Přeskočit na obsah

Nakadžima E8N

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nakadžima E8N
Určeníprůzkumný plovákový letoun
VýrobceNakadžima
První letbřezen 1934
Zařazeno1935
UživatelJaponské císařské námořní letectvo
Thajské královské námořnictvo[1]
Výroba19341940
Vyrobeno kusů755 (včetně 7 prototypů)
VariantyE8N1 a E8N2
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nakadžima E8N (japonsky: 九五式水上偵察機 Gjúgo-šiki suidžó teisacuki, Průzkumný hydroplán Typ 95, ve spojeneckém kódu Dave) byl jednomotorový dvoumístný dvouplošný průzkumný plovákový letoun, který používalo japonské císařské námořní letectvo před a během druhé světové války. Byl vyvinut pro nasazení z lodí japonského námořnictva, ze kterých startoval pomocí katapultu. Byl vybaven jedním centrálním plovákem a dvěma malými vyvažovacími plováky na konci dolního křídla. Byl vyráběn v letech 19341940 a celkem bylo vyrobeno 755 kusů.

Letoun, určený pro katapulty plavidel císařského námořnictva, vznikl na základě specifikace 8-Ši na lehký dvoumístný taktický průzkumný letoun s dobrými manévrovacími a především nautickými vlastnostmi. Měl být náhradou za průzkumný typ Nakadžima E4N, ze kterého konstruktéři Nakadžimy vycházeli při navrhování prototypu Nakadžima model MS.[2] Nový typ měl upravené křídlo, zvětšenou směrovku a silnější motor. Kostra byla kovová, potažená plátnem.[3] Bylo postaveno sedm prototypů a první vzlet se uskutečnil v březnu 1934. Prototypy byly podrobeny zkouškám, kterých se zúčastnily se svými prototypy i firmy Ajči (s Ajči AB-7) a Kawaniši (s Kawaniši model P). Ze soutěže vyšel vítězně právě model MS, který byl následně přijat do výzbroje jako E8N.[2]

Letoun poháněl hvězdicový motor Nakadžima Kotobuki 2 Kai 1, pohánějící dvoulistou vrtuli.[3] Posádka se skládala z pilota a pozorovatele/radisty/zadního střelce, který mohl letoun bránit jedním 7,7mm kulometem.

Firma Nakajima Hikoki K. K. vyrobila celkem sedm prototypů a 700 kusů obou sériových verzí. Firma Kawanishi Kokuki K. K. vyrobila dalších 48 strojů.[3]

Již v roce 1934 byla vyhlášena soutěž o nástupce typu E8N, kterým se nakonec stal Micubiši F1M.[2]

Nakadžima E8N

Námořním průzkumným hydroplánem typu 95 byly postupně vybaveny všechny tehdejší bitevní lodě císařského námořnictva, šestnáct křižníků a pět nosičů hydroplánů. Poprvé byl nasazen během bojů za druhé čínsko–japonské války, kde kromě průzkumných úkolů a řízení palby, prováděl i útoky na pozemní cíle.

Na začátku druhé světové války v Tichomoří byl postupně nahrazován výkonnějšími Micubiši F1M a Aiči E13A, neboť jeho dolet již nedostačoval pro zabezpečení průzkumu. Ale ještě během bitvy u Midway vyslala Haruna svůj E8N2, aby prozkoumal prostor severně od Nagumova svazu letadlových lodí.[4]

Po stažení z prvoliniové služby dosloužil E8N u jednotek v druhé linii.

  • E8N1 - první varianta s hvězdicovým motorem Nakadžima Kotobuki 2 Kai 1
  • E8N2 - pozdější varianta se silnějším motorem Nakadžima Kotobuki 2 Kai 2

Specifikace (E8N1)

[editovat | editovat zdroj]
Třípohledový nákres
Nakadžima E8N

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Osádka: 2
  • Délka: 8,81 m[3]
  • Rozpětí: 10,98 m[3]
  • Výška: 3,84 m[3]
  • Nosná plocha: 26,5 m²[3]
  • Plošné zatížení: 71,7 kg/m²[3]
  • Hmotnost prázdného letounu: 1320 kg[3]
  • Vzletová hmotnost: 1900 kg
  • Max. vzletová hmotnost: ??? kg
  • Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Nakadžima Kotobuki 2 Kai 1[3]
    • Výkon motoru při hladině moře: 580 hp (432,5 kW)[3]
    • Výkon motoru ve výšce 3000 metrů: 480 hp (357,9 kW)[3]
  • Nejvyšší rychlost: 300 km/h ve výšce 3000 metrů[3]
  • Cestovní rychlost: 185,2 km/h[3]
  • Dostup: 7270 m[3]
  • Výstup do výšky 3000 m: 6 minut, 31 sekund[3]
  • Dolet: 898,2 km (485 námořních mil)[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nakajima E8N na anglické Wikipedii.

  1. Photos from the Royal Thai Navy archive [online]. j-aircraft.com [cit. 2009-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Vejřík, str. 58
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s PAULO, Joao; MATSUURA, Juliao. Nakajima E8N [online]. 1997 [cit. 2009-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; AHLBERG, Lars. IJN HARUNA: Tabular Record of Movement [online]. Rev. 2006-06-06 [cit. 2009-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Nakajima E8N, s. 408 až 410. (anglicky) 
  • VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog). Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]