MiG-15. Výkony sovětského typu byly pro síly OSN nepříjemným překvapením a donutily USAAF k nasazení nových F-86 v Koreji. Oblast častých střetů s MiGy se dnes označuje jako „alej MiGů“.[3] Pákistánské F-86 také bojovaly v Indicko-pákistánské válce v roce 1965.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

North American Sabre[editovat | editovat zdroj]

North American F-86A
Letoun verze F-86F
  • XF-86 – tři prototypy, původně označené jako XP-86 či North American model NA-140.
  • F-86A – Model NA-151 a NA-161. Postaveno 554 kusů.
  • DF-86A – Několik F-86A, přestavěných na bezpilotní cíle.
  • RF-86A – Přestavba F-86A na průzkumnou variantu. 11 kusů.
  • F-86B – Model NA-152. Objednáno 188 kusů jako vylepšení F-86A s výkonnějším motorem, prostornějším trupem a silnějšími brzdami.[2] Nakonec dodány jako F-86A-5.
  • F-86C – NA-157. Dálkový stíhací letoun. Původně objednáno 118 kusů, ale postaveny nakonec jen dva prototypy označené YF-93A.[2]
F-86D
  • YF-86D – NA-164. Prototyp varianty určené pro boj za každého počasí. Původně označen YF-95A.
  • F-86D – Varianta pro boj za každého počasí vybavená radarem v přídi. Původně označená F-95A. Postaveno 2 506 kusů. Modely NA-165, NA-177, NA-173, NA-190 a NA-201. S ostatními variantami F-86 se shodovalo jen 25 % jejich dílů. Měly širší trup pro umístění radaru s většího motoru s přídavným spalováním. Výzbroj tvořilo 24 neřízených střel FFAR ráže 2,75 palce "Mighty Mouse".
  • F-86E – Vylepšený systém řízení, plovoucí výškovka. Model NA-170 a NA-172. Postaveno 456 kusů. 60 z nich postavil pro USAF Canadair.
  • F-86E(M) – Označení původně britských F-86, předaných dalším státům NATO.
  • QF-86E – Modifikace kanadských Sabrů, upravených na cvičné cíle.
  • F-86F – Výkonnější motor a nové křídlo. Postaveno 2 239 kusů (300 z nich bylo dokončeno v Japonsku). F-86F měl značně lepší vlastnosti ve vysokých rychlostech a vyšší přistávací rychlost. Podvarianta F-40 měla za cenu mírně nižší rychlosti zlepšené letové vlastnosti ve vysokých a nízkých rychlostech a lepší vlastnosti při přistání. Hodně starších F-86F bylo později upraveno na standard F-86F-40.
  • QF-86F – 50 původně Japonských F-86F, přestavěných pro US Navy na cvičné cíle.
  • RF-86F – Několik F-86F upravených na průzkumné. Takto bylo upraveno i 18 Japonských F-86F.
  • TF-86F – 2 kusy F-86F, upravené na dvousedadlové cvičné letouny s prodlouženým trupem. Označeny jako model NA-204.
  • F-86G – Plánované označení F-86D s vylepšeným motorem a dalšími změnami. Všech 406 postavených kusů ale bylo označeno jako F-86D.
  • YF-86H – Výrazně upravený stíhací bombardér s hlubším trupem, jiným motorem a větším rozpětím. Postaveny dva kusy jako model NA-187.
  • F-86H – Sériová verze YF-86H. Stíhací bombardér schopný nést jaderné zbraně. Postaveno 473 kusů jako model NA-187 a NA-203.
  • QF-86H – 29 kusů F-86H, upravených na cvičné cíle.
  • F-86J – Jeden kus F-86A s motorem Orenda, označený jako NA-167. Uvažovaná varianta s výkonnějšími kanadskými motory. Nerealizováno.
  • YF-86K – F-86D upravená pro export. Místo raket měla 4 kanóny ráže 20 mm, zjednodušený systém řízení palby. 2 Kusy.
  • F-86K – Varianta F-86D vyvinutá pro letectva NATO. Postaveno 120 kusů v USA a dalších 221 postavil Italský FIAT. Místo raket nesl 4 kanóny M24A-1 po 132 nábojích.
  • F-86L – Upravené F-86D s novou elektronikou, upraveným kokpitem. 981 přestavěných kusů.

CAC Sabre[editovat | editovat zdroj]

CAC Sabre

Canadair Sabre[editovat | editovat zdroj]

  • Canadair Sabre Mk 1
  • Canadair Sabre Mk 2
  • Canadair Sabre Mk 3
  • Canadair Sabre Mk 4
  • Canadair Sabre Mk 5
  • Canadair Sabre Mk 6

Produkce celkem[editovat | editovat zdroj]

Canadair Sabre 6

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Nákres F-86A

F-86F Sabre[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 11,3 m
  • Délka: 11,4 m
  • Výška: 4,5 m
  • Nosná plocha: 29,11 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 5046 kg
  • Vzletová hmotnost: 6893 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 8233 kg

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Nejvyšší rychlost: 1105 km/h ve výšce 6446 m
  • Dostup: 15 118 m
  • Stoupavost: 41,15 m/s u hladiny moře
  • Dolet: 2454 km
  • Vzletová rychlost: 199,64 km/h
  • Dojezd při přistání: 710,18 m

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 6 × 12,7mm kulomet M3 (1 602 nábojů)
  • až 900 kg pum, napalmu, neřízených střel. Letoun měl 4 závěsníky. Dva z nich byly určené pro přídavné nádrže či taktické jaderné pumy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku F-86 Sabre na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b PÁTEK, Zdeněk. F-86A, E a F Sabre. Historie a plastikové modelářství. 2001, roč. IX, čís. 12, s. 2. ISSN 1210-1427.  [Dále jen Pátek (1999)]
  2. ↑ a b c Pátek (1999), s. 3.
  3. ↑ THOMPSON, Warren. Sabre: The F-86 in Korea [online]. Flight Journal, 2002, [cit. 2009-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=North_American_F-86_Sabre&oldid=14592154“