North American F-86 Sabre
| F-86 Sabre | |
|---|---|
 | |
| Určení | stíhací letoun |
| Původ | Spojené státy americké |
| Výrobce | North American |
| Šéfkonstruktér | Edgar Schmued |
| První let | 1. říjen 1947 |
| Zařazeno | 1949 (USAF) |
| Vyřazeno | 1965 (USAF) 1994 (Bolívie) |
| Charakter | Vyřazen, některé na přehlídkách |
| Uživatel | United States Air Force Royal Air Force Pákistánské letectvo Portugalské letectvo |
| Vyrobeno kusů | 9 860 |
| Vyvinuto z typu | North American FJ-1 Fury |
| Varianty | Canadair Sabre North American FJ-2/-3 Fury |
| Další vývoj | CAC Sabre North American F-86D Sabre North American FJ-4 Fury North American YF-93 North American F-100 Super Sabre |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
North American Aviation F-86 Sabre, někdy nazývaný Sabrejet, je americký proudový transonický stíhací letoun. Vyráběn byl společností North American Aviation a vešel ve známost jako první americký stíhací letoun se šípovým křídlem, který mohl úspěšně čelit sovětskému letounu MiG-15 v soubojích během Korejské války (1950–1953), kde došlo k prvním střetům mezi proudovými letouny v historii. Vzhledem k tomu, že šlo o jeden z nejlepších a nejdůležitějších stíhacích letounů v této válce, je F-86 také vysoce hodnocen ve srovnání se stíhači jiné éry.[1] Ačkoli byl vyvinut na konci čtyřicátých létech a koncem padesátých let byl již zastaralý, ukázal se jako všestranný a adaptabilní a jako frontový stíhací letoun nadále sloužil v četných vzdušných silách. Poslední letouny byly z aktivní služby vyřazeny v 90. letech v Bolívii.
Díky úspěchu letounu bylo nakonec mezi lety 1949 a 1956 vyrobeno 7 800 letounů, a to nejen v USA, ale i v Itálii a Japonsku. Kromě toho bylo americkým námořnictvem nakoupeno 738 modifikovaných palubních letounu značených jako FJ-2 a -3. Varianty F-86 byly vyráběny také v Kanadě a Austrálii. Ve velkých sériích jej vyráběla kanadská firma Canadair pod označením Canadair Sabre. U těchto variant byl většinou instalován výkonnější motor Avro Canada Orenda. Kanadské F-86 používala také řada států NATO. Výrazně upravenou verzi F-86 vyráběla australská továrna CAC pod označením CAC CA-27 Sabre. Canadair vyrobil celkem 1 815 draků a Sabre se také stal nejvíce vyráběným západním proudovým stíhacím letounem s celkovou produkcí 9 860 kusů všech variant.[2]
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Firma North American zareagovala na požadavek USAAF na vývoj stíhacího letounu středního doletu, schopného doprovodu bombardérů i útoků na pozemní cíle. Na projektu NA-140 začali konstruktéři firmy pracovat v listopadu 1944. Vycházeli přitom z projektu NA–134 pro námořnictvo, který se do sériové výroby dostal jako typ North American FJ-1 Fury.[3]
Dne 18. května 1945 firma získala objednávku USAAF na postavení trojice prototypů označených XP-86. Maketa letounu byla schválena 20. června 1945, výsledky měření z aerodynamického tunelu ale ukázaly, že letoun v navrhované podobě nedosáhne požadované rychlosti 600 mil/hod (965 km/hod). Řešení se podařilo nalézt využitím poznatků o šípovém křídle z ukořistěných nacistických výzkumů. Pro letoun pak bylo zvoleno křídlo o šípu 35° (stejný šíp měly i ocasní plochy), štíhlostí 4,79, tloušťkou profilu 11 % u kořene a 10 % na konci, vybavené automatickými sloty na náběžné hraně. Praktické využití křídla si ovšem vyžádalo mnoho zkoušek, což stavbu prototypů oddalovalo.[3]
V prosinci 1946 objednalo letectvo zaváděcí sérii 33 letadel P-86A. První prototyp XP-86 vzlétl ze základny Muroc dne 1. října 1947. Pilotoval ho George Welch. Dne 26. dubna 1948 prototyp jako druhý americký letoun překonal rychlost zvuku. Stalo se tak v sestupném letu. Další dva prototypy následovaly počátkem roku 1948. První sériový F-86A-1 byl letectvu předán 28. května 1948.[4]
Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]
F-86 byl přijat do služby v americkém letectvu roku 1949. Známým se stal zejména pro své nasazení v Korejské válce, ve které byl hlavním americkým stíhacím letounem a pravidelně se střetával se stíhacími letouny sovětské konstrukce typu MiG-15. Výkony sovětského typu byly pro síly OSN nepříjemným překvapením a donutily USAAF k nasazení nových F-86 v Koreji. Oblast častých střetů s MiGy se dnes označuje jako „alej MiGů“.[5] Pákistánské F-86 také bojovaly v Indicko-pákistánské válce v roce 1965.
Varianty[editovat | editovat zdroj]
North American Sabre[editovat | editovat zdroj]
- XF-86 – tři prototypy, původně označené jako XP-86 či North American model NA-140.
- YF-86A – První prototyp s motorem General Electric J47.
- F-86A – Model NA-151 a NA-161. Postaveno 554 kusů.
- DF-86A – Několik F-86A, přestavěných na bezpilotní cíle.
- RF-86A – Přestavba F-86A na průzkumnou variantu. 11 kusů.
- F-86B – Model NA-152. Objednáno 188 kusů jako vylepšení F-86A s výkonnějším motorem, prostornějším trupem a silnějšími brzdami.[4] Nakonec dodány jako F-86A-5.
- F-86C – NA-157. Dálkový stíhací letoun. Původně objednáno 118 kusů, ale postaveny nakonec jen dva prototypy označené YF-93A.[4]
- YF-86D – NA-164. Prototyp varianty určené pro boj za každého počasí. Původně označen YF-95A.
- F-86D – Varianta pro boj za každého počasí vybavená radarem v přídi. Původně označená F-95A. Postaveno 2 506 kusů. Modely NA-165, NA-177, NA-173, NA-190 a NA-201. S ostatními variantami F-86 se shodovalo jen 25 % jejich dílů. Měly širší trup pro umístění radaru s většího motoru s přídavným spalováním. Výzbroj tvořilo 24 neřízených střel FFAR ráže 2,75 palce "Mighty Mouse".
- F-86E – Vylepšený systém řízení, plovoucí výškovka. Model NA-170 a NA-172. Postaveno 456 kusů. 60 z nich postavil pro USAF Canadair.
- F-86E(M) – Označení původně britských F-86, předaných dalším státům NATO.
- QF-86E – Modifikace kanadských Sabrů, upravených na cvičné cíle.
- F-86F – Výkonnější motor a nové křídlo. Postaveno 2 239 kusů (300 z nich bylo dokončeno v Japonsku). F-86F měl značně lepší vlastnosti ve vysokých rychlostech a vyšší přistávací rychlost. Podvarianta F-40 měla za cenu mírně nižší rychlosti zlepšené letové vlastnosti ve vysokých a nízkých rychlostech a lepší vlastnosti při přistání. Hodně starších F-86F bylo později upraveno na standard F-86F-40.
- QF-86F – 50 původně Japonských F-86F, přestavěných pro US Navy na cvičné cíle.
- RF-86F – Několik F-86F upravených na průzkumné. Takto bylo upraveno i 18 Japonských F-86F.
- TF-86F – 2 kusy F-86F, upravené na dvousedadlové cvičné letouny s prodlouženým trupem. Označeny jako model NA-204.
- F-86G – Plánované označení F-86D s vylepšeným motorem a dalšími změnami. Všech 406 postavených kusů ale bylo označeno jako F-86D.
- YF-86H – Výrazně upravený stíhací bombardér s hlubším trupem, jiným motorem a větším rozpětím. Postaveny dva kusy jako model NA-187.
- F-86H – Sériová verze YF-86H. Stíhací bombardér schopný nést jaderné zbraně. Postaveno 473 kusů jako model NA-187 a NA-203.
- QF-86H – 29 kusů F-86H, upravených na cvičné cíle.
- F-86J – Jeden kus F-86A s motorem Orenda, označený jako NA-167. Uvažovaná varianta s výkonnějšími kanadskými motory. Nerealizováno.
- YF-86K – F-86D upravená pro export. Místo raket měla 4 kanóny ráže 20 mm, zjednodušený systém řízení palby. 2 kusy.
- F-86K – Varianta F-86D vyvinutá pro letectva NATO. Postaveno 120 kusů v USA a dalších 221 postavil italský FIAT. Místo raket nesl 4 kanóny M24A-1 po 132 nábojích.
- F-86L – Upravené F-86D s novou elektronikou, upraveným kokpitem. 981 přestavěných kusů.
CAC Sabre[editovat | editovat zdroj]
- CAC CA-27 Sabre
Canadair Sabre[editovat | editovat zdroj]
- Canadair Sabre Mk 1
- Canadair Sabre Mk 2
- Canadair Sabre Mk 3
- Canadair Sabre Mk 4
- Canadair Sabre Mk 5
- Canadair Sabre Mk 6
Výroba[editovat | editovat zdroj]
- North American – 6297 F-86
- Canadair – 1815 ks.
- CAC – 112 ks.
- FIAT – 221 ks.
- Mitsubishi – 300 ks.
- Celkem: 9 860 ks.
Uživatelé[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
– Austrálie – Royal Australian Air Force
– Argentina – Argentinské letectvo
– Bangladéš
– Barma
– Belgie
– Bolívie
– Čínská republika – Letectvo Čínské republiky
– Dánsko – Dánské královské letectvo[6]
– Etiopie – Etiopské císařské letectvo
– Filipíny
– Francie – Francouzské letectvo
– Honduras
– Indonésie
– Írán
– Irák
– Itálie – Aeronautica Militare
– Japonsko – Japonské letecké síly sebeobrany
– Jihoafrická republika – South African Air Force
– Jižní Korea – Letectvo Korejské republiky
– Jugoslávie
– Kanada – Royal Canadian Air Force
– Kolumbie
– Malajsie
– Německo – Luftwaffe
– Nizozemsko – Nizozemské královské letectvo[6]
– Norsko
– Pákistán
– Peru – Letectvo Peru
– Portugalsko – Portugalské letectvo
– Řecko
– Saúdská Arábie
– Španělsko – Španělské letectvo
– Thajsko – Thajské královské letectvo
– Tunisko
– Turecko – Turecké letectvo
– Spojené státy americké – USAF
– Spojené království – Royal Air Force
– Venezuela – Venezuelské letectvo
Specifikace (F-86F-40-NA)[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 1
- Délka: 11,4 m
- Rozpětí: 11,3 m
- Výška: 4,5 m
- Nosná plocha: 29,11 m²
- Hmotnost (prázdný): 5 046 kg
- Vzletová hmotnost: 6 894 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 8 234 kg
- Pohonná jednotka: 1× proudový motor General Electric J47-GE-27 o tahu 26,3 kN
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 687 mph (1 106 km/h) na úrovní mořské hladiny o bojové hmotnosti 6 447 kg, také hlášeno 678 mph (1 091 km/h) (Mach 1,02) a 599 v 11 000 m při 6,960 kg). (597 uzlů (1 106 km/h) v 6 446 m, 1,091 a 964 km/h v 6 960 m)
- Pádová rychlost: 200 km/h
- Dolet: 2 454 km
- Bojový rádius: 414 mi (360 nmi; 667 km) s dvěma 1 000 lb (450 kg) pumami a přídavnými nádržemi o objemu 2 200 galonů (US) (760 L)
- Dostup: 15 100 m
- Počáteční stoupavost: 45,72 m/s
- Plošné zatížení: 236,7 kg/m²
- Poměr tah/hmotnost: 0,42
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
- 6 × 12,7mm kulomet M3 (1 800 nábojů)
- až 2 400 kg pum, napalmu, neřízených střel. Letoun měl 4 závěsníky. Dva z nich byly určené pro přídavné nádrže, taktické jaderné pumy nebo napalm.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku F-86 Sabre na anglické Wikipedii.
- ↑ "MiG-15 'Fagot'." Archivováno 27. 7. 2011 na Wayback Machine. mnangmuseum.org. Retrieved: 19 July 2011.
- ↑ Winchester 2006, p. 184.
- ↑ a b PÁTEK, Zdeněk. F-86A, E a F Sabre. Historie a plastikové modelářství. 2001, roč. IX, čís. 12, s. 2. ISSN 1210-1427.[Dále jen Pátek (1999)]
- ↑ a b c Pátek (1999), s. 3.
- ↑ THOMPSON, Warren. Sabre: The F-86 in Korea [online]. Flight Journal, 2002 [cit. 2009-09-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b PÁTEK, Zdeněk. Sabre pro každé počasí. HPM. Srpen 1998, roč. VIII., čís. 8, s. 10–16. ISSN 1210-1427.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KADLEC, Jan. Rozpoznávání letadel. 2.. vyd. Praha: Naše vojsko, 1958. S. 156-158.
- POSPÍŠIL, Martin. North American F-86D/L/K Sabre Dog. Letectví a kosmonautika. Březen 2023, čís. 3, s. 82 až 87. ISSN 0024-1156.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu North American F-86 Sabre na Wikimedia Commons - (anglicky) F-86 Sabre Pilots Association
- (anglicky) Globalsecurity.org profile of the F-86 Sabre
