Přeskočit na obsah

Nejvyšší maršálek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o nejvyšším zemském maršálkovi. Možná hledáte: nejvyšší dvorský maršálek.
Nejvyšší zemský maršálek Království českého
Oberstlandmarschall Königreichs Böhmen

Ferdinand kníže z Lobkovic, poslední ve funkci
Úřadující
1913

od 1907

Členský státČeské královstvíČeské království České království
SídloPraha
Jmenuječeský král
Funkční období5 let
První ve funkciJiří
Vytvoření1146
Poslední ve funkciFerdinand Jiří z Lobkowicz
Zánik1913
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nejvyšší zemský maršálek (německy Oberstlandmarschall), také označovaný jako nejvyšší královský či český maršálek, též nejvyšší maršálek Království českého, byl třetím nejvýznamnějším českým zemským stavovským úředníkem. Stál v čele českého zemského sněmu. Původně byl úřad společný pro Čechy i Moravu, po roce 1625 však svou působnost omezil pouze na Čechy. Úřad existoval od 13. století až do roku 1913.[1]

Nejvyšší maršálek na českém zemském sněmu v roce 1564, v rukou drží svatováclavský meč

Původně byl nejvyšší maršálek dvorským úředníkem, postupně se však jeho úřad stal funkcí stavovskou. V jeho kompetenci bylo rozhodování čestných záležitostí panského stavu včetně soudnictví o čest. Od počátku 14. století se úřad dědil v rodině pánů z Lipé, kteří o něj přišli až v souvislosti s pobělohorskými konfiskacemi.[1]

V době předbělohorské byl nejvyšší maršálek třetím nejvýznamnějším úředníkem Království českého, v Markrabství moravském byl po hejtmanovi druhým nejvýznamnějším. Roku 1625 byla jeho působnost omezena pouze na Čechy, ale Obnoveným zřízením zemským mu bylo potvrzeno jeho postavení třetího úředníka v království. Úřad pak byl obsazován rodem Berků z Dubé a po jejich vymření byl obsazován volně pouze na dobu pěti let. Před Bílou horou přísahal králi a stavům, po Bílé hoře pouze králi a jeho dědicům. Do zániku místodržitelského kolegia v roce 1748 byl jedním z jeho jedenácti řádných členů. Po josefínských reformách se z úřadu stal pouhý čestný titul. Oficiálně nejvyšší maršálek zůstal v čele českého zemského sněmu, který sice svolával panovník, ale maršálek jej zahajoval, řídil a uzavíral. Z titulu své funkce předsedal i českému zemskému výboru.[1]

Poslední nejvyšší český maršálek Ferdinand Jiří z Lobkowicz skončil v úřadu roku 1913, kdy byl anenskými patenty dočasně rozpuštěn zemský sněm (jehož byl maršálek předsedou). Do zániku monarchie roku 1918 pak už sněm nebyl obnoven a staré úřady byly nahrazeny republikánskými.

Během obřadu korunovace českých králů nosil svatováclavský meč.[2]

Seznam nejvyšších maršálků Českého království

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b c VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. ISBN 80-902782-0-5. S. 395. 
  2. SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 87 a 91. Dále jen 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. 
  3. KONEČNÝ, Michal; MIKEŠ, Jan; RŮŽIČKA, Filip; VANĚK, Martin. Hrad Jindřichův Hradec. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2017. 124 s. ISBN 978-80-87890-25-7. S. 9. 
  4. MAREK, Miroslav. Rodokmen Czerninů 1 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2003-12-04 [cit. 2021-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  5. BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků II. Praha: Svoboda, 1985. 532 (374–905) s. S. 678. 
  6. Podle VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. S. 91.  se ujal úřadu nejvyššího maršálka Českého království po smrti Bertolda (Pertolda) z Lipé už v roce 1482. V té době zastával i úřad nejvyššího komorníka brněnského.
  7. KUBEŠ, Jiří, a kol. V zastoupení císaře: česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 640 s. ISBN 978-80-7422-574-1. S. 175. 
  8. V zastoupení císaře, s. 174
  9. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace, s. 62

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 197, 225. 
  • PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417. 
  • RAMEŠ, Václav. Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha: Libri, 2005. 432 s. ISBN 80-7277-175-2. S. 175. 
  • VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 329, 395. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]